• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Svjatlana Aljaksandraŭna Aleksìjevìč

Modlitba za Černobyl

„Skutečný rozsah důsledků černobylské havárie, hlavně z hlediska dopadu na zdraví těch, kteří se měli tu smůlu a dostali se do cesty radioaktivnímu spadu, se pravděpodobně nikdy nedozvíme, a to ani přibližně. Hlavní důvody jsou dva – skutečnost, že se havárie udála na území tehdejšího komunistického Sovětského svazu, a neochota vědců připisovat důsledky něčemu bez nevyvratitelných vědeckých důkazů – a takové v tomto případě prostě nikdy nebudou k dispozici. Osobně si myslím, že značná část oficiálních čísel dohledatelných na internetu je i dnes silně podceněná; některá asi ne, třeba údaj, že z elektrárny unikla do okolí radioaktivita s ekvivalentem 400 hirošimských atomovek, mě docela ohromil. Přesto jsem až dosud patřil spíše mezi zastánce jaderné energie, protože naši stále rostoucí spotřebu obnovitelné zdroje možná nebudou nikdy s to pokrýt. Tahle kniha ovšem pořádně zatřásla s mým přesvědčením. I když jsou to vlastně jen přepisy rozhovorů či spíše monologů svědků události ze všech sfér tehdejší běloruské společnosti, jsou samy o sobě a tím spíše ve svém celku nesmírně působivé. Je to emocionálně velmi náročné čtení, a to i s vědomím, že k havárii došlo už téměř před 40 lety.“... celý text
— Taťka Hraboš

---

Válka nemá ženskou tvář

„Poutavé příběhy žen, které měly zůstat utajeny v propasti času. Chvílemi jsem přemýšlela, zda-li by nebylo lepší, zpracovat jednotlivé příběhy do samostatných kapitol. Ale na druhou stranu bylo skvělé porovnat, jak se jednotliví aktéři vyrovnávali s podobnými životními událostmi. Chvílemi lehce depresivní, ale určitě poutavá četba!“... celý text
— PlaszCZ

---

Válka nemá ženskou tvář

„Velmi silná kniha, druhá světová válka z pohledu žen, které byly na frontě. "Navařily jsem kotel polévky a kaše, ale po boji, to neměl kdo sníst"...jsou to střípky, kdy si člověk uvědomuje detaily války, tu hrůzu, kolik lidí muselo zemřít, aby... . Vydržely to stejné co muži, akorát poválce se nedočkaly vřelého přijetí jako muži, ale opovržení...několikrát bylo zmíněno..."byla jsi na frontě, tvoje sestry se už neprovdají, odejdi.." atd. Co udivuje, je že ideologie byla silnější než mateřský pud, kdy ženy nechávaly doma malé děti. Samozřejmě ne všechny, ale nejspíše jich bylo dost. Některé se vžili do role vojáků plně, některé musely propašovat trochu toho ženství do všedního života, protože byly ženy a ne muži. Pro mě nejsilnější kniha od Paní Alexijevičové, které se týká 2 sv.války.“... celý text
— gab72

---

---

Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas

„Těžké čtení...tady jsou slova zbytečná, to chce přečíst a vstřebat to v sobě.“
— MildeZ

---

Válka nemá ženskou tvář

„Pohnutá, syrová kniha o válce z pohledu žen, které se jí aktivně účastnily. A to nejen jako zdravotní sestry a lékařky, ale také jako pilotky, řidičky, obsluhy protiletecké obrany, dělostřelkyně, odstřelovačky. Chce se mi skoro říct, že ženská do války nepatři, protože navzdory síle, obětavosti a hrdinství, je to zkrátka křehká (nikoliv slabá!) bytost. Pocit je tím silnější, čím na mě ze stránek knihy promlouvají nikoliv mladé bojovnice Velké Vlastenecké války, ale babičky, veteránky, o které se vlastní stát potom nedokázal pořádně postarat. Stejně jako o muže. Ženský pohled vnáší i do svrabu války, a nebo spíše právě tam, jistou něhu a ženskost, skrze které jsou jakékoliv strasti a prožitky války tak nějak tragičtější, citlivější, smutnější. Při vzpomínce na knihu se mi vybaví dvě věci. Pasáž z mého oblíbeného filmu, ve které hlavní protagonista říká, že nepřítelem není podle něho nepřítel jako takový, ale je jím sama válka. A druhá, kdy jedna z žen vypovídá příběh o Rusovi a Němci, kterak jsou společně dovezeni do nemocnice a Rus říká sestře, aby se nejprve podívala na Němce. Když se ho sestra zeptá proč, že je to přeci nepřítel, odvětí jí ruský voják že je to v první řadě taky člověk, a jde mu o krk, tak ať se na něj podívá. Záblesk lidství a života uprostřed smrti.“... celý text
— Vojta411