Llewelyn
přečtené 87
Ve službách klanu
2013,
Miroslav Žamboch
Knihy od Miroslava Žambocha miluju a tohle bylo pro mě velké překvapení. Začínal jsem na Koniášovi, pak jsem přešel k Baklymu, ale tahle epizoda z jeho světa mě dostala. Samozřejmě že musíte fandit hlavní postavě, ta je tu jiná než Koniáš nebo Bakly, ano, sice se z ní stane na konci neporazitelná mlátička, ale rozvoj postavy je logický a uvěřitelný, takže to člověk pochopí a přijme. Zajímavé prostředí a ukázka čarodějů jeho světa, kde jsou na vrcholu moci a technika jeho magie je dokonalá. Veškeré postavy jsou uvěřitelné, ty sympatické jsou sympatické a nesympatické by chtěl každý zabít společně s hlavním hrdinou. Za mě jedna z nejlepších knih autora.... celý text
Tchaj-pan
2000,
James Clavell
Pokračování ságy se přesouvá v čase i prostoru. Máme tu silnou hlavní postavu, žádný černobílý charakter (popravdě snad ani jedna postava není v dílech tohoto autora černobílá), máme tu skvělou zápletku, nevšední prostředí a zajímavé charaktery. Celkem vzato, Čína ani Hongkong není pro mě tak přitažlivá jako feudální Japonsko ze Šóguna, přesto to má jiskru. Další porovnání kultur pro mě nevychází tak jednoznačně. Obě kultury měly své plusy i mínusy a asi bych tam v té době žít nechtěl. Dirk Struan je opravdu výjimečný, Brock je důstojný nepřítel. Vedlejší dějové linky, které příběh posouvají a dávají mu další rozměr jsou opravdu prvotřídní. (Když píšu komentář, tak cítím slzu dojetí v koutku oka z autorova umu) Samotní Číńani, kromě nevlastního syna Gordona Čchena, mi přišli nesympatičtí a to včetně Mej-Mej. Naopak jsem se těšil na části s Brockem, Culumem a Robbem, s Tess a Mary, S Horatiem a Aristotlem. Děj někdy pluje rychle jako clipper, někdy nespěchá a vychutnává každý detail a myšlenku. Ale tahle kolísavost pro mě byla velmi osvěžující a probírala touhu vědět, co bude dál. Co se týče filmového zpracování, jak už jsem někde četl v jiném komentáři, minisérie by byla stokrát lepší, přesto je to pro čtenáře jakési doplnění a vychutnání základního příběhu ve dvou hodinách. Malinko slabší než Šógun, ale jen z důvodu rozdílu mezi Čínou a Japonskem.... celý text
Narrenturm
2005,
Andrzej Sapkowski
Když se řekne Sapkowski, tak si každý představí Zaklínače, Geralta, Ciri a elfy. Já si u Sapkowského představím naivního Reynevana zavřeného ve Věži bláznů, vždy nad věcí povzneseného a praktického Šarleje (mimochodem jedna z nejlepších vedlejších postav, co jsem kdy četl) a na pohled tupounského Samsona, od něhož se line vůně medu. Děj je perfektní, uvěřitelný a lidský, přestože se to magií jen hemží. Mnozí kritizují spoustu jmen, místopisu a latinských vsuvek. Těžko říci, co by se stalo, kdyby to autor vynechal, mě se to tam líbilo a dotvářelo to perfektně atmosféru doby a místa. Těm, co četli nějakou kroniku z té doby, to muselo přijít přirozenější. Postavy jsou lidské, zábavné a perfektně vypilované, ať se jedná o hlavní hrdiny, vedlejší nebo protivníky. Láska tu je krásná, muži nejsou žádní bijci typu Geralta. A všude je tolik vtipu, prvoplánového i skrytého, že jsem často u čtení slzel smíchy. Pro lidi, které tato doba nic neříká to může být složitá četba, ale také může rozšířit obzory a povědomí, i když je to fikce, přesto spousta charakterů a událostí je podle historie. Budu patřit k menšině, ale za mě asi lepší, než Zaklínač.... celý text
Šógun
2000,
James Clavell
Velkolepý příběh, velkolepé postavy a události. Patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl. Autorova dovednost vymyslet nebo přijmout jednotlivé charaktery je nekonečná, popis děje, intrik, mentalit naprosto bravurní. Viděl jsem vše jako živé (ano, seriál jsem samozřejmě viděl také a dokonce dříve než jsem četl knihu, ale stále zůstala představivost na prvním místě), cítil jsem strach, nadšení, radosti. Dokonalé a dokonale zasazené v místě i čase. Hlavní postava lodivoda mě kupodivu občas trochu štvala, i když jsem chápal její pohnutky a touhu vrátit se domů. Na jeho místě bych zůstal rád. Mezi nejlepší charaktery, jaké jsem měl možnost číst však patří Joši Toranaga, Omi a Kašigi Jabu a dokonce i otec Alvito. Nebudu spoilerovat, tenhle skvost mezi skvosty si musí přečíst opravdu každý.... celý text
Žoldnéři
1999,
Bill Baldwin
Další díl, další dobrodružství. Tentokrát nejen v pustinách vesmíru, ale i na "orientální" Fluvanně. Opět sledujeme přímočarý děj s minimem zvratů, pouze práce, boje, lítání a střelba. Na velkou lásku nezbylo mnoho místa, ale to sérii jen prospělo. Wilf Brim a jeho stará parta podřízených a nadřízených opět drží celý příbeh v kvalitní rovině. Přesto se jedná o slabší díl, ale jelikož je celá série srdcovka, zaslouží si 90 %.... celý text
Galaktický závod
1999,
Bill Baldwin
Třetí díl cyklu a můj nejoblíbenější. Wilf Brim končí ve Flotile a stává se z něj civilista. Válka však pokračuje skrytě, nastupuje mocná mírová organizace plná zbabělců a konflikt se přenáší na závodní "okruhy" ve vesmíru. Další láska, další boje, nové postavy, nové světy. Space opera s kapkou romantiky jak vyšitá. Je celkem zábavné sledovat osudy tohoto navigátora ve třetím díle, kdy z vojáka se stává civilista, závodník a poté opět voják. Některé citáty a rčení stojí za zapamatování. Autorův styl mi přišel vyzrálejší a děj promyšlenější. Za mě jednoznačně plný počet, asi nejohmatanější kniha v sérii na čestném místě v knihovně.... celý text
Galaktický konvoj
1995,
Bill Baldwin
Druhý díl cyklu je stejně dobrý, jako díl první. Wilf Brim už není nadaným zelenáčem ve Flotile, ale celkem známá osobnost v Impériu. Nové postavy a nová loď dodaly dalšímu dobrodružství nový rozměr. Nepřátelé jsou stejně krutí a vynalézaví, ženy stále smyslné a akce pěkně drsná. Jak jsem psal v komentáři minulého dílu, nejvíce se mi líbí ta atmosféra doby. Je to i v tomto díle, Atalanta má své kouzlo, stejně jako její obyvatelé. Časem jsem rychle smazal rozdíl mezi "ačkovou" a "béčkovou" literaturou. Po dočtení musí zůstat člověk v tom krásném stavu, kdy ještě hodinu nebo den po zaklapnutí knížky člověk o tom s úsměvem přemýší a těší se na další díl. To je to, proč čtu.... celý text
Navigátor
1993,
Bill Baldwin
První kniha cyklu Navigátor. Parafráze světových válek ve vesmíru je skvělý nápad, každý trochu znalý historie si představí Německou říši, Sovětský svaz i Anglii a další země. Wilf Brim, je takový trochu Gary Stue, ale čtenář ho musi mít rád takoveho, jakým je. Pravdou je, že se v nebezpečí nerozpakuje a dokáže být i drsnější. Jeho přátelé i nepřátelé jsou sympatické charaktery a jeho první a největší láska, princezna Margot, je opravdu ženská, za kterou stojí tolik bojovat. Tuhle sérii jsem přečetl snad desetkrát a pokaždé mě neuvěřitelně bavila... Dnešní kinematografie by se s takovým dílem popřála vizuálně, ale troufám si tvrdit, že by nevystihla tu atmosféru starého a nového a byla by to slátanina s prvky woke, což by toto dílo zabilo. Děj je přímočarý, prostý zvratů a intrik, ale krásně se čte a akce je čistokrevnou akci v kulisách Space opery. Líbilo se mi mnoho detailů z popisu kultur, vesmírných lodí, architektury, poezie i medvědích rčení a slovo meem bych přímo vypil s hrdiny příběhu, který je tak správně nostalgický, že bych se nebál ho pojmenovat jako scifi retro. Naprostá paráda.... celý text
