kasavubu
přečtené 353
Tenkrát v ráji: Jeden život, jedna šance...
2015,
Josef Urban
Dlouho jsem přemýšlela, jaký komentář k této knize napsat, abych ji zbytečně neuškodila. Kniha totiž rozhodně nebyla špatná. Záleží ale na úhlu pohledu. Autor sám uvádí, že v žádném případě nejde o literaturu faktu, že jde o čistě smýšlený román, jenž pouze využívá osobu hlavního hrdiny Josky Smítka. Nemůžu se ale stále ubránit dojmu, že taková, dovolím si napsat „osobnost“, jakou bezesporu Joska byl, by si zasloužila mnohem víc. Určitě by se toho o něm dalo vyšťourat v archívech víc, pokud jsem to dobře pochopila, byl ve své době, zvláště mezi skaláky a horolezci, ale i v regionu, kde žil, doslova legendou. Prostě se stále nemůžu ubránit dojmu, že jde o zbytečně nevyužitý potenciál, který se přitom knize tolik nabízel. Kniha je jistě přínosná v tom, že vůbec s osobností Josky přišla, pro naprostou většinu lidí, včetně mě, to byla před přečtením zcela neznámá postava našich dějin a za to moc panu Urbanovi děkuji a považuji to za vůbec největší jeho přínos. Asi nezbyde než ke knize přistupovat opravdu jen jako k volně smýšlenému románu, který vůbec nebyl špatný. Dobře se četl, příběh byl dobře vystavěný. Jediný nedostatek snad vidím v tom, že si mohl autor trochu víc pohrát s dobovou atmosférou románu, tj. vylíčením první republiky a protektorátu. Vůbec na mě tato doba z románu „nedejchla“. I počínání Josky a Heinricha na mě působilo, jako kdyby to byly kluci před 50 lety a nikoli skoro před 100, včetně oslovení „vole“, které tedy opravdu netuším, zda-li se už ve 20.-30. let. minulého století používalo. Zvažuji, zda dát hvězdy 3 nebo 4, nebýt promovaný historik, dala bych 4, ale takhle se opravdu musím přiklonit ke 3. Jsem 100% přesvědčená, že lze skloubit román a literaturu faktu, a to prostě autorovi nemůžu odpustit, Joska by si určitě zasloužil víc...... celý text
Fabrika
2014,
Kateřina Tučková
Úplně souhlasím s předchozím komentářem. Knihu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli autorce, jejíž dvě předchozí knihy se mi moc líbily. Rozhodně bych nečekala, vzhledem k námětu, takovou čtivost. Trochu jsem se obávala i prostředí Brna, o němž toho zase až tak moc nevím. Příběhy jednotlivých rodových postav mě postupně zcela pohltily. Byla jsem příjemně překvapená, jak velký vliv měly v 19. století všechny průmyslnické rodiny v čele s Offermannovými, a to nejen v našich zemích, ale i v Evropě, a dokonce i v poměrně dost vzdálených končinách světa. Životní osudy jednotlivých Offermanů byly moc zajímavé, jen by mě zajímalo, nakolik opravdu autentické. Sama autorka v knize uvádí, že informace jsou zčásti zcela fiktivní, že se řadu věcí snažila spíše domýšlet. Každopádně se tohoto úkolu zhostila bravurně, tak nějak to opravdu mohlo být... Ale kdo ví. Jediné, co bych u knihy uvítala je nějaký rodokmen, který by napomohl se v rozvětvené rodině Offermannů orientovat. Místy jsem se ve jménech jednotlivých členů rodu ztrácela a musela chvíli přemýšlet, kdo vlastně byl čím synem.... celý text
Pamatuji si vás všechny
2015,
Yrsa Sigurðardóttir
Vau, tak to byla jízda. Tak takhle jsem se při čtení knihy už dlouho nebála! Rozhodně nedoporučuji číst tuto knihu pozdě v noci, když všichni ostatní spí nebo nedej bože, když jste sami doma. Ještě že se obě dějové linie příběhu střídaly po jednotlivých kapitolách, člověk tak měl čas aspoň trochu vydechnout. Jinak to byla opět skvělá Yrsa, tak jak ji známe, propracovaná zápletka i postavy do nejmenšího detailu, skvěle zachycená atmosféra. Vše do sebe v závěru krásně zapadlo a dějové linie se, ač se to zpočátku vůbec nezdálo, bravurně propojily. A co teprve ten závěr? Ještě teď mě z něj mrazí...... celý text
Černobílý svět
2011,
Kathryn Stockett
Moc krásný příběh. Zezačátku jsem měla trošku problém se zorientovat v jednotlivých postavách, což bylo dáno střídavým vyprávěním tří hlavních hrdinek. Zvláště se mi pletli "paničky", u kterých obě hospodyně sloužily, ale když jsem si zvykla, tak se přede mnou začal rozvíjet nádherně vystavěný příběh a nezbývá než žasnout nad pohnutými osudy všech tří hlavních hrdinek. Už teď cítím, jak mi bude Aibileen, Minny i Skeeter chybět, moc by mě zajímaly jejich další osudy, ale i např. osudy malé Moe Maebley, kterou tak Aibileen milovala a již se snažila naučit, že mezi černými a bílými nejsou žádné rozdíly. Člověk má po přečtení této knihy na dlouho o čem přemýšlet.... celý text
