Margherita_N
přečtené 763
Harry Potter a Ohnivý pohár
2001,
J. K. Rowling (p)
Přečetla jsem si znovu Ohnivý pohár, ani tentokrát jsem tam ale nenašla odpověď na otázku, jak přežíval Moody celý rok v té bedně. To mu tam mladej Skrk házel drobky a pidi lahvičky s vodou? :) A to Bradavice nemají při všech svých bezpečnostních opatřeních rušičky mnoholičného lektvaru? Jasně, vím, že nemají, když už s ním ve druháku blbla Hermiona, ale je to teda díra v bezpečnostním systému. A taky Priori incantantem mi není jasný, vylezla z něj Červíčkova ruka, ale pak už jenom mrtví? A co to Crucio, který Voldemort dělal chvíli předtím? A jak Viktor Krum trénuje s bulharským nároďákem, když celej rok studuje někde na Špicberkách? A to ho v tom nároďáku nechají, když v Bradavicích celej rok seděl v knihovně a vůbec netrénoval? Samé otázky :) Ale dobrý, jak se v tomhle díle děje spousta různých věcí (ještě Rita Holoubková a SPOŽÚS!), je to najednou úplně jiná kniha než tři předchozí a mě tenhle přelom baví.... celý text
Harry Potter a vězeň z Azkabanu
2001,
J. K. Rowling (p)
Přečetla jsem si znovu Vězně z Azkabanu a i po letech mě furt udivuje, jak Snape překousnul to, jak s ním jeho už tak neoblíbení studenti v závěru knihy v Chroptící chýši zacházeli. Odzbrojili ho, omráčili, potloukli, a on řekne ministrovi kouzel, že na tom nenesou žádnou vinu, protože na ně určitě Black použil matoucí kouzlo? Chápu, že Blacka v tu chvíli vyhodnotil jako nepřítele číslo jedna, ale bránit po tom všem tyhle tři, když jejich pomatení kouzlem sám nevěřil, mi připadá jako dost nečekaná reakce. A pak taky - to Harrymu jen tak vrátil Pobertův plánek i neviditelný plášť a nikde nenahlásil, že takový věci má? Jako já vím, že Brumbálovi, kterej ví všechno, by to bylo zbytečný hlásit, ale jak je jeho dobrým zvykem, mohl to říct ostatním učitelům nebo takový informace utrousit u večeře ve velké síni. Nejsem žádnej Snapeův fanoušek, ale tady toho spolknul hodně. Jinak Vězeň z Azkabanu je moje skoro nejoblíbenější kniha, po ní už atmosféra těžce zhoustne a příběh Harryho Pottera se s povstáním lorda Voldemorta dostává do druhé, temné fáze.... celý text
Harry Potter a Tajemná komnata
2000,
J. K. Rowling (p)
Přečetla jsem si po letech znovu Tajemnou komnatu a pořád je pro mě stejně nepochopitelný, že na Ginny, která se jevila od začátku jako vyplašená malá holka, její šílený dobrodružství nezanechalo trvalý následky v podobě deprese nebo něčeho takovýho. Vezměte si, že sotva nastoupila do nové školy, vypustila tam démona a pokusila se zabít několik spolužáků. Velikostí traumatu by se podle mě po tomhle školním roce měla blížit Harrymu a úplně se nabízí, aby pak proti Voldemortovi postupovali společně, jenže Harry, sotva ji vytáhne jako jedinej hrdina tohohle příběhu z komnaty, si jí už ani nevšimne, až mu ji pak za několik let budou muset strčit do famfrpálového týmu, protože to je to jediné, co na něj platí, kdepak by je spojilo to, že jí zachránil život v epickém souboji se svým dávným nepřítelem. Jinak jak někdy čtenáři poukazujou na to, jak mohly být v Bradavicích tak obří trubky, že jimi lezl bazilišek, řekla bych, že se můžou vytahovat a smršťovat podle potřeby, kouzelnickej svět si úplně na pevné materiály nepotrpí. Co ale nechápu, je to, jak funguje baziliškův radar na to, že po chodbě zrovna za chvíli půjde osamocený student z mudlovské rodiny, tak to už aby těma trubkama nahoru vystartoval. A Uršula, která je jinak v umývárně pořád, se při tom vždycky poflakuje kde, když její vrah znovu a znovu leze z toho stejného umyvadla? Uršula je vůbec asi největší mezerou tohohle příběhu, na hradě padesát let straší mrtvá studentka, zavražděná za podezřelých okolností, a jiného studenta popírajícího vinu za to odsoudí, aniž by se té studentky, která jim tam v podobě ducha pořád lítá před očima, zeptali, jak to bylo. Tajemnou komnatu mám přesto ráda i jako děravej příběh, i když nevím, jak ji vlastně uchopit.... celý text
Harry Potter a Kámen mudrců
2000,
J. K. Rowling (p)
Léto je ideální čas na znovupřelouskání série o Harrym Potterovi, že jo? Navíc koukám, že jsem tu k ní nikdy nenapsala komentáře, asi jsem si myslela, co bych k tomu ještě dodávala, známe to všichni skoro nazpaměť. Každopádně k prvnímu dílu. Ti Dursleyovi jsou fakt magoři, nechápu, že jim nebylo svěřené dítě dávno odebráno. Možná i to jejich vlastní, který vykrmujou k prasknutí. Harry je tady ještě roztomilej, se spravedlivou touhou zachránit svět a bez záchvatů vzteku, které jsou typické pro pozdější díly. Je to ještě pořád pohádka pro děti, kde se tolik nehledí na nějaké nelogičnosti, jako že by určitě nemohli poslat tříapůlmetrového poloobra, aby s dítětem jezdil metrem, to by asi trochu odporovalo snahám o utajení kouzelnického světa před mudly. Trochu jsem si říkala, proč se nikdy Harry Hagrida při jejich sedáncích v chajdě nevyptal na svoje rodiče, vždyť Hagrid je přece znal roky a nějaký třeba i jejich obyčejný příhody z Bradavic by potěšily Harryho i čtenáře. A potom taky, bylo to jeho zbrklý jednání na konci knihy, kdy chtěl okamžitě zakročit ve sklepení bez ohledu na to, že Brumbál se za chvíli vrátí a může to udělat sám a jaksi poučeněji, zbytečný? Za prvý Brumbál byl na cestě zpátky, což bylo jasný, a za druhý ten kámen stejně Quirell nemohl pro své nečestné úmysly získat. Takže proč Harrymu všichni tak tleskali? Závěrečná kapitola vyznívá tak, že byl zbrklej, přičemž ohrozil na životě dva svoje spolužáky, a zápas se zloduchem mohl nechat na povolanějších. Kámen mudrců je přesto návykový čtení, asi můj druhej nejoblíbenější díl.... celý text
