kasavubu přečtené 353

Dcera krále močálů 2017, Karen Dionne

Kniha byla moc zajímavá (hlavně vylíčení života v bažinách) a skvěle se četla. Místy mi ale přišla hůře uvěřitelná. Nějak mi nesedlo, že by močály mohly být tak opuštěné, jak je to v knize vylíčeno. Pochopila bych to někde v Amazonii, ale v Sev. Americe? A také mi přišlo trochu nepochopitelné, že se matka a dcera nepokusily o útěk už dřív, když otec trávil skoro celý den/někdy i celé dny mimo srub. Ale to jsou jen takové mé postřehy, jako celek se mi kniha moc líbila.... celý text

Ještě není konec 2016, Michal Sýkora

České detektivky většinou moc nečtu. Zkusila jsem tuto a musím přiznat, že jsem příjemně překvapená. Dobře se četla, zápletka s přesahem do minulosti byla moc zajímavá, rozuzlení mě mile překvapilo. V příběhu jsem se i přes větší počet postav neztrácela, závěr byl logický. Jedinou výtku mám k postavám, ani jedna včetně vyšetřovatelky Výrové ve mně nevzbudila žádné hlubší emoce - ani kladné ani záporné, jež bych v případě rodiny Třebovické očekávala asi více. Všechny postavy mi přišly jako moc ploché, do žádné jsem se nedokázala vcítit. To považuji v podstatě za jediný nedostatek jinak skvělé knihy.... celý text

Démoni apokalypsy 2016, Michael Weber

Výborně podaný román, či spíše možná kronika o dobývání Moravy Švédy za třicetileté války. Obdivuji autorovu erudovanost a snahu nastudovat k danému tématu co nejvíce litetatury a pramenů. Tak by tomu u kvalitního historického románu mělo být. Bylo to moc příjemné seznameni/připomenutí poněkud opomíjeného období v našich/evropských dějinách. Po faktografické stránce nemám co vytknout. Kniha byla doslova nabyta informacemi, jen na mě působilo, že někdy až moc na úkor vlastní osy přiběhu hlavního hrdiny. Kniha se díky tomu trochu hůře četla.... celý text

Ta druhá 2017, Michelle Adams

Až do poloviny knihy jsem nesčetněkrát uvažovala o tom, že knihu odložím nedočtenou. Pořád ne a ne se začíst, přišlo mi to prostě takové nemastné, neslané, jednoduše o ničem. Nevim, jestli je to špatným překladem, jak už tu padlo, ale kniha mě prostě nedokázala do sebe dostatečně vtáhnout. Nakonec jsem ale vydržela a jsem tomu věru ráda. Vyústění přiběhu mě mile překvapilo. Původně jsem chtěla dat jen 2*, ale nakonec dávám 3, takže ve výsledku to nebylo zase tak zlé.... celý text

Opozdilec 2017, Dimitri Verhulst

Tak z téhle knihy mám hodně rozporuplné pocity. Mám sice ráda černý humor a sarkasmus, ale k tématu smrti a osamělosti na konci života mi moc nesedí. Nemůžu sice knize upřít některé hodně vtipné momenty, a zde určitě musím pochválit úlohu překladatele, který se svého počinu zhostil vskutku bravurně, ale nějak se mi to ke knize a k tématu, o kterém pojednává, nehodilo. Na jednu stranu mi bylo hrdiny líto, že strávil celý život po boku takové manželky, jakou měl, ale zároveň mi přišlo hodně zbabělé, že s tím nedokázal za celý život nic udělat, od manželky odejít apod. Ale nechci zde kritizovat, chápu, že někdy je těžké udělat v životě zásadní rozhodnutí. Co mi ale přišlo nefér byl otcův postoj k dceři, které asi jako jediné na něm záleželo. Asi jsem očekávala, že nakonec alespoň jí přizná, že to celé hraje. Člověk má sice právo se svobodně rozhodnout, ale v tomto případě mi to přišlo hodně sobecké. Možná jsem knihu úplně nedocenila, asi zkusím ještě nějakou jinou od tohoto autora.... celý text

Heřmánkové údolí 2012, Hana Marie Körnerová (p)

Dle mého soudu se jedná o moc vydařený román, který se skvěle četl. Jak jsem se do něho začetla, nemohla jsem přestat. Jediným trochu zklamáním pro mě byla hlavní postava hrdinky, se kterou jsem se za celý děj románu tak nějak nedokázala popasovat. Asi jsem moc velký realista a neměla bych takovéto romány vůbec číst, přišlo mi zkrátka, že na svůj věk 17, potažmo 20, byla až „moc“ silná. Ani se nedivím, že spíše slabošsky zaměřený Pavel si vedle ní připadal nepatřičně. Prostě na mě hlavní hrdinka působila až moc dokonale a tím ztrácela mé sympatie, ačkoli je její nezdolná síla jistě obdivuhodná. U podobných knížek si často popláču, ale tady mě vyhrkly slzy asi jen u jediné scény, a to při Anniných návštěvách u strýce Ondřeje, když umíral, a ona byla v podstatě jediná, kdo o něho pečoval. Chyba byla možná také v tom, že jsem knihu až moc srovnávala s jinými, které jsem už četla dříve – Pavlova nemoc mi trochu připomínala jiného obdobně duševně nemocného Pavla – syfilika Pavla Malinu z Petrolejových lamp a nedávno přečtenou Hanu od A. Mornštajnové, která pro mě byla tak neuvěřitelně silným čtenářským zážitkem, že ji asi jen tak nic v blízké době nepřekoná.... celý text

Mořská panna 2012, Camilla Läckberg

Další skvělá knížka od této autorky. Ze začátku jsem se trochu ztrácela v hlavních postavách Christianových "kamarádů", to se však postupně vytříbilo. Kniha je opět založena na prolínání děje ze současnosti a minulosti, což mám osobně moc ráda. Na závěr do sebe vše logicky zapadne, přesto jsem na pár nesrovnalostí narazila, např. proč vrah zabil Magnuse, který měl vlastně jen nejmenší vinu, za to co se stalo, a ne Erika. Ale možná to v knize je a jen mi to uniklo. Už jak tu padlo nesčetněkrát, i mě začíná Erika a její věčné "kňourání" poněkud iritovat, je tu zbytečně do nekonečna omíláno, jak jsou hrozné těhotenské problémy, jak se bojí, zda zvládne roli matky dvojčat atd. Připadá mi, že tímto postojem dělá ze svých knih spíše kýčovitý románek pro ženy, a to je dle mého soudu díky skvělým zápletkám, které jinak dokáže ve svých knihách navodit, obrovská škoda. Určitě se tak i neúmyslně připravuje o čtenáře z mužského publika, kteří rozhodně nemají náladu podobné věci číst.... celý text

Brodeckova zpráva 2014, Philippe Claudel

Úžasný román s neuvěřitelnou hloubkou. Zpočátku jsem měla problém se do něho začíst, ale chyba byla z mé strany, protože jsem k němu přistupovala jako k běžnému románu z druhé světové války, resp. poválečného období. Až někdy skoro v polovině jsem do knihy opravdu pronikla a zjistila, že je to neuvěřitelně filozoficky a psychologicky propracované dílo, které nemá s běžně servírovaným románem z tohoto období nic společného. Celým románem se line jako nit neschopnost člověka vymanit se z davu a ačkoli zlo sám osobně nepáchá, tím, že mu souhlasně přihlíží, je vlastně i on jeho účastníkem. Ale je to také o pocitu viny, se kterou se ne každý dokáže vyrovnat. Aby si ospravedlnil své jednání, hledá chybu v někom nebo v něčem jiném. Obětní beránky si lidé hledají a hledat budou asi v každé době. Co velmi oceňuji je, jak už napsala bosorka ve svém komentáři, že román není časově ani místně ohraničen. Autor zde sice naznačuje, že jde o druhou světovou válku a že Brodeck (nejen už svým jménem, ale např. i popisem jeho podoby) je Žid. V knize to ale přímo uvedeno není. Toto pojetí dodává románu silně nadčasový charakter a v tom je dle mého soudu jeho největší přínos. Nemůžeme si být jisti, že se stejné nebo alespoň podobné věci nemohou odehrát i kdykoli v budoucnosti. Princip zla a lidské slabosti je a stále bude stejný.... celý text

Vězněná 2015, Pavel Renčín

Tak tahle kniha je opravdu jen pro silné povahy. Myslím, že některé scény už z hlavy jen tak nedostanu. Šumava je dle mého soudu jedním z nejkrásnějších míst naší vlasti, ale po přečtení této knihy, se budu po místních lesích procházet s krajním respektem. Podobně jako tomu je v jiných komentářích, i mě dost zklamal hodně předvídatelný závěr. Kdyby zůstalo jen u linie Mája - Šváp, kniha by neměla chybu. Oba příběhy hlavních hrdinů se sice postupně prolnou, ale moc mi jejich vzájemné propojení nesedlo. Některé věci mi přišly poněkud přitažené za vlasy, především si neumím představit, že by 11-letá dívka (v podstatě ještě dítě) dokázala vydržet tolik co Mája, o jejím porodu v takových podmínkách a bez jakékoli pomoci a rady nemluvě. Když ale čtenář autorovi odpustí nějaké ty "nelogičnosti", myslím, že se mu podařilo vytvořit (alespoň dle mého sodu) jeden z vůbec nejpůsobivějších příběhů, které jsem kdy četla.... celý text

Němý křik 2016, Angela Marsons

Myslím, že jsem právě objevila další skvělou detektivní sérii, na jejíž další pokračování se moc těším. Ještě, že už vyšly další dva díly:-) Vlastní příběh a zápletka byly dle mého soudu výborně vykresleny. Na závěr do sebe vše pěkně zapadlo, a tak to mám ráda. Jediné, co mi trochu vadí, je poslední dobou až příliš častý mustr hlavní vyšetřovatelky, která má neustálé problémy se svými nadřízenými a nerada se podřizuje jejich rozkazům. A stejně jako i u jiných sérií, i zde to vyšetřovatelce prochází, protože jedině ona dokáže případ vyřešit, čehož si je její nadřízený velmi dobře vědom. Hlavní vyšetřovatelka má podobně jako v jiných detektivkách problémy navazovat bližší kontakty se svým okolím a vykazuje tedy lehce sociopatické rysy. V případě Kim to ale docela chápu, protože se s ní život opravdu nemazlil, což mi jistě dají všichni, kdo knihu četli, za pravdu. Musela jsem smeknout klobouk nad tím, jak se dokázala poprat se svým nelehkým dětstvím a nástupem do dospělosti. Jsem moc zvědavá nejen na další případy, které na ni čekají v následujících dílech série, ale i jaké budou její další osudy.... celý text

Za zavřenými dveřmi 2017, B. A. Paris (p)

Moc podařený thriller. Celou dobu jsem trnula, jak to všechno dopadne. Nechci více prozrazovat, abych ostatní, co knihu nečetli, nepřipravila o překvapení. Vůbec nevím, co bych být v kůži Grace dělala, ale asi bych pravděpodobně ze sebe raději udělala blázna a skončila v blázinci než žila pod jednou střechou s takovým "magorem", který vás může kdykoli zabít. I když úplně chápu, že jí šlo hlavně o sestru a měla strach, aby se pak Jack nestal jejím opatrovníkem. Ze všeho nejhorší je představa, že podobných magorů jako Jack může po světě běhat víc. V tomto případě mi ale konec přece jen přinesl trochu zadostiučinění:-)... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Tak skvělou knížku jsem už dlouho nečetla. O to větší radost mám z toho, že je z pera české autorky. Osudy Hany se mi vryly hluboce pod kůží a musím přiznat, že se mnou místy hodně cloumaly emoce. Nejen lítost, ale i vztek. Třeba na takového Jaroslava Horáčka, nebýt jeho, mohlo všechno dopadnout úplně jinak. Ale ani on nebyl v knize vyloženě černo-bílou postavou, vlastně to byla souhra náhod, proč všechno dopadlo tak, jak dopadlo. Kniha vás ještě dlouho po jejím přečtení donutí nad ní přemýšlet a musím dát zcela za pravdu komentáři od Peace viz níže, poukazujícím na to, jak zdánlivě nepodstatná rozhodnutí mohou mít na náš život fatální vliv. Myslím, že to velmi dobře vystihla. Kniha byla opravdu vynikající. Mám snad jen dvě malé výtky: první že snad těch náhod bylo na jeden lidský život (Hany) až moc a pak, že jsem se zpočátku trochu ztrácela v jednotlivých postavách. Postupně se ale vše krásně provázalo a člověk nestačil žasnout, jak to má paní autorka skvěle promyšlené a propracované. Opravdu klobouk dolů nad jejím spisovatelským umem. Doufám, že se od ní dočkáme ještě řady dalších takto krásných knih.... celý text

Nebudete se bát ničeho zlého 2017, John Searles

Kniha se mi moc líbila. Oceňuji především její neotřelý námět, který mě zaujal už při čtení anotace. Místy byla tak napínavá, že mi doslova vyskakovala husí kůže po těle. Nakonec jsem ale ráda, že nešlo vyloženě o žádnou duchařinu a vše mělo racionální, logické vysvětlení. Ve výsledku je to hodně smutná knížka, která vás donutí k hlubšímu zamyšlení. A jeden nádherný citát Sylviiny matky na závěr: "Všichni jsme se narodili do toho života se světlem uvnitř... Nejdůležitější je, nenechat to světlo nikdy vyhasnout, protože když to uděláš, znamená to, že jsi propadla temnotě. Znamená to, že jsi ztratila naději. A právě díky naději je tenhle svět nádherným místem".... celý text

Experiment - Důkaz o posmrtném životě? 2017, Stéphane Allix

Jestli je alespoň polovina věcí, o kterých se v této knize píše, skutečně pravdivá, tak už se nebojím smrti. Zda se experiment s předměty uloženými do rakve vydařil, ale nechci prozrazovat, s ohledem na další čtenáře. Autor je svým původním povoláním novinář, není to lékař ani psycholog, a to ve mě vzbuzuje obavu o věrohodnost knihy. Všichni asi víme, čeho jsou novináři pro senzaci schopni. Ale nechci samozřejmě házet všechny do jednoho pytle. Autor se navíc otázkami, co následuje po smrti, zaobírá už řadu let, dokonce založil Institut pro výzkum neobvyklých zážitků. Nebudu zde hodnotit vlastní průběh experimentu, ale co považuji za jeden z nejvěších přínosů knihy, je seznámení s médii, tj. lidmi zajišťujícími zprostředkování kontaktu živých a mrtvých. O médiích jsem toho moc nevěděla, netušila jsem, jakým způsobem navazují kontakty s mrtvými. Zajímavé byly jejich popisy, jak se staly médii, jaké bylo jejich dětství či jak se vyrovnávaly se svými neobvyklými schopnostmi. Většina z nich podrobně popisuje, co se děje s duší poté, co opustí tělo. V tomto byla kniha velice přínosná. Co mě ale na knize iritovalo, že autor moc nebral ohledy na svého zesnulého otce, resp. na jeho duši. Přišlo mi, že se snažil získat informace o předmětech uložených v rakvi za každou cenu. Prostě moc tlačil na pilu, jako by mu nestačilo, že se každému z médií podařilo jeho otce zkontaktovat. Už to považuji za něco neskutečného.... celý text

Porodní bábou proti své vůli 2017, Patricia Harman

Tak na knihách této autorky začínám být vyloženě závislá. Osudy Patience i Becky se mi dostaly hodně pod kůži. Už abychom se brzy dočkaly dalšího pokračování. Pokud ale obě knihy porovnám, tak Porodní bába od řeky Hope se mi líbila o maličko víc. Osudy Patiece na mě udělaly větší dojem, když i s Becky se osud zrovna dvakrát nemazlil. Jediné, co mi nesedlo, byly možná poněkud zbytečné vulgarismy. Nebylo jich moc, ale v knize na mě působily místy hodně rušivě. Obecně nemám ráda, když se v knize pojednávající o době minulé (zde myšleny 30. léta 20. století) používají vulgarismy ze současnosti typu (s prominutím "kurva" či "do hajzlu"). Možná je to ale jen můj osobní postřeh, který někomu jinému vůbec nemusí vadit. Navíc, je to možná jen chyba překladatele. Stejně jako trochu nelogické oslovení Becky doktora Bluma - někdy Isaacu, někdy doktore Blume. Možná jsem ale jen velký detailista a hnidopich. Na mém celkovém hodnocení knihy to ale vůbec nic nemění. Opět výborné!!!... celý text

Zeměbouře 2017, Mons Kallentoft

Ani tentokrát Malin nezklamala. Kniha se četla skvěle. Jediné, co musím vytknout, je jistá předvídatelnost děje. Příliš snadno se dalo poznat, na jaké další oběti se vrah zaměří. To mi trochu kazilo výsledný dojem. Kniha je v celé sérii takový lepší průměr. Byly v ní už lepší, ale i horší díly. Moc se těším na pokračování, jsem docela napjatá, jak se bude série vyvíjet dál.... celý text

Tajný život stromů 2016, Peter Wohlleben

Kniha byla neuvěřitelně zajímavá. Hodně mi změnila můj pohled na les, který jsem až doposud nikdy nechápala jako společenství. Myslím, že až vyrazím v létě na houby, budu všechno chápat úplně jinak. Jen je škoda, že se výklad týká hlavně lesů přírodních, tj. nevysazených člověkem, kterých bohužel moc není. Určitě si knihu brzy přečtu znovu a zase v ní najdu plno nových věcí, které mě při prvním čtení nenapadly. Jediné, co mě trošku zklamalo, je, že jsem očekávala trochu víc praktických rad, např. jak čerpat energii ze stromů. Kniha je ale svým zaměřením spíš odbornou literaturou, takže se to dá omluvit:-) Na mém hodnocení to nic nemění - jednoznačně 5 hvězd.... celý text

Modlitba za Černobyl: Kronika budoucnosti 2017, Světlana Alexijevič (p)

Přečtení této knihy, to je hodně silný zážitek. Chvílemi jsem myslela, že ji ani nedočtu. Detailní popis, jak umírají lidé zasažení radiací, už teď budu mit asi pořád před očima. Někdy rychlé, většinou ale velmi pomalé a bolestivé umírání, kdy se tělo doslova zevnitř rozpadne. Ani si neumím představit, jak hrozné muselo byt tomu přihlížet jako manželka a v úplně nejhorším případě jako matka radiací postiženého dítěte. Kdyby aspoň tito lidé umírali s úctou a ne jako nějací vyvrženci, jimž se ostatni vyhýbají a mnohdy i vysmívají. Dokonce ani po smrti nesměli být z důvodu zamoření radiací pochováni na běžném hřbitově. Jak hrozné. Co mi přijde vůbec nejhorší, je po vybuchu úmysln zatajování informací lidem, aby se nešířila panika. Při dodržení alespoň určitých pravidel a požití některých léků (z nichž některé měli lidé i po ruce, jen nevěděli, že je mají použít), mohly být následky radiace přece jen nižší. Kniha je psána formou výpovědí těch, které radiace zasáhla nejvíce. Nejvíc úzko mi bylo u příspěvku dětí, jaká bezmoc z nich čiší. I ty děti si uvědomovaly, že umírají a pomalu se rozpadají. Prostě hrůza. Co se týče stylu psaní, trochu jsem se v jednotlivých výpovědích ztrácela. Mohlo jich být možná méně a více propracovaných. Na druhou stranu ale tato utržkovitost dodává knize více na autentičnosti. Kniha není žádný roman, ale v podstatě dokument.... celý text

S pečetí viny 2006, Jiří Hanibal

Žalář nejtemnější 1963, Ivan Olbracht (p)