Kapis
komentáře u knih
Jizvy
Warren Ellis
Mám taky dvanáctiletou dceru, takže se mi při čtení vše svíralo. Moc dalšího k tomu psát nejde, to je třeba přečíst. Každopádně řemeslně zvládnutá práce po všech směrech na jedničku. Uff!!!
Osm miliard přání
Charles Soule
Tak tohle stojí za to se trochu rozepsat!
Já kdybych dostal jedno přání, tak si přeju, ať ti všichni kokoti, co si pořídí do bytu ve městě vlčáka, malamuta nebo páreček haskyjů či irských setrů a s kterýma pak otráveně vylezou ráno na šest minut na dvorek, kde je nechají vesele vysrat hromadu jak od slona, aby pak do toho vletěly hrající si děcka, tak bych si přál, ať jim všechny ty hovna, co nechali venku za ty roky, se zhmotní v jednu chvíli nad postelí v ložnici a nad gaučem v obýváku a zbytek pak nad kuchyňskou linkou. A samosebou i všechna budoucí hovna taky. To by bylo najednou čisto venku. Ale ne, dělám si legraci, pro ty pomaleji chápající, tak bych to nepromarnil, myslím, že úplně každý nad tímhle strávil hodiny uvažováním, osobně snad už od té doby, kdy ve Čtyřlístku si někdo přál, ať má tolik přání, kolik je stébel pod kloboukem. To se divím, že to nikoho nenapadlo, vždyť by asi bohatě stačilo tisíc nebo i deset. Otázkou je, jestli by to džinové nezrušili, to je docela možné, takže by to bylo třeba promyslet asi trochu hlouběji. Taky by mě lákalo být aspoň rok havranem a proletět se tam a zpátky, nicméně stejně jako „Pan nápaditý“ bych si, jak už bych měl přání jen jedno, nasázel taky hromadu podmínek a podpřání, třeba ať mě jako havrana nikdo nezabije, že? Taky mě napadlo, že by bylo fajn, kdybych měl moc přinutit lidi říkat pravdu a to i na dálku. To by spousta lidí koukalo, kdyby stála v řadě Adamová-Pitkarová, tragikomická parodie na diplomata kinder-minister bakalář Lipánek, teolog i traktorista a vůbec celá ta nekompetentní zkorumpovaná banda neschopných prolhaných mamlaszmrdů. To by možná i tu progresivní anticivilizační kliku, která je u vesla, přinutilo se zamyslet, kdyby ty absolventy Aspen institutu slyšeli říkat konečně pravdu.
Škoda, že si to můžu jen přát. Nikdy mě nenapadlo uvažovat, jak by to bylo, kdyby si přát mohli všichni a přání by šla proti sobě nebo by se nulovala. Nad tím se autoři evidentně zamýšleli podstatně více, hlouběji a déle. A musím říci, že se jim to velice povedlo a to včetně opravdu pěkného konce. Další velice podařená kniha z dílny cyboye, díky moc a nenech si zkazit svou snahu žádným zapšklým škarohlídstvím. Oceňuji i to, že jsem objednával dohromady s Fear agentem a psal jsem, že mi 8 miliard stačí poslat dohromady v dubnu a on mi to poslal hned. Takže opět skoro plný počet, vskutku skvělá kniha!
Přístav Země / Zatmění
Zack Kaplan
Zatmění už není tak dobré jako Přístav Země. Je to takový obyčejný americký akční ani ne moc napínající příběh v zajímavých kulisách, s neúplně standardní kresbou, která měla sice cosi do sebe, ale na prdel mě neposadila (teď tak uvažuju, na co jiného by mě taky měla posadit?) Bonusů za mě zbytečně moc a dělat celý výtisk znova kvůli přehozeným dvěma stránkám....
Co musím ocenit, je, že autor sice nevědomě, ale přece, ukázal přesně na důvod té strašné "klimatické změny." On celý ten podvod s kysličníkem uhličitým i Zeleným úderem, jenž je tu s neuvěřitelným úsilím a evidentně nekonečnými zdroji budován, aby byly splněny cíle vrátit Evropu do doby kamenné, a aby se jisté skupiny neskutečně napakovaly, začíná být pomalu nahlodáván a doufejme, že brzy padne. Jinak tu fakt skončíme ve svoji zemi jak v chudobinci v jeskyních! Proto nám tak lžou, aby čtenáři Respektu se svým omezeným kaleidoskopickým rozhledem nic nepoznali a nevěděli, a ještě to aktivně podporovali, dokud nebude pozdě.
Hodnocení nechávám stejné, Přístav Země byl taková pecka, že Zatmění snížilo mé hodnocení přesně o 0,004%, takže ho nechávám na pěti hvězdách. Jo a práci Mighty Boys oceňuju, mám ty jejich bichle rád.
Hladový Jeníček a nenasytná Mařenka
Zavka (p)
Tak jsem ještě dokončoval uložení nějakých komiksů do krabic a tohle na mne vykouklo, tak jsem to rychle zpucoval a musím říct, že opravdu bardzo fajne :) Takhle brutálně asi nebyli napsání ani původní Hänsel und Gretel, promícháno s houbičkami a máme na světě povedenou čamaládu z ojczyzny. Moc jsem od děje nečekal, ale dokonale mě zakončení krátkého příběhu překvapilo. Pěkná androšovina na 7 minut, ještě se dívám na doslov a jejj uups, autorka s přezdívkou Zavka získala cenu za grafiku na festivalu, no považte, pššššš, v Rusku!!!! Tak volám do zbraně, probuzení pražští hipsterští bolšánci!!! Na protestní nótu či petici do Centrály to určitě je, na bojkot jejich produkce taky, neztratí se ani nějaký sprostý profitransparent a jak už nic, tak minimálně aspoň ozvučit na sockách, naplivat tam na ni pořádně a počastovat hromadou odporných nadávek!! :))
Živí mrtví: Cizinec a další příběhy
Brian K. Vaughan
Vcelku zbytečné, nic moc nepřidávající, trochu jsem se pobavil u Negana. Nevím, jestli autor byl někdy v nějaké vypjaté situaci a zda-li v takové situaci mluvil v rozsáhlých košatých monolozích. Ono to tak spíš nebývá, když se situace nečekaně zvrtne a člověk nemá moc času. No tak ale, protože mám doma všech 32 dílů, tak jsem za těch pár kaček přibral i tento, myslel jsem ale že to bude lepší.
Sbohem
Bill Willingham
Tak, nebudu trapný s koncem a zvoncem, což mě pochopitelně napadlo hned jako první, ale konec jedné série tu opravdu je. A jsem za to vděčný. Je to navíc konec velice pěkný, až mé citlivé a něžné nitro, schované pod hrubou ostravskou slupkou, jihlo. Autor projevil obrovskou snahu za sebou pozametat a nenechat žádnou nitku bezcílně vlát v severním větru. Trvalo to věru dlouho – moment, komentář k prvnímu dílu jsem psal v červenci roku 2008, takže bezmála před 16 lety. To někteří progresivní libtardí admini na comicsdb si sotva začali tahat kačera a někteří ho netahali ještě ani po dvoře. Velký dík Crwi, že tuto Netopejrem nastartovanou sérii dotáhli ke zdárnému konci. Z příběhů nejvíce oceňuji ty s Jezkou a Geppettem, měly největší kuliska. Na kresbě se tu podílela celá řada autorů a všem se to docela povedlo. Je s podivem, že i když jsem první díl četl už tak dávno, neztrácel jsem se v ději a souvislostech, což svědčí pouze o kvalitě této série, i když mi určitě některé věci unikly. Nebudu tu psát ani to okřídlené “a teď si to přečtu v kuse“ ale to jen proto, že se na to teď nechystám. Pro mne je to skutečně konec, další přídavky mne už po tom tragickém crossoveru nezajímají, to budu radši poslouchat několikahodinové pusté žvanění některého (libovolného) zkurveného politika. Takže ještě jednou díky, byla to skvělá jízda!
Castaka / Metabaronovy zbraně
Alejandro Jodorowsky
Další dva dílky do světa vytvořeného Alechandrem, který nijak nevybočuje ve své brutálnosti, úchylnosti a velkofatalismu ze zavedených kolejí. I přesto se povedlo do díla dostat poctivou porci originálnosti, aspoň já tedy neměl pocit, že by se krušné příhody metabaronské famylyje nějak moc okatě opakovaly. Kresba standardně špičková. Až vyjde něco dalšího, tak to bez váhání kupuju.
Vzhůru do dolů!
Ondřej Durczak
Naprosto úžasná publikace, plná starých fotek a informací, dobových letáků, prostě nabitá od začátku do konce. Spoustu těch míst jsem osobně prolezl a je skvělé se na jednom místě dozvědět historii těch míst i něco navíc.
PECKA!!!!
Metabaron 2
Alejandro Jodorowsky
Klasicky velkohubé, fatalistické, bez úsměvu, prokleté na celé generace, bez úsměvu - jo to už jsem psal, ale furt mě to baví, druhá část se mi se svoji propracovaností výtvarně líbí více než ta první. Gadžopádně je tu jistě prostor pro další nesčetná fatalistická dobrodružství a já je budu i nadále kupovat, pokud se bude to Jodouniversum rozrůstat.
Titeuf to vidí jinak
ZEP (p)
Tááák, jelikož jsem včera koupil za pár kaček poslední u nás vyšlý díl, rozhodl jsem se v knihovně najít díl první, který tam mám dlouhé roky a povedlo se - byl ještě ve fóóóliiii;) abych vlastně zjistil o co jde. A je to veskrze milá, zábavná, po francouzsku mírně lechtivá oddechovka. Párkrát jsem se i docela zasmál, je to pěkně nakresleno, akorát teda podle mně to pro děcka kolem těch 7-8 let není. Ne, že by to bylo nějak sprosté či přehnaně lascivní, ale mám doma 7-letého kluka, kterého by to stopéro nebavilo, ho ty lumpárny spíš baví dělat než o nich číst. Myslím, že i ty děcka potřebují trochu odstup od svých eskapád, aby se tomu zasmály, dle mého ideální věk, aby to děcka ocenily bude někde kolem 10-12 let, ale horní hranice už pak neexistuje, na dětství většinou rádi vzpomínáme.
A to mi pak nesedí, že to vychází v Mateřídoušce. Dlouhé roky jsme děckám předpláceli Sluníčko, všechno fajn, ale kolem toho šestého roku je už to přestalo zajímat, nemyslitelné, že by si vzali Sluníčko někam s sebou mezi kámoše. S Mateřídouškou to bude to samé, desetileté děcko o ni dle mých zkušeností nebude jevit zájem, tak pro koho tam ten Titeuf vycházel? Pro děcka ve školce? Tak obrázky tam jsou, chápat to nemusí, že, ok, ale stejně mi to přijde divné, i když u Mateřídoušky už se nedivím ničemu. Sluníčko bylo celou dobu "čisté", děckám tam ani podprahově necpali nic do palic - mohu to dosvědčit, protože jsem jej s nima čítával. Kdežto Mateřídouška ta to vzala ideologicky od podlahy a minimálně v březnovém čísle nabrala směr 50. léta a bezskrupulózně začala děcka indoktrinovat, kdože je ten náš konečně jediný a správný Pan Prezident. Děti měly dokonce napsat dopis soudruhu Gottwaldovi teda uuups soudruhu agentu Pávkovi, t.č. hlavě naši těžce zkoušené země. Takže děti, s generálprezidentem agentem Pávkem, hloupým, nevzdělaným, zaprodaným, s gumovou páteří a citem se otáčet jak vítr vane, ale s hezkým profilem progresivněliberální vpřed, dozadu ni krok!!! Mateřídouško, bravo!!!
Ale Titeuf dobrý, ten za to nemůže, asi si dokoupím zbylé díly, nicméně do časopisu pro děti ve školce to opravdu není a manipulace a indoktrinace dětí je přímo zavrženíhodná, tfuuuj.
Proklít démona
Ed Brubaker
Excelentní, myslím, že autor dal svému dílu přesně tu délku, aby nespadl do nějaké otravné repetetivnosti a aby odvyprávěl svůj příběh originálně, dostal tam všechno to, co tam dostat chtěl a nevycpával to nějakou zbytečnou vatou. Jízda je to opět parádní, drsná a bez skrupulí. Udělal jsem tu chybu, že jsem se před čtením podíval dozadu. V předešlých čtyřech dílech tam byly obálky - v tomto, jak jinak, jsou obálky před každým sešitem a na konci není ani jedna stránka navíc, takže jsem věděl, kam to směřuje a jak to dopadne:/ No nešť, ta cesta k tomu konci byla dost zábavná i tak, ale doporučuju se na konec nedívat. Kresba, barvy, dialogy, styl odvyprávění, atmosféra, pan Biskup, vše dokonalé, včetně konce, kdy hlavní hrdina, stejně jako skoro ve všech Lovecraftových dílech končí nepříčetný, což jistě není náhoda, ale zcela záměrná pocta Mistrovi. Za mě až nečekaně nadšená spokojenost. Nemám co vytknout a dávám 10 z 10, když i šmejděníčko stálo za to:)
Modlitba za déšť
Ed Brubaker
Zběsilá fantasktní jízda neubírá nic na svém tempu. Já, co mám rád Twin Peaksy a všemožné tajemné záhady si to neskutečně užívám. V Seattlu (i v těch místech, kde se natáčel Twin Peaks) jsem jako študák v rámci WAT USA byl a určitě tam furt v kuse nepršelo, jako v této knize - navíc, když furt prší, tak lidé bývají mokří, kdežto v komiksu furt prší, ale nikdo mokrý není. Nicméně nebudu se hrabat v detailech a na rovinu říkám, že ani této knize nelze nic pořádně vytknout, jak skvěle doplnila strukturu celého příběhu. Akorát teda já mám rád konzistenci a pan Bishop tu je pan Biskup, drobnost, kterou jsem hned odhalil.
Tak a teď si to jen tak pro sebe v rámci té konzistence chronologicky sesumíruju, než se vrhnu na závěrečný díl.
Takže máme tu "čarodějnici" Mathildu někde v hlubokém středověku ve Francii, kterou nebylo možno ani upálit. Měla ochránce, který "věděl".
Pak až Divoký západ někde na konci 19. století, kdy ji je "Matkou" vysvětleno, že nemá moc nad všemi muži a že jsou celé kulty či sekty, co se její moci dokážou ubránit. Nakonec ji dávali do hrobu vedle Mlékem kojeného.
Další znovuzrození se datuje už do 20.století a nebohá Josephine hledá a pátrá, co se to robí. Pan Bishop už nabývá reálné podoby a ona zjišťuje, že není pomatená bláznivá hysterka a že to, co vidí je skutečné.
Pak 2. světová - kdy ji "Stařena" v Paříži dost toho vysvětlí a naučí, např., že musí umřít vždy třikrát, tudíž se musí znovunarodit, nicméně při tom svém obsesivním pátrání se dostane do osidel nacistických démonů, kde ji od obětování zachrání Waltr, který zrovna taky dostal dotek nezemských bohů a nezbláznil se z toho. Pan Bishop dostane první bodanec kamennou dýkou.
Tak teď jsem u prvního dílu, kdy Jo žije v padesátých letech se svým nezkorumpovaným zachráncem. Ví co a jak, skrývá se, je opatrná, kreslí znamení, ale začne se kolem nich motat jeden novinář, který později zapálí dům, kde Josephine ve své stávající podobě někde od přelomu století byla "poprvé zabita". A kdy pak altruistický pan Bishop skončí bez očí a znovu bodnut kamennou dýkou, docela pocuchaný v nějaké bezedné studni ve Friscu a znovuzrodí se ve vyříznutém plodu pana novináře. Pan novinář dožívá na samotě s poněkud pošramocenou hlavou a napíše knihu, kterou nikdy nevydá. Pan novinář je kmotrem současného hrdiny Nicka (ne Slotra z vražedného pobřeží).
Pak tu máme šedesátky, kdy se Jo pečlivě skrývá (nicméně kupodivu skoro nadohled satanistického kultu, který jde právě a hlavně po ní) a vleze ji do zahrady jeden skoro herec, který nakonec končí utopený v bazénu, bo ho mama nenaučila plavat, ač žili u oceánu. Sídlo hoří a pan Bishop dopadne jako Natálka z Vítkova. Jo zdrhá i s knihou, která se tak nějak prolíná celým příběhem, ale o které toho nic moc nevíme.
Pak tu jsou devadesátky a tato kniha, kdy Jo chytne nějaký vzorný polda a asi dost odporným způsobem ji zabije. To máme druhé zabití. Ona se pak v amnézii motá po okolí, než ji naloží alter ego Kurta Cobaina do auta, zaveze ji do jejich minimalistického domku a následně nevědomky rozloží doslova celou kapelu do krvavých kousků, včetně milého pana pochůzkáře. Opět se v novinách píše o satanistickém kultu, jako na konci každého dílu, atakdále, Jo utíká a už zase ví, která bije.
No a pak tu máme úplný začátek série a to je pohřeb pana spisovatele, kdy jeho dědic, Nick, který by beztak to vražedné pobřeží vlastně i vyměnil za tuto parapsychózu, kdyby věděl do čeho jde, má taky to neskutečné neštěstí, že potká tuto Femme Fatale. Ta mu zcela neočekávaně zničí život jako všem před ním a nakonec se mu rýsuje, že ho bude Kurt Cobain, který vydal tu nevydanou knihu, z které vyndal ty prokleté pasáže, mučit v nějakém zkurveném sklepě.
Je to snad úplně jasné konečně. Zapomněl jsem na něco, než se vrhnu na ten poslední díl?
Jo, samosebou dokonalost sama!
Na západ od pekla
Ed Brubaker
Bravurní jízda pokračuje čtyřmi samostatnými epizodami, které přikládají další důležité kousky do puzzle tohoto úžasného příběhu. Pozorný a zanícený čtenář už asi chápe jak to pravděpodobně s naší hlavní hrdinkou je - (brojler) - umřít může, má holka ale kapku nevýhodu, že se musí po třetí smrti učit všechno znovu, když se znovu narodí. Takže začátek je minimálně někde v 12. století, přes divoký západ a 30. léta se pak dostáváme podle mne k dílu nejzásadnějšímu, kde je to nejčistší zlo tím nejčistším zlem, co musel tento svět zažít (a mám hrozný strach, že nás to čeká znova) a to nacismem. Stránky 78 a 79, kde je popsáno a božsky nakresleno, jak si démoni užívají "na frontách války, v koncentrácích a na zmrzlých ruských pláních" jsou pak vrcholem knihy. Nepočítám-li tedy obálku, protože ta je naprosto šílená a pana Bishopa, když už je v ráži, pochopitelně. V tomto díle se taky dovysvětlí asi nejvíce toho, jak se Jo dala dohromady s Waltrem, kdy ji pak ta paměť pár desetiletí sloužila a co je potřeba pro pochopení pokračování sklonku 20. století.
Scénáristicky, hloubkou úvah i popisů děje ve 3. osobě, dialogy, kresbou, barvami, atmosférou, tajemnem, slídící hrůzou, která se nemůže unavit a celkovým vyzněním má tato série jednoznačných 100%. Normálně při čtení sedím na prdeli, ale tentokrát jsem si sedl tak nějak víc hlouběji, když jsem cítil ten rytmus hudby z hlubin Země. Bravo!
Ďábelská záležitost
Ed Brubaker
Fantastická záležitost, dokonale promyšlená, skvěle napsaná, nakreslená i kolorovaná. Jestli jsem u prvního dílu psal, že Phillips nedosahuje Rissových kvalit, tak to beru zpět, kreslí oba fantasticky a k takovému temnému mysterióznímu démonickému thriller-horroru sedí Phillipsova kresba asi i lépe. Je otázkou, jak by to vypadalo, kdyby Risso dostal temnější barvy.
Když si člověk představí hollywoodský večírek, tak už ta představa sama o sobě je dost děsivá, ale Brubaker vytáčí napětí do nadkritických otáček a i ta hrůza, místy se už ani neplížící, je doslova hmatatelná. Atmosféra je až dusivá, tento díl není tak zamotaný, plyne svižněji a nutí nebohého čtenáře hltat další a další úžasně kreslené strany. A i ta vazba, o níž jsem měl na první pohled strach, vypadá, že cosi vydrží. Složí se nám tu pár dalších střípků z životů Josephine i jejího démonického pronásledovatele. Je to tak hutné čtení, které mě tak absolutně baví, že sice čtu už čtvrtý díl, ale dokonale si vybavuju vše z tohoto dílu. Začíná se z Fatale stávat má srdeční záležitost, zdá se.
Smrt je mi v patách
Ed Brubaker
Tak tohle je dokonalé. Precizně vystavěný a promyšlený příběh, řádně zamotaný, s prolínajícími se časovými linkami, kdy jednomu člověku se říká více způsoby, aby to nebylo tak jednoduché. Možná až lehce samoúčelně brutální, ale k nadzemskému (nebo podzemskému?) zlu to vlastně docela sedí - co jiného by náleželo k počínání démonického kultu, než krvavé rituály, obětování a párání lidských těl zaživa. K tomu pořádná dávka temnoty, tísnivá atmosféra plíživého strachu a hrůzy, skvěle vystavěné dialogy a parádní neuhlazená noirová kresba Seana Phillipse (i když Rissovy dokonalosti nedosahuje), povedl se hlavně tedy p. Bishop, když se proměňuje. Líbí se mi styl vyprávění ve třetí osobě. Zkrátka dokonalý koktejl, který mne hned pohltil a podmanil si mne. Jsem rád, že jsem se čtením počkal, až je série vydaná komplet a nemusím vyhlížet vydání dalších dílů. Parádní!
Doktor Andromeda a království ztracených zítřků
Jeff Lemire
Další doplnění světa Černé Palice, která mě začíná nezajímat více a více. Ani mě to teda nějak zvlášť nedojalo. Ale třeba vše lépe sedne, když tomu dám šanci celému naráz někdy v budoucnosti, jestli to sakum pikum neprodám.
Mlsoun. Kniha třetí
Jeff Lemire
Já už nějakou dobu nevím, co k tomu napsat. Jsem bezradný, nějak to nedokážu trefit na hlavičku, abych to s vnitřním klidem vyjádřil. Ale tak mě napadla analogie, která to snad trochu reflektuje - Nejen tady Slaďouš, ale i třeba Černá Palice, mi připadají jako když si tak člověk pěkně šuká, všechno je v pořádku a jede to, ale stane se nějaká věc, která způsobí, že to je bez Šťastného konce. A tím nemyslím nějakou "dysfunkci" (bo příběh i kresba fungují dokonale), ale třeba když nohou převrhnete stůl s flaškou vína a sklenicema, což vaše figurantka úplně nevydýchá, obzvlášť, když to letí do jejich věcí na zemi. Nebo, když vám začne v nejlepším zvonit soused, že vám zrovna praskla voda a vytápíte půlku baráku.
Nevím, jak to líp popsat, svým způsobem je to dokonalé, ale až trochu násilný hepyend mi způsobil, že u mě se hepyend úplně nekonal. Nicméně rozhodně silně nadprůměrné dílo, ty 3 díly na Aljašce byly obzvlášť silné.
Mlsoun. Kniha druhá
Jeff Lemire
Tak, přitvrdilo se, rozkrylo se pár dalších osudů, z kterých samosebou ani jeden nebyl idylický, kresba nemá chybu a pak ty barvy vodovkama, to je fakt pecka. Úzkost a naléhavost začínají taky nabírat na síle, takže hurá do finále, a za všechno dík, přátelé!
Mlsoun. Kniha první
Jeff Lemire
Není to McCarthyho Cesta, takové míry bezútěšnosti a zmaru se nepovedlo docílit, i když třeba to ani nebylo záměrem. Stejně tato postapokalyptická Země není místem, kde by jeden chtěl žít. Autor v první knize začíná teprve budovat pozadí katastrofy a jednotlivých postav, které nejsou nikterak plytké a zatím střídmě servíruje jednotlivé střípky tohoto roztříštěného světa. Kresební rozsah Lemireho je taky úctyhodný, takže jsem zvědav, co se bude dít dále. Jedno je jisté, nic hezkého to nebude.
A žili šťastně až do smrti
Bill Willingham
Tak v 19. díle jsem vznesl otázku, jestli bude finále ve stylu, žili šťastně až do smrti a ejhle, už je to tady. Někteří ovšem nedožijí a někteří už vůbec ne šťastně. Tento díl ukončil pár linek, kdy vždy těch pár stránek kreslil někdo jiný, což je dobrý koncept, líbilo se mi to jediný, kdo je extrémně nezajímavý, nesympatický a celkově se mi ekluje, je ten Jack of Fables. Jestli to u nás bude chtít Crew vydat, tak už předem hlásím, že tohle nebudu chtít ani zadara.
No takže tak kolkolem, tento předposlední díl mě opět pořádně chytl a celkem úspěšně navozuje očekávání na velké finále, které asi bude stát za to. Za mě tentokráte po dlouhé době 5 rozpáraných pohádkových růží s useknutýma hlavama za takových dejžtopánbů 95%. A poslední díl má být v prosinci, což po těch letech už je jako příští týden. Jen tak uvažuju, že bych nechtěl naskočit na tuto sérii až teď a skupovat to celé.
