Lidka
přečtené 1598
Městečko na dlani
1971,
Jan Drda
Knihu jsem vzala do ruky kvůli čtenářské výzvě, téma oblíbená kniha mých rodičů a prarodičů, vždyť rodičům, pokud by žili, by už bylo 100 let ... , ale pak mi padla do oka knížka, co mi tu v knihovničce po mamince zůstala a o té vím, že ji s tatínkem četli, ležela na stole a četli si ji po večerech nahlas. Vím, že se u toho i smáli . Takže jí mám spojenou s hezkou vzpomínkou na své dětství. Tehdy jsem jí tolik nevnímala, ale teď, když jsem si ji ve zralém věku sama přečetla musím uznat, že ten pan Drda psal krásným jazykem. Ty postavičky vykreslil tak lidsky , musel je opravdu mít rád, když o nich tak laskavě psal. Nelituji, že jsem knížku otevřela, s panem Drdou navštívila městečko Rukapáň a vrátila se vzpomínkou do dětství. Ona ta výzva fakt k něčemu je dobrá, berete do rukou knížky třeba už i trochu zapomenuté a přesto s vámi vzpomínkou hluboce svázané. P.S. Jen jsme měli doma jiné vydání, byla na nich otevřená dlaň a na ní městečko. Proto mi to asi tak utkvělo, ta obálka mne jako dítě zaujala.... celý text
Titáni
2017,
Leila Meacham
Tak nejprve předesílám, že mám ráda ságy i jižanské příběhy. Nebo ještě jinak, ságy miluji. Ale tahle sága, na kterou jsem se mj. docela těšila mne dost zklamala. Dočítala jsem jí pro pocit dočtení, jestli znáte ten pocit. Přečetla jsem všechny autorčiny knihy a podle mne to má sestupnou tendenci. Nechci psát moc kritická slova, je to můj subjektivní názor. Obzory mi ta kniha moc nerozšířila, nevadí to se od ságy očekávat zase tolik nedá Hrdinové byli veskrze hodní lidé, ale s žádným z nich jsem nedokázala prožívat jejich vnitřní svět, jen to tak jaksi klouzalo po povrchu, odvíjelo se to. Kniha byla zbytečně dlouhá na to, jaký byl dějový obsah. No, radši více kritiky nebudu psát. Prostě dočteno, neublíženo. P.S. V poslední době mám čím dál větší pocit, že spisovatelé knihy zbytečně natahují. Často právě u knih, co mají kulatý, zlatý a hvězdičkami označený znak , že se jedná o světový bestseler a navíc velikánskou reklamu. P.S.S. Děsně nerada píšu, a ani mi to jaksi moc nejde, psát komentáře o knížkách, co mne tolik nezaujaly. Přesto mám pocit , že i takových komentářů je třeba. P.S.S. A jinak mne těší, že jsem teď měla v poslední době štěstí číst několik útlých, myšlenkami, dějem a jazykem bohatých knih. Ale o nich píšu a hodnotím je jinde. / Tím nemíním, že počet stran musí být na závadu, aby nedošlo k mýlce. To jen tak na okraj, že někdy i útlá je moc dobrá./... celý text
Poslední výročí
2017,
Liane Moriarty
Já napíšu tentokrát spíše jen postřehy. Je to vyprávění příběhu/ i příběhů/ jedné početné rodiny, kde se ve vyprávění jednotliví členové rodiny střídají a tím se na věci díváme z více zorných úhlů. Tím jak se počet těch postav rozšiřoval se přímo úměrně zvyšoval počet stran. A i když autorka píše barvitě, vtipně, už mne to docela přestávalo motivovat knihu stále číst a prokládala jí četbou jiné. Samotné rozuzlení mne zaskočilo, ale pak jsem si řekla, ale jo, ono to takto být i mohlo. Lepší než nějaký překombinovaný závěr. P.S. Ještě, že jsem si začala dělat takový jednoduchý rodokmen, protože orientovat se / pro mne!!!/ v tom kdo čí je dítě , otec, matka, milenka, sestřenice, manžel sestřenice, dítě/ ty malinké teda nemluví, ale svou důležitou roli hrají/ ,bývalá přítelkyně, matka matky a sestra matky... :-))). Tak pokud jste na tom v tomhle ohledu jako já, vřele doporučuji, nebudete muset listovat tam a zpět, zvláště pokud knihu nemíníte slupnout na dva, tři nádechy?:-))... celý text
Hrozba
1988,
Dick Francis (p)
Pavel Soukup, skvělý rétor, díky němu byl příběh zajímavější, než kdybych knihu měla číst sama. Jinak samotný příběh? Řekla bych, klasika.
Černé světlo
2017,
Peter May
Nebudu psát víc než že pro mne tentokrát zklamání, tak hezky se to odvíjelo, že jsem do toho šla s plným nasazením.... pokračování příště:-)))
Ke dnu
2017,
Anna Bolavá (p)
Tak útlá kniha a kolik se do ní vešlo lidských osudů, kolik různých postav, tak rozdílných a tak krásně vystižených , že jsem si každou z nich dokázala představit a zaujat k ní postoj, ač vše bylo tak stručně, úsporně popsané snad jen v náznacích . Soucítila jsem a bála jsem se s nimi, jako bych i já byla tam blízko té řeky před jejímž proudem a hlubinou neutečeš, jako bych šla tím močálem, cítila jsem strach , úzkost, pach bláta. A postavy byly tak skutečné, jejich úzkosti, strach o blízké, vylíčená tělesná bolest a smutek , jakož i vzácné chvíle kdy pocítily úlevu a radost jsem vnímala až do morku kosti. Tak tuhle knihu si přečtěte a čtěte pomalu , protože někdy opravdu jen náznak, pohyb, posunek, vystihne posun děje či změnu vztahu či stavu. P.S. Nečte se snadno, ale po dočtení jste strašně rádi, že jste se s tou knihou neminuli. O krásném jazyce tu již byla zmínka.... celý text
Chlebani
2010,
Jana Klimečková
Knížku jako celek hodnotím příznivě, baví mne rodinné generační romány, jejichž první hrdinové se rodí někdy v druhé polovině 19. století a které pak pokračují v příbězích dalších generací, třeba až do současnosti. Je to v podstatě příběh mých praprarodičů, prarodičů, rodičů a zajímá mne jak ti mí předkové žili, hlavně pokud pocházeli ze skromných poměrů, jako ti moji. První část knihy mne nadchla ale s postupujícímu stránkami mé nadšení poněkud ochabovalo, protože těch stránek už prostě bylo i na mne hodně a děj byl takový docela jednotvárný. Já vím, přesně takový byl život těch obyčejných lidí na vesnici, kde se v podstatě vše hlavně točí kolem hospodářství a práce na poli. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, to, jak přistupovala k řešení problémů a situací do kterých se dostala buď trochu i sama nebo do nich zasáhl osud či historické události. Trochu mne překvapil tehdejší vztah k sexu a líbilo se mi, že autorka jej popisuje takto lidsky, bez předsudků. Doposud jsem si myslela, že nemanželské děti to měli v životě těžší.... celý text
Dopis do ticha
2013,
Zdeněk Hanka
Útlá kniha, přečetla jsem ji na jedním dechem , ale když byl najednou konec zůstala jsem trochu na rozpacích. Nejsem příznivec dlouhých popisných dějů, ale tady mi přišlo, že hrdinové měli málo prostoru říct, jak věci cítí, co prožívají a co je pro ně důležité, jako by to vyprávění jen jaksi klouzalo po povrchu, říct příběh , ale nevykreslit vnitřní prožívání zúčastněných. Na čtenáři zůstala spousta věcí k domyšlení si, jak a proč až tak... Nakonec nejvíce prostoru k vysvětlení svého jednání dostala jen sporadicky se vyskytující Langova žena Eva, ač i jejímu prožívání by patřilo více prostoru. Nejsem čtenářem co potřebuje opravdu uzavřený konec, ale tady toho proč na mne bylo dost. Škoda.... celý text
Sůl moře
2016,
Ruta Sepetys
Nádherná kniha. Pro mne to byla jen otázka najít odvahu ji číst. P.S. Myslím, že spisovatelka má obrovský talent psát o smutných osudech lidí bez zbytečného patosu, úsporně a přesto tak hrozně lidsky. Máte u toho husí kůži, ale musíte to dočíst. Na pozadí skutečné historická události vypráví příběh malé skupinky lidí. Byli jedni z desetitisíce.... celý text
