Lenka.Vílka přečtené 2342

Chci sníst tvoji slinivku (komiks) 2022, Joru Sumino

("Oba můžeme zítra klidně umřít. V tom jsme stejní.") Tohle bylo vážně, vážně, vážně skvělé! Příběh dívky, která umírá a chlapce, který je pro všechny neviditelný. Předvídatelný? No, i když jsem se hned na první stránce dozvěděla, že ona umřela, obsolutně vůbec ne. A je pravda, že možná kniha klame tělem, ale je to moc krásný příbeh o dvou mladých lidech, z nichž jeden ví, že ho nic v budoucnu nečeká a ten druhý se neodváží pomyslet na to, že by ho něco mohlo čekat. Hlavní hrdina byl fajn. A je nefér mu vyčítat, že jeho přeměna byla pomalá. Vždyť ten kluk byl doposud sám. Bez kamarádů, doma odtažitý a jediný místo, kde se cítil dobře byly knihy. Byť jsem trochu znejistěla, když řekl, že je jeho nejoblíbenější autor Osamu Dazai. Tak je asi jasný, že svůj svět neobrátí ze dne na den jenom proto, že se s ním začne bavit oblíbená holka. Tohle není americký film! Vždyť on se s ní ze začátku ani bavit nechce. A moc se mi líbilo, jak příběhem postupně prostupovalo to, jak ho oslovují spolužáci, když já čtenář jeho jméno neznám. (Teda ta konverzace, když se to dozvěděla Sakura byla vtipná.) Prostě se tak vidí. Netřeba, aby mě znali, já to taky od nich nepotřebuju. Ale když byl připravený to říct...jo, to byla ta cílová rovina knihy, kdy jsem už byla úplně v háji. Proč lhát? U téhle knihy by neměl lhát nikdo... Sakura. Ta, která už jenom svým jménem evokuje tolik věcí. Naši ulicí se táhne z obou stran sakurová alej. A já se na to každý rok těším. Každý rok se těším na tu chvilku, kdy stromy vykvetou ve své celé kráse, protože pohledem z kopce vidím úplně všechno. Celou tu krásu, ale taky pomíjivost. Protože ty stromy strašně rychle opadají. A přestože odešly tak rychle, jediná vzpomínka na ně je to, co leží na zemi. Je to věc, která je rychle pryč, ale ta vzpomínka, ta je tam napořád. Takže Sakura byla neřízená střela. Která pomáhala svému novému kamarádovi poznat všechny ty nové věci a chápat ty, které do té doby nepoznal. A byla to moc hezká cesta. Přestože je všem jasné, že slzy se nejlépe skryjí za smíchem... (Tu citaci na začátku komentáře jsem si vybrala hned ze začátku knihy, když jsem se k ní dostala čtením. Ale ke konci mi to přišlo trochu ironický. Vzhledem k tomu, jak to se Sakurou dopadlo.) Ráda bych poznamenala, že já už tady dávno nejsem ve věku hrdinů a jejich trápení jsou mimo můj svět, i tak jsem si knihu užila. Přeci jen, tak se podle mě pozná dobrý autor. Když to i tak pochopíte, poberete a potom absorbujete. Tomu se říká správná literatura. A je jedno jaká její forma... Tohle se mi moc líbí, dojalo, bylo to krásný a všechno bylo prostě top. A to jak se hraje s názvem knihy v ději, to bylo prostě perfektní. Srdíčko :)... celý text

Tokyo Revengers 2 2022, Ken Wakui

Tak tohle bylo mnohem lepší než jednička! Už to dějově začíná být mnohem zajímavější a komplexnější. Protože změna minulosti ovlivňuje přítomnost a je najednou třeba zachránit mnohem víc lidí, než si Takemiči myslela na začátku. V druhém díle jsem se hned několikrát upřímně zasmála, byla pobavena a taky i byla překvapena z dost věcí. Jsem ráda, že i přes tu potrhlost je děj zároveň i seriózní. To by mě po přečteno jedničky nenapadlo. Jo, jo, tohle se povedlo :) První díl byl lízaná čtyřka, tohle je trochu víc než čtyřka.... celý text

Tokyo Revengers 1 2022, Ken Wakui

Ta anotace zněla tak skvěle! A taky to nebylo špatný. Jenom mi něco chybělo... Příběh je fajn. Takemiči je jasnej loser, takže není žádná překážka v tom, aby se s ním čtenář sžil. Kdo to má ve svém životě jinak, že? Možná proto je trochu škoda, že jsem se o tom nedozvěděla víc. Možná dál? Uvidíme. Ale celá ta myšlenka je moc fajn a ok. Gang zabije holku, kterou dřív Takemiči znal a na škole spolu chodili. A jak tomu lze zabránit? No, dvanáct let zpátky skokem v čase. První skok byl vážně povedený a pobavil a celé to "já jsem zase cucák z osmičky" funguje perfektně. Tam jsem se hodně bavila. Protože jsem chtěla vědět, co se stalo, že Takemiči je v přítomnosti tam, kde je. Jenže potom se to za mě trochu začne kazit. Přijdou ty týpci, co si myslí, že jsou víc. A jestli něco nesnáším víc, tak je to tohle. Šikanátoři a ty, co si myslí, že jsou víc. Takové ty manýry jako z šablony bohatých děcek na soukromé škole. Třeba když přijdou do třídy, tak učitel mlčí, když si někoho vytáhnou na chodbu. To stačí pro představu. Tak uvidíme, kam se příběh posune...protože zatím se jenom mlátí nebo se dohadují na tom, kdy se znovu zmlátí... Ale jo, zatím to je příběhově průměrné, ale krásně a čistě nakreslené. Přečtu si dvojku a uvidí se, co bude dál  :)... celý text

Znovuzrození 2022, Mirka Andolfo

Tak tady jsem byla už trochu mimo... ...protože je fajn zjistit minulost Leslie, ale celkově to vyznělo tak nijak. Úplně stejně jako celé finále. Prostě moc rychlý, plochý a bez špetky emocí :( 2,5/5... celý text

Štvanice 2021, Mirka Andolfo

Druhý díl Proti přírodě je takový průměr ohledně děje, ale zároveň je v něm strašně moc informací. A vlastně se celý děj stáhnul na dvě hlavní věci. No, a potom byl konec... Líbilo se mi, že se dostaneme k minulosti, jakou má souvislost s přítomností a že vlastně skoro každý odhalí, kdo je a co mu jde, aby se děj připravil na parádní finále. Nebo prostě jenom na finále. Uvidíme... Ale je celé takové neuspokojivé. Škoda  :( 3,5/5... celý text

Zelené dveře 2022, Al Ewing

Druhý díl série je akční. Jako hodně akční a víc tam toho není, protože dělá přípravu na další díl. A jo, ten konec je hodně napínavý! První větší akční sekvence je s Avengers a druhá s Creelem. A potom na víc už není čas. Což je oproti prvnímu dílu změna a je to velká škoda... Přesto musím říct, že hlavně druhá polovina je vážně drsná a temně nakreslená. Ale je to pryč strašně rychle :(... celý text

Nebo je obojím? 2022, Mark Waid

Velmi hezký a povedený start nové série! O ději se mi bude asi psát špatně, protože je hodně epizodní. Každá část je trochu jiná, ale potom na konci začne dávát smysl, a já způsob vyprávění ocenila ještě víc. A vůbec mi nevadí, že nevím, jak se Hulk vrátil. Asi by mi k tomu pomohlo Tajné impérium, které mám doma, ale to ještě neuzrálo. Takže stačil jenom takový rychlý přehled, který na začátku knihy je. A bylo to ok :) Bavil mě příběh, užila jsem si kresbu. Protože místy je to docela drsný vyprávění, aby to rozbil příjemně lehký humor. Kresba je taky dost temnější, až na ty momenty, kdy je strašně hravá. Tohle mě moc bavilo. Můj první jenom Hulk komiks. Jsem spokojená  :)... celý text

Nářek čarodějnice 2022, Bartosz Sztybor

("Po pravdě řečeno jsi jen polapil laimu. My jsme to dokončili." ... "Po pravdě řečeno ti mohu rozpárat hrdlo a čas se postará o zbytek." ... "No...no...klídek...byl to jenom žert!") Tak tenhle díl byl prostě magický! Konec práce by měl být konec práce, že? Jenže tady se to nestane. Tady je to teprve začátek, a rozjede se příběh, který mě tedy hodně překvapil. Jak se to všechno hezky promíchalo, co? Kresba je kapitola sama pro sebe. Protože já většinu času jenom koukala na knihu před sebou a teprve potom jsem se dala do čtení. Hezky si to vychutnat. A k příběhu se to moc hodilo. Nářek čarodějnice je vážně skvělé čtení  :)... celý text

Úhrada 2022, Mark Waid

Začátek druhého dílu byl hezky akční a pořádně tajemný, jak naznačil konec jedničky. Mě tohle akční klišé začátku dílů sice baví, ale taky je strašně předvídatelné. Protože potom je samozřejmé, co se dál stane. A taky se to stalo, ale pst ;) prostě tohle je hodně akční díl a díky tomu to bylo zábavné. Ale to je tak nějak všechno. Tohle jsem čekala lepší. Škoda  :(... celý text

Napříč vesmírem 2022, Mark Waid

Je to tak půl roku, o co jsem držela v ruce Město hříchu, a byla jsem z děje trochu zmatená. Tahle věta bude ještě dál důležitá. To: Byla jsem trochu zmatená. A přestala jsem číst a řekla jsem si, že počkám na Zatracení. A víte, co se stalo? Do ruky se mi dřív dostaly knihy Napříč vesmírem a Úhrada. A já hned, že si to přečtu postupně. Ale vtipný je, že tohle píše dost čtenářů na začátku úplně každého dílu. Byl/a jsem trochu zmatený/á. A já si řekla, že se na to vyprdnu. Takže jdu na Napříč vesmírem a Úhrada. Počítám s tím, že budu trochu zmatená? Jo, ale ne z toho důvodu, že jsem nečetla Město hříchu a Zatracení. Ale popojedeme, když to tak po sobě čtu, začínám u toho usínat... Stephen je opět bez magie. A chce jí získat zpátky. A kdo mu k tomu pomůže? Tony Stark. Takže se Stephen ocitne ve vesmíru, kde si ve vězení najde novou kamarádku. A teď ta věta, no. Byla jsem trochu zmatená. Proč je to takový rychlý? To dobrodružství s novou kámoškou, artefakty a to všechno. To mě truchu mrzelo. Protože děj zpomalí až když dvojka narazí na skrulli, jelikož mají něco, z čeho Stephena svrbí prstíčky...a potom zase šup sem a šup tam. Bylo to takové zmatené a vůbec nevím, zda se mi to líbilo. Ale konec byl napínavý, takže jsem zvědavá, co bude dál... Nelíbilo se mi, co řekl Tony, aby Stephen letěl do vesmíru. A nelíbilo se mi, že to zabralo. No, ale jak bychom se tam jinak dostali, že? :O... celý text

Krysí ostrov a jiné povídky 2022, Jo Nesbø

A je to tady. Další povídková sbírka od Nesba. A opět jsem se moc bavila. Ne, nezastávám názor, že povídky ve sbírce musí mít nějaký společný motiv nebo motivový postup. Když to mají, ocením to. Když to nemají, nepropadám panice a užívám si, co dostanu. A tady bylo všechno povedený  :) U povídek mám komentáře, takže tady jenom rychle: Krysí ostrov: Typický a klasický Nesbø! Skartovačka: Co kdyby jste objevili lék na stárnutí? Cikády: Povedená povídka se sci-fi nádechem :) Sérum: Občas je naděj to poslední... Černý jezdec: Napínavé šachy o lidský život. Bylo to super :)... celý text

Kdo seje vítr 2022, Hans Rosenfeldt (p)

Do téhle knihy se mi moc nechtělo. Protože jsem věděla, že tohle je na delší dobu poslední kniha v sérii. A protože jsem čekala, že konec bude opět stát za to. Ale postupně... Za mě jedno velké ano, přestože po přečtení anotace jsem byla trochu na vážkách... Na jedné straně je tady vyšetřování vražd, kde je zajímavý důvod výběru obětí neznámého odstřelovače. A zároveň se znovu setkáváme s našimi starými známými... Někde uprostřed je linka se Sebastianem, který má svojí praxi a spokojený život s Ursulou, ale dohání ho minulost v podobě jednoho ze svých pacientů... A potom je tady Julia a Rasmus. Což byla vážně roztomilá linka. A je pravda, že mě hodně dostal ten rozhovor, jak to všechno bude vypadat v novinách. Mám ráda tyhle pohledy z druhé strany... Všechno to zní tak jednoduše a předvídatelně, že? Jenže potom se v polovině knihy něco najde a to úplně znění dynamiku vyprávění. A do konce knihy to je jedna brutální jízda! Protože je asi jasné, proč má kniha zrovna tohle tempo a postup děje. Beru tenhle díl a následující jako uzavření především lidských příběhů. A že je uzavírání některých z nich dost, že... Opět se mi četlo moc hezky. Nejenom proto, že mi moje oblíbené postavy už chyběli, ale protože autoři prostě umí. Přijde mi ale dost nefér stěžovat si u sedmého (!) dílu na strukturu, když takhle je série psaná celou dobu. Navíc tady je časový skok a je třeba všechno pobrat. Změny v životech postav jsou velké. A co si budeme, opět je to napsané tak, aby chování všech postav dávalo smysl, a já je chápala. Zároveň se nikam nepospíchá. Mám to tak moc ráda  :) A ty dvě poslední strany?!?!... celý text

Odvrácená tvář lásky 2016, Colleen Hoover
odpad!

Část druhá kvůli omezení znaků komentářů ke knihám... A taky i tady je SPOILER, já se neprosila o to, abych to měla na dvě části... A teď něco, co jsem nepobrala: i přes to, co se stalo, si Miles řekl, že se nikdy znovu nezamiluje, to nedává smysl. Protože on nebyl ten, kdo to vzdal. Byla to Rachel. Ona to vzdala, to ona utekla a její rozhodnutí ovlivnilo Milese na strašně dlouho. Nebyla to jeho vina, ale ona ho svým chováním a následným vzdáním se vlastně vmanipulovala do myšlenky, že je všechno jeho vina. Nejhorší na tom je to, že jsem si hned myslela, že Rachel už někoho má, je šťastná a má nový život...hmm, a jak jsem četla dál, přesně tohle tam bylo...a celá ta pasáž doma u Rachel působila směšně a hloupě. A mě bylo jasný, že konec bude trapný A byl. A já měla problém s tím, že hned běžel za Tate. (Tohle mi vadilo i u Možná jednou) Nedal jí chvíli oddechnout, rozmyslet si, zda je tohle, co ona doopravdy chce. Ne, sobecky za ní běžel, protože věděl, že ona s ním bude a bude trpělivě čekat. Protože tím, že jí řekni pravdu, tím se nenaučí znovu chodit. Tím jenom udělá první krok. Ale na druhou stranu, bude moct Tate pokračovat ve svý misi, takže jsou spokojený všichni...Především Miles, protože začal opět myšlenky zarovnávat na střed stránky. A mě napadlo jenom: Nová obsese. Touhle knihou ve mě asi zemřel romantik na nějakou dobu. Minimálně do té doby, než si přečtu něco, co napsal chlap. Protože zvolené téma není špatné. Jenom je to napsané a uchopené tak špatně, jednoduše a povrchně. A tím stylem, kterým Colleen píše svoje knihy. Tím, který je universální pro všechny čtenáře, protože není nijak náročný. A pokaždé to má tak akorát stran. Není to po tolika knihách málo, když je to furt to stejný dokola? A druhý problém je ten, že ve mě kniha nezamechala vůbec žádnou emoci. Já jsem na konci necejtila vůbec nic. Což je strašně paradoxní, protože já jsem strašně emotivní čtenář. Ale tady nic. Bylo to 300 stran čehosi, co znamenalo nic. Prostě nic...... celý text

Zlatý věk 2022, Joe Hill (p)

Zámek a klíč je skvělá série. A tenhle dodatkový díl je strašně fajn. Tedy, až na ty špatné věci. Ale chápeme se. Povedlo se. Bavila jsem se, střídaly se mi emoce. Takhle to má vypadat :) Ke každému z příběhů jsem napsala kratší komentář :) PS: samozřejmě mám klasickou obálku. Nepřislo mi...přirozené...pořizovat si tu speciální se Sandmanem...... celý text

Ztráta tváře 2022, James Robinson

Ze začátku jsem byla truchu zmatená ohledně toho, co čtu. Přeci jen, děje se tam dost věcí, které mě nikam nepopisunuli a já na tom byla stejně jako Batman, když mu Two-Face řekl, co se děje doopravdy. A mě to přišlo jako skvělý nápad! :) Ano, možná je to generické Bat vyprávění, ale právě to větší rozebírání Two-Face se tam prostě hodilo, bylo dobře napsaný, a byla to skvělá přidaná hodnota. Přesto si myslím, že to šlo víc. Ale to by knihu musel psát Tom King. Protože trojka Two-Face, Batman a Dent byla fajn. Hlavně, když spolu vyrazí do akce. Mrzela mě jenom jedna věc. Že těch pár posledních stran je takových moc rychlých. Přestože je každému hned jasné, jak to všechno skončí, tam mi tam chybělo něco trochu víc emočně laděného. Ať už z jakéhokoliv strany. 4,5/5... celý text

Vyšší Měsíc proti Pilíři 2022, Kojoharu Gotóge

Moc krásný a emotivní díl, ve kterém je vážně ta skvělá otázka: "Kdo vlastně zvítězil?". Protože tady bylo všechno krásné. Ten hlavní souboj, který dominuje skoro celému dílu, byl příjemně koukatelný a bavil mě. Přesto jsou v něm nejlepší právě ty vedlejší motivy, ty rodinné momenty, kterými byl protkaný už minulý díl, a já byla prostě dojatá. Celkově je celý tenhle díl hodně postavený na emocích. Takže super :) Nemohla jsem si zvolit lépe jinou sérii, kterou zakončím jeden rok a otevřu další, než právě se sérií Zabiják démonů  :)... celý text

Útok ve stísněném prostoru 2022, Kojoharu Gotóge

Ano, tohle byl moc krásný útok ve stísněném prostoru a co umí ten démon z vlaku...jo, to mě vždycky baví. Tohle téma. Ta reakce, když Inosuke uviděl poprvé lokomotivu! Srdíčko  :) Nějak se nemohu zbavit dojmu, že tohle byl vážně nejčtivější díl za delší dobu. Nějak mě to vrátilo do pocitů, které jsem měla z prvních dvou dílů série. Okouzlení a úsměv během celého čtení  :) A tohle byla moje poslední přečtená kniha v roce 2022. Zrovna tímhle milým a dojemným dílem. Asi vážně zatím nejlepší díl série :)... celý text

Soud Pilířů 2022, Kojoharu Gotóge

Možná je hlavní boj za námi, ale to nejtěžší sourozence teprve čeká. Soud Pilířů, protože se odhalilo jejich velké tajemství: co Tandžiró schovává v bedně. A přestože to je na první pohled nerovný boj, všem musí být jasné, jak to dopadne. A co bylo dál, to mě vážně mile překvapilo. Navíc je celý díl neskutečně milý. Prostě plný motýlků. Srdíčko  :)... celý text

Do pekla 2022, Kojoharu Gotóge

Jak něco napsat k tomuhle komentář? Celý díl je vlastně pokračování souboje na Pavoučí hoře. A to je zde vážně plnými doušky. Včetně několika dost emotivních flashbacků. Přičemž je ten druhý vážně hodně moc, moc, moc. Tohle se moc povedlo  :)... celý text

Návrat domů 2022, Jason Aaron

("Asi vteřinu jsem si myslel, že to bude jeden z těch okamžiků, jak jsem o nich mluvil. Těch významnejch. Úplatnej polda se konečně postaví proti zlu a zachová se čestně. Takový filmy miluju.") Třetí díl je dost jinak vystavěný, zajímavý dějem a především tím, jak pracuje s postavama. Ano, možná se dějově moc neposuneme, ale...to někoho zajímá? Protože i tak jsem si čtení moc užila. Každá kapitola se zaměřuje na jinou postavu a dozvíme se o ní víc. Ale zároveň jenom o trochu víc, aby mě to zajímalo dostatečně na to, abych doufala, jak jak se jejich cesty zkříží. A všechno z toho je podaný tak, aby si o nich čtenář udělal úsudek sám. Prostě klasický Aaron. O kresbě mi přijde zbytečné mluvit, když je to už třetí díl. Jenom napíšu jedno: ta kresba se na řece se stromy? Wau! A ta kapitola s mladym v nemocnici? Co to bylo?!?!?! To bylo skvělý!!!! Asi už stárnu a ztrácím přehled a pozornost, protože se mi to stalo letos už dvakrát. Čtu knihu v domnění, že je poslední v sérii. A já celou dobu: Kde je mladá??!?! Obálka fakt moc nepomáhá. Což člověku dojde až potom. Vzhledem právě k způsobu vyprávění... Takže skvělý a uvidíme se brzo. Botama na zemi...... celý text