Ladys komentáře u knih
Hugh Drummond.
Pravý hrdina na svém místě a hlavní hrdina bez bázně a hany.
Phyllis Bentonová.
Dívka v nesnázích, díky které se Hugh ocitne v pro něj parádním životním dobrodružství.
Karel Peterson.
Padouch a arcizločinec. Velký šéf a hlavní mozek chystaného velezločinu.
A pak tu máme hordu zločinců, partu klaďasů,jsou tu tajemné domy, tajné místnosti, loupeže, krádeže, vydírání a spoustu zvratů v ději.
Krásně naivní, ale i napínavý, dobrodružný a ku podivu čtivý detektivní román.
Dávám solidní čtyři hvězdy
Trochu mě štvalo přeskakování mezi lety tam a zpět, ale jinak prima čtení.
M a Ž jsem znovu začal poslouchat vloni a tak, když jsem knihu objevil v bazaru, neváhal jsem, zakoupil a přečetl.
K tomu jsem průběžně poslouchal Mňágu, Slepé střevo a Happyend a bylo mi u knihy dobře.
Text doplňují ne moc kvalitně vytisklé fotky, ale ty i tak skvěle dokreslují atmosféru.
Editor by zasloužil! Takových chyb jsem v jedné knize nečetl snad nikdy!
Výhledově budeme všichni šťastní. V týhle době budeme všichni šťastní!
Jsem rád, že knihu vlastním a dávám jasných pět z pěti.
S pochybnostmi se žít dá. To, co nás zlomí, je jistota. Cituji z knihy.
Tak já jsem pochyboval, že kniha je tak dobrá, jak ji tu skoro všichni vychvalují.
A bohužel mám teď jistotu, že já k nim nepatřím.
Postavy jsou psychicky "poškozené" skoro všechny, až je to nepříjemné a sotva k uvěření.
A to, že se autor 380 stran hrabe ve zmaru, smutku, strachu, násilí, lidském odpadu a špíně, aby na posledních dvaceti stránkách otočil kormidlem o 180 stupňů a tím smetl ze stolu celkem zajímavý svět temnějších zákoutí myslí, je pro mě nepochopitelné.
Váhal jsem s hodnocením za čtyři hvězdičky, ale nejde to.
Kniha je na to, co chce vyprávět, zbytečně dlouhá a ten konec je jak z jiné knihy.
Takže za mě tvrdý dopad na tři hvězdy.
Myslím, že i když kniha vypráví o Ben Hurovi a jeho osudech a osudech jeho blízkých, tak je příběh spíš o hledání. Hledání pokory, víry v sebe sama, úcty k životu, o hledání smyslu života a konání v něm. A to hlavní. O hledání víry. V Boha. V Krista.
Vlastně mi připadá, že kniha je spíš o Kristovi.
Pamatuju si, jak jsem kdysi knihu držel v ruce jako novinku v nějakém knihkupectví.
Tenkrát mě odradily dvě věci. Obal a jméno Franta Franta. Tak snobské myšlení jsem měl coby čtenář Sofiiny volby a Egypťana Sinuheta.
Ó, jak já se mýlil!
Dnes mám doma všechny čtyři díly a jsem rád.
První díl je totiž parádní dobrodružství a čtení jsem si užíval s lehkým úsměvem na tváři.
Všechny povídky mají napětí a spád. Nadpřirozena je v nich tak akorát, že to ději neškodí, ale naopak děj posouvá.
Lehoučké srovnání s Indiana Jonesem se tu sice nabízí, ale vlastně je to pro pana Medka spíš pochvala, protože žádné tupé vykrádání se tu nekoná.
Dávám jasné čtyři a těším se na další díl.
(SPOILER) A opět slečna v nesnázích.
Beth Holcombové zabijí strýce a tak se nečekaně brzy stává jeho jedinou dědičkou. A protože jde o větší majetek, začnou se kolem ní stahovat supi.
A aby toho nebylo málo, v kraji přibývá přepadení a vražd a všechny stopy vedou k Soví tlupě.
Proto se pětice našich starých známých opět pouští do akce, aby očistila svoje jméno, pomohla zákonu a dopadla skutečné zločince.
Zvládne to ta parta?
Nevzali si velké sousto?
A je mezi zločinci i místní šerif Blaze McArthur?
A proč dávám šestákovce pět šerifovských hvězd, když je to úsměvné, naivní, jednoduché, černobílé a předvídatelné?
Právě proto. Mám to rád. Aspoň tady klaďasové vítězí.
A z nostalgie. A byť je mi padesát, tak až z dětského hladu po dobrodružství.
Také pamatujete na hltání stránek doma, v posteli, v noci, pod dekou?
Ze začátku jsem měl problém s po kapitolách se střídajícími postavami, které vyprávějí děj ze svého pohledu.
Pak mi to naopak přišlo jako to nejzajímavější na příběhu. Ta rozdílnost vnímání stejné situace.
Co ještě říci a nevyzrazovat děj?
Kontury krimi prvků se mi začaly zaostřovat a vlastně neřeknu kdy.
Osudová žena mohla být více osudová a místy jsem nechápal, jak nedovtipná je.
A veřejný milovník č. 1, co se zároveň projevuje jako otec roku? Muž z kategorie snů. Přesněji. Snů autorky, protože jinak se mi ta Danielova povahová "schizofrenie" zdá jako nesmysl.
Nejzajímavější v příběhu byly mladičká Nymfa a Meluzína.
Všechny postavy ale ušly, děj celkem odsýpal a tak knize dávám lepší tři hvězdy.
Drsné, strhující, místy temné, osudové.
Prach si a v uhelný prach se obrátíš.
Tak můžu shrnout první část příběhu.
Život se smrtí a smrt v životě.
Občas prosvitne nějaká ta radost.
Práce, prach a lopota od soumraku do úsvitu.
Láska, tichá a pevná přátelství. Boj o každodenní život. Síla a vzdor.
A zlé časy. Z přátel se stávají nepřátelé a z nich cizinci.
Dobrá kniha. Smutná.
Určitě si přečtěte.
Já si přečtu i obě pokračování.
Když jsem zjistil, že jediný způsob, jak si koupit CD Atomová včela je si ho bohužel koupit i s touto knihou za ne moc příznivou cenu, tak jsem zrovna nejásal. Po létech váhání jsem nakonec částku obětoval a nelituji.
CD už jsem měl naposlouchané z YouTube. Je i po letech v mém hledáčku.
Co mě ale vážně dostalo, byla kniha.
Kniha plná skvělých fotek.
Nejsem žádný odborník, takže vám tu nemůžu napsat nic odborného, ale jako laik a fanoušek WWW jsem nadšený. Ty fotky jsou prostě originální, zajímavé a mají nápad.
Smysl pro estetiku, grafiku, cit pro detail, focený předmět či materiál, mají svůj obsah, sdělení.
Kapele tato sbírka fotek a textů dává další rozměr a chápu potřebu společného vydání s CD.
Kniha je poctivě vyrobená. Dobrá vazba, kvalitní papír a tisk.
Perfektní začátek knihy, prostředek bych pokrátil o pomalejší kapitoly a závěrečná třetina má spád, až do poslední stránky. Až mi bylo líto, že už jsem dočetl.
Dvojice detektivů super. Jeden sečtělý mazák ve fyzické kondici a druhý v pohodě snaživý nováček.
Vrah tak nelidsky krutý a inteligentní, že lovit ho bych nechtěl.
Střídání dějových linek, momenty překvapení a šokové zvraty vás v pohodě udrží v napětí až do poslední stránky.
Jen jednou přišel zlom tak zkratkovitý, že jsem měl pocit, že x stran v českém překladu zmizelo. Ale těžko říct.
Za mě plnotučné čtyři z pěti.
Kniha pro děti od devíti do devadesáti let :-D
Krásně (v dobrém myšleno) jednoduchý příběh z pionýrských časů USA.
Dospívající Henry Ware objevuje po přestěhování osadníků do nového domova v Kentucky svět divočiny a ta se mu stává osudnou.
Přitahuje ho více, než budování sídla s rodinou a dalšími osadníky.
Co se mi líbilo, že i když původní vydání originálu knihy se datuje už do roku 1907, tak zde autor nepopisuje indiány s opovržením, tehdy normálním, jako špínu, odpad, kruté vrahy, zločince a nepřátele.
Špatní jedinci jsou jak mezi osadníky, tak mezi indiány a dobří jedinci jakbysmet.
Podíváme se na život v osadě, život v lese a i na život mezi indiány.
Jediná vada na kráse pro mě byla, jak se z dospívajícího Henryho stává dokonalý a nenahraditelný kladný superhrdina, co všechno zvládne. To si autor mohl odpustit.
I přes tuto výtku je příběh dobře napsaný, pořád se něco děje a i trochu toho napětí se tu dostane.
Celkově vzato kniha stojí za přečtení a dávám slabší, ale přesto čtyři hvězdy.
Kouzelná brakovka s klasickými ingrediencemi.
Dívka v nesnázích, hrdina co se ji snaží chránit, záporáci krásně protivní, klaďáci přehnaně kladní, tajné chodby a tajné místnosti atd.
Tady nic důležitého neprozradím, když napíšu, že mě bavilo vykreslení ženy, filmové hvězdičky, která si o sobě myslela, jaká je mega Star a jak krásně odporná tím byla. Dnes máme takových českých rádoby hvězd plné televize.
Zpět ke knize.
Kdo nemá rád starý klasický brak, nemá tyto knihy vůbec brát do ruky.
Kdo ho může, jako já, ten ať po knize sáhne, protože v ní dostane přesně to, co na braku má rád. Dobro vítězí nad zlem, romantiku, krásně naivní hrdiny, lásku, které kladou hrozné překážky do cesty, nějaký ten zločin, tajemného zločince a napětí. S napětím čtete a čekáte, jak to všechno dopadne. Přitom to tak nějak podvědomě víte a při četbě takové brakové romanťárny se vám udělá tak nějak příjemno a o tom to vlastně celé je.
Chtěl jsem dát čtyři, ale už jsem četl lepší kousky, tak si vyšší hodnocení musím šetřit.
A rozhodně si nějakou další brakovku dám.
Kdo tyto knihy čte s porozuměním, nadhledem a láskou, ten mi rozumí.
Takže.
Tento díl je tak plný neuvěřitelných náhod a tak naivní, až si říkáte že to není možné.
Ale.
Pořád voní dálkou, dobrodružstvím a bojem dobra proti zlu. A příběh má prostě Tarzana.
I přes naivní děj jsem to rád dočetl a s klidem, láskou a shovívavostí si dám další díl.
Sice cca 350 stran, ale kniha je taková klasická americká jednohubka.
Děj přitom sviští od první stránky jako o závod a nutí vás číst a číst až dokud můžete.
I přes to, že děj není zas nic tak objevného, autor píše velice čtivě a to je sakra důvod knihu prosvištět až do závěru.
Stojí proti sobě postavy policisty s až encyklopedickými znalostmi a precizního a pečlivého vraha, který opravdu ví, co znamená slovo strach.
Závod o dalšího mrtvého či přeživšího tak stojí za přečtení.
Za mě lepší čtyři z pěti.
Pokud jste dospělí, neřešte, že kniha vyšla v edici KOD.
Lehkou formou se dozvíte střípky ze života eskymáků a ze života samotného Rasmussena.
Pro mě to bylo první setkání se životem v nekonečném mrazu a musím uznat, že díky této knize mám mnohem větší chuť se o severských končinách dozvědět více.
Kniha se dobře čte, atmosféru podtrhují obrázky a i přes lehčí formu vyprávění (což je spíše plus) dávám jasných pět.
Z donucení napsaná Dohra mě překvapila.
Čekal jsem autorovu úlitbu společnosti a dočkal se pravého opaku.
Při popisování soudu vražedkyně Waltari odhalí v celé své nahotě neřesti tehdejší finské společnosti.
Jakoby jednoznačným odsouzením obviněné (bez rozmyslu, bez pochopení její situace, bez uznání důvodů jejího konání, protože jednou vražda, vždycky vražda) ze sebe všichni mohli smýt svá morální pochybení.
Vždy je jednodušší kritizovat jiné, než řešit vlastní prohřešky.
Zde Waltari jasně vzkazuje finské společnosti. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.
Výborná kniha, byť lehounce zaostává za Cizincem.
Útlá knížka, silný příběh.
Waltari tu poukazuje na to, jak je život ve městě bezútěšný a ničí lidi.
Vzdává hold životu na venkově, naplněnému prací.
Vysoká laťka.
Co zemi dáš, to ti vrátí.
Poukazuje na lásku k zemi, práci a pracovití lidé si tu zaslouží i naději.
Naději na lepší život.
Proti tomu lidé žijící v zahálce.
Jsou protivní svou existencí.
A střet těchto dvou koexistujících světů na sebe nenechá dlouho čekat.
Vynikající četba.
Četl jsem tady, že vynucené pokračování jménem Dohra není ze zásady nutné číst, protože je vynucené.
Chyba.
Dohra je plná zžíravé kritiky finské společnosti a Waltari tu dokázal, že i společností vynucené pokračování může se ctí obstát. (Píšu, protože už mám Dohru také přečtenou.)
Vzhledem k tomu, že jsem předem věděl, co mě čeká za knihu, tak u mě se žádné zklamání nekonalo.
Psychologický román s prvky krimi vypráví spíš o drsném ostrově, který z místních vychovává tvrdé lidi s hluboko do minulosti kořenícími tradicemi, ze kterých po staletí víceméně skoro nic nevybočuje. Vztahy a přátelství plují časem stejně jako počasí.
Drobné střípky života, malé a velké lásky, strachy, křivdy, zloba a nenávist.
Tato mozaika cca posledních třiceti let do sebe začne pomalu zapadat a katalyzátorem událostí posledních dní je vražda. Vražda, při jejímž objasňování se detektivovi díky hlubokým sondám do minulosti podaří pochopit současnost a tak i vyřešit případ.
Lance, Doc, Charlie, Flint a Lockjaw.
Pětice hrdinů, přátel na život a na smrt. Pětice, která tvoří Soví tlupu.
V tomto příběhu jsou požádáni přítelem, farmářem z města Tarpaulin, aby mu s něčím pomohli.
Soví tlupa se tedy snaží a to i proti vůli šerifa Bogarta a atmosféra ve městě houstne, že by se dala krájet.
Western plný čestného přátelství, vůně střelného prachu, hvízdajících kulek, kamenných tváří a drsných slov cezených skrz zuby.
A samozřejmě nechybí ani žena v nesnázích.
Ale je to také příběh plný podlosti, lži a zločinu..
Klasické a provařené ingredience, bez kterých se žádný příběh z divokého západu neobejde.
Pro milovníky westernů povinná četba.
Pro ostatní s trochou shovívavosti tip na odklon od četby, co mají běžně v oblibě.
Tyto mile naivní, romantické, ale i napínavé příběhy mám rád.
S mírnou dávkou nostalgie a shovívavosti jsem si převyprávěný a zkrácený román opravdu užil a i přes občasnou naivitu děje jsem s napětím přejížděl očima řádek po řádku a fandil členům Soví tlupy, co se do koltů vešlo.
Dávám poctivé čtyři šerifovské hvězdy.
I malý, jak tvrdí Pereira, do svého světa uzavřený člověk, jak tvrdí Pereira, dokáže vystoupit ze svého stínu, dát si citronádu a omeletu a prostě udělat správnou věc, jak tvrdí sám sebou chvíli překvapený Pereira.
Díky formě psaní jsem si celou knihu myslel, že čtu zápis z výslechu a čím víc mi byl Pereira sympatický, čím víc jsem mu rozuměl, tím víc jsem se obával konce příběhu.
Pozornost čtenáře udržuje autorův cit pro drama, vypilování postav a vykreslení atmosféry tehdejší doby a diktatury v Portugalsku.