laura přečtené 1168

Štěstí v lásce 2019, Kasie West

Trošku jiný příběh, než na jaké jsem u téhle autorky zvyklá. Řekla bych, že spíš smutný než úsměvný, a hodně k zamyšlení. Bylo mi Maddie líto. Ano, dělala špatná rozhodnutí, ale dělala je proto, že lidem důvěřovala. Člověk nemůže žít bez důvěry k těm, kteří jsou mu blízcí, protože pak vlastně žije jen napůl... Ten příběh je vlastně obrázek toho, jak nás může změnit úspěch, sláva, peníze, jak moc se lidi kolem nás mění, když tohle máme, jak moc jsme do té doby neznali sami sebe - ale ani ty nejbližší... Prozření je kruté a hodně to bolí, ale někdy je důležité, abychom z toho zmatku našli zase cestu ven, abychom oddělili lež od pozlátka a pravdu od nedůvěry. Zkrátka, nebylo to špatné. Jen ne tak dobré jako předchozí knihy, co jsem od této autorky četla...... celý text

Šéf 2018, Vi Keeland

Milé, vtipné, jiskřící romantikou, vášní, flirtem. Už dlouho jsem se takhle nepobavila u namlouvání, mělo to přesně to správné napětí, přesně tu správnou dávku provokace a drzosti, co se mi na tomhle typu knih líbí. A přesně jak už tu bylo řečeno, nemám ráda, když na to dva vlítnou hned na páté straně a pak je kniha v podstatě o ničem. Tady to člověka nutilo číst stále dál, atmosféra houstla, napětí se stupňovalo, a vy jste se na ta příjemně lechtivá dostaveníčka těch dvou fakt těšili ;) Ke konci měl příběh maličko obehranou šablonu (jak už tu také někdo napsal), ale nakonec mi to ani nevadilo. Možná proto, že tenhle typ knih zase tak často nečtu, takže to pro mě až tak moc obehrané zase nebylo. Prostě, já se bavila. A ačkoli nemám ráda tenhle typ obálek, tak tahle se jim povedla :)... celý text

Milá Bridget, chci tě 2018, Vi Keeland

Úsměvné, romantické, vtipné - já se fakt bavila. Moc krásné, přesně takový příběh jsem teď potřebovala číst a také jsem si ho náležitě užila. Malý Brandon neměl chybu a Simon? Někdy to bral trošičku přes čáru, ale stejně jsem ho milovala ;) Prostě, milá Bridget, chci tě - v tomhle případě číst ;) Takže, neváhejte, myslím, že nebudete litovat. Pokud tedy nehledáte nic vážného a chcete se jen pobavit, zasmát (tlemila jsem se u toho jako blázen) a trošku se zasnít... Tahle kniha přesně tohle nabízí. Nic víc, nic méně. Romantiku, vášeň, sex (no jooo), lásku, strach, taky trošku bolesti a hodně, hodně toho obyčejného, lidského, neučesaného štěstí. A abych nezapomněla - i něhu a spoustu smíchu ;)... celý text

Manželská hra 2011, Fern Michaels (p)

Chtěla jsem to vzdát. Začátek šílený, groteska, parodie na knihy a literaturu vůbec - až si říkáte, jestli to autorka myslí opravdu vážně. Ale pak se to nějak zvrtlo a začalo mě to docela bavit. Natolik, že jsem ten příběh nakonec s chutí dočetla až do konce. Jo, je značně nevěrohodný, je citově plochý, je ale chvílemi i vtipný a pokud postavy zrovna nepřehrávají, dá se číst. Nejspíš druhá nejlepší kniha této autorky a rozhodně alespoň natolik dobrá, že nelituji, že jsem ji četla. Ale taky poslední, kterou jsem od Fern Michaels srdnatě přečetla :) S touto dámou prostě asi knižní přátelství nenavážu...... celý text

Píseň pro Sáru 2003, Fern Michaels (p)

Četla jsem zhruba před 10 lety a znovu už číst nebudu. Příběh, který mi nic nedal a neuvízl mi v pamětí víc než jako mlhavá vzpomínka, že jsem ho kdysi četla, trošku mě nudil a hodně zklamal.... celý text

Všechny barvy lásky 2004, Fern Michaels (p)

Jako vážně? Tahle autorka zřejmě nebude patřit mezi mé oblíbené, ačkoli jsem v to zprvu doufala. Šíleně přehrávané, dialogy neuvěřitelné, jako by člověk sledoval nějakou nepovedenou divadelní frašku, kde jeden mluví přes druhého a jediné, co z toho chápete, je chaos. Čím víc knih od této autorky čtu, tím víc si říkám, že se někde stala chyba. Vážně je tak opěvovaná? Čtu stejné knihy jako ti, kteří na ni pějí chválu? Mě nezbývá než zklamání. Příběhy jsou vykonstruované, zápletky šílené, citům se nedá věřit, postavy jsou ploché a chovají se iracionálně, děj přeskakuje z jedné situace na druhou tak krkolomně, že ho nestíhám sledovat... Zkrátka, tohle asi nebude můj šálek kávy. Tři hvězdičky jen proto, že to bylo lepší než některé její předchozí knihy, které jsem četla. Ale jinak - už nikdy víc :)... celý text

Krysař 2005, Viktor Dyk

Příběh, který nejspíš každý zná a pokud ne, alespoň o něm slyšel. Víte, co můžete čekat, a nejspíš víte i to, jak to skončí... Na mě působil magicky, přízračnou, nadčasovou krásou. Už to, jak všechno začíná - i to, jak všechno končí. Vždycky se říká: Za vším hledej peníze, za vším hledej lásku - a nebo nenávist. Tady najdete všechno - chamtivost, lásku i zradu. Bolest, vinu i smrt. Kam až člověk zajde, když ho zaženou na samý okraj propasti? Skočí? Nebo donutí skočit ty ostatní?... celý text

Vůně karamelek 2009, Mária Hamzová
odpad!

Četla jsem na doporučení. Bohužel nesdílím stejné nadšení jako většina čtenářů - ta kniha byla hrozná. Šílené chyby v gramatice, ve stavbě vět, strašný sloh - ne za vše zřejmě nese chybu vydavatel nebo překladatel. Nemůžu si pomoct, ale ani příběh mě ničím neuchvátil, nezaujal, obehrané, nudné - a ještě špatně napsané. Mrzí mě to, ale tuhle knihu bych opravdu nikomu nedoporučila a když, tak jen na vlastní nebezpečí ;)... celý text

Vlče 1979, Zdeněk Adla

Pro mě příběh, ke kterému se nemusím vracet a přesto, i po tolika letech, si ho stále živě pamatuji. Tvrdý, bolavý, těžký na pochopení v patnácti - nebo kolik mi to bylo, když jsem to četla. Ale i takové příběhy je nutné číst, protože je píše život sám... Člověka formuje to, čím prošel, a tentokrát hlavního hrdinu opravdu osud nešetřil, takže Vlče (jak se jmenoval doopravdy už si vážně nevzpomínám) víceméně dospěl ze dne na den, ve chvíli, kdy se mu jeho svět roztříštil pod rukama na milión ostrých, bolestivých střípků, kdy pochopil, že nic už nebude jako dřív, že čas nejde vrátit a výčitky svědomí nelze umlčet... Když člověka tíží vina, nežije se snadno. Když ho tíží vědomí, že nemůže promluvit, je to o to horší. Někdy je život jako bludiště, uvíznete v něm, navždycky ztracení, narážíte do zrcadlových stěn a děsíte se odrazu sebe sama, prcháte před těmi pohyblivými stíny, aniž byste věděli kam, a víte, že z té hrůzy nevede cesta ven. Asi takový to je příběh. A přesto mistrně napsaný, přesto čtivý. Vlče jsem četla před více než třiceti lety (bože, vážně to je tak dlouho?) a přesto si ten příběh pořád pamatuji. A pořád mě pro ně bolí srdce...... celý text

Kouzelníkova zahrada 1990, Zdeněk Adla

Moje úplně první knížka, kterou jsem kdy dostala. Dostala jsem v 1 třídě od Ježíška a během vánočních prázdnin jsem ji celou přečetla a to zřejmě předurčilo směr, kterým jsem se pak ubírala celý život. Láska ke knihám, k příběhům, ke světu, schovaném za spoustou, spoustou slov, myšlenek, tam, kde se můžete schovat, když je vám smutno a kde se cítíte v bezpečí. Kde je vám příjemně a nikdy tam nejste sami. Kouzelníkova zahrada je pro mě knihou plnou vzpomínek na spoustu krásných pohádek o strašné chumelenici, o chytré princezně Jeleně, o princezně Sasance a smutném rytíři, o Modrém balónku a spoustě dalších. Tu knihu jsem četla tolikrát, že už bych to nespočítala. A pořád ještě ji mám. Naposledy jsem si ji z nostalgie přečetla před pár lety a zjistila jsem, že pohádky nestárnou - a já tím pádem asi také ne, když se mi stále líbí ;)... celý text

Na poli slávy 1988, Henryk Sienkiewicz

Líbila se mi, ale proti ostatním knihám tohoto autora, které jsem četla, mi připadala až příliš jednoduchá, příliš obyčejná. Tak nějak ne moc uvěřitelná, spíš taková pohádka. Ale i tak jsem si ji ráda přečetla a pro změnu uvítala dobrý konec. Proč ne? Každý ho někdy potřebujeme, nejen v životě, ale zejména při snění ...... celý text

Potopa 1988, Henryk Sienkiewicz

Spoustu let mi můj táta říkal: Tohle si přečti, je to skvělá kniha. Spoustu let jsem to odkládala, protože - bože, tolik stran? Na průklepovém papíře? To budu číst sto let :) Když jsem se na to nakonec vrhla, byla jsem překvapená. Překvapená, jak moc se mi to líbilo, překvapená, jak moc čtivé to bylo. Jak stránky ubíhaly, jedna za druhou, jak moc se mi nakonec s hrdiny nechtělo loučit... Ondřeje jsem milovala a tak nějak jsem ho i chápala. Byl mladý, horkokrevný, hrdý. Byl statečný. Byl čestný. A byl člověkem, který dokázal překvapit - a to nejen mě. Tahle kniha je přesně tak skvělá, jak vždycky říkával můj táta. Je úžasná, je neopakovatelná a já jsem ráda, že jsem si ji přečetla. A pokud v sobě někdy najdu odvahu znovu pokořit těch téměř tisíc stran, jo, rozhodně se budu těšit na opětovné shledání ;)... celý text

Pan Wolodyjowski 1995, Henryk Sienkiewicz

I k této knize mám velmi blízký vztah. Četla jsem ji - no mockrát. Opakovaně jsem se k ní vracela, protože mě k sobě vábila svým neopakovatelným kouzlem. Svou opravdovostí. Svou autentičností. Ten příběh byl ryzí. Bolavý, syrový, krutý. Byl i krásný, byl hluboce lidský. Byl pochopitelný a zároveň jsem to chápat někdy nechtěla. Ne, když ta krutost byla fakt šílená. A přesto, přesto... Byl prostě dech beroucí. Krásná Krista, galantní Ketling, čestný pan Wolodyjowski a čistá, upřímná Baška - kdo by je nemiloval? Kdo by to s nimi nechtěl prožívat - stále znovu a znovu a znovu? A doufat v lepší konec, doufat, že pro všechny tam na konci čeká ta všeobjímající náruč laskavé, věrné a vášnivé lásky...... celý text

Pouští a pralesem 1974, Henryk Sienkiewicz

Srdcová kniha mého dětství a mého mládí. Jak já je milovala, jak jsem se o ně bála. Jak jsem si přála zažívat to s nimi a jak jsem si zároveň uvědomovala, že je mnohem lepší o tom číst, než to skutečně prožívat... Jak ráda jsem se do tohohle příběhu vracela. A kdo taky ne? Vždyť to byl (možná stále je) nadčasový příběh, který musí uchvátit srdce každého, kdo jednou, i kdyby náhodou, otevře tuhle knihu. Nádherný příběh plný čisté, hluboké, oddané lásky, plný odvahy, plný odhodlání přežít. Příběh, kde v zájmu druhého nemyslíte na sebe. Kde bojujete, kde chráníte ty, na kterých vám záleží, kde není čas na strachy, jež by vám svazovaly ruce... Kdo z dnešních náctiletých by něco takového dokázal? Ale Stašovi jsem to věřila. Tenkrát se ještě za lásku umíralo... ...a tu mu jednoho dne pan Rawlison položil obě ruce na ramena a hledě mu přímo do očí řekl s andělskou dobrotou: "Řekni, Stáňo, sám, jestli je na světě muž, kterému bych mohl svou lásku a svůj poklad svěřit s větší důvěrou?"... celý text

Síla přírody 2019, Jane Harper

Přečteno v podstatě za dva a půl dne, ale... Postrádá kouzlo první knihy. Uvažovala jsem, jak hodnotit, jestli si to takovéhle hodnocení vůbec zaslouží, protože upřímně - příběh skoro o ničem. Napětí veškeré žádné, prostě se prokousáváte ke konci a čekáte, aniž přesně víte na co. A na konci se vlastně toho kýženého efektu ani nedočkáte. Možná kvůli všemu tomu očekávání jsem nakonec byla zklamaná. A možná mě ani nezajímalo, jak to skončí, jako by na tom už nezáleželo... A přitom hned první odstavec sliboval skvělou adrenalinovou jízdu, sliboval něco, co autorka tak dobře umí. Jenže v tomhle případě to byla jen vábnička. Konec to maličko spravil, určité věci jsem nečekala a tak jsem se nakonec dočkala i maličké dávky napětí, ale... To velké, vyčítavá ale tam prostě zůstává - Zkrátka, čekala jsem víc.... celý text

Sucho 2017, Jane Harper

Pro mě velmi překvapivé. Obálka taková nijaká, kniha by mě sama o sobě neupoutala. Nevím, co jsem vlastně čekala :) Co jsem nečekala, byl opravdu neotřelý, napínavý příběh, který vás vtáhne do děje v podstatě hned s prvními slovy. Atmosféra je mrazivá - a to navzdory tomu, že cítíte každý dotek slunce, jako byste tam byli s nimi. Že máte vyprahlé rty a hrdlo sevřené žízní. Že vás k zemi tiskne těžký vzduch i palčivá výheň, a také všechna dávná, temná tajemství... Jo, tohle mě moc bavilo. Od první chvíle, od první stránky, jsem si tenhle příběh užívala. Rozplétala jsem nitky pavučin společně s Aaronem Falkem a snažila se odhadnout motiv dávného zločinu, i jeho dopad na zločiny, které otřásly nehybným, dusným a suchem sužovaným městečkem kdesi na konci světa... A když už jsem si myslela, že vím - osud mě břinkl přes prsty a mě spadla čelist k zemi zjištěním, že vlastně zase nevím vůbec nic... Takže pokud máte dojem, že už jste všechno četli, pokud se domníváte, že vás nic nemůže překvapit a máloco vás vyvede z míry, vsaďte na tuhle knihu - nebudete litovat. Je výborná ;)... celý text

Dvě dámy v tísni 2006, Zdena Frýbová
odpad!

... tak tuhle knihu jsem nedala... Jediná kniha mé srdcové autorky, která mě neoslovila a kterou jsem nepřečetla... Nuda, nuda, nuda... Nedočetla jsem...

Cikánečka 1944, Miguel de Cervantes y Saavedra

Četla jsem už dvakrát, zatímco nic dalšího od tohoto autora mě už ke čtení neláká. Tohle se mi ale líbilo. Příjemné pohlazení po duši, nevtíravé, celkem čtivé, předvídatelné, ale to přece chceme - aby to nakonec dobře skončilo. Už to, že jsem se k povídce po letech vrátila, abych si ji znovu přečetla, má jistou záruku, že to není špatná volba. Každopádně, jinou šanci už tomuto autorovi asi nedám. Don Quijot mě svou obsáhlostí odradil jednou provždy :)... celý text

Chrám Matky Boží v Paříži 2014, Victor Hugo

Má srdeční záležitost. Tuhle knihu jsem objevila v patnácti a na dlouho poznamenala mé vnímání světa, lásky, utrpení, bolesti a čisté krásy. Jak já je milovala, jak jsem je nenáviděla...Jak jsem to nechápala... A jak moc jsem si přála, aby to dopadlo jinak. Ale kdyby ano, nejspíš by to ve mě nezanechalo nic z toho, co za sebou od té doby vláčím a na tuhle knihu už bych si teď asi ani nevzpomněla... Takhle se mi všichni vpálili do kůže i do vzpomínek nesmazatelně a navždy. Ano, bylo to zdlouhavé a děsivé. Bylo to kruté, bolestné a drsné. Bylo to živočišné, syrové a přesto dech beroucí. Byla to tak hluboce odhalená lidská podstata, až to bolelo. Tenhle příběh mluví za všechny jiné, o kterých nikdo nikdy nenapsal. O kterých se nemluví. Ale které se staly. Stejně bolestné, stejně srdcervoucí. Nikdy nezapomenu na kajícnici v myší díře...... celý text

Pařížská kravata 1981, Mika Waltari

Po přečtení předchozích knih od Waltariho jsem byla natěšená, ale... Ačkoli si už zcela nevybavuji povídky z téhle povídkové knihy, vím, že dojem ve mě na rozdíl od jiných děl tohoto autora moc nezanechaly. Líbila se mi vlastně jen ta, podle které je kniha nazvaná. Ale ne natolik, abych se k této knize chtěla ještě někdy vrátit, natož aby ve mě zanechala nějakou hlubší jizvu. Povídky se mě zkrátka nedokázaly dotknout a během let, které uplynuly od doby, kdy jsem tuto knihu četla, zapadaly vrstvou prachu. Prostě něco, na co zapomenete v okamžiku, kdy knihu zavřete...... celý text