Ladys přečtené 475

Kobova garáž 1992, Zdeněk Zapletal

Ze začátku trochu nezvyklý jazyk vyprávění. Pak jsem se začetl a už dobrý. Kniha o pisálkovi, který v době šedého socialismu konce osmdesátých let minulého století prožívá existenční krizi. O klucích z pasťáku, kde je to pro ně konečná. Nikoho nezajímají, nikdo je nepřevychovává, spíš zažívají šikanu od vychovatelů, nebo spolubydlících. Kniha je vlastně vhledem z čerstvě porevolučních bláznivých a zrychlených časů do doby předrevoluční, kdy vládla diktatura hlupáků. Je i o době, kdy vládla neochota, bezcitnost, lhostejnost a odcizení obyčejných lidí. Době, kdy agrese mladých často vznikala z pocitů beznaděje. Době s v některých případech až násilným vymezováním se mladých proti střední generaci, kterou vnímají jako viníka všeho marasmu kolem. Době plné schůzování, komisí, výborů, prázdných výloh obchodů, šedi semleté společnosti a časté bezvýchodnosti, nebo až zbabělosti něco měnit.... celý text

Planeta idiotů 2021, Roman Bureš

I když člověk netušil, kam, kdy a jak se děj zvrtne, tak hned od první strany perfektní čtení. Jednoduchá jednohubka. Ale skvělá. Celou dobu jsem vnímal paralelu s naším světem a korektním chováním. Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Ale konec překvapí. Přečtěte si to.... celý text

Selský baroko 2005, Jiří Hájíček

Nedonutili mě nenávidět. To je věta, která ve mě rezonuje a asi pro mě nejsilnější okamžik této zajímavě vystavěné knihy. Pavel Straňanský, muž který sestavuje v archivech rodokmeny. Žije si svůj nenápadný, možná trochu rezignovaný život a vydělává si sestavováním stromů života (rodokmeny rodin). Díky své práci se ač vlastně zprvu nerad, přibližuje k prachem zavátému příběhu a čím víc zjišťuje po archivech a i po pamětnících, tím víc je vtahován do událostí z padesátých let. Tolik nástin příběhu. Kniha je skvěle napsaná. Postavy jsou barvité, zemité a uvěřitelné. Je to z části příběh zoufalství, kterou způsobila dávná zrada a z části příběh o tom, jak až moc nás dokáže ovlivnit minulost. Popis krajiny, vsi, atmosféry a prostředí vsi, to je něco, co vás opravdu vtáhne. I s dávno zapomenutými pachy a vůněmi. To autor umí. Nelíbí se mi, jak tu čtenáři kritizují autora, že se moc věnoval postavě P. Straňanského a že prý šel málo do hloubky a málo řešil léta padesátá. Mě naopak ty náznaky a nedovyřčení bavily. A kdo chce natvrdo číst o zvěrstvech let padesátých, ten má možnost v jiných titulech. Byla by škoda zahodit dar vyprávění a vyměnit za senzacechtivé body průhledného očerňování už tolikrát propíraných padesátých let pod vládou bolševické lůzy.... celý text

Klubko zmijí 2020, Dominik Dán

Přeruším tu vlnu chvály na Klubko zmijí. Vypíchnu dvě věci, které mi na tomto románu vadili. Z Krauze už se stal polobůh, co všechno ví a všechno vyřeší a jeho kolegové, byť sami ostřílení mazáci všichni prodělali lobotomii, protože bez Ríši a jeho geniálního úsudku už se prostě neobejdou. A druhá věc je samo téma románu. Ale to je spíš můj osobní problém s politicky laděnými příběhy, protože poslední roky jsou tohoto tématu plná média. Číst cca 300 stran románu, kde je jasná kostra, historií dané mantinely a člověk se neubrání dojmu, že je jasné, až na detaily, co se dál bude dít a ono nakonec jo, je prostě důvod ke skepsi. Trošku u této knihy podezřívám autora ze psaní na společenskou objednávku. Abych ale jen nekritizoval. D.D. je zkušený, vypsaný a pro mě dobrý autor, takže i přes výhrady k výběru tématu mě kniha většinou bavila číst, byť díky tématu jsem se paradoxně ke knize musel dvakrát nutit. A za mě pro příště. Prosil bych vrátit Krauze mezi omylné, lidské a chybující.... celý text

Venuše ze zátoky 2019, Dominik Dán

Zase dobrá dánovka. Popis vyšetřování případů je tak přirozený, že máte pocit, jako byste byli u toho a členům mordparty koukali přes rameno. Trochu jsem se bál, aby to zas nebyl další rutinní zářez na pažbě vypsaného mazáka D. Dána, jako už jsem u některých jeho knih takový pocit měl. Nestalo se a tak jsem si čtení užil i po xté a po další dánovce sáhnu s chutí.... celý text

Vztek je energie – Můj život bez cenzury 2017, John Lydon

Rebel všech rebelů! Johny Rotten? Neeee! John Lydon. Pistole byly v sedmdesátých letech v Anglii nepřítel č.1. Přitom z čeho vzešly? Z hladu, nezaměstnanosti, hospodářské krize, smradu v ulicích tehdy neuklízeného, skoro zkrachovalého Londýna. Všude špína, odpad z popelnic se roztahoval městem, krysy vládly městu i za bílého dne... To je atmosféra města odpadu, ze kterého vzešla legenda Johnyho Rottena. Kniha psaná s postřehem punkového veterána, co věkem možná ztratil ostrost, drzost a vztek mládí, ale rozhodně neztratil odvahu a údernost a trefnost popsat dění kolem něj. Nikdy nedostane metál od královny (o ten stejně nikdy stát nebude), jako otupělý Brouček (Beatles) McCartney, ale rozhodně stojí za to si přečíst útržky z jeho života a rozhodně stojí ještě víc za přečtení to, co říká, o čem mluví a nebo o kom. Veterán, co se možná zklidnil věkem a vydělanými penězi, který ale pořád dokazuje, že vztek je energie!... celý text

Pán země (převyprávění) 2015, Ondřej Neff

Po výborném prvním dílu malinko sešup dolů, ale pořád se to dalo číst. Chvíli jsem dumal, že nějaké věci v ději mě tahají za rozum. Pak jsem si řekl, že to je Neffova verneovka a že je škoda si to kazit a četl jsem dál. A šlo to. Nejvíc mě bavila kouzelně naivní slečna Winthorpová s jejím romantismem nasálkým, nemožným, nebo nepřesným citem pro to, jak si vybírat Muže svých snů. Ono vůbec postavy mohly dostat víc prostoru na vybarvení se. Neff to umí. Ale pak by to zas nebyla až tak verneovka. Chápu. Co psát víc a přitom neprásknout děj? Kniha mohla být kratší, aby měla větší spád, protože místy mi děj přišel pomalý, jako "volej" na řece. Když nepočítám, že celá část s Foktylem je vlastně drama, tak se těch dramatických chvil v ději moc nestalo. Tím ale nechci říct, že by mě kniha nebavila. Jen prostě chyběl ten důvěrně známý pocit, kdy existujete jen vy a kniha, točíte zběsile stránku za stránkou, oči visí na textu a jedou rychlostí světla a přitom byste chtěli ještě rychleji, ale už to nejde. Tak to bohužel ve druhém díle nezažijete. Pořád je to kniha se slušným příběhem, co vás vrátí do dětských let a s příjemným pocitem na duši dočtete. A o to jde. Za mě solidní tři a jsem zvědavý na závěrečný díl.... celý text

Poselství ze Stínadel 2003, J. Č. Grifin (p)

Dobrá kniha. Bál jsem se, že už to nebude stát za to, ale musím uznat, že se příběh četl vážně dobře. Nechybí napětí při výpravách do Stínadel, Šípáci fungujou, Vontové taky, nové postavy jako třeba tajemná Smrtka, nebo bývalý Vont, dnes policajt Vrána taky a tak kdo nečetl, směle do toho. Po tom, co Losnovi někdo ukradne znovunalezeného ježka v kleci se události ve Stínadlech opět daly do pohybu a Šípáci u toho nesmí chybět. A abych nezapomněl. Příběh naprosto skvěle doprovází nádherné obrázky Petra Modlitby. Jsem rád, že jsem si knihu koupil a jestli budou další díly z pera J. Červinky vydány také, tak si je určitě koupím.... celý text

Rybí krev 2012, Jiří Hájíček

Kniha o vysídlení obce určené k záplavě. O přátelství. Rodině. O zaplavení srdcí. Mrazu bez citu. Kniha o síle vzepřít se až za hranice lidského chápání. O dodržování vlastních pravidel a zásad až za hranice lidského pochopení a možná i vlastní destrukce. Je zvláštní, že se lidé, kteří se přizpůsobili, s traumatem zatopení jejich domovů dokázali srovnat lépe a rychleji, než vzbouření jedinci, kteří nakonec stejně s jizvami na duších rezignovali a nebo jednotlivci, co se drželi svých zásad až paradoxně dospěli k životu div ne psance. Lidská podstata je asi levnější, než jsem myslel.... celý text

Vrabec: Příběh skauta 2017, Jiří Petráček

Četl jsem synkovi a musím uznat, že jsme si to užívali oba. Jednoduchý, napínavý, přímočarý příběh o válečných dobrodružstvích českého pilota začátečníka. Náckové, noční akce, útěk ze země a vůbec napínavá atmosféra dobře kresleného komiksu. No strhlo mě to stejně, jako mého kluka. Super počin a fotky skutečných letounů a českých válečných hrdinů jen knize přidávají další plusovém body. Díky autorům za tuto poctu letcům.... celý text

Dlouhá trnitá cesta z pekla 2009, Neil Strauss

Jako vhled do střepů Mansonova života knihu beru jako zklamání. Ale nevím proč. O jeho formování osobnosti v pokrytecké společnosti vlastně vypověděla dost. O strastech nezařaditelného školáka ve školách ubíjejících individualitu, začátcích dospívání, zkušenostech se sexem, drogami a životě loosera taky. O prvních úspěších kapely taky. A mohl bych pokračovat a vyjmenovávat dál. Jen jsem si celou dobu četby nebyl jistý, jestli je Manson rebel a ta rocková nespoutaná ikona, i když nejspíš celkem chytrej chlap, nebo k uzoufání znuděný, škodolibý, zlý a nechutný prase. Výpotek konzumní, přežrané, znuděné, vyhořelé a na jednotlivce z vysoká kálející společnosti. No a nebo jsem málo prase já a proto to zklamání z knihy? Jedno je ale fakt. On se dobrovolně nikam zaškatulkovat asi nikdy nenechá. Dávám jen dvě hvězdy, i kdybych měl od Mansona dostat lajnu.... celý text

Pán vzduchu (převyprávění) 2014, Ondřej Neff

Je to Verneovka, není to Verneovka? Je to Verneovka. Lehce šmrnclá Neffem. A řekl bych, že nebýt toho, že kluk Marek mluví a odsekává jako současný spratkové, což by v době skutečného Vernea nebylo možné, tak by člověk nepoznal rozdíl. Vlastně poznal. Neffův Verne má větší spád. A to je moc dobře. Pán vzduchu se sice rozjíždí pomalu, ale s otočením každé strany se kniha dostává do tempa a nakonec jsem jako čtenář nevěděl, zda mě mrzí, že neumím číst rychleji, nebo pak, když jsem knihu dočetl, že už jsem ji dočetl. Poslední třetina knihy běží s časem o závod. Dal bych i 5 hvězd, ale čtu už druhý díl a ten je od první strany tak dobrý, že prvnímu jsem musel jednu hvězdu sebrat.... celý text

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

Musím narušit tu snůšku maximálních hodnocení tady. Autorka má v tomto případě totiž štěstí na příběh. A ten nejspíš zdědila ze své rodiny, nebo jí blízkého okolí. Nebýt silného tématu, tak to hodnocení tady tak vysoké nebude, si troufám tvrdit. Osudy postav semletých soukolím velkých českých dějin jsou bez debat to, co knihu dělá poutavou od začátku do konce. To ale neplatí o stylu psaní. Je to, jako by mi to vyprávěla babka od vedle a ne spisovatelka. Ale je možné, že autorce křivdím a byl to záměr. Jen mám prostě pocit, že z té síly tématu se dalo vyždímat víc. A musím říct, že mám pocit, že autorka má jeden mustr, podle kterého píše romány pro dospělé a začíná to být ohraná písnička. Za téma dávám 5 hvězd, za styl 2. Což v průměru hodí solidních 3,5 hvězdy. A jestli i to není moc. Víc ze mě tentokrát paní Mornštajnová nevymáčkla. Přesné komentáře podle mě například: janek, ponti, luciiis, dáma s hrntjm... celý text

Ocelové město 1983, Jules Verne

Četl jsem podruhé a musím uznat, že se mi to líbilo víc, než když jsem knihu jako dítě dostal od Ježíška. Zkouším přečíst znovu verneovky, co mám doma a z této jsem měl radost. Poutavé čtení. Protiválečná agitka s trochou špionáže. A až vybudujeme nový, větší a silnější Stahlstadt, tak to by bylo, abychom světu nevnutili ten náš mír.... celý text

Sršeň 2015, Vita Jamborová

Pohodové čtení na víkend. Trochu krimi, trochu psychologie postav a jejich minulost, která se tragicky promítne do jejich současného života na zastrčené vísce, kde každý každému vidí do talíře. Nesouhlasím s Trudošem, kdy ve svém komentáři kritizuje postavu Petra s jeho vměšováním se do vyšetřování. Petr nemá pravomoci něco oficiálně řešit, ale dělá to tak, aby jeho známý od policie uznal jeho argumenty a sám je pak nechal prošetřit. Co se ale týče jeho morálky, tam už bych souhlasil. Být kritický ke vztahům ve svém okolí a sám má vdanou milenku... Nechci tu rozepisovat další detaily, protože pak by pro ostatní nemělo cenu knihu číst. I to málo, co jsem tu napsal je už škoda, ale to je jen reakce na něco, co tu už bylo provaleno. Objektivně vzato je kniha tak na tři a půl hvězdy. Pět jsem dal, protože tak nízké hodnocení si nezaslouží.... celý text

Dobré a ještě lepší jitro 1983, František Nepil

Moc jsem se na knihu těšil a čtyři dávám jen za pana Nepila. V knižní podobě totiž některé fejetony skoro nudí. Omlouvám se. Po této zkušenosti se budu snažit spíš shánět cd a poslouchat, protože kouzlo je hlavně v přednesu pana Nepila.... celý text

Operace Slunce 2019, Václav Šorel

Nelze jinak, než příběh brát dětskýma očima. Pokud se vám to podaří, tak si přečtete příběh, který má nápad, spád a napětí, což je přesně to, co člověk od takové knihy čeká. Obrázky z původního komiksu přidávají ději na atmosféře, což je prima. Pokud se vám ale nepodaří se oprostit od nároků dospělého čtenáře, tak se vám může stát, že se přistihnete, že jazyk knihy je archaický a místy až úsměvný a že děj má mezery až slabiny. Já jsem si vybral první možnost a knihu si s trochou vzpomínek na vlastní dětství, kdy jsem autorovi komiksy hltal, užil. Pět hvězd dávám naprosto neobjektivně proto, že si prostě na tvorbě pana Šorela ujížím i v dávno dospělém věku. A s radostí. Kdo z dospělých má v sobě kus dítěte a dokáže to přiznat, ten si musí autorovi knihy nebo komiksy užívat. Doporučuji kupovat dětem ve správný čas a věřím, že si Šorelovi příběhy užijí, jako já. Howhg.... celý text

Planeta mezi dvěma slunci 2016, Robert Fabian

Zásadní věta z anotace knihy je, že někdy je těžké ve vesmíru zemřít. Na tu, když se soustředíte, tak dospějete ke správnému zhodnocení příběhu ještě před tím, než začnete číst. Nejedná se tu totiž o klasické military sci-fi, jak bychom čekali, ale o sci-fi horror. Tam je zakopaný pes. Jak si člověk uvědomí, že je to horror, tak zařadí tu správnou rychlost, převody přestanou prokluzovat, všechno pěkně zapadne a kniha jede parádním tempem se solidním příběhem až do cíle. Až na překvapení, že se nejedná o military, ale o horror, jsem s knihou dost spokojen. Výkyvy v tempu jsou pak v pořádku, akce střídá mlhavé momenty a chvilky drobňoučkých odhalení, které postupně nabírají na převaze až do chvíle totálního pochopení děje. Výstavba příběhu slušná, postavy fungujou, děj odsejpá.... Já jsem spokojen a za to překvapení z horroru a drobné nezásadní výhrady k ději dávám solidní 4 z 5.... celý text

Expanze 1990, Julian Semjonov (p)

První třetinu knihy jsem se fakt trápil. Neseděl mi jazyk vyprávění, moc jmen, moc faktů, moc dopisů z archivu, moc úvah a zamyšlení. To všechno jakoby ztraceno v rozmazané skládačce. Jenže pak to celé začalo nabývat kontur, přehnané množství informací začínalo dávat čím dál větší smysl a od půlky knihy už měl děj grády až do otevřeného závěru. Někdo by tu třeba napsal, že je to dnes zbytečná rudá ptákovina, odpad, který je urážka číst. Já myslím, že rudé propagandy tu bylo nenápadné minimum, vůbec nekazila děj. Musím ale uznat, že dnes, dávno po pádu socialismu ve Východním bloku, je údiv majora Isájeva nad poválečným protisovětským jednáním západních spojenců úsměvný. Všichni, koho to zajímá, dobře vědí, jak to vypadalo v bolševickým terorem zbídačeném stalinistickém SSSR. Další zajímavostí v ději jsou popisovaná nechvalná léta americké historie, kdy v USA vládl tzv. Výbor pro neamerickou činnost. To je superkaňka na americké historii. Sečteno podtrženo je to zajímavý výlet do špionážní historie o přerozdělování moci nad celým světem v poválečných časech.... celý text

Rychlé šípy ve Stínadlech 2015, Jaroslav Foglar