knofela
přečtené 25
Druhé město
2005,
Michal Ajvaz
,,Cesta je nejvíc cestou právě tehdy, když se ztrácí v krajině, když se nám zdá, že už nevede dál: tehdy se rozplývá cíl, cíl, který nás na cestě vždycky jenom mate, protože je naší představou, vrostlou do místa, z něhož vycházíme, a neustále nás k němu stahující zpět; teprve tehdy máme naději, že dojdeme na konec cesty, když na cíl i na cestu zapomeneme..." Rozhodně to není kniha, kterou bych doporučila k četbě před spaním, když člověk jenom potřebuje něco číst, aby usnul. Občas se mi jí prokousávalo opravdu těžce, občas jsem z roztodivných dialogů a popisů dostávala dojem, že druhé město je spíše drogové doupě, ale nakonec musím říct, že je to jedna z nejzajímavějších knih, co jsem kdy četla. Kdo studuje filozofii, možná pochopí víc, já ji zkusím znova za pár let.... celý text
Inkognito
2004,
Sue Townsend
Zajímavý výlet mezi vrstvy Velké Británie, předsedovo zjištění, že každý má své problémy a nikdo nežije život tak úplně podle svých představ a že vše, co se prezentuje jako bezproblémové někde skřípe. Román to není ani převratně humoristický, ani převratný, ale příjemné čtení to je. Nejvíce mě chytly pasáže z "rodinného hotýlku" a pasáže s Jackovou matkou.... celý text
Neználek na cestách
1967,
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Asi moje nejoblíbenější knížka pro děti. Milovala jsem hlavně díl se Slunečním městem - všechny ty věcičky a technické vymoženosti mě jako dítě úplně uchvátily. A ty ilustrace! Když jsem knížkou po těch letech nedávno listovala znovu, znovu se mi zalíbily. Dnes už ty technické vymoženosti vypadají hodně retro (trochu jako originál Star Trek v dětské verzi), ale nebudu se bát knížku vytáhnout a předčítat i mým dětem.... celý text
Metro 2033
2010,
Dmitry Glukhovsky
Postapo podle mého gusta. Žádný extra akční trhák, ale výborný náhled do toho, co by se mohlo stát, kdyby pár lidí přežilo v bohapusté díře. Ano, ze začátku to jde méně svižně, nemá to takovou otvíračku jako třeba Silo od Howeyho, ale já osobně jsem si od chvíle, kdy se Arťom vydal na cestu, Metro užila až do konce. Skvěle vykreslené fanatické skupinky přeživších na jednotlivých stanicích, svéráznost každé stanice a nakonec i zjištění, že nikde v metru se vlastně nežije "dobře", alespoň na té úrovni, která by byla pro takovou situaci dosažitelná, je na celé knize to nejlepší. Ani všechno to nadpřirozeno - často nevysvětlené - nakonec na většině míst nevadí. A dokonce jsem ráda, že tam je, opět se tím kniha odlišuje. Nepociťovala jsem to jako autorovu snahu "nějak se z toho vymotat", ale spíš jako příznaky duševní poruchy - zase, v takovém prostředí, jakým jsou temné chodby metra, určitě ne nerealistické. Slabší byl úvod, autor mohl Arťoma na cestu poslat trochu jinak, než že ho zastaví cizí chlap a řekne mu, ať jde - a on prostě jde. Ale celkový dojem mi to nezkazilo.... celý text