Madax přečtené 29

Cesta zpátky 2005, Erich Maria Remarque (p)

Velká válka skončila, její dopady však zůstávají. A nikdy nezmizí. Protože kdo ji zažil, ten už nebude jako dřív... Pan Remarque moc dobře věděl, co je válka zač, a dokázal její bestialitu a nesmyslnost popsat jako nikdo jiný. Není divu, že když se později dostali k moci náckové, tak jeho knihy nenáviděli a pálili. Plných pět.... celý text

Zlé časy 2023, Michal Březina

Celkem zábavná oddechovka. V úvodní části najdeme odkazy na Vinnetoua, což celkem vystihuje ducha této knihy - jak příběhy náčelníka Apačů, tak i tento sci-fi příběh jsou určeny pro stejný okruh čtenářů. Pro lidi, kteří se chtějí jen odreagovat a pobavit. Je to zcela ideální četba na dovolenou. Trochu mi vadilo, že druhá polovina knihy už není tak zajímavá, jako ta první. Další a další reality, do nichž se oba hrdinové dostávali, mi už nepřišly tak zajímavé, jako ty předtím. Přišlo mi jako hrozně originální nápad, že musí být hlavní postava intelektuálně zcela průměrná - inteligentní lidé totiž nepřežijí cestu časem. To jsem snad ještě nikde neviděl. Fajn nenáročné počtení, poctivá trojka jak vyšitá.... celý text

Horečka 2007, Robin Cook

Jedna z prvních knížek Robina Cooka. Stejně jako v mnoha jiných knihách, i tady nám pan Cook představuje svoji vizi hrůzného světa, v němž všechny možné instituce, úřady i jednotlivci myslí jen na zisk a osobní prospěch a zcela kašlou na zdraví a dobro ostatních. Nakolik taková vize odpovídá realitě, ať každý posoudí sám, nicméně je to celkem depresivní čtení. Hlavní hrdina, stojící sám proti zvrácenému systému a snažící se chránit svoji dcerku, mi byl celkem sympatický. Obzvlášť se mi líbila jeho pevná vůle a schopnost neohnout před nikým a před ničím hřbet. Pasáž se zabarikádovaným domem se mi líbila asi úplně nejvíc. Doporučuju, ale připravte se na depku.... celý text

Orel přistál 1995, Jack Higgins

Jedna z nejlepších válečných knížek, co jsem četl. Líbí se mi, že i když hlavní hrdinové bojují na špatné straně, tak si získají čtenářovy sympatie , jsou to zkrátka bezva kluci. Jejich mise je napínavá, a jelikož bylo už předem jasné, že to s nimi nedopadne dobře, tak jsem celou dobu čekal co se asi pokazí, kde se stane chyba. Závěrečná pointa byla zajímavá. Doporučuju!... celý text

Claudius bůh a jeho žena Messalina 1972, Robert Graves

Stejně jako předchozí díl, je i "Claudius bůh" spíše vyprávěným dokumentem, jakousi kronikou své doby, nečte se však zrovna snadno. Pan Graves se většinou ani nesnaží o nějakou dramatičnost a napětí, pouze předkládá fakta, a že jich je - dozvíme se spoustu věcí o historii, o dobovém zeměpise, o všech významných osobnostech, které tehdy žily, a mnoho dalšího. Čtenář lačnící po vědomostech si zcela jistě přijde na své. O to více zklamaný může být ten, kdo se chce při čtení spíše odreagovat a bavit - kniha mu může připadnout občas nezáživná a složitá, jak jsem se přesvědčil ve svém okolí. Opravdu to nemusí být četba pro každého, ale mě se to líbilo, už jen proto, že se o danou dobu celkem zajímám a líbil se mi legendární seriál "Já Claudius".... celý text

Ježíš, můj učitel 2023, Elias Vella

Zezačátku se mi knížka hrozně líbila, pan Vella velice přívětivě vysvětloval mnohé principy křesťanské víry, objasňuje některé věci, které si člověk během čtení Nového Zákona nemusí hned uvědomit. Knížka se čte příjemně. Jenže jak už to tak často bývá, autor začne propagovat jen a pouze svoji katolickou víru, a neopomene si při tom šťouchnout do vyznavačů jiné víry, i do nekatolických křesťanů. Zkrátka a dobře, pokud chce být člověk na té správné duchovní cestě, tak jedině prostřednictvím římskokatolické církve. To nemění nic na tom, že je knížka až do konce čtivá a plná zajímavých poznatků. Katolíci nechť si k mému hodnocení připočtou jednu hvězdičku. Od autora si v budoucnu jistě ještě něco přečtu.... celý text

Královna Margot 1976, Alexandre Dumas, st.

Dumas umí, Dumas baví. Postavy jsou skoro všechny zajímavé, příběh je plný intrik, ale přesto celkem přehledný. Kateřina Medicejská je záporňačka k pohledání, a La Mole s Coconnasem zase sympaťáci, kterým jsem držel palce, i když jsem věděl (díky filmu), jak to s nimi dopadne. A Jindřich Navarrský, proplouvající mezi všemi těmi vražednými úklady, je frajer. Snad jen ten konec mohl být více uzavřený, doplněný o nějaký doslov, abychom viděli, jak to se všemi přeživšími nakonec dopadlo. Udělal jste mi radost, pane Dumasi!... celý text

Sochař smrti 2014, Chris Carter

Už jsem přečetl celkem dost knížek od pana Cartera, a jelikož jsou si všechny podobné jako vejce vejci, tak se tento komentář vztahuje na většinu z nich. V úvodu je vždy nalezena mrtvola, kterou má na svědomí obzvlášť sadistický pachatel. Pan Carter se vyloženě vyžívá v líčení nejrůznějšího mučení a hyzdění. Geniální detektiv Hunter a jeho parťák Garcia dělají co můžou ale pachatel je pokaždé také geniální, nepolapitelný a nejen že jim uniká, ale také rozšiřuje řady svých obětí. Nakonec se ukáže, že je jím někdo, s kým jsme se v příběhu už setkali, ale nikdo by to do něj neřekl. Zatím to tak skoro pokaždé bylo. Nemyslím si, že by se Carter měl do budoucna změnit - jeho neustále opakovaný model funguje a člověk aspoň ví, co od jeho knížek čekat. Jako oddechovou literaturu může doporučit, jak Sochaře smrti, tak ostatní. Je víceméně jedno, kterou knížkou začnete Cartera číst - všechny mají uzavřený příběh a nijak na sebe nenavazují (zatím).... celý text

Muž, který hledal svůj stín 2017, David Lagercrantz

Dobrá polovina vtipů, kolujících o Chucku Norrisovi, by se skvěle hodila i k Lisbeth Salanderové. Ona už určitě napočítala do nekonečna, stejně jako zná všechna čísla obsažená v Pí. Její tělesná zdatnost od posledně celkem narostla, hned zezačátku tak zřídí nabušeného chlápka, že ten se jí radši podvolí a celou hodinu ji radši poslouchá jako cvičený pes, než aby dostal další nakládačku. Tohle je už opravdu moc, zde se nám autor trochu utrhl ze řetězu. Jinak ale odvedl dobrou práci, kniha je zábavná, čtivá, plná zajímavých postav... mnozí namítají, že to není Larsson, ale podle toho nejde soudit, každý nemůže být Mozart, někdo musí být Salieri, a myslím, že Lagercrantz si s látkou poradil dobře. Přeci jen je to už pátý díl, takže nějaký ten pokles kvality je na místě, příběhy o asociální supermance a čestném novinářském šťouralovi nelze recyklovat donekonečna. Líbí se mi, že konečně zmizela ta Larssonova politická hyperkorektnost. V jeho původní trilogii mě strašně štvalo neustálé zdůrazňování ženské dokonalosti a celkové glorifikování každého, kdo nespadal do kolonky "bílý heterosexuální muž." To se nyní změnilo, mezi padouchy najdeme jak ženy, tak osoby tmavší pleti. Potěší návrat některých vedlejších postav z dřívějška. Líbil se mi epilog, hlavně proslov Lisbeth na pohřbu. Nezlobil bych se, kdyby David napsal i další díl.... celý text

Batman: Ticho: Kniha první 2004, Jeph Loeb

Takto podle mě Batman NEMÁ vypadat. Spousta pestrobarevných figur, co se neustále mlátí a ještě do toho pouští hlášky, to opravdu nemusím. Batman má být dle mého spíš zasmušilý detektiv a jeho příběhy mají být ponuré, inteligentně napsané, těžící z lidskosti hlavního hrdiny a ostatních postav, ne jako tato maškarní přehlídka pro děcka. Navíc ten děj je opravdu vycucaný z prostu, přesně podle návodu "nacpat tam co nejvíc postav, nechat je bojovat s Batmanem a nakonec vymyslet nějakou šokující pointu, která to celé jakože vysvětlí." Záporáci jsou trapní, nevzbuzují žádný respekt, jak by také mohli, když nikoho nezabijí a ani jejich zločinecká činnost není zrovna působivá. Dokonce i sám velký Joker tu má jen roli lapky a podržtašky. Kresba je prvoplánovitě líbivá, s důrazem na poprsí ženských hrdinek a muskulaturu Batmana. I když to je taková ptákovina, přesto jsem se při čtení celkem bavil, asi jako při sledování filmu Batman & Robin. Nechápu však celkovou oblíbenost tohoto díla.... celý text

Písečný muž 2013, Lars Kepler

Nejlepší Joono Linnovka. Autoři konečně našli sami sebe. Zatímco předchozí knížky považuju jenom za nenáročné čtení do vlaku, u Písečného muže jsem si liboval od začátku do konce. Je tu výborný záporák, děj je překvapivý a zároveň celkem propracovaný. Joona je sympaťák a na rozdíl od svých předchozích příběhů se tentokrát jeví celkem uvěřitelně, má svou zranitelnou stránku, a jak se ukáže ve scéně v přístavišti, i on občas něco nezvládne. Takže za něj palec nahoru. Bohužel mě opět, stejně jako minule, vytáčela postava Sagy, která má víc superlativů, než je zdrávo. Je to taková kýčovitá známka dnešní popkultury, cpát všude neohrožené emancipované hrdinky s vizáží půvabné dívky. Nemám vůbec nic proti ženským akčním superhrdinkám, ale rád bych, aby tomu jejich vizáž odpovídala. Chci namakanou, zjizvenou, zpocenou borku, kterou si její kolegové pletou s chlapem, a ne modelku z mola. Ale co už. Pak už není této knížce moc co vytýkat, je to moc dobrá kriminálka téměř "jehňátkovských" kvalit.... celý text

Afghánec 2007, Frederick Forsyth

FF zkrátka ví, o čem píše, nebo to alespoň dokáže znamenitě předstírat. Jeho pojetí světa špionáže a tajných služeb působí hodně věrohodně, i když je všechno to popisování a vysvětlování mnohdy příliš zdlouhavé a na úkor napětí. V této knize se autor zaměřuje na problematiku fundamentálních teroristů, což je v dnešní době aktuální téma, a Forsyth je dokázal zpracovat velice dobře. Hlavní hrdina je vykreslen celkem věrohodně, myslím, že po dokonalém několikaměsíčním výcviku by svoji úlohu - přivlastnění identity někoho jiného - mohl zvládnout. Knížka se mi líbila a těším se na další Forsythova dílka.... celý text

Hádův faktor 2001, Robert Ludlum

Všeho schopný padouch se snaží spustit svoje plány na dobytí světa a získání závratné sumy peněz, neštítí se vůbec ničeho a mezi jeho pobočníky jsou i členové nejvyšší vlády USA. Do cesty se mu však postaví osoba, se kterou ani on, ani jeho společníci nepočítali: doktor Jon Smith, nezničitelný, neprůstřelný, a nepolapitelný klaďák, na kterého zkrátka nestačí ani davy špičkových zabijáků. Ostatně zabijáci můžou byt rádi, ze narazili zrovna na Jona, neboť ten se vyznačuje zajímavou vlastností, že padouchy pokud možno nezabíjí, pouze je poraní a vyřadí z provozu. Zkrátka klaďas jak vyšitý. A pokud přeci jen už Jonovi nestačí na ren boj se zlem síly, tak si hned přivolá na pomoc svoje kamarády, kteří se vyznačují zhruba stejnou měrou dokonalosti jako on sám. Ultrageniální hacker, jenž se dokáže napojit naprosto kamkoli a ve virtuálním světě pro něj neexistuje žádná překážka, nebo člen britské tajné služby, kterému by fyzické vlastnosti záviděl i Chuck Norris, to jsou přátelé našeho hrdiny doktora. Časem se k němu připojí i kráska z emancipované CIA, to aby se neřeklo, že je to jen panská jízda. Hádův faktor je zkrátka nenáročnou četbou o mocných záporácích a statečných hrdinech, naprosto ideální knížka do vlaku - jenom si od ní neslibovat nic navíc.... celý text

Ztracený svět 1992, Arthur Conan Doyle

Absolutní klasika. Doyle je vynikající vypravěč, a pokud na chvíli vymění detektivní žánr za žánr dobrodružný, vznikne z toho právě Ztraceny svět.

Případ Kobra 2000, Richard Preston

Na této knížce je vidět, že ji nenapsal žádný komerční hitmaker, chrlící jeden bestseller za druhým, ale člověk, kterého lze v dané oblasti považovat za odborníka a který upřednostňuje seriózní podání před prvoplánovitou zábavností. Pan Preston toho sice moc nenapsal, ale když už něco zplodí, stojí to za to. Četl jsem spoustu románů na téma "biologické ohrožení", ale drtivá většina z nich jsou jen kýčovité pohádky určené pro rychlé pobavení nenáročných čtenářů. U " Případu Kobra" jsem však toho názoru, že takto nějak by se situace vyvíjela i v reálu. Takové provařené románové prvky, jako je přílišná chrabrost a neprůstřelnost hlavních hrdinů, nečekané zásahy štěstěny, v nebo vzplanutí milostného vztahu mezi mladým hrdinou a mladou hrdinkou, se zde objevují jen sporadicky nebo vůbec, a nijak neruší realistické podání příběhu. Dokonce i ten konec není moc happy, jak jsme zvyklí odjinud. Celý ústřední příběh je navíc protkán nejrůznějšími poznatky a zajímavostmi ze světa medicíny a biologického zbrojení, které se v drtivé většině opírají o skutečná fakta, a dodávají četbě románu ten správný pocit naléhavosti. Knížky s tímto tématem mám hrozně rád. Tato je z nich zdaleka nejlepší.... celý text

Silmarillion 2008, J. R. R. Tolkien

Pán Prstenů je pro mě absolutním kultem, četl jsem jej nesčetněkrát a stejně tak miluju i ostatní Tolkienovu tvorbu. To ale neznamená, že hned hodím k Silmarillionu plné hodnocení a budu se rozplývat nad tím, kterak je ta kniha geniální a nepřekonatelná. Právě naopak. Na knize je vidět, že ji ve skutečnosti Tolkien nenapsal, přesněji řečeno nenapsal ji v takové podobě, v jaké je vydána. Je to vlastně výtažek z jeho nepublikované tvorby, kterou bohužel nestihl velký Mistr dokončit, a tak je sestavena a vydána jeho příbuzenstvem. A na Silmarillionu jde z velké části vidět, že jsou to spíše takové mytologické "výškrabky", které rozhodně neměly spatřit světlo světa v tomto stavu. Téměř celá první třetina knihy je jedním velkým chaosem, který mohl být radikálně zkrácen, i když je i zde plno zajímavých událostí. Po odchodu Noldor do Středozemě se konečně našla působivá dějová linie, ale je dost zkratkovitě vyprávěna. Zatímco první třetina mela být zkrácena, tak zbytek knihy měl být prodloužen na dvojnásobek, aby se jednotlivé příběhy trochu rozvedly. Celý Silmarillion je psán, nebo spíš sestaven, dost stroze, bez nějaké výrazné snahy upoutat čtenáře. Proto je k němu nutno přistupovat jako k jednomu velkému dodatku k Pánu Prstenů. Teprve potom je možné plně docenit Tolkienovu genialitu. Jeho dílo je monumentální, má vsak jednu obrovskou chybu - nebylo dokončeno. Škoda.... celý text

Ranhojič 2004, Noah Gordon

Poutavá kniha, která se čte jedním dechem a navíc dokáže čtenáře obeznámit se středověkým světem a nejrůznějšími kulturními zvyky. Hlavní hrdina je sympaťák, a také další postavy jsou celkem zajímavé. Co mi však v Ranhojiči dost chybělo, je nějaká hlubší zápletka. Náš hrdina nejdříve prožívá různé příběhy v Anglii, poté prožívá různé příběhy na cestě do arabských zemí, a poté prožívá různé příběhy v Isfahánu. Ano, téměř celý obsah knihy by se dal shrnout do sousloví "různé příběhy". Každý z těchto příběhů vystačí povětšinou na jedinou kapitolu, málokdy se nějaká linie natolik rozvine, aby se jí mohlo být věnováno více prostoru. Tudíž jsem se nemohl zbavit pocitu, že ač je kniha výborná, něco jí chybí. Přesto jsem ve výsledku hodně spokojený.... celý text

Zlatá liška 2009, Wilbur Smith

Asi do dvou třetin je Zlatá liška vynikajícím románem, ve kterém Wilbur ukazuje svoje znalosti ohledně afrického kontinentu a opět dokazuje, jakým je výborným vypravěčem. Společenské poměry, problematika afrických zemí, nástup komunistů k moci - to všechno je obratně popsáno a zároveň protkáno poutavým příběhem. Jenže poté nastupuje poslední třetina, a s ní supermanské spády rodiny Courteyů. Tato famílie je po všech stránkách tak schopná, silná a chrabrá, až to kýčem smrdí. Samozřejmě, že se jí podaří zachránit celé země, zabránit krveprolití, nakopat komunisty do zadku a nato ještě vyřešit vlastní rodinné problémy - no prostě nadlidská dokonalost sama. Od Smithe jsem četl mnoho výborných knih, ale tahle mu dost ujela.... celý text

Po nás potopa 2004, Josef Toman

Ruiny 2007, Scott Smith

Pan Smith dokázal něco úžasného - z divného, až brakového námětu dokázal vytvořit mistrně vyprávěný román, který určitě potěší každého milovníka napětí. Příběh o skupince mladých lidí bojujících proti lidožravým liánám (!) mě naprosto pohltil. Protože tato skupinka, to není jen nějaká hromada anonymů určených ke zmasakrování, ale čtenářům pečlivě představení hrdinové, které jsem si oblíbil a fandil jim, a ještě dlouho si budu pamatovat jejich jména. A postavy, které nejsou čtenářům lhostejné, to je skoro vždycky záruka kvality. Jejich boj o přežití a chování v krizové situaci se stále více zaplňuje beznadějí a příběh stále graduje a směřuje k drsnému konci. Po celou tu dobu není jisté, kdo z hrdinů bude "další na řadě", protože každému z nich věnoval autor tolik péče při vykreslování charakteru, až se nechce věřit tomu, že by ho nechal jen tak umřít. Vyprávění je plné nečekaných zvratů a originálních zápletek, trochu zamrzí jen absence nějaké pointy na konci, nějakého vysvětlení, prostě něčeho, co by celému příběhu nasadilo korunu. Příběh se odvíjí a vyvíjí, až skončí..... a já se nemůžu zbavit pocitu, že by to ještě něco chtělo. I tak se mi knížka hodně líbila a po Amy se Stacy mi bude smutno ještě hodně dlouho :)... celý text