Kapis přečtené 905

Captain America: Vyvolení 2014, David Morrell

Tak, po Novém údělu tu máme další povedený kousek z pera ministerstva války a propagandy USA. Rambo byl a je kultovní sranda a zábava, z tadytéto sračky kype hloupý, černobílý a slepý patetický patriotismus až hanba a zábavně se tento otřesně propagandistický pamflet netváří vůbec. A právě proto jsem se u toho báječně bavil a koutky mi neustále škubaly do ironických zakřivení. Ze začátku jsem si nebyl jist, zda čtu náborový leták do hodné armády strýčka Sama nebo reklamu na nějakou tu moderní střílečku o těch dobrých a těch zlých. Trochu mě pak děsí, že to čtou děcka a takovýmto nechutným způsobem je jim křiveno povědomí o světových událostech a vymýván mozek. Už jen ta na lživá první věta na zadní straně. “Captain Amerika (čti: Spojené státy Americké) byl více než půl století symbolem svobody a boje s tyranií, kdekoliv zvedla svou ošklivou hlavu.“ Vypomůžu si citátem neznámého autora, kterým toto tvrzení trochu opravím. Citát zní: “Vládce, který nepronajme bohatství země cizím monopolům, nenechá zdevastovat hospodářství země a nezatíží občany nesplatitelnými státními dluhy při důkladném „šetření“, se tím stává diktátorem, má být svržen a nahrazen někým tržním zájmům vstřícnějším a nejlépe ihned zabit, aby případný soud s ním nevzbuzoval zbytečnou pozornost.“ Určitě každý svéprávný člověk najde sdostatek případů z nedávné minulosti – a nemusí jít ani víc jak 10-15 let zpátky, aby našel aspoň pár takových proti-“diktátorských“ krvavých importů tzv. demokracie. Takže vzadu mělo být “Captain Amerika (dtto) byl více než půl stoletím symbolem nátlaku na suverénní státy, aby se bezpodmínečně podřídili zahraniční politice USA a jejím zájmům, poskytli jim své nerostné bohatství, prostor pro vojenské základny a přijali veškeré návazné, pro obyvatelstvo značně davastující, podmínky. Jinak tuto ošklivou tyranskou hlavu zničili, dosadili jinou ošklivou tyranskou, mnohem více zkorumpovanou, diktátorskou hlavu, vstřícnější tržním zájmům a uvrhli tuto zemi do chaosu občanských válek, bídy a zoufalství.“ To se mi zas povedlo;-) ale to by samosebou odporovalo základnímu poslání podobného díla. By mě moc zajímalo, jak by byl přijat komiks s Kapitánem Rudou hvězdou, který by v Afghánistánu chránil ty správné (komunistickou vládu) a zabíjel ty špatné, tedy mudžahedíny. Juj, to bych si rád přečetl ty pobouřené reakce ze všech stran. No nic, největší sranda gadžopádně je jak každý nacista, i voják v poli a tajný špion, nosí na ruce červenou pásku se svastikou a vrcholem bylo jak židé mají stejnou pásku, akorát modrobílou s hvězdou. Autor by se měl podívat aspoň na nějaký historický dokument, ale ten se zdá je zaslepen totálně a počítám, že každé ráno co se probudí odříká přísahu vlajce, nejí french fries a jí pouze ten správný kečup od rodiny bušů. Když se ještě tak zamyslím nad tím Afghánistánem a zkusím se vžít do těch chudáků, co tam žijí. Napadnou vás Sověti pod záminkou které nerozumíte, CIA vybuduje výcvikové tábory, udělá z vás mudžahídy, financuje a cvičí vás, dodává vám zbraně a techniku, ale co nevidíte je, že ne pro vás, pro obyčejné lidi, ale jen pro své studenoválečnické zájmy. Sověti jsou po dlouhých letech války vyhnáni a teď do vás pro změnu pod jinou vylhanou záminkou, které nerozumíte, střílejí a bombardují vás bezpilotními letouny ti samí “Otcové zakladatelé“, kteří vás tak moc podporovali. Musíte mít pocit, že svět se zbláznil, když chcete jen v klidu žít, pracovat na svém poli a vychovávat děti. A trvá to už desítky let. Když se podívám na svou malou v její nevinnosti a bezstarostnosti a představím si, že bychom žili v zemi, kde se hegemonické velmoci střídají ve vraždění a okupaci, je mi moc smutno a těch lidí, co jsou tohle nuceni snášet, opravdu líto. Ono pak pokrytecké blábolení nějakého kašparoidního pičusa s křidýlkama na ušach odvaha, čest, věrnost a obětavost vyznívá víc než směšně. Celkové hodnocení: odpad! Pokud to ještě nemáte v hlavě srovnáno nebo jste slabomyslní, vřele doporučuji, abyste se této strašlivé srágoře vyhli. Bůh žehnej nebohému Afghánistánu, přeju tamním statečným lidem ať už mají pokoj od těch strašných válek;-)... celý text

Fotograf 2012, Emmanuel Guibert

Úžasná kniha, která je schopna bortit zažité stereotypy, ohledně obyvatel muslimských zemí, kterými je “naše západní“ společnost uměle naočkována a zaslepená. Musím přiznat, že jsem jí byl ovlivněn, když jsem včera psal koment k tomu poblbanému kokosovi Amerikovi (http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=5224), jež opravdu mocně kontrastuje s tímto očitým svědectvím. Moc by mě jako úplně základní věc zajímalo, (a taky si na to trochu posvítím) jak až nezávislí ti “Lékaři bez hranic“ jsou, nicméně tady tito pěšáci v první lajně, kteří takhle riskují své životy ve válečných konfliktech, si nezaslouží nic jiného než totální respekt, obdiv a úctu. A tu si taky zaslouží obyčejní Afghánci, kteří měli a stále mají tu strašnou smůlu, že si v jejich nádherné zemi vybíjejí bezohledné velmoci své světovládné ambice už po několik desítek let. A jestli si dobře pamatuju z prvních Falloutů: War never changes. Jak je i na obálce knihy, nejvíc to samozřejmě odnášejí chudáčci děti, které jsou okradeny nejen o své dětství, ale asi i o budoucnost. Byl jsem v Himalájích a byl to nejdelší a nejnáročnější pochod mého života, ale nejsem si jist, jestli bych si (bez minimálně půlročního tréninku) troufl a jestli bych zvládl pochod, který urazila karavana, kterou hlavní hrdina doprovázel jako fotograf. Nejvíce mě fascinovala krajina, tak nádherné nekonečné hory, to by byla vysokohorská turistika. To by tam ale musel být mír. První a třetí část knihy, tedy pochod horami, jsem prožíval nejintenzivněji, i když pasáž s tříletým mrtvým chlapečkem nebo o týpkovi co mu uhnila ruka byly také velmi silné. Ona vlastně celá kniha je plná silných momentů. Mentalita Afghánců a jejich nezdolná houževnatost je zde dokonale vykreslena. Forma knihy je pak kapitolou samou pro sebe, protože nic takového jsem zatím neviděl. Autorovi kompozice se nádherně povedlo promísit fotky různých velikostí i celé filmy, se strohou, ale pěknou kresbou, která je např. v noci až kapku noirová. Kdybych uměl kreslit aspoň takto, byl bych šťastný. Četlo se to parádně. Jak jsem psal jinde, Bůh žehnej Afghánistánu, když už porazili jedny imperialisty, přeji této nebohé zemi, ať vyženou i ty druhé imperialisty, kteří je před tím cvičili proti těm prvním imperialistům a mají tam konečně trochu klid. Ale obávám se, že ani ten nenastane, začnou se mlít mezi sebou, co jiného se ale dá očekávat v zemi, kde už tři generace nepoznaly nic jiného než zkurvenou válku. Plně se ztotožňuji s Hemingwayem, který napsal: Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země. Kniha je opravdu silný zážitek a utvrdila mě ještě více v mém pacifismu. Více takových!... celý text

Mezi modlou a křížem 2013, Aleš Mrázek

I ZADULA POLNICE BOŽÍ MOCI, by i poslední zbloudilá ovečka našla správnou cestu k našemu jedinému správnému a nejvýše milosrdnému trojjedinému Pánu na klikatých božích cestách života a vymanila se z temnoty modlářství a pohanství. Maminka vždycky říkává: „Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání“ s čímž nelze jinak než zbožně souhlasit a tady jsem poprvé v životě dostal Boží požehnání i přímo na faktuře, což teda oceňuji pěti růženci z pěti! No a co se nám to dostává z Judova nakladatelství do rukou? Celkem hezky pastelem kreslený rychlovýcuc z života Slovanů ze Soluně, jejich cestu životem až na Velkou Moravu. Číší z toho amatérismus, který je však vyvážen o to větším nadšením a neotřesitelnou vírou pana Mrázka. Chtělo by to trochu rozvrh stránek a čistotu do textů, také to mohlo být psáno trochu méně katolicky upjatě a oslavně. Když se nad tím člověk zamyslí....mezi modlou a křížem....a oprostí se trochu od dogmat, musí mu být jasné, že ten kříž je také pouze modla, záleží jen na úhlu pohledu. Jaký je rozdíl, jestli má někde sochu Peruna nebo tam visí na kříži Ježuch, když žijete život podle správných morálních zásad? Žádný, pokud ovšem nejste fundamentální katolík. O tom co je a co není modla rozhodoval vždy jen a jen člověk, ovládaný strachem z přírody a zblbnutý jednou takovým a podruhé makovým učením. Lidi by se hlavně měli k sobě chovat normálně, tolerantně ať si každý věří čemu chce a mohl by si každý stavět modly jaké by chtěl nebo by vůbec nebyly třeba. Takže celkově jde vidět, že autor tomu věnoval dost času a nadšení, ale je to ryze amatérský, celkem dobře nakreslený suchopárný bigotní exkurz do historie jak to asi zhruba bylo před tím tisíciletím a páru stovkama let. Opráski tohle téma nezpracovaly sice tak komplexně, ale líbilo se mi to více. Za mě dva otčenáše a zdrávasy z pěti možných!... celý text

Vyšetřování 1972, Stanisław Lem

Strašně těžko se mi to četlo, musel jsem se místy nutit a dost často jsem byl myšlenkama jinde, což se mi u Lema běžně nestává. Měl jsem pocit, jako by to bylo panoptikum, kdy při každém slově Lem popisoval výrazy tváře, tón hlasu a děj pak vůbec neběžel dopředu a drhl jak zaseklý motor. Když se rozběhl dialog bez tohoto popisování, bylo to celkem lepší, místy skoro napínavé, ale pak to zase spadlo. Jinak celkem dobrý nápad, dobré kulisy, i ten konec to trochu zachránil, ale možná jenom přece platí "ševče, drž se svého kopyta".... celý text

Vynález profesora Van Troffa 1983, Janusz Andrzej Zajdel

Zajdel byl borec, tohle sociální sci-fi je opět výbornou knihou, ze které navíc jde cítět více než z jeho jiných děl, že byl vědcem. Použil podobný motiv jako v Limes inferior, kdy lidé žijí pouze ve městech a veškerá okolní půda je využívána k zabezpečení jejich životních potřeb. Tím ale podobnost končí, máme tu úplně jiný příběh, jinou fabulaci a spoustu lidskosti a lásku doslova na věky. Je to opět psáno ich-formou přes deníky několika lidí (to mi připomnělo, že si musím sehnat a znovu přečíst Deník ztracený ve vaně od Lema) a hlavní hrdina se hodně zaobírá vlastním nitrem, výčitkami a nadějemi. Autor respektoval fyzikální zákony a perfektně je implementoval do děje. Je to neskutečně čtivé a místy dost napínavé. Mám pocit, že autor šel i více do hloubky, zaujaly mě především dvě takové pasáže, které si dovolím zde ocitovat: “Další verze byla téměř ideální, jenže neuskutečnitelná, což je imanentní vlastností každého ideálního řešení“ – což dle mého zcela sedí třeba na takový komunismus. (A to nevím co je imanentní;-)) a “Jak úžasně důslední jsme byli vždy v realizaci našich plánů – my, lidé spjati s technikou, vědou, pokrokem...Nedovedli jsme ovšem stanovit pro své počínání rozumnou mez.“ Zajdel je autor, jehož tři knihy co u nás vyšly doporučuji kudy chodím a jelikož on napsal těch románů ještě kapku více, nezlobil bych se, kdyby toho u nás vyšlo více. Skvělé!!... celý text

Vědecký pokrok dělá „žbuch“ 2012, Bill Watterson

Zase skvělý díl!! A ke konci to chytlo ještě na gradaci. Oproti takovému Garfieldovi, mám pocit, se Watterson tak nevykrádá - aspoň to není patrné v rámci jedné knihy. Rozhodně nejlépe kreslený a se Snoopym nejmetafyzičtější strip. Asi bych měl pomalu zvažovat dokoupení dalších tří dílů co už jsou venku...... celý text

Macanudo 2 2012, Liniers (p)

Další várka neobvyklého, citlivého, melancholického a úplně neevropského stripu (to poznáte především podle absence nedělních velkopanelů;)) Jsem rád, že tu vychází něco tak výrazně odlišného, asi to odráží mentalitu země, ve které to vychází. Je to tak jemné a citlivé jak po stránce obsahu, tak kresby, že jsem propadl stejnému pocitu jako u prvního dílu a jsem přesvědčen, že Riccardo je ženská - nebo minimálně se na ni chce předělat! Spokojenost na plné čáře a dávám kolem těch 90% bludišťáků. Jo a víte, že v Patagonii, kterou tak romanticky kreslí Linierska, a není to ani tak závratně dávno, se vyplácel jeden doalr za pár indiánských uší - když se zjistilo, že se venku pohybuje příliš živých indiánů bez uší, vyplácel se jeden dolar pouze za celou hlavu. Tož tak k dokreslení části mozaiky.... celý text

Pomsta hlídaných 2011, Bill Watterson

Tak jsem si dal po dlouhé době tuhle bláznivou dvojku a s pocitem křupající dětské páteře pevně sevřené pod mými prsty, ale i s plavbou na nekonečné dětské představivosti jsem se perfektně pobavil.... celý text

Garfield užívá života 2011, Jim Davis

Garfield už ve svých nejlepších letech, i když se občas opakuje, čemuž se nedá při jeho stručnosti moc divit. Tohle je doslova klasika.

Limes inferior 2012, Janusz Andrzej Zajdel

Geniální, vizionářská záležitost. Ten popis světa, lidí v něm zotročených a činností, které se vyvinuli jako obrana před fungováním světa je domyšlený opravdu hluboko. Z knihy až mrazí, když si člověk uvědomí jak blízko napsanému se blíží dnešní realita. A ten konec, dávající naději, opravdu skvělá kniha, přečteno už podruhé. Docela by mě zajímalo, se přiznám, do jaké inteligenční třídy bych byl zasazen po elektrohypnóze. Snad aspoň do trojky bez liftingu;)... celý text

Nonstop 1989, Brian Wilson Aldiss

Řekl jsem si, že už jsem zapomněl hlavní pointu po těch letech, tak jsem si to přečetl znova a zhltal jsem to skoro nonstop;) V každé volné chvíli, za chůze na autobus, v čekárně, má to opravdu spád, dobře promyšlené, autor pomalu odkrývá další a další vodítka, trochu jsem furt čekal, že se provalí, že na žádné lodi nejsou, že jsou jen nějací pokusní králici za sklem, ale konec se docela povedl. Aldiss píše kapku zkratkovitě až křečovitě, což udržuje tempo knihy na nejvyšším stupni. Divím se, že se nikdo nepokusil o pokračování...nebo jo?... celý text

Octárna ... a jiné příběhy 2010, Edward Gorey

Zapnout Tiger Lillies, otevřít a už jen sát tu zvláštně surrealistickou náladu, kterou Gorey vměstnal do svých obrázků. Západní křídlo je vyloženě pocitová záležitost, na ten obrázek se sloupanou tapetou jsem čuměl dobrých deset minut. Zbytek knihy je taky výborný, chudáčci děti, obzvlášť Káťa;) Knihy od Goreye mají své nepopsatelné specifické kouzlo, stačí mít tu správnou náladu a otevřít na kterékoli stránce a ponořit se, člověk si nemůže být jist ničím, ani tím jestli jsou postavy živé či ne, podle toho jak všichni skoro levitují na špičkách to fakt poznat nejde a účel jejich konání je zcela zastřen. Tleskám a Čerstvě deflorovanou dívku posouvám trochu výše na svém seznamu "chci".... celý text

Továrna na Absolutno 1947, Karel Čapek

Úžasná kniha! Čapek byl vizionář, jestli někomu vadí skoky v ději a různé styly, měl by si uvědomit, že tak dneska píše každý druhý a domyslet ty mezery není žádný velký problém. Střídání stylů přesně odpovídá postavám, které zrovna jednají. Čapek jasně ukazuje jak je posedlost jen tou svoji "vlastní pravdou" zkázonosná a jak rychle se mění ve fanatismus, jež s Voltairovskou tolerancí a nadhledem a svým typickým vtipem a moudrostí odhaluje. Moc se mi líbilo jakým stylem představil fungování médií, jež je praktikováno beze změn dodnes. "Problém Boha je, že je nekonečný a každý, kdo má tu svou pravdu, těch pár metrů Boha, si pak myslí, že ho má celého." Zakončení u jitrnic je pak naprosto geniální a Páter Jošt a moravské zelí pak ukazuje celý problém na jednom stole. Ano, potřebujeme více tolerance k názorům druhých a bude na světě snad trochu lépe.... celý text

Incal 2011, Alejandro Jodorowsky

No...kdo by řekl, že kniha, která je nacpaná bizarními názvy jako Technopapež s psychobřichem a technotechnika může být tak zábavná. Veškerou tu symboliku, dualitu, koloběh života atd.. která je v tom narvaná jsem asi nepobral, ale to nebrání tomu abych si tuto legendu naplno neužil. Přečetl jsem si pár recenzí, jestli náhodou někdo trochu celé dílo trochu neosvětlí, ale narazil jsem povětšinou na přechytřelé, nicneříkající, kecy nebo oslavné převyprávění děje. Já sám nemám žádné ambice se pouštět do nějakého rozboru, řeknu ale jen, že mě to dost bavilo, kresba úžasná, ze začátku kupodivu detailnější, špinavější, propracovanější, ke konci je už moc uhlazená. Tuny skělých nápadů, do detailů propracovaná sociální struktura světa, skvělé do nejmenších podrobností promyšlené bokovky a důsledky hlavní dějové linie, úžasná kresba, jo to už jsem říkal a skvělý, sympatický John Difool s betonovým Deepem, kteří zajišťují odlehčení přílišné vážnosti ostatních postav a povedený humor. Moc se mi nelíbil použitý lettering, především, když byli písmo dvojité a S se ztrácelo v sobě. Pár věcí mi přišlo nelogických, časovými souvstažnostmi jsem si taky nebyl jist a místy se to trochu omílalo dokola, nudit jsem se ale nestihl, protože příběh sviští bez hluchých míst. Nedařilo se mi to ani pořádně dostat z hlavy, budil jsem se v horečnatých snech a propocen jsem se snažil vyslovit to nevyslovitelné zasrané Imperoratrix. Ke konci jsem si tipoval jak to dopadne a "jestli neumřeli, budou žít šťastně až doteď" a svým způsobem to tak asi je. Takže celkově šílená zábavná a hodně propracovaná jízda, která funguje perfektně. Za mě poctivých 95%. A těším se na Metabarony.... celý text

Kocour Vavřinec a jeho přátelé 1969, Dagmar Lhotová

Od Faltové znám až Barbánka, Kocour Vavřinec mě v dětství minul, ale jelikož si je všechny moje malá milovaná dvacetiměsíční zabavila do svoji knihovničky (která je už teď obsáhlejší než u kdekterého kámoše) a furt si v nich listuje a vysvětluje mi co se tam děje, napravil jsem to na prahu svého sedmého půlkřížku. Příběhy to jsou povětšinou jednoduché bez větších point, ale najdou se i příběhy poučné jako že třeba pokud nemůžeš vyhrát vlastními silami, je povoleno si pomoct jakkoli, že škodolibost a pomstychtivost je dobrá a že když kradeš tak se můžeš najíst;) Na druhou stranu zvířátka vždy pomohou potřebným a v nouzi opuštěným. Jak mi moje malá říkala „děti plakají, nemají penízky na kolotoč“ tak zvířátka pohotově udělají kolotočové atrakce sami ze sebe a penízky nemají ani na vánoce, což také vyřeší, je pěkné, že v sedmdesátých letech děti připravovali na realitu dospělosti;) Největším vrcholem je pak hrubé nepochopení kina pašátkem a jeho první poluční sen (sen o louce). Takže jo, je to docela dobré z celkového pohledu. Malou jsme naučili se ke knížkám chovat pěkně, takže je netrhá, neničí, ale stejně to občas nechtěně natrhne nebo pokrčí, takže si budu asi muset koupit někde v antiku vlastní sbírkový kus, tenhle je tak jako tak trochu počmáraný.... celý text

Pravdivá zpráva o dobytí Peru & provincie Cuzka zvané Nová Kastilie Franciskem Pizarrem 1970, Francisco de Xerez

Vynikající záležitost, úžasná kniha a to jí je přes čtyřista let. Je na ní krásně vidět jak se ve jménu milosrdného Boha a jeho zástupce na Zemi konala ta největší zvěrstva. Křesťani, potažmo katolíci byli v realizaci božího milosrdenství a moudrosti vždy jedni z nejzápalenějších. Původní obyvatelstvo Amerik bylo s příkladnou láskou k bližnímu svému vystaveno největší genocidě historie lidstva. Pravda, obyvatelé Jižní Ameriky nedopadli tak špatně a nebyli téměř nebo úplně vyhlazeni jako native z Ameriky Střední a Severní, ale zažili si poměrně slušná jatka. Kniha popisuje příběhy dobrodruhů, kteří se plavili Jižním mořem (Tichým oceánem) a objevovali západní pobřeží Jižní Ameriky. Autor knihy, kterému jsme vděčni za tento úžasný “cestopis“ a který má určitě na ruce stejně krve jako všichni z conquistadorů napsal tuto knihu velmi eufemicky a vykreslil Španěly jako hodné beránky šířící nezištně slovo Boží. Kdo však umí číst mezi řádky a trochu se zajímá do hloubky, bude vědět, že Španělé s pokorou typickou pro křesťany obsadili, vraždili, znásilňovali, mučili a loupili vše co jim přišlo pod ruku. Když zjistili kolik zlata vlastní Incká říše, byli samozřejmě věrni slibu chudoby svého Boha a nezastavili se pro tento lesklý kov před ničím. Jelikož správný křesťan je čestný člověk, který drží přísahu, porušili běloši, tito vyslanci jediné pravé víra světa, úplně všechny své sliby a záruky, i když dostali plné komnaty zlatých předmětů. S velkou citlivostí ke kulturnímu odkazu pak nádherná zlatá díla, obložení domů, chrámů, sochy, ale i věci denní potřeby přetavili do prutů, které si odvezli do Španělska, kde se z tohoto vrahounského odpadu lidstva stali velevážení občané. Izabela s Filipem dostali čtvrtinu kořisti a katolická církev pěla chválu na vrahy a bezcharakterní lidskou špínu. Autor používá pro mučení nádherný eufemismus “vzali si ho bokem“. Jak jsem si přečetl v Historii trestu smrti (http://www.databazeknih.cz/knihy/historie-trestu-smrti-18581), takové vzetí bokem obnášelo to nejlepší z křesťanské tradice, tedy trhání svalů kleštěma, stahování z kůže, věšení, vypichování očí, napichování, sekání údů, natahování střev na kolovrátek, smažení a pečení v pánvích, pálení na hranici, hranice ale kapacitně nestačily, Španělé stavěli pece, do kterých naháněli indiány po tisících. Ti, kteří přijali křesťanství byli pak milosrdně.....uškrceni – tento proces dokonce zmechanizovali, vymysleli přístroj Garrotu, kdy odsouzený seděl na židli, v prkně za zády byla díra, kterou byl provlečen nešťastníkovi kolem krku provaz, který se zezadu utahoval tyčí. No prostě nádhera. Španělům ovšem nebránilo nic původní obyvatelstvo zotročovat ještě po několik staletí, přičemž využívali všeho, co Inkové vytvořili, především důmyslných poslů spojujících celou obrovskou Říši. Tuhle knihu mohu jen doporučit, protože krásně odhaluje co je lidské plemeno, kam všichni patříme zač. Škoda, že se Inkové neubránili, věčně by to asi nezvládli a dopadlo by to stejně, ale tuhle chamtivou a krvežíznivou skupinku mohli sejmout. Pak se situace mohla vyvíjet trochu jinak a třeba by ještě pár desítek, možná i stovku let odolali – kdyby se nevědělo, kolik mají zlata, trvalo by dlouho než by byly vyslány další výpravy a Inkové by byli lépe připraveni. No co už......škoda.... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Kdybych věděl, že to je bez-celer, tak do toho nejdu, ale jelikož mi to kámoš bez znalosti této informace půjčil s tím, že je to výborná sranda, začetl jsem se a Alan Karlsson a jeho patálie mne už nepustily. A musím říct, že si to svou prodejnost, čtenost a nadšené ohlasy zaslouží. U knihy jsem se přímo neřehtal, humor je to spíš takový laskavý a milý, ale několikrát jsem zasmál i hlasitě. Celé je to psáno velmi čtivě, pousmával jsem se pod fousy neustále a jelikož (jako tady kolegyně v komentářích hluboko pode mnou) čtu nejvíc po cestě do práce, uculoval jsem se vždy celou cestu a vždy jsem byl naštvaný, když jsem musel vystupovat. Čte se to fakt skvěle, je to zábavné, chytře vymyšlené, může se to koupit jako dárek rodičům, zkrátka mohu jen doporučit (a taky tak už činím)... celý text

Věčná válka 2011, Joe Haldeman

Knihu jsem zatím nečetl, takže nemám srovnání s psanou verzí, ale komiks se moc vyvedl. Skoro nikdy nečtu předmluvy, zde se jedná spíš o takový prolog přímo od autora a ani nevím jak, najednou jsem ho četl a ten mě okamžitě probral a na další čtení dostatečně naladil. A to dvěma nenápadnými postřehy v textu. Prvním je to, že snad poprvé není Vietnam popsán pouze jako pohřebiště nebohých Američanů, kteří zachraňovali svět před komunismem, ale jako malá ubohá země, které je vnucovaná vůle USA a která trpí pod nesmyslnou agresí několika válkychtivých jestřábů proti většinové vůli amerického lidu. Ještě větším a příjemným překvapením pak bylo suché autorovo oznámení, že stejně jako v jeho příběhu, tak i ve Vietnamu válka začíná jako reakce na útok, ke kterému nikdy nedošlo. Zde Haldeman naráží na falešnou záminku k válce, která se udála v Tonkinském zálivu a na jejichž základě Amíci rozpoutali konvenční i chemická jatka, za která se nikdy neomluvili a u kterých zahynuly asi čtyři miliony lidí a tři země byly zabombardované do doby kamenné. Ostatně tato “taktika“ vylhané zámiky k válce je s velkým úspěchem používaná dodnes. A i když tupá lůza v ulicích nemá s těmito dobyvačnými dobrodružstvími americké administrativy na cizích územích pochopení, je taky zřejmé, že neví nic o geopolitické a surovinové strategii. Tak ať si klidně řve! Zdá se, že od Vietnamu k Iráku a dále se toho v podstatě moc nezměnilo. Vojáci byli do profesionalizace armád samozřejmě a bez debat nedobrovolní chudáci v takových podnicích, ale snad veškerá literatura a kinematografie okolo Vietnamské války se točí pouze ohledně traumat amerických vojáků, kterých tam umřelo cca 60 000 oproti milionům asiatů. Napsal nebo natočil někdo někdy něco z pohledu utrpení Vietnamců, Kambodžanů a Laosanů? O těch milionech litrů chemických zbraní, které jim nasypali do džungle? O tom, že dodnes se potýkají s následky toho barbarského bombardování nejen chemickými zbraněmi, že i po padesáti letech se stále rodí postižené děti atd, atd..? Nejsem si jist. Kdo by si chtěl trochu podrobněji počíst o nezcela známých skutečnostech této války, nechť zadá do vyhledávače “Válka, která neskončila“, což ve finále velmi vtipně koresponduje s názvem tohoto komiksu, ač se o vtipné čtení vůbec nejedná. Tak snad jsem trochu podráždil jednoho zdejšího kolegu, který rád čte moje komenty;) a můžeme jít dál. Od této chvíle jsem byl zajatcem této výborné knihy. Myslím, ač jsem to naštěstí nikdy nezažil, že realitu války a navíc v kosmu popisuje Haldeman skvěle. Ta bezmoc a odstřihnutí od života, tupé poslouchání hloupých rozkazů, buzerace, smrt, nekonečné temné prázdno, temno a deprese. Nevím, jestli to bylo záměrně, ale emoce ve tvářích jsem zde jaksi nenašel, odosobnění člověka od sebe samého a okolí je ztvárněno dokonalé. Návraty jsou pak stejné jak to pospal Lem ve svém “Návratu z hvězd“ – lidé se už nejsou schopni zařadit do úplně cizí společnosti s jinými hodnotami a čím z delší cesty se vracejí, tím je to hlubší. Ideální homosexuální klonovaná společnost oddávající se nekonečným rozkoším a zábavě mi pak trochu evokovala Huxleyho “Konec civilizace“. Nevím proč, ale z té kresby na mě dýchala sentimentalita dětství, asi jsem někde jako děcko shlédl tuto osmdesátkovou kresbu, hodně vzdáleně jsem viděl Kobíkovu Galaxii. Vzhledem k tomu jaký záhul měli všechny hlavní i vedlejší postavy, ten happy end na konci bych vůbec nečekal, ale přece jenom je zasloužený, aspoň v komiksu něco dopadlo dobře. Já jsem moooc spokojený, potvrzuje se mi, že MDEK je jednou z nejzdařilejších sérií co tu vychází. Už jsem to dočetl asi před třemi týdny a furt to ve mne rezonuje, byl to zážitek. Fakt! Nevím proč ji mám v paperbacku, musím ho prodat a koupit si ještě rychle vázanou verzi, dokavaď je k sehnání.... celý text

100 nábojů: Smrt je mým řemeslem 2013, Brian Azzarello

Takže se nám zase pár věcí dovysvětlí a pár se zamlží, trochu si zakucháme a máme zase o jednu až dvě rodinu méně. Graves se jmenuje Filip a Shepherd Pepa, to je jediné jasné. Na kolik stran, v kolika vrstvách to Graves hraje a jaké jsou jeho cíle ale není jasné vůbec. Spain se objevil pouze jako postava na pozadí, kdežto Mindžu (skvělá přezďýfka morééé) už jsme viděli při pašování Arating z Mexika. Na konci nám zůstane zajímavý smutně milostný čtyřúhelník. Na druhé čtení mi ta obecná čeština tak nevadila, jako minule, když to po sobě čtu a už celý slintajíc nadržeností otevírám desátý díl!... celý text

Peklo 2013, Mike Carey

Kresba pánů Grosse a Kellyho se stala nosnou pro tuto sérii a už jsem si na to zvykl, není to prachsprostý mainstream, je tam trochu více, je taková trochu "špinavější" a to mi vyhovuje. Hostující kreslíř se pak svého úkolu zhostil více než výborně a o kvalitě Ormstonovy kresby zbytečně mluvit. Ty vsuvky, které kreslí a které jsou mimo momentální hlavní linii příběhu mají obrovskou sílu. Je jasné, že "děťatko" bude hrát ještě velkou roli. Nemohu se ale ubránit dojmu, že nejen tímto Carey už tak trochu vykrádá Sandmana i sám sebe, takové "Peklo" bylo zcela předvidatelné jak dopadne, ale pár překvapení tam měl zaplaťsatan Carey vždy v rukávu do poslední chvíle. Je to tudíž pořád hodně nadprůměrně zpracovaný scénář s důmyslně propleteným a košatým dějem, kde je třeba sledovat každý detail a na první pohled nedůležitou poznámku. Několikrát jsem se třeba vracel k úplněmu začátku Pekla, kde vyprávění začíná. Krom zmíněné vsuvky jsou všechny příběhy vyprávěny v první osobě a fantastické na tom je, že člověk neví hned, kdo je vlastně vypravěčem. Sám Světlonoš je pak stále vznešený, důstojný, chladně kalkulující, slovo držící a nic neodpouštějící frajer. Čte se to výborně, i překlad a použitá čeština je skvělá, jednotlivé postavy se dají odlišit už jen použitým stylem mluvy, což není standardem a obecná čeština figuruje vyloženě jen v částech, kde jako hovorová sedí přímo báječně, dobrá práce! Já jsem opět hooodně spokojen, pod 5 hvězd jít nemohu a už vyhlížím pokračování. Jo a tá obálka je úúúúžasnááá a tvoří s tím nádherně světle modrým hřbetem smrtící kombinaci - nemohl jsem od toho odtrhnout oči - ta modrá se fak povedla!!!... celý text