Majdule přečtené 430

Zahrada lží 2015, Amanda Quick (p)

Příjemný, ničím nevybočující příběh z pera mé oblíbené autorky. Čte se to báječně, ale tentokrát ve mě nenechalo hlubší dojem. Bojím se, že do týdne nebudu vědět, o čem to je. Příjemná oddechovka. 70 %... celý text

Mráz 2015, Bernard Minier

Zapomeňme na severské autory a jejich nutkání předávat světu poselství o reálném zlu (mimochodem, na jednu takovou se právě chystám :)), otevřete knihu, která je realitě vzdálená stejně jako detektivky Agathy Christie (pozor, tím v žádném případě neříkám, že je jim Mráz nějak podobný), a vychutnejme si démonické, neodůvodněné a literární zlo, z něhož jde mráz po zádech. Pro mě skutečně strhující. Autor nás vede cestou náznaků, vzbuzuje strach, nabízí řešení, aby je vzápětí popřel. Děj je komplikovaný, ale konzistentní. Nic není navíc a skoro nic nechybí. Umí překvapit a obratně se čtenářem manipuluje. Silnou stránkou příběhu je atmosféra Pyrenejí v zimě, Wargnierův ústav je natolik děsivý, že je čtenář rád, že ho ve skutečnosti nemůže navštívit. Dalším plusem jsou postavy, načrtnuté velmi plasticky. Martin Servaz je samozřejmě úchvatný, ale nějakým způsobem se vymykají vlastně všechny postavy. Všechny by se za určitých okolností mohly vymknout a pustit do sebe zlo. Nikdo není jednoznačně interpretovatelný. Výjimečný thriller, který mi přinesl potěšení o to větší, oč je vzdálen realitě s jejím zlem a průměrností.... celý text

Mapa z kostí 2006, James Rollins (p)

Pro mě vynikající thiller s nádechem biblického tajemství Tří králů a supermoderních vynálezů. Akce střídá akci, tým sympaťáků je velmi dobře namíchaný, jejich velitel z rodu úžasňáků, jehož špatné vlastnosti jen podtrhují charisma. Hlavní ženská postava je nádherná, inteligentní a schopná. Autor si s námi skvěle pohrává a daří se mu neprozrazovat nic předčasně. Umí vzbudit pochybnost a překvapit. Dopřeje čtenářům i úžasné rozpletení a já osobně vítám i ty emoční vsuvky. Pohádka? Ale samozřejmě, proto to čteme. Potěšení z čisté žánrovky.... celý text

Filosofská historie 2002, Alois Jirásek

Mě tenhle Jirásek pohladil po duši a potěšil. Vlastně je to milostný příběh rámovaný historickými událostmi okolo roku 1848. Četlo se to lehce i přes ten starý jazyk, který k tomu ale vnitřně patří (mám vydání cca z roku 1940). Hříčka o nadějích mládí i o jeho strastech. Mě zde chyběla větší reflexe právě dějinných událostí. Zajímal by mě i beletristicky zpracovaný dopad na českou společnost, kam posunul vlastenecké cítění a jednání? Na druhou stranu jsem při čtení této knihy přejela zastávku, u Jiráska! To o něčem svědčí ...... celý text

Vraždy aristokratek 2017, Christine Trent

Trochu zvláštní příběh, u kterého jsem si dlouho nebyla jistá, zda se mi líbí stylem i rodící se zápletkou. Nakonec se však nečetl špatně. Je psán civilně, což je příjemné, ale chvilkami kniha působí trochu amatérsky. Ostatně hlavní postava je amatérská vyšetřovatelka a zdá se, že autorka docela přesně vystihla její jednání odpovídající vyšetřování laika a svázaného okolnostmi i postavením. Myšlenkové pochody hrdinky jsou zkratkovité a neuspořádané, těká od tématu k tématu. Vlastně je to velmi trefné a velmi lidské. Samotné téma pohřebnictví a příprava mrtvých jsou čtenářsky dobře vytěžitelné, ale autorka se na ně (k mé lítosti) téměř nesoustředila. Nejspíš proto, že je to již třetí díl série (což jsem při zapůjčení knihy nevěděla). V historických reáliích i následných poznámkách působí autorka věrohodně. Celkově kniha nebyla špatná, jen jí trochu chyběla šťáva. V budoucnu ale určitě zkusím první díl.... celý text

Kdo jsi 2002, Mary Higgins Clark

Jsou knihy, u kterých člověk přemýšlí, zastaví ho v běhu třeba jen poznámkou, okrajem. A nemusí to být zrovna Umberto Eco, "stačí" i detektivka. Jsou knihy, které vzbudí silnou emoci a nemusí to být rovnou Anna Karenina. A pak jsou knihy, které jenom tak běží, zaplní čas, leckdy příjemně, ale nic víc. Kdo jsi patří přesně k tomuto typu knih. Příjemná detektivka podle autorčina zavedeného scénáře, tentokrát podle mě ne zas tak dobře zpracovaného. Fasáda pachatele začala praskat až příliš brzy. Kdo to je, bylo zřejmé dávno před koncem. Kouřové stopy nepomohly. Příjemné, ale ne skvělé. Za mě umí Clarková i líp. 70 %... celý text

Kráska a netvor 2002, Teresa Medeiros

Standardní historická romance, kde všechno šlape, jak má. Vzájemné sympatie hrdinů jsou od začátku jasně čitelné, katarze předvídatelná (což mám ráda) a milostné scény jsou přiměřeně vášnivé. U mě vzbuzovala úsměv, a to je známkou toho, že mě autorka potěšila.... celý text

Vražedné struny 2015, Oscar de Muriel

Tak to je můj šálek kávy, v tomto případě spíš čaje s mlékem. Od dramatického prologu, přes duchařské pozadí včetně zápachu samotného ďábla, po hrdiny mezi nimiž výborně funguje vnitřní pnutí. Hlavní hrdina není žádný sympaťák, spíš bolestínek vzbuzující škodolibost, parťák je z rodu úchvatných podivínů a úžasných chlapů. A stejně se víc bavím s Freyem, jeho mizernými náladami a věčnými stížnostmi. Detektivní linka vedle duchařiny zapojuje i tradičnější motiv uzavřeného okruhu podezřelých, i když pátera Knoxe autor moc nectí. Každopádně to šlape, příběh odsýpá a stopy přibývají. Autor navíc dobře pracuje s atmosférou a umí nadhodit postavy vybraným rysem. Pozitivnímu dojmu nahrává i zvolená doba. Je - li to začátek, těším se na pokračování.... celý text

Krajinou mrtvých mužů 2015, Robert Ryan

Jako první musím konstatovat, že major John Hamish Watson se mi líbí. Není to úplně samozřejmé. Autor ho přeci jenom nevymyslel, "pouze" oživil, ale udělal to s nepřehnanou pietou. Zdůraznil jeho umanutost, poctivost a starosvětskost. Vedle hlavní postavy je největší devizou knihy prostředí a historický kontext. V popsání atmosféry zákopů první světové války je velmi přesvědčivý. Chvílemi se příběh nečetl snadno, jak živě autor líčí nástrahy a okolnosti na frontě, tím spíš, že se často pohybujeme mezi lékaři. Samotná detektivní linie nepatří k vrcholům žánru, autor se čtenářem tu známou hru na kdo je vrah vlastně ani nehraje. Nicméně příběh odsýpá, falešné motivy i stopy jsou dostatečně matoucí, jen snad náhoda zasáhne párkrát až příliš okatě. Taky přemýšlím o nutnosti vedlejšího německého motivu. Aby přesvědčivěji doložil snahu o plastičnost, musel by být rozsáhlejší, aby pomohl hlavní zápletce musel by být rozvinutější. Autorův styl se mi líbí, umí chytit a nepustit. Celkově zážitek, který si ráda zopakuji.... celý text

Tajemství letního odpoledne 2014, Kate Morton

Napínavé drama z minulosti, které naplňuje pořekadlo, že staré hříchy mají dlouhé stíny. Atraktivní prolínání minulosti se současným příběhem, čtivý styl a chytře podávané informace vedoucí čtenáře tam, kde ho autorka chce mít. A promyšlené finále, které čtenáře uspokojí. Prostě skvěle namíchaná oddechovka.... celý text

Jak svést ostýchavou dámu 2014, Sabrina Jeffries

Zápletka i postavy se mi líbily, nápad výtečníků stále funguje. Snad jen hlavní hrdina je trochu trouba, ale napravuje to tempo příběhu a hezké milostné scény.

Tajemný protivník 2004, Agatha Christie

Zábavný a velmi milý příběh. Asi to autorka během psaní brala vážněji, než to dnes vyznívá, dnes je to skutečně pohádka mimo realitu. Ale já se bavila výborně. Znovu a znovu si uvědomuji autorčin dar načrtnout pár rysy přesvědčivý charakter, dodat postavám život a strhnout čtenáře. A mimochodem zase mě utáhla na vařené nudli v obou zápletkách.... celý text

Královna Margot 2007, Alexandre Dumas, st.

Je to krásný příbeh, to bezesporu, ale život královny Margot rozhodně nepopisuje, spíš sní o tom, jaký by mohl být, což pro mě kdysi bylo trpkým zklamáním. Dnes si vychutnávám, že Dumasovy knihy jsou plné dobrodružství, lásky, nebezpečí a intrik a nespoléhám na ně jako na historické vodítko.... celý text

Celý život. Výbor z deníků 1948–1984 2001, Jan Zábrana

Strávila jsem se Zábranou měsíc. Dělala si výpisky, zaznamenávala zajímavé autory i díla, přemýšlela o době socialismu, soustředěněji se vrátila k poezii. Jeho poznámky mi jej přiblížily, daly mi iluzi, že mu rozumím. Těžká, depresivní povaha plná křivdy (oprávněné), bolesti a pesimismu. Tím vším jsou jeho zápisky prodchnuty a přeci je v nich také syrový a velmi břitký humor, obdivuhodná vnitřní konzistence, věrnost svým zásadám a schopnost vidět se bez iluzí, bez hrdinského nimbu. Milovala jsem každý řádek a želela každého, který se nedochoval, zejména těch z 50. let. Jestli jste se s Janem Zábranou ještě nepotkali, dejte se zlákat. Stojí to za to.... celý text

Čechy v době knížecí 1997, Josef Žemlička

Velmi podrobně a nakolik dovedu laicky posoudit i velmi kvalitně udělaná publikace. Ještě stravitelná právě pro laiky a jistě obohacující i pro odborníky. O prvních historicky doložených a zapomenutých Přemyslovcích jsem si konečně udělala slušný přehled.... celý text

Kostičas 2014, Samantha Shannon

Zpočátku mi příběh trochu drhnul. Paige byla až příliš razantní, stále v opozici a přitom zcela v područí svého světa. Její zajetí, násilí, které je nezbytnou součástí autorčina světa, určitá neosobnost, to vše mě vzdalovalo. Pak ovšem příběh najel na klasičtější vzorec YA, byť dobře maskovaný, a už mě měla. Tajemný strážce, osobnost Paige, která najednou dává smysl, její rozvíjející se schopnosti, to vše mě bavilo až uchvátilo. Autorka přitom netlačí na pilu. Navíc svět, který stvořila, působí velmi promyšleně. Líbí se mi i péče, kterou věnovala pojmosloví. Slibný začátek.... celý text

Tři setkání 1972, William Wordsworth

Wordsworthův Michael je ukázkou bukolické lyriky, prostoty až naivity. Má ještě sílu oslovit současného čtenáře? Trochu jako tragická pohádka, velmi viktoriánská. "Však útěcha je v síle lásky; činí, že unesem i věci, jež by jinak zlomily srdce." Otec morem nakažených od polského autora připomíná středověké trhovské balady, temné, tragické, v postavě otce snad malinko přepjaté. Emočně mě "dostalo" až utrpení matky, absolutní a mě zcela pochopitelné. A duše se dotýkají i poslední verše, důstojné, plné bolesti a přeci smířené. "A nic už nemám - kromě svého Boha -- tam je můj hřbitov - tam pak cesta strohá." Vildracovy verše jsou teskné, temné, je v nich žal až beznaděj. Sdělují nám, že i v té největší kráse se může skrývat osten. Z těch tří autorů je Vildrac nejmodernější, pracuje s odcizením minulého století, se skepsí a nadhledem.... celý text

Chvála oportunismu 2016, Marek Toman

Pro mě jedna z nejlepších knih za minulé období, a to jsem měla štěstí na silné a dobré příběhy. Černínský palác je ukecaný, rád se poslouchá a miluje odbočky, při kterých naštěstí neztrácí ze zřetele ten hlavní cíl. Vytváří ve svém vyprávění atraktivní zmatek, který čtenáře těší a burcuje k pozornosti. Trochu zvláštní (ale poskytující pocit opravdovosti) je, že byť palác vypráví příběh v této chvíli, tedy s výhodou prožitých zkušeností a hlavně s vědomím konců, zcela postrádá odstup a nadhled. Cítíme jeho tehdejší emoce (ano, paláce mají bohatý vnitřní život) a zdá se, že se do nich při vyprávění ponořuje s bezelstností dítěte. Kromě toho je zcela prost jakéhokoliv náznaku sebereflexe. Ovšem pokud si to chceme užít, tak nesmíme soudit. Ostatně paláce mají svá hlediska a svoje priority. Čtenářsky dráždivé je i míchání dějů a úvah minulých se současnými. Příběh má tah a stupňující se tempo. Od doby, kdy v Černínu vládl Heydrich je fascinující, u Masaryka doslova strhující, až ke Clementisovi čtete se zatajeným dechem. A právě tady se čtenáři začne vtírat neodbytné ale. Každý příběh chce řešení, v tomto případě i realitě navzdory. Jestli nám ho autor dopřál, to už zjistěte sami. Rozhodně to stojí za to!... celý text

Německo 2008, Joanna Egert-Romanowska

Ještě zdaleka jsem nenavštívila všechna místa, která bych chtěla. Ale zcela jistě přibalím i na další cesty tuto knihu.

Berlín 2008, Małgorzata Omilanowska

Po několika návštěvách je můj Berlín dvojnásobný, tolik je v něm pamětin nejrůznějšího charakteru. Vždy dobře posloužil a snad poslouží znovu ☺.