Lykos
přečtené 37
Lázeňská kúra
2004,
Ivanka Devátá
Moje první a řekla bych, že i poslední kniha od Ivanky Deváté. Nic proti ní, ale myslím, že nejsem cílová skupina. Nemám nic proti oddychové literatuře, ale k tomuhle jsem asi ještě nedospěla. Autorka umí být vtipná, ale ne dost na to, abych její kamuflované životní příběhy chtěla číst dál.... celý text
2666
2012,
Roberto Bolaño
Opravdu náročná kniha. Pět částí, pět příběhů nebo snad je to jediný příběh? Nechci být mysteriózní ale nechci ani prozrazovat zásadnější údaje. Připravte se na to, že budete číst dlouho. Já osobně měla po přečtení pocit, že musím začít znovu od začátku (což jsem neudělala, přeci jen téměř 900 stran...). Nemůžu se však zbavit dojmu, že by autor ještě něco dopsal (ač v doslovu tvrdili, že ne). Rozhodně se ještě o něco od tohoto autora pokusím. Jeho styl je opravdu výjimečný.... celý text
Kar
2019,
Miloš Urban
Není to první kniha od Urbana a tak už trošku znám jeho styl. Urban je mistr vytvoření atmosféry. Ale má takové svoje řekněme libůstky, které se mu opakují, takže některé věci už člověk prostě čeká. Nechci zde v žádném případě prozrazovat zápletku. Jen musím říct, že jsem měla dojem, že si měl autor dát trochu více práce s postavami. První polovina velice atmosférická, člověk se skoro až bál. V druhé půli už vše ukazovalo na pachatele a napětí značně povolilo.... celý text
Život je jinde
1979,
Milan Kundera
Kundera se na své postavy vždycky dívá trošku shora, má od nich odstup, ale tak dokonale cynický postoj k hlavní postavě přece jen nikde nepředvedl. Celkem mrazivá doba, mrazivé téma, podáno s lehkostí a vtipem. Je na každém, jak si to pak v sobě srovná. Výborné.... celý text
Valčík na rozloučenou
1997,
Milan Kundera
Možná jsem s tímto názorem sama, ale toto je nejméně tradiční Kundera. Trošku zde vybočuje ze svého stylu. Více se zabývá samotným příběhem, méně rozvíjí své úvahy. Ne, že by tu nebylo nic k zamyšlení, ale tato kniha na mne zapůsobila trošku jinak, než ty jeho ostatní. I ten mírně pohádkový motiv (nebudu prozrazovat), který se tu objevil, není, myslím, pro Kunderu typický. Ale opět, velice čtivá kniha.... celý text
Nesnesitelná lehkost bytí
2006,
Milan Kundera
Byť to není moje nejoblíbenější od Kundery, tak naprosto chápu, že zrovna tato je asi nejznámější. Koneckonců je to kniha o lásce, jak říká sám autor. Sice nemusíme s Kunderovým pojetím lásky souhlasit, ale těžko mu upřeme, jak krásně se to čte.... celý text
Než vystydne káva
2019,
Tošikazu Kawaguči
Nevím, jestli mám z knihy tak slabý dojem proto, že nerozumím japonské mentalitě, ale měla jsem spíš dojem, že kniha není příliš dobře napsaná. To samozřejmě může být vinou chabého překladu, ale spíš bych řekla, že autorův styl mi neseděl. Literární zážitek to rozhodně nebyl. Nápad, ze kterého kniha vznikla, není špatný, ale řekla bych, že šlo jeho potenciál využít mnohem lépe. Možná jsem od knihy čekala příliš. Autorovi se vůbec nepodařilo vybudovat atmosféru. Většinu zápletek šlo okamžitě odhadnout a zejména první příběh byl vysloveně slabý. Neustálé opakování všeho se alespoň u mne naprosto minulo účinkem. Myšlenkové pochody většiny postav mi připadaly naprosto nelogické a nereálné (zde opravdu nevím, zda jsou Japonci takoví, nebo jen autor chtěl uměle vytvářet zápletky). Přečíst se to dá, ale pochybuji, že bych to chtěla vzít do ruky podruhé.... celý text
Žert
1969,
Milan Kundera
Nejlepší Kundera a hned ten první. Dlouho mě žádná kniha tak nebavila. Přiznám se, že jsem se Kundery dlouho bála, nevím proč jsem měla dojem, že je to autor příliš filosofický a tím pádem nesrozumitelný. Chyba. Přečteno jedním dechem. Kundera v nejlepší formě.... celý text
Hastrman
2001,
Miloš Urban
První část knihy se mi líbila výrazně více než druhá, a ač se nakonec obě části spojily, tak mi trvalo značně dlouho, než jsem si na styl vyprávění v druhé části zvykla. Po přečtení třetí Urbanovy knihy bych řekla, že si libuje v utopiích. Přízvisko Zelený román této knize opravdu sedne, po všech stránkách. Náprava zkaženého přetechnizovaného světa ala Urban.... celý text
Konec starých časů
1991,
Jaroslav Žák
Tohle by měl číst každý. Zejména každý, kdo říká, že to tehdy bylo jinak, než se dneska říká. Že si dneska každý rád plivne na komunisty, ale že to tehdy mysleli upřímně. No nechci začínat politickou debatu. Jaroslav Žák začal psát své dílo již v roce 1948. Kniha působí, jako by byla napsána včera, proto je tak strašné, že nejde o nějaké pomýlené představy dnešního komunistobijce, ale v podstatě o reportáž.... celý text