Květinka008 přečtené 674

I to se veterinářce může stát 2013, Cathy Woodman

Obě hlavní hrdinky se v tomto díle chovaly trošku jako krávy, Emma - bych řekla - úplně, a totálně si pokazila můj vztah k ní. Nebyla mi sympatická už v prvním díle tím, že utekla od zodpovědnosti, a ani "strašně chci dítě a všechno tomu podřídím" ji neomlouvá od takových projevů sobectví, když má zodpovědnost jako zaměstnavatelka a partnerka. Nemyslím si, že by reálné přátelství mezi dvěma ženami bylo po tomto tak snadné "opravit". Kdybych tento díl původně nepřeskočila, protože ho měli v knihovně rozpůjčovaný, asi bych se už neodhodlala číst trojku, jak mě 1+2 spíše nenaladily. Takže pokud se někdo dostal až sem a váhá číst dál, za mě 1. díl - 60 % (moc smutné a deprimující), 2. díl - 70 % (k naštvání), 3. díl - 85 % (to, co si člověk představuje jako opravdovou oddechovku s laskavým humorem, hezkými příběhy se zvířátky a šťastným koncem).... celý text

Tak už to u veterinářky chodí 2013, Cathy Woodman

Nejlepší knížka z celé trilogie. Konečně méně smutných historek o zvířatech a více těch veselých. Na rozdíl od červené knihovny hezky vyvážený poměr prostředí X vztah a rozhodně se neřeší jen vztah páru. Prostě moc fajn knížka na odpočinek!... celý text

Doktor od Jezera hrochů 1980, Miloslav Švandrlík

Zázračný úklid - pořádek jednou provždy 2015, Marie Kondo

Souhlasím s názory, že vyhodit vše teď a případně si to pak znovu koupit není realita většiny normálně žijících Čechů. Ani finanční, ani mentální. ... prostě to chce zdravý rozum. Z knihy jsem si taky vypsala pár tipů a průběžně je budu praktikovat. Nicméně nejvíc se mi z knihy líbí obálka :-)... celý text

To by se veterinářce stát nemělo 2012, Cathy Woodman

Možná jsem byla moc sentimentálně naladěná a jindy by se mi četlo lépe, ale nedělalo mi dobře číst tolik o umírání zvířátek. Ale jinak fajn knížka a hezky lehce napsaná.... celý text

Posvátná místa České republiky 2016, Vladimír Liška

Zajímavosti v jedné knize. Dle mého názoru vybrané nahodile a bez souvislosti, ale pěkné.

Špulka modré nitě 2016, Anne Tyler

Nesouhlasím, že by se v knize nic nedělo. Děje se tam toho hodně - v mezilidských vztazích, všechna tajemství a křivdy, drobné nuance ve vztazích mezi sourozenci i přiženěnými členy rodiny, zasazení do kontextu doby, zde dokonce několika dob... Nutí i k zamyšlení nad sebou a vlastní rodinou... To, jak rozdílně lidé vnímají vzájemný vztah (Nora - Abby). To, jak je vždy jedno dítě "šéf" a má potřebu druhé sourozence dirigovat, obzvlášť je-li jich víc. To, že matka se bude pro dítě trápit, ať je jakkoliv staré, a jak sourozenecká řevnivost či žárlivost neodejde s dospělostí. Ta nezbytná tolerance mezi manželi k jejich zálibám i osobnostním rysům... Mně byla nejbližší Abby, svou osobou i profesí, a protože sama pracuji se starými lidmi s demencí, pohled do jejího nitra, jejího vnímání a uvažování, když už okem okolí "bláznila", je neocenitelný. Je neuvěřitelné, že tohle někdo dokázal zachytit na papír bez balastu. Každé slovo je tam, kde má být, a žádné není zbytečné. Rozhovory jsou hutné, a přitom plynulé a neopakují se jako v mnoha jiných knihách. I proto jsem měla pocit, že čtu knihu rozsáhlejší a trvalo mi to déle než jindy. Jediné, co mi nesedělo, byla druhá polovina knihy, náhlý skok k předchozí generaci - proč bez plynulého přechodu? Ano, bylo třeba některé věci vysvětlit, ale pro mě byla tato část příliš násilná a jiná. A nakonec opět přesun do současnosti a rychlý konec, relativně otevřený...... celý text

P.S. 2015, Aňa Geislerová (p)

Zcela souhlasím s Petja! Kresby ovšem úžasné! A gumičku jsem používala i jako záložku :-)

Žitkovské bohyně. Lidová magie na Moravských Kopanicích 2016, Dagmar Pintířová Dobšovičová

Dobrý pejsek pro kokínko přeskočí i přes hovínko 2010, Hynek Vilém

Do knížky jsem se zamilovala na první otevření, když jsem o ni zakopla u kamarádčiných dětí. Už ji mám taky koupenou... Asi to nebude pro každou rodinu anebo na školní besídku, ale pro pobavení doma super!!! :-)... celý text

Skutečný život monacké kněžny Grace Kellyové 2008, Bertrand Meyer-Stabley

Kniha, která měla být napsána, ale měla být napsána trochu jinak. Nebo je to totálně nezvládnutý překlad? Jako vystudovanou žurnalistku mě popuzuje neustálé střídání časů při popisu děje, nahodile, nepochopitelně. "Zdá se, že se opět probouzí k životu a je šťastná, že je znovu ve svém manhattanském bytě. Celé hodiny se procházela po ulicích, chodila se svým pudlíkem do Central Parku, nacházela zálibu..." (s. 116) "Grace sestoupila na břeh a políbila dvě děti v místním kroji. Snoubenci neopomněli odpovědět na pozdravný jásot a usmívat se... Ve dvou minutách průvod...přijíždí k paláci. Rainier a Grace sotva vešli dovnitř, když opět musejí ven..." (s. 160) Vzhledem k tomu, že nejsem filmový fanoušek, nic mi také neřekly dlouhé kapitoly v první polovině knihy, kde se popisují jednotlivé filmy Grace Kellyové a padají tam jména herců a režisérů 50. let.... celý text

Milovat cizince 2001, Kathleen E. Woodiwiss

To, co bych chtěla napsat, zcela vystihla meredith6677, já jen hodnotím třemi hvězdami a k sérii Birminghamů přidávám ještě svou největší srdcovku od KEW - Růže v zimě :-)... celý text

Popel ve větru 2000, Kathleen E. Woodiwiss

Váhavý nápadník 2003, Kathleen E. Woodiwiss

Žhavé líbánky 2001, Kathleen E. Woodiwiss

Všechno nebo nic - příběh pokračuje 2010, Eva Urbaníková

Souhlasím s názorem Malen. Četlo se mi to líp jak první díl a hlavně pro mě měla kniha jasný konec :-)

Mlhy Avalonu 2001, Marion Zimmer Bradley

Mám ráda starověké dějiny, které se prolínají s bájemi... Od malička miluji artušovskou legendu... Nejsem křesťanka, spíše pohanka... Avalon mě ale nebavil. Moc podrobností, v nichž jsem se ztrácela, postavy mě rozčilovaly svým chováním, často i "přepínacím", jak se to hodilo. Čímž neupírám autorce velkou pochvalu za úsilí a čas, který vypracování takového složitého příběhu, plného informací, věnovala!... celý text

Neurozená 2010, John Burnham Schwartz

Žasnu nad popisem, že "čerpá částečně ze skutečnosti"! V roce 2007, rok před vydáním knihy Neurozená, vyšla biografie Princezna Masako od Bena Hilla. Kdo četl, pochopí, kam mířím. Domnívám se, že Neurozená je jen kopií Princezny Masako a popisem skutečnosti, ačkoliv si hraje na autorský počin a román. Postavy v knize Neurozená jsou totožné se současnou císařskou rodinou, jen jinak pojmenované, a hlavní dějová linie se přesunula o generaci do minulosti. Příběh o neurozené dívce, která přišla do císařského paláce a je šikanována okolnostmi i císařovnou a jejími poskoky, je tentýž. Hlavní hrdinka knihy Neurozená, Haruko Endó, se narodila kolem roku 1935 a měla otce majitele lihovaru (císařovna Mičiko Šoda se narodila 1934 a její otec byl prezident mlynářské společnosti), obě vystudovaly církevní SŠ i VŠ, měly svatbu v roce 1959 a císařovna i hrdinka v knize překročily meze protokolu a své děti vychovaly samy. Souhlasí i narození dcery a syna, zájem císaře o živočichy na území paláce (reálný chová rybičky, knižní ptáčky). Také příběh syna - prince Cujó (reálný Naruhito) a snachy Keikó Moriové (Masako Owadové), je až na závěr srovnatelný s realitou. Souhlasí data narození, původ, studia v zahraničí i neochota rodičů včetně samotné vzdělané, několika jazyky hovořící diplomatky Masako nechat se zavřít do císařského paláce. A trápení s tím, že nebyla tato manželka jediného následníka císařského trůnu schopna porodit syna, až se z toho zhroutila, známe všichni... Masako = Keikó. Závěr románu Neurozená je jiný, než by bylo vůbec v realitě možné. Zde nelze na pouhých několika stranách upřít autorovi originalitu.... celý text

Je to všechno ve tvé hlavě 2015, Suzanne O’Sullivan

Kniha nenaplnila mé očekávání, přestože se jedná o kvalitní dílo, a to z několika důvodů: 1) Dle mého názoru je kniha určena odborné veřejnosti a ne laikům, ačkoliv se autorka snaží o čtivé vyprávění, uvedené dlouhým úvodem a snahou o definování odborných pojmů a vyjasnění rozdílů mezi nimi; jsem sice vysokoškolsky vzdělaná, jenže mým oborem není medicína a často jsem se v textu ztrácela. 2) Částečně mi nevyhovuje způsob vyprávění, kdy se prolínají příběhy konkrétních pacientů doktorky s historickým náhledem na psychosomatickou nemoc (konverzní poruchu, disociační poruchu, dříve hysterii, neurastenii...). Obojí pokračuje chronologicky, ale střídavě, což také znesnadňuje pochopení souvislostí. 3) V průběhu čtení na mě doléhala čím dál větší frustrace. Věřím na psychosomatiku, jsem typ člověka, který si stres ukládá do bolesti zad, ale tyto příběhy byly už "síla". Místo pomoci jsem dostala spíše varování, okořeněné obavami. A většina z příběhů končila "neukončeně". Bez výsledků, bez naděje, bez pozitivní zpětné vazby pro lékařku. Nechápu, kde bere dlouhodobě sílu s těmito lidmi pracovat, přesvědčovat je, podporovat, když - dle mého názoru - mnohdy ani takovou pomoc nechtějí a trvají si na hledání fyzické choroby. Laikovi, který hledá odpověď na to, jak si necpat stres do fyzické bolesti, určitě nedoporučuji. Nechala jsem se zlákat ne zcela přesným "trailerem" v katalogu nakladatele.... celý text

Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway