kopeceli přečtené 540
Helimadoe
1940,
Jaroslav Havlíček
První chlapecké zamilování. Chudoba a bohatství. Líbil se mi se doktor Hanzelín, protože léčil jak nejlépe uměl a s vědomím, že mnoho zaplaceno nedostane. Na konci těžkého snažení, aby zachoval život, přišla většinou smrt. Ta beznaděj z něj udělala nerudného. A konec knihy je stejně těžký a nějak osudný.... celý text
Robert Šlachta: Třicet let pod přísahou
2020,
Josef Klíma
Práci Policie v době pana Roberta Šlachty na ÚOOZ jsem sledovala, moc se mi líbilo, že se nebál "velkých zvířat". V době, kdy spolupracoval s paní Bradáčovou jsem konečně jako obyčejný občan měla pocit, že zákony neplatí jen pro chudé, ale pro všechny. Ovšem až na občany s imunitou, nebo dokonce demunitou. Když si teď kauzy dohledávám, vidím to, co jsem si myslela od začátku: velcí viníci skutečně potrestaní nebyli. Kniha je velmi čtivá, nutí přemýšlet a dohledávat fakta, to mi vyhovuje. Na mnoha místech je potřeba zastavit a uvědomit si, jak jsme manipulovaní. Mě osobně pan Šlachta a jemu podobní u Policie chybí.... celý text
Bič boží
1936,
Alessandro de Stefani
Překvapilo mě, jak čtivá je ta stará kniha a jakou poměrně aktuální češtinou je psaná. Příběh Attily a Honorie, dvou panovníků, kteří když se konečně sejdou, jsou šťastní jen tu chvíli. Příběh končí smrtí Attily, jak jinak.... celý text
Vévoda a já
2021,
Julia Quinn
Děj klasický jednoduchý, ale ne nudný. Co mě opravdu potěšilo, byly velmi vtipné dialogy, pro které stojí za to si knihu přečíst.
Akvárium
2009,
Viktor Suvorov (p)
Knihu jsem četla jako literaturu, nikoliv jako vědecké pojednání. Je psaná velmi čtivě, dramaticky, téma se mi líbilo. Postupem času jsem se k ní několikrát vrátila, i když knihy dvakrát nečtu. Pro mne to byla příjemná oddychovka, nad kterou se dalo i přemýšlet.... celý text
Er-Šeng začíná žít
1955,
Lin Chung
odpad!
Kniha se ke mně dostala od známých, kteří likvidovali knihovnu zemřelých příbuzných. Je to obyčejná komunistická nalejvárna. Sice kvalitní překlad, ale ten nespasí obsah. Naivita, zbožšťování vůdce Mao, hesla typu: Neoklame nás, nezastraší! Závěrečná věta mluví za vše: " Stonásobným úsilím chci splnit naděje, které ve mně klade lid!... celý text
Jak jsem krotil zvířata
1946,
Vladimir Leonidovič Durov
Velké překvapení! Kniha se čte úplně sama, příhody se zvířaty jsou nesmírně zajímavé. Je vidět, že je autor miloval. Bez dechu jsem zůstala třeba u kousků, který naučil krysy. A přitom popsal jejich život, lásku krysy - lodního kapitána k šedé kryse s bílým bříškem.... celý text
Egypťan Sinuhet
2013,
Mika Waltari
Kniha, kterou nejde zhltnout. Úžasný zážitek, hodiny přemýšlení, dohledávání dat z historie, diskuzí se známými. A po letech stále vzpomínky na určité pasáže, stále potřeba znovu vzít tuto knihu a přečíst alespoň kousek. Je prostě skvost.... celý text
Atlas hmyzu
2004,
Vladimír Pokorný
Nejsem znalec, ale chtěla jsem se víc dozvědět o hmyzu, naučit se rozlišovat řády, třídy a pod. Chtěla jsem víc rozumět přírodě kolem sebe. V tomto atlasu jsem se ztrácela.... celý text
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
2018,
Mary Ann Shaffer
Ajajaj, tak tahle kniha mi dala zabrat. Nevadilo mi, že je psaná formou dopisů, to je Jeho království Miky Waltariho taky. Ale do těchto dopisů jsem se těžko dostávala, připadá mi, že tam je dost balastu. Kdybych ji nechtěla dočíst kvůli čtenářské výzvě, v polovině bych s ní sekla. Přitom děj to má, jenže ze strachu, aby se čtenář nezačetl, autorka pravidelně zařazuje telegramy, kabelogramy, v zajímavém místě ucukne a zvolní, dokud zájem neopadne. Osobní příběh Juliet je banální a předvídatelný od začátku do konce, ach. Ještě že jsem se mohla opřít o rázovité postavičky ostrova Guernsey.... celý text
Krysař
1972,
Viktor Dyk
Krysaře můžu číst stále dokola a nikdy mě neomrzí. Miluju Dykovo poetické vyjadřování. Na konci knihy jsem zůstala bez dechu.
Muž, který sázel stromy
2009,
Jean Giono
Základní kámen mé knihovny! Obě děti ji ode mne dostaly jako dárek. Krásný příběh, krásný život, který přesáhl do budoucna. Já zatím sázím jen původní keře, ale s nadšením a potěšením. A sleduju hnízdící ptáky...... celý text
Malý princ
2005,
Antoine de Saint-Exupéry
Jako dítě jsem ji neměla ráda a vůbec jsem nechápala, o co jde. Vadila mi neustále omílaná vtěrka liška. V dospělosti jsem objevila Exupéryho Citadelu a pak dočetla vše, co u nás od něho vyšlo, i Malého prince. A četla jsem úplně jinou knihu! Dodnes ji nepovažuji za dětskou a mé děti na její čtení čekají. Pro mne patří s Citadelou ke knihám, které bych si vzala na pustý ostrov.... celý text
Předčítač
2013,
Bernhard Schlink
Je důležité, že tato kniha byla napsaná. Nikdy jsem se nesetkala s tímto pohledem na téma koncentrák. Psychologie analfabeta. Jakási psychologie kluka, který se zaplete se starší ženou. Jeden z německých názorů na obyčejné zaměstnance nacismu. Líbí se mi, že si kniha s tak těžkými tématy zachovala lidskou tvář.... celý text
Anna ze Zeleného domu
2017,
Lucy Maud Montgomery
Milé, vtipné čtení, na konci s nádechem smutku. Anna přinesla radost do rodiny stárnoucích sourozenců, ale také většiny čtenářů ať mladších nebo starších. A stále je učí dívat se kolem sebe, vnímat krásu přírody, uzavírat přátelství, radovat se bez výhrad. Knihu posouvám na přečtení k dceři, je ve věku Anny, když přišla do Zeleného domu.... celý text
Kroniky prachu
2020,
Lin Rina
Tuto knihu jsem si s sebou vzala do nemocnice a moc dobře jsem udělala! Milé vyprávění mě nenudilo, vtipné dialogy donutily smát se nahlas, k tomu svět knih... Přesně tak jsem celé dětství a mládí četla, jako Animant - krásné jméno, že? Úplně jsem zapomněla na to, co mě čeká, na svůj strach a při dočítání i na nepohodlí po operaci. Takže knihu vřele doporučuju.... celý text
Dítě, které v noci našlo slunce
2016,
Luca Di Fulvio
Nevím, mě prostě připomíná Dianu Gabaldon. Konec je ukrutně sladký, ale kdyby to po všech těch hrůzách ještě špatně dopadlo,nikdo by si od stejného autora už nic nepřečetl, takže se to dalo čekat. Já si tedy ráda odpočinu zase u jiné knihy.... celý text
Svědectví o životě v KLDR
2020,
Nina Špitálníková
Souhlasím s tím, že toto je výjimečná kniha. Nejde jen o to ji přečíst, o ní se musí přemýšlet. Jsem vděčná za každý den v České republice, za to jak se máme dobře a počítám do toho i dobu pandemie. Doporučuju všem přečíst si nejprve autorčin úvod a po zdolání knihy se k úvodu vrátit. Za tuto knihu paní Špitálníkové děkuji, za její odvahu, co největší objektivitu, neodsuzování. I za chvíle, kdy to pro ni bylo těžké.... celý text