klerikkoza přečtené 8

Zavátý život 1967, Josef Augusta

Moje hodnocení bude možná lehce zkreslené, protože mám rád odjakživa dinosaury. Hned na úvod bych ocenil neskutečně působivé, úžasné, temné a mysteriozní ilustrace pana Buriana, které jsou k obsahu knihy jak stvořené. Sálá z nich nekonečnost, věčnost, ztracenost, surovost a depresivní, melancholická vážnost přesně tak, jak by v pravěkém světě měla správně být, protože pravěk s jeho pravidly "silnější vítězí" takový prostě byl. V černobílých ilustracích tak před námi ožívají neuvěřitelné příhody a dravé souboje tamějších zvířat, převážně ještěrů v mistrném Burianově pojetí. Těžko říci, která z povídek je nejlepší. Každopádně mnoho z nich v člověku zanechá skutečně melancholickou stopu ztraceného období, jiné upřímnou radost z toho, jak se věci semlely (poslední povídka o lovení medvědů). Ale jsem velmi rád, že pochmurné nálady z této knihy drtivě převládají, jinak by to nebylo důvěryhodné. Celá tato knížka je vůbec takovou pochmurnou, pravěkou vlnou. Myslím si, že si zaslouží mimořádné ocenění za to, že příběhy jsou vytvořeny na základě skutečných kosterních pozůstatků a na základě toho, JAK byly nalezeny, což asi jen tak nějaký tvůrce neudělá. Nejlepší je asi DVOJÍ SMRT, jež je míněna v více slova smyslech, než by člověk čekal, dále je velmi působivé JEZERO SMRTI a nebo třeba DRAČÍ SKÁLA či VOLÁNÍ SAMOTY. Tyhle mě osobně asi vzaly nejvíc. Kupodivu všechny velmi smutné, až tragické. Velmi snadno se to celé četlo, je to velmi čtivé, kvalitní a propracované, ale asi bych to nezařadil mezi úplně top nejlepší četbu. Ale je to skvělé čtení a ani autor ani čtenář se za sebe v interakci s touto knihou nemusí vůbec stydět.... celý text

Dürer 2013, kolektiv autorů

Tady už to bylo trochu lepší, přece jen. Některé obrazy se už kupodivu téměř podařilo chronologicky svázat souběžně s textem, což je dost vítaná změna oproti Brueghelovi, ale nebylo jich bůhvíjak moc. Pořád se tu tedy dost značně opakuje ta samá chyba, tedy nepropojení txt s obrazy, což jak už jsem mnohokrát řekl před tím nebaví. Navíc číst ten zde psaný popis obrazů je často strašná nuda, protože se popisuje, jak kdo vypadá, co má v ruce, jaké gesto atd., což mi připadá nadmíru zbytečné, když to každý může vidět sám, místo toho by bylo zajímavější to vzít z hlediska technik a způsobu namalování. Jinak Durer byl neskutečný borec s bombastickými akvarelovými studiemi rostlin, večeře při svíčkách se u jeho obrazů nedá příliš očekávat, protože svůj umělecký život zasvětil tvaru a ploše, které nejsou atmosférou ani moc ovlivněné. Ale i jinak běžně nakreslené studie dvěřníka Durera, nebo jeho tisky (hlavně mědiryt) ze kterých je zřejmý jeho zájem o černobílou desku. Vyzdvihnul bych asi několik jeho nejlepších děl: Všichni Svatí, Klanění tří králů, Růžencová Slavnost (to by Karel May z řeky Zabu koukal :-D), Orfeova Smrt, Utrpení tisíce křestanů, Studie Rukou, Zajíček (!!!), Apokalypsa, Melancholie, Nosorožec atd. A nebo autoportrét na obálce knihy.... celý text

Bruegel 2013, neznámý - neuveden

Na rozdíl od včerejší Kahlo je tahle knížečka přímo nabytá rozbory obrazů, přesto jí ale nedám víc jak dvě hvězdičky. Nebavilo mě to. Proč? Protože mě opravdu nebaví číst o jednom obraze přes asi pět stránek a ještě se vracet do zadu nebo hledat, kde ten obraz co nyní popisují je, protože obrazy a popisky mezi sebou vůbec nejsou nijak provázány, a takhle knížka, bez ohledu na to, že je obsahem přímo bombasticky nabytá, na tohle totálně dojela. Je mi líto, ale nemohu jinak. Celkově by tak obsáhlým popisům neškodil větší formát knihy, protože i kdyby jste měli popis zrovna vedle popisovaného obrázku, budete se muset vracet zpátky, protože popisek jednoho obrazu je na třeba třech nebo pěti stránkách, a i když to může znít jako vrchol lenosti, je to otravné, zvlášt když člověk musí ještě myslet na to, co chtějí textem o určité části obrazu říci. Jinak musím říci, že snad každý obraz Pietra Brueghela "Selského" mě dostal a každý z nich byl totálně super. Bez diskuzí. Možná tam sice byli nějaké horší, ale bylo jich příliš málo než aby to pro diváka jako já bylo výrazné. Takže se jinak tomuto monumentálnímu umělci klaním, protože jen o málokterém tvůrci dokáži s čistým svědomím říct, že mě baví všechny jeho obrazy. Každé jeho dílo v knížce je jeden velký masterpiece, což je o to masakroidnější, vezmeme-li v úvahu, jak krátko tento souzněnec s selským lidem žil. Uplatnuje neskutečnou a nekonečnou fantazii, podobně jako Hyeronimus Bosch, akorát se v určitých obrazech dere k realismu (např. Štědrost). Jinak se mi hrozně líbí do nebes se tyčící všechny jeho Babylonské Věže, hluboce citlivá a melancholická květinová zátiší a prakticky všechny jeho venkovsko-sedlácké žánrové výjevy. A stejně tak i ty bitevnější (vraždění nevinátek, triumf smrti). Jak je popsáno v knížce, Brueghel je nejenom mistr kreslení venkovských výjevů, zvířat, ale i své schopnosti zobrazit chumel lidí - každý z nich má jedinečnou figuru a přecejen přispívá k jakési "kolektivní duši" toho chumlu lidí ke kterému patří, což jeho dílům dodává neskutečnou uvěřitelnost a přirozenost. O to více je to fascinující, že to dělal v době, kdy fotoaparáty neexistovaly a nemohl si nic vyfotit a pak podle toho si v klídku kreslit momentální záběr, takže smekám. O Brueghelovi by se skutečně daly pět nekonečné ody a chvály na jeho tvorbu, ale bohužel je to strašná nuda o tom pořád mluvit, tak jako obecně vychvalovat díla géniů. Takže jen hluboce smekám, tohle je jedna z nejlepších osobností výtvarného umění vůbec. Nebo aspon podle mě.... celý text

Kahlo 2013, Gerry Souter

Bohužel jsem tímto jako tvůrce poměrně zklamán, z části jde asi spíš o moje dojmy. Popis celého života této umělkyně, ale doslova jen života, protože popisky všeho co prožila jsou 95% knihy, jsou sice všechny moc fajn, ale totální průser pro mě jako zájemce o výtvarno je naprostá absence rozboru obrazů nebo jejího stylu, jako to bylo třeba u předchozího kolegy Chagalla. O obrazech se tu mluví jen v podobě výstav, kolik jimi vydělala nebo kolik lidí je obdivovalo, což je pro mě bohužel informace nulového významu. Musím říct, že je mi absolutně nesympatická svým zarytým komunistickým přesvědčením stejně jako Rivera, ale přes to s ní soucítím, protože tahle ženská dokázala vytrpět neskutečné tělesné utrpení a šílená psychologická traumata, když jí její blízcí dokázali tolik ublížit. Obrazů se mi nazvdory jejímu nepochybnému malířskému umu líbilo v důsledku jejího nesympatického stylu jen málo - například expresivní KRUH a nebo zátiší jako PLODY ŽIVOTA či MAGNOLIE. Část tvorby, která zobrazuje její psychologické stavy v podobě jako např. obraz PÁR BODNÝCH RAN, mě právě nebaví tím, že je to jejím stylem. Jinak je tu samozřejmě spousta skvělých obrázků a radost pohledět, ale pokud čekáte popis jejího stylu, můžete zapomenout, tohle je totiž jen jeden velký životopis v malé knížce. A bohužel, já jako tvůrce očekávám nějakou analýzu (i když jsem schopný si jí udělat i sám) abych se obohatil o výtvarné výrazy a přemýšlení, zde nebylo nic, takže tohle bohužel tvůrcům neodpustím a je to hlavní důvod jen dvou hvězdiček. Knížku jsem tak v kombinaci s jejími nesympatickými politickými projevy a nelíbivým stylem četl jen ... z povinnosti? Asi.... celý text

Pojídači mrtvých 2005, Michael Crichton

Patřím mezi ty, kteří prvně jednoznačně viděli filmy před četbou knihy, takže hned na úvod zmíním, že film je horší než kniha, ale přesto je tam dost věcí velmi podobných své předloze. Velkým ozvláštněním této knížky pro mě bylo to, že je vlastně přepsáním z dochovaných pramenů rukopisem skutečné, reálně žijící postavy a jejich dojmů z cest a dobrodružství, které zažil. Je tak poměrně děsivé vědět, že něco jako "mlžní netvoři" tu chodilo ještě docela nedávno a přitom to bylo tak brutální, nelidské a primitivní. Takže se mi líbily všechny ty poznámečky okolo, které mi napomáhají k víře, že je to skutečně přepsaný rukopis. Ohromnou kvalitou je jistě Fahlanova snaha za každou cenu nelhat a mluvit pravdu "tak jsem zřel na vlastní oči" a jiné výrazy tak budete potkávat po celou cestu jeho výpravy, jako takové malé důkazy jeho nefalšovaného vyprávění. Je to také ohromně odvážně a současně neskutečně stručně popsané. Fahlan ihned téměř na počátku bez nálepek řekne, že si užil s ženou jednoho velmi významného lakomého muže, který zařídil aby byl poslán na dlouhou výpravu. Snažím se být skeptický, a tak se neodvážím tvrdit, jestli je vše z toho, co jsem mohl v knize ZŘÍT na vlastní oči tak úplně pravda, ale mám dost odvahy na to, abych řekl, že je zde asi hodně pravdivě popsaných věcí. Knížka je jednoznačně lepší v tom, že je nám víc vysvětlováno co musí skupina zrovna podniknout za krok, aby postoupili dál. Kolonie trpaslíků tak pro mě byla, stejně jako předtím Pustina Děsu velmi příjemným překvapením, a opravdu nechápu, jak nemohli nedat do filmu něco tak senzačního. Velmi zajímavý je i popis tamějších seveřanů, kteří zřejmě nectili příliš ani mravy, ani tělesnou čistotu, ale byli velice zručnými válečníky, co si uměli poradit i v horších terénech, čehož je dokladem skvělá kapitola při slézání skály dolů když se chtějí dostat za matkou Vendolů. S čistým svědomím řadím mezi velmi dobré knihy, ale zcela určitě ne mezi nejlepší vůbec, a hodně knížce dodává právě to, že jí beru jako takovou malou historickou událost, která se asi pravděpodobně opravdu stala.... celý text

Na řece Zabu 1993, Karl May

Chvílemi jsem měl pocit, že tahle kniha bude pořád se nést v tom starém typicky Mayovském schématismu, kdy někoho zajali, nyní mi musíme někoho zajmout, někam se vplížit, etc., a první kapitoly tomu tak skutečně nasvědčoval, ale pak následovalo probuzení... Nejlepší kapitolou je pro mě jednoznačně právě poslední KUTB, která se, díky bohu (nebo alláhovi?) nesla v úplně jiném duchu a která celou knížečku v mých očích změnila k nepoznání. A k lepšímu, a ironicky v době, kdy jsem s ní již chtěl seknout jako s něčím, co se obsahově vůbec neliší od předchozích knih, nýbrž že je to pořád to samé jen s jinými kulisami, jak jsem již psal výše. Právě v zmíněné nejlepší pro mě kapitole si aspon tento nepřekonatelný hrdina Kara ben Nemsí trochu odpočine a jeho dobrodružství už nebude tak "divoké", jako je obvykle (a klišovité). Takže jsem velmi rád za kapitolu, kdy se bavil a hrál si na žebráka. Heslo Egypt Egyptanům, které zazní během četby, je dost děsivým heslem, koho jiného, než nacionalistů, a důkazem, že lidstvo na tomto nesmyslu národní hrdosti vždycky lpělo jak poblázněné. Dobrá je taky kapitola o záchraně syna. Knížky jsou pořád skvěle napsané, stále stejně vzbuzují pocit, že je psal velmi statečný, skromný a charakterný člověk, i když bych mu asi vytknul přehnaný fanatický zápal ke svému křestanství.... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Tak tohle je skutečně mistrovský kousek spisovatelského umu. Pozor, komentář obsahuje spoilery. Musím říct, že tak strašně napínavý, zajímavý a dechberoucí příběh už jsem dlouho nečetl. Jedním slovem parádní četba, nabytá myšlenkami, pastva pro oči, mysl i ducha. Vůbec mě nenapadá nic, co bych jí vytknul. Dokonale energicky napsaná. A děsivě aktuální. Naprosto vrcholným momentem knihy je až samotný závěr, který je prostě geniální. Božský. Když i maršál, podléhající bílé nemoci, nakonec odvolává válku, a přivolává si k sobě dr. Galéna, tak ten ještě před tím než k němu dorazí je ušlapán šíleným, válkychtivým davem. Dokonalá a dost depresivní demonstrace vítězství lidské hlouposti a šílenství nad moudrostí, která dokazuje, že dav je ten nejničivější a nejhorší přírodní živel, jaký existuje. Díky, mistře Karle Čapku za úžasný zážitek, kterým jsem si zpestřil život na krásné dvě napínavé hodiny, při kterých jsem listoval stránkami tak rychle, že netrvalo dlouho a byl jsem na konci tohoto velkolepého pokrmu pro čtenářskou duši. Díky. S čistým svědomím a s vřelým srdcem doporučuji, budete se dokonale bavit od začátku do konce.... celý text

Chagall 2013, neznámý - neuveden

Malá čtvercově formátovaná knížečka o jednom z nejosobitějších tvůrců moderní doby Marcu Chagallovi. Na maličkosti této knížky je výborné to, že jí lze slupnout jak malinu i s prohlédnutím všech obrázků za takové krátké tři hodiny, a tak je skvělým úvodem do světa dějin umění a člověk tak získá nějaký malý přehled o tom, jaký Chagall byl. Knížka dokáže rozvíjet v člověku výtvarné a tvůrčí myšlení, které díky ní může nabýt a ocenit jak zájemce o dějiny umění, tak tvůrci umění samotného. Nevýhodou této knížky je, jak je nepropojená chronologicky obrazy s životem autora, protože pak vzniká situace, kdy je vám na straně 200 popisován obraz, který je někde na začátku, je to sice detail, ale je to trochu matoucí. Trochu škoda. Přesto je docela dost velkou silou této knížky množství obrazového materiálu. Chagall je opravdový unikát, který ve své tvorbě snoubil expresionismus, naivismus, kubismus, fauvismus i surrealismus, jeho obrazy jsou často záhadné a mystické. Velmi mě zaujaly obrazy jako Židovská svatba, Žlutý Pokoj, Zed nářků, Zjevení a další. Byl to velmi odvážný tvůrce, který uměl kreslit naprosto bezprostředně, což se na jeho obrazech jako Žlutý Pokoj zvláště rýsuje. Vůbec se v knížce píše, že celý jeho život byl jedním velkým dialogem mezi malířem a papírem. Ke konci měl jeho život obzvláštní spád ve sporech s agresivním Malevičem a s problémy s nastupujícím Leninismem v Rusku. Navíc se mu před očima hroutí jeho sen vychovat obyvatele Ruska, udělat z nich citlivé tvůrčí bytosti tím, že podporoval a zřizoval různé tvůrčí galerie a instituce. Jinak celkově dobrá knížka, ale vzhledem k stručnosti textu v ní všechno vysvětlení kolem Chagalla rozhodně nehledejte: za to je tu opravdu suma jeho obrazů.... celý text