Lykos
komentáře u knih
Lázeňská kúra
Ivanka Devátá
Moje první a řekla bych, že i poslední kniha od Ivanky Deváté. Nic proti ní, ale myslím, že nejsem cílová skupina. Nemám nic proti oddychové literatuře, ale k tomuhle jsem asi ještě nedospěla. Autorka umí být vtipná, ale ne dost na to, abych její kamuflované životní příběhy chtěla číst dál.
2666
Roberto Bolaño
Opravdu náročná kniha. Pět částí, pět příběhů nebo snad je to jediný příběh? Nechci být mysteriózní ale nechci ani prozrazovat zásadnější údaje. Připravte se na to, že budete číst dlouho. Já osobně měla po přečtení pocit, že musím začít znovu od začátku (což jsem neudělala, přeci jen téměř 900 stran...). Nemůžu se však zbavit dojmu, že by autor ještě něco dopsal (ač v doslovu tvrdili, že ne). Rozhodně se ještě o něco od tohoto autora pokusím. Jeho styl je opravdu výjimečný.
Kar
Miloš Urban
Není to první kniha od Urbana a tak už trošku znám jeho styl. Urban je mistr vytvoření atmosféry. Ale má takové svoje řekněme libůstky, které se mu opakují, takže některé věci už člověk prostě čeká. Nechci zde v žádném případě prozrazovat zápletku. Jen musím říct, že jsem měla dojem, že si měl autor dát trochu více práce s postavami. První polovina velice atmosférická, člověk se skoro až bál. V druhé půli už vše ukazovalo na pachatele a napětí značně povolilo.
Život je jinde
Milan Kundera
Kundera se na své postavy vždycky dívá trošku shora, má od nich odstup, ale tak dokonale cynický postoj k hlavní postavě přece jen nikde nepředvedl. Celkem mrazivá doba, mrazivé téma, podáno s lehkostí a vtipem. Je na každém, jak si to pak v sobě srovná. Výborné.
Valčík na rozloučenou
Milan Kundera
Možná jsem s tímto názorem sama, ale toto je nejméně tradiční Kundera. Trošku zde vybočuje ze svého stylu. Více se zabývá samotným příběhem, méně rozvíjí své úvahy. Ne, že by tu nebylo nic k zamyšlení, ale tato kniha na mne zapůsobila trošku jinak, než ty jeho ostatní. I ten mírně pohádkový motiv (nebudu prozrazovat), který se tu objevil, není, myslím, pro Kunderu typický. Ale opět, velice čtivá kniha.
Žert
Milan Kundera
Nejlepší Kundera a hned ten první. Dlouho mě žádná kniha tak nebavila. Přiznám se, že jsem se Kundery dlouho bála, nevím proč jsem měla dojem, že je to autor příliš filosofický a tím pádem nesrozumitelný. Chyba. Přečteno jedním dechem. Kundera v nejlepší formě.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Byť to není moje nejoblíbenější od Kundery, tak naprosto chápu, že zrovna tato je asi nejznámější. Koneckonců je to kniha o lásce, jak říká sám autor. Sice nemusíme s Kunderovým pojetím lásky souhlasit, ale těžko mu upřeme, jak krásně se to čte.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Nevím, jestli mám z knihy tak slabý dojem proto, že nerozumím japonské mentalitě, ale měla jsem spíš dojem, že kniha není příliš dobře napsaná. To samozřejmě může být vinou chabého překladu, ale spíš bych řekla, že autorův styl mi neseděl. Literární zážitek to rozhodně nebyl. Nápad, ze kterého kniha vznikla, není špatný, ale řekla bych, že šlo jeho potenciál využít mnohem lépe. Možná jsem od knihy čekala příliš. Autorovi se vůbec nepodařilo vybudovat atmosféru. Většinu zápletek šlo okamžitě odhadnout a zejména první příběh byl vysloveně slabý. Neustálé opakování všeho se alespoň u mne naprosto minulo účinkem. Myšlenkové pochody většiny postav mi připadaly naprosto nelogické a nereálné (zde opravdu nevím, zda jsou Japonci takoví, nebo jen autor chtěl uměle vytvářet zápletky). Přečíst se to dá, ale pochybuji, že bych to chtěla vzít do ruky podruhé.
Hastrman
Miloš Urban
První část knihy se mi líbila výrazně více než druhá, a ač se nakonec obě části spojily, tak mi trvalo značně dlouho, než jsem si na styl vyprávění v druhé části zvykla. Po přečtení třetí Urbanovy knihy bych řekla, že si libuje v utopiích. Přízvisko Zelený román této knize opravdu sedne, po všech stránkách. Náprava zkaženého přetechnizovaného světa ala Urban.
Konec starých časů
Jaroslav Žák
Tohle by měl číst každý. Zejména každý, kdo říká, že to tehdy bylo jinak, než se dneska říká. Že si dneska každý rád plivne na komunisty, ale že to tehdy mysleli upřímně. No nechci začínat politickou debatu. Jaroslav Žák začal psát své dílo již v roce 1948. Kniha působí, jako by byla napsána včera, proto je tak strašné, že nejde o nějaké pomýlené představy dnešního komunistobijce, ale v podstatě o reportáž.
Poslední tečka za Rukopisy
Miloš Urban
Těžko hodnotit. Oceňuji tu snahu, hru s fakty a fikcí. Nicméně tentokrát mi Urbanův styl vyprávění nesedl. Ten občasný dialog se čtenářem mě rušil. Nehledě na to, že pokusy o jakoby historické dokumenty, které nám do knihy přetiskl, jsou napsány tak nepravděpodobnou češtinou (a angličtinou), že ani na chvíli nemohu byť jen zapochybovat o jejich nepravosti. Rovněž jisté dedukce, zejména Mariiny, byly tak nelogické, že mi nedovolily vnořit se do příběhu a nechat se tou hrou unášet. Urban jistě vyvolá v čtenářích snahu, celý "případ" si prozkoumat, a za to dávám čtvrtou hvězdu. Úplný závěr pobavil (kdo někdy psal diplomku, jistě se mnou bude souhlasit).
Sedmikostelí
Miloš Urban
Neskutečně mě to strhlo, takhle rychle už jsem velmi dlouho žádnou knihu nepřečetla. Krásný jazyk, živé popisy míst, která neznám, ale kupodivu mi to nevadí. Autorovi se podařilo vybudovat opravdu prapodivnou atmosféru. V části knihy, kde dojde k rozuzlení, jsem pocítila mírné zklamání. Ale závěr mě vlastně potěšil. Zpočátku jsem byla přesvědčena o tom, že se v knize bude odehrávat něco mysteriozního, nadpřirozeného..touto cestou se ale nakonec Miloš Urban nevydal. Konec mi přišel v podstatě roztomilý, a zamyslím-li se nad tím, o čem kniha byla, tak to vlastně ani jinak skončit nemohlo. Velmi dobré a lituji, že jsem tohoto autora objevila až nyní.
Trapné povídky
Karel Čapek
Něžné, citlivé, jemné. Přečtení této knihy mě přimělo dlouze se zamyslet nad významem slova trapný. Řekla bych, že poslední dobou jej používáme v situacích, kdy se někdo dopustí něčeho krajně nevhodného, co bije do očí a my si ulevíme výrazem: Ten je ale trapnej. Jenže tady se pracuje s trapností mnohem jemnějšího kalibru. Jako když otec chodí po městě s nemocným dítětem, které mu nechala matka a celé město ví, že není jeho. O takovém člověku bychom jistě neřekli, že je on osobně trapný. Jen možná my máme mírný pocit všudypřítomné trapnosti, když sledujeme jeho potupu.
Směšné lásky
Milan Kundera
Smích, když se není čemu smát, láska a sexualita.. to jsou časná Kunderova témata. Tato povídková kniha se čte poněkud lehčeji než jiné Kunderovy knihy, ale vnímejte dobře název... je tu opravdu napsáno směšné, nikoli veselé. Po přečtení Vám bude spíše smutno možná úzko.
Anglické absurdní divadlo: Jednosměrné kyvadlo / Bezva finta / Narozeniny / Návrat domů
Harold Pinter
Jak popsat dílo, které se řadí k absurdnímu divadlu? Jen snad tolik, že v jistém momentě mě opravdu začala jímat hrůza. Velmi sugestivní, ač děj vyprávět nelze.
Pan Theodor Mundstock
Ladislav Fuks
Pokud zvládáte poněkud náročnější čtení, rozhodně si nenechte ujít tento příběh obyčejného Žida v časech Židům jen málo nakloněným.
Myši Natálie Mooshabrové
Ladislav Fuks
Bylo mi několika lidmi sděleno, že se jim tato kniha nelíbí. Špatně se prý čte. Je asi pravda, že na Fuksův styl je třeba si zvyknout, a nezvykne si každý. Mně osobně nevadí, že půl knihy nechápu, o co jde. Podstatné je vydržet, vše se nakonec spojí. To asi nezní jako pozitivní komentář. Tak já se opravím. Fuksův styl je jedinečný, jistá záměrná repetitivnost nemusí vyhovovat každému. Nechte se zanést do míst bez jména a bez času, kde život plyne jinak. Když se tomu nebudete bránit, možná se tam budete chtít vrátit.
Muži v ofsajdu
Karel Poláček
Je vinou skvělého filmu, že pana Načeradce už si provždy budu představovat s obličejem Huga Haase. Kniha dává více prostoru všem postavám a hlavě bezkonkurenčnímu Poláčkovu stylu. Nemožno nemilovat.
Lehká dívka a reportér
Karel Poláček
Skvěle zkarikované prostředí novin, které Poláček tak důvěrně znal. Jeho hra se jazykem českým nepřestává mne baviti.
