lukaflek
přečtené 159
Skleněný pokoj
2009,
Simon Mawer
příběh byl zajímavý, ale velmi velmi rozvláčný - příběh zdenky a tomáše na konci je zdlouhavý, dostaveníčka katy a viktora dostávají podle mě moc prostoru ... že je centrálním bodem příběhu nemovitost, kam se jednotivé linie sbíhají, rozbíhají a zase sbíhají, je dobrý nápad, ale zase kolem nemovitosti spousta řečí, které by se daly zopakovat jednou (prostor, linie, bílá, světlo, onyxová stěna, zajížděcí okna) a stačilo by, ale autor je v pravidelných periodách mele stále dokola až je to otravné. a sexuální linie linoucí se celou knihou mi taky vadila. tak buď je to o sexu nebo o nemovitosti nebo o válce, ale hlavně pořádně. tohle bylo o všem dohromady a o ničem pořádně... celý text
Chvála pomalosti
2012,
Carl Honoré
velmi inspirující kniha, ale (i když autor někdy střílí do vlastních řad) pro mě mnohdy vyznívala pozitivně/optimisticky. myslím, že by obsah bylo možné bez zbytečného ořezávání podstatných částí shrnout v polovině stran - příkladů je tam někdy až nudně moc.... celý text
Olomoucký bestiář
2006,
Vlastimil Vondruška
prostě vondruška - jednoduchý jazyk, chytlavý příběh, krásně se čte, ale do života nic nedá :)
Jak si udělat ze života peklo
2000,
Bernhard Geue
první dobré 3/4 knihy jsem při čtení doslova kvet. autor tam vysvětluje, jak jsou lidé zajatci vlastní mysli, ale dělá to způsobem někdy květnatým až k zlosti a někdy používá ironii tak, že člověk místama neví, jestli je ironický nebo to myslí vážně. místama mě to fakt s...lo a dokonce jsem v zoufalství až přeskakoval odstavce. chtěl jsem ale vydržet, říkal jsem si, že třeba ke konci přijde vyvrcholení. jo závěr tam byl, ale to utrpení ze začátku mi to nenahradilo. knihu bych spíš nedoporučil. jsou myslím jiné, které jsou srozumitelnější a více inspirativní :)... celý text
Modlitba argentinských nocí
2011,
Marek Vácha
pan vácha je nesmírně uvědomělý jedinec, slyšel jsem ho mnohokrát mluvit v rádiu a vždy byla radost ho poslouchat. nechápu sice, jak v sobě může vedle sebe nechat žít katolického kněze a evolučního biologa, ale když to zvládá, tak je to jeho věc :) jsem nereligionisticky zaměřený věřící (podle mě je i víra v evoluci pořád jen víra), religionismus je pro mě velkou záhadou a tak jsem byl rád, že jsem mohl číst knihu, která na víru v boha nahlíží bez jakéhokoliv přiklášlování a idealizace. to, co jsem měl možnost číst jsem nikdy před tím od žádného katolíka neslyšel (např. že bůh není vždy spravedlivý a laskavý) a musím říct, že mi to pomohlo se pomalu přestávat dívat na víru v boha s posměšným úšklebkem. sice někdy mi text připadal příliš spirituální a oči jsem otáčel v sloup (např. když jsem četl, jak je celý život na zemi jeden systém provázaný tak, že pokud se někdy zachovám špatně, tak na louce uvadne kytička), ale to mi vůbec nevadilo, protože je vidět, že pan vácha má svou víru velmi promyšlenou... celý text
Mluviti pravdu
2008,
Josef Formánek
kdysi jsem četl formánkova prsatého muže, který se mi líbil. mluviti pravdu mi ale dalo pořádně zabrat, abych to dočetl. samotné téma mi přišlo zajímavé (člověk, který si vytrpěl své za nacismu a pak i za komunismu) - hlavně proto, že si uvědumuju, že tací lidé žili a možná ještě žijí. ten patos, který kolem tématu autor nabalil mi ale vůbec neseděl. rozumím, že autor při psaní prožíval zřejmě velmi hluboké emocionální pohnití, ale způsob, jakým tato pohnutí do textu vkládal se mi vůbec nelíbil.... celý text
Endurance
2007,
Alfred Lansing
je neuvěřitelný, jaké podmínky dokázali přestát. když jsem si mnohokrát představoval, jak jsou v úplně promočeném oblečení, v mrazu a vichřici a to několik dnů ba i týdnů v malé lodi v nejbouřlivějším průlivu světa, tak mi naskakovala husí kůže. no vlastně mi naskakuje i teď, protože si to zase představuju ;) všichni přežili - měli štěstí, velikánský štěstí. při čtení mi místy vadily detailní zmínky "o počasí" (odkud kam foukal vítr) - nedokázal jsem si předtavit, kterým směrem se loď pohybovala, když se vítr opíral od jihojiho západu do pravoboku lodi a hnal je na západ od sloního ostrova, takže se vzdalovali od jižní georgie, která byla na východě. koukal jsem do mapy, ale stejně jsem to nedal. místama kniha ztrácela spád, když autor téměř den po dni popisoval kolik ulovili tučňáků, kolik tuleňů a kdo je zrovna stahoval z kůže. jsem ale hrozně rád, že se mi kniha dostala do ruky - o polárních expedicích jsem do jejího přečtení nevěděl téměř nic, teď mám alespoň trochu představu. díky petře! :)... celý text
Foucaultovo kyvadlo
2001,
Umberto Eco
knihu jsem dnes po přečtení prvních 100 stran s lítostí odložil. nemám dostatečné teoretické znalosti problematiky, kolem které se kniha točí. kromě toho mi vadil rozvláčný děj - na těch prvních 100 stranách se prakticky vůbec nic nestalo. záměrně nedávám hodnocení, ale jen komentář, protože jsem knihu nedočetl celou. kdysi jsem od eca četl jméno růže a to s nadšením a velmi nerad jsem knihu po dočtení odkládal. jak je možné, že od jednoho autora jedno zhltnu a druhé vůbec nemohu polknout ...... celý text
Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékaře
2004,
Mika Waltari
knihu jsem nedočetl, přesto dávám 4 hvězdy. příběh se mi velmi líbil, jazyk taky, ale úplně mě odrovnaly dialogy zejména když mluvil kaptah. jedna řeč na půl strany, přitom by se to, co říká, dalo bez zjednodušování říci na třetinovém prostoru. dlouho jsem se s knihou trápil, nechtěl jsem jí odložit, ale nakonec jsem si řek, že nemá smysl nutit se do čtení, když se bojím dalšího odzbrojujícího kaptahova monologu a odložil jí. doufám ale, že se k ní někdy vrátím a dočtu ji... celý text
Návrat pokojného bojovníka
2003,
Dan Millman
stejně jako "cesta pokojného bojovníka" je kniha zajímavá nejen pěkným příběhem, ale čtenáře vede k hlubokým úvahám. rád vzpomínám na čas, kdy jsem tuhle knihu četl!... celý text
Cesta pokojného bojovníka
1995,
Dan Millman
krásná kniha! není to ani populárně naučná literatura, ani "jen" beletrie, ale snoubí v sobě oboje - poutavý příběh a zároveň mnoho k zamyšlení. viděl jsem i film, který mě ale velmi zklamal - hlavní idea tam byla zcela překroucená.... celý text
