Kniholom
přečtené 29
Noční labuť
2017,
Zuzana Hartmanová
Autorka umí psát. Na poměry české fantastiky nadprůměrně dobře. Svět je vymyšlen také nápaditě, fungování magie není příliš vysvětlováno, zřejmě aby se čtenář moc netrápil, ale bohužel je to natolik složité, že to z běžného čtení nepochytí. Leda, že by čtenář věděl z jiných knih, co je to "kostěj", "nekromant" a podobně. Ale musí to čtenář vědět? Pokud bych knihu hodnotil z hlediska literatury jako takové, a tedy odmyslel si veškerá kouzla, středověké propriety a boj mágů o moc, co mi zbyde? Obávám se, že jen poměrně nezajímavá ženská hrdinka, která by (v mých očích) mohla být mnohem zajímavější, kdyby dělala i něco jiného, než donekonečna čarovala, zápasila a cválala na koni. S tím souvisí ona zajímavá otázka, proč ve většině fantasy nikdo nechodí na záchod, nepřemýšlí o něčem jiném než o svých nepřátelích nebo si neužívá pěkného počasí... kdybychom odstranili zmíněné fantasy propriety, dozvíme se o hrdince vlastně jen to, že má trauma z dětství a chlapi po ní jedou, ale to mi přijde málo...... celý text
Nulorožec
2018,
Petr Stančík
Přečetl jsem s nadšením polovinu knihy na jeden zátah a nevnímal čas. Stančík at his best. Starý mistr se vrátil. Co víc dodat? * * * Appendix po dočtení: Tato kniha je dobrá i špatná zároveň. Dobrá proto, že nabízí neuvěřitelně mnoho, a mystický konec na závěr. Špatná proto, že nabízí až příliš mnoho, a že autor na konci poctivě dokousal vše, co na začátku nakousl, čímž knihu přesytil vysvětleními, závěry a konci. Jinými slovy, první polovinu knihy, až ke gloglobusu, považuji za vzestupnou dráhu velkolepé opice imaginace, zatímco její druhou polovinu za dráhu sestupnou, za kocovinu, která nutně musí následovat.... celý text
Jádro pudla
2006,
Ondřej Neff
Pardon, ale Jádro pudla je slátanina, pokud ovšem nemělo jít o absolutní parodii na žánr sci-fi jako takový. Od prvního odstavce je to celé naprosto psychologicky nevěrohodné. !!! SPOILER !!! Na prvních stránkách se dozvíme asi tolik, že kosmická loď ze Země kdysi přilétla na Mars, ale cosi se pokazilo a z posádky se stali divoši. Z nějakého důvodu si začali hrát zrovna na indiány, nosit „čapky z rudého sukna s ptačími křídly na znamení volnosti“ (str. 11) a kolem krku „náhrdelníky ze zubů a drápů divokých šelem Marsu“ (str. 10). Připadá vám to pravděpodobné? Potomci bývalých kosmonautů zřejmě úplně zdementněli... Dál už jsem to číst nedokázal.... celý text
Blázni z Hepteridy
1980,
Ludvík Souček
V té době, kdy to vyšlo, to bylo naprosto boží. Když jsem si to četl nedávno, zjistil jsem, že je to vlastně dost špatná kniha. Je tak vázaná na dobu, kdy vznikla, že se jaksi rozpadla spolu s ní. No jo, ale z jakého pohledu to teď hodnotit? Z hlediska sentimentálního dávám 5 hvězd, z dnešního pohledu sotva 2... Jisté kvality se ale Součkovi upřít nedají - například nenapsal ani slovo navíc, šel rovnou k věci, to dneska v české sci-fi dělá málokdo...... celý text
Sráči
2017,
Richard Price
Výborná věc, navíc výborně přeložená. Velice hutné, není pro každého (je tedy pravda, že se můžete v textu a ději snadno ztratit, ale to je prostě New York City, vážení).... celý text
Kosmonaut z Čech
2017,
Jaroslav Kalfař
Kalfař píše výborně a z první poloviny knihy jsem byl dost nadšený. Připomínalo mi to jednak Vonneguta, jednak cokoli typicky českého – Kunderu, Hrabala, cokoli. To byla ovšem první polovina knihy, kdy kosmonaut letí TAM. Během této první poloviny děje autor přiměřeně využil sci-fi propriety – má kosmonauta v raketě, mimozemšťana a záhadu. Bohužel ve chvíli, kdy kosmonaut doletí k záhadě, autor selhává. Záhadu nevysvětlí, mimozemšťana ztratí a kosmonauta pošle zpátky domů. Tím přijde o veškerý potenciál, který mu sci-fi žánr dal jakoby navíc, a posílá milou sci-fi rázným kopancem do háje. Hlavním kladem knihy potom zůstane flashbackový příběh hrdinova dětství, což je ostatně (vedle občasných vtipných reflexí české současnosti) nádivka celé knihy. Dalším kladem je pak milostný příběh hlavního hrdiny a vůbec ta část děje, která se odehrává v naší současnosti – možná jsou to nejkrásnější a nejpravdivější pasáže celé knihy vůbec. Ovšem v okamžiku, kdy se autor rozloučí s mimozemšťanem, který ostatně mluvil čím dál tím víc z cesty, ztrácí román to, čemu se říká plausibility, věrohodnost. Rozpadá se na dva kusy, z nichž ten jeden je zcela v pořádku, a ten druhý, scifistický, najednou nemá smysl. To, že kosmonaut letí ještě ZPÁTKY, už vlastně nemá co dělat se žánrem sci-fi, i když se to ještě odehrává v raketě. Ostatně hrdina se celkem brzy ocitne na Zemi a pak už se řeší jenom jeho love story, česká minulost i současnost, politika, a kniha končí. Takže co o tom říct? Je to jako když postavíte barák z dobrých materiálů, ale uděláte v něm konstrukční chybu. Román je jako dům. Tento román je jako kousek literatury celkem hodnotný (to už záleží na vkusu jednoho každého z nás), ale jako kniha, román, zkrátka jako dílo s určitým účelem je pokažený a proto do značné míry bezcenný.... celý text
Prašina
2018,
Vojtěch Matocha
Prašina je zajímavá kniha s uspokojivou zápletkou, která podle mě není po literární stránce úplně zvládnutá. Tím myslím hlavně způsob, jakým autor pracuje s místem děje a samotným dějem. Více v mém předchozím komentáři, který byl vykázán do "Diskuze".... celý text
