Margherita_N přečtené 755
Božská komedie
1952,
Dante Alighieri
Božská komedie je epická báseň, kterou Dante Alighieri napsal na počátku 14. století. Dílo se skládá ze tří částí, Peklo, Očistec a Ráj, a je považováno za mistrovské dílo nejen italské, ale i světové literatury. Jeho jedinečnost spočívá v propojení teologických, filozofických a osobních témat s mimořádnou symbolikou. Příběh sleduje autorovu imaginární pouť, kterou začíná v temném lese, jejž můžeme vidět jako ztracený smysl života. Na cestě poutníka provází nejdříve básník Vergilius a později jeho láska Beatrice. Danteho popisy různých úrovní pekla jsem, přiznám se, čekala delší. Vizuální představu už jsem měla z hradu Houska, haha, ne ale fakt, místní znázornění doporučuju k návštěvě. Toho Lucifera v ledu, jak žere nejhorší hříšníky, z hlavy nedostanu. Danteho princip spravedlnosti, kdy se hříšníci dostávají do pekla tím hloub, čím víc hřešili, je fascinující. Očistec a Ráj stojí víc na formě, jak už tu někdo psal, takže jejich čtení mi trvalo poněkud déle. I když je Božská komedie jazykově složité dílo, symbolika a univerzální otázky jsou stále aktuální. Odnáším si silný dojem, i po dočtení mě ponouká k zamýšlení se nad hledáním smyslu života a překonáváním obtíží osobní pouti. Doporučuju.... celý text
Na co slova nestačí
2020,
Brigid Kemmerer
Emma je impulzivní holka, a to tak, že je sama sobě nebezpečná. Když nasedla do auta s neznámým klukem, o kterém si myslela, že ho zná, protože jí párkrát napsal na internetu, vychvaloval její hru a zajímal se o její osobní život, muselo to dopadnout špatně. Ještě že je tu Rev, kterej díky Emmě a následování příkladu svého nejlepšího kamaráda Declana z prvního dílu duologie vylézá ze své kapuce a stává se hrdinou. Opět tu máme příběh ze známého prostředí americké střední školy, kterou autorka představila v Dopisech ztraceným, a pohybujeme se v podobném okruhu postav. Není to hloupej románek, je to milej románek. Nejlepší na něm není to, že si k sobě dva teenageři našli cestu, ale že našli místo ve svých rodinách a ve školním kolektivu, což vypadalo jako jejich největší problémy. Tak už to bývá.... celý text
Katarze
2019,
Yrsa Sigurðardóttir
Vždycky v lednu si vzpomenu, že mám vlastně rozečtenou tuhle islandskou sérii. A se třetím dílem mě teď konečně začíná bavit. Hlavně teda postava psycholožky Freyi, která se v životě tak uvěřitelně plácá. Teď třeba ten její náhlej nápad, že se sebou musí něco dělat, a tak se přihlásí ke studiu ekonomie, aby se díky tomu jednou vymanila z žití v otlučeném nájemním bytě po bráchovi, kterej toho času bydlí ve vězení. Je skvělý, že se autorka nerozhodla z ní udělat klišoidní superženu z detektivky, ale nechala ji trápit se nad úkolama z matiky a vzdát to po prvním semestru a neúspěch pokorně přiznat v práci. Uvěřitelný hrdinky jsou nejlepší hrdinky. Huldar je naopak stále postava, která sérii zrovna neprospívá. Namistrovanej, ale ničím výjimečnej policajt, kterej v tomhle díle ani nemá žádnej vývoj v osobním životě, a tak autorka omílá to, že v minulých dvou knihách svedl Freyu i svoji šéfovou. Navíc v audioknize ho Klára Cibulková namluvila tak, jako by byl pořád nabručenej. K samotnému případu, ten je z té krátké doby, kdy frčel Snapchat. Sama jsem ho nestihla ani pořádně zaznamenat a už ho převálcoval Instagram. Každopádně do thrillerové atmosféry téhle mrazivé detektivky se hodí, protože teenageři jeho prostřednictvím dostávají fotky svých spolužáků. Jak ty chtěné, tak ty nechtěné. Co stojí za tím, že od vůdkyně školní party přijde jednoho dne všem do mobilů záznam její smrti? Případ dostává ještě děsivější rozměry, když se u jejího těla najde číslice 2 a vzápětí na jiném konci Islandu zmizí další teenager. Konec je překvapivý, neodpovídá asi ničemu, co jsem kdy jako rozuzlení v detektivkách četla. A navíc jak už se tu v komentářích píše, není tak úplně konečný. Austa si myslela, že když držela pusu doteď, stačí v tom pokračovat a nepřijdou na ni. Špatnej nápad. Myslím, že autorka píše čím dál líp, vzhledem k zasazení do nepříjemné mrazivé islandské zimy a brutalitě příběhu mi ale docela vyhovuje číst jednotlivé díly s většími časovými odstupy.... celý text
Dopisy ztraceným
2019,
Brigid Kemmerer
Knížce jsem se dlouho vyhýbala, ač na mě skákala zpoza každého rohu, protože anotace i knižní bloggeři ji popisovali jako srdceryvný příběh holky, která chodí každý den na hrob své matky a nechává jí tam dopisy. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se odhodlala knihu konečně otevřít a zjistila, že tohle je děj prvních pěti stran a dál je to románek z americké střední školy. Sotva totiž hlavní hrdinka hned na začátku knihy najde na matčině hrobě odpověď, konverzace se přesune do e-mailů a pak do osobní roviny, protože jí dojde, že ten zvláštní spolužák, kterej se jí náhodou ve škole pořád plete pod nohy, asi má s těmi dopisy něco společného. V tomhle bodě jsem čekala, že se Juliet urazí a bude na něj hystericky křičet, že jí lhal a tahal ji za nos, když se nepřiznal k autorství psaníček, ale ne, oba teenageři jsou strašně rozumní a navzájem se podrží v rodinných problémech. Proto je vlastně milý Dopisy ztraceným číst, přestože mají oba hlavní hrdinové od života naloženo. A ještě je to místy i docela vtipný.... celý text
Po pohřbu
2004,
Agatha Christie
A tohle bylo zase originální. Nechápu, kam na ty promyšlené zápletky Agatha Christie pořád chodila. Kulisy příběhu jsou obvyklé, zemře bohatý muž a dědicové se sejdou v jeho vile. Jeho excentrická sestra při tom jen tak mimochodem poznamená, že Richard „byl přede zavražděn, ne?“ To ostatní vpravdě šokuje, protože Richard Abernethie byl postarší a nemocný, a tak se ani moc nedivili, když zemřel. Když druhý den najdou brutálně zavražděnou jeho prostořekou sestru, scénář je nasnadě. Zabil ji stejný člověk jako Richarda, protože na jeho vraždu upozornila. Nebyl by to ale Hercule Poirot, aby rodině po pár dnech pozorování a několika rozhovorech neodhalil, že všechno bylo úplně jinak. Kniha byla skvělá jako všechny poirotovky, doporučuju.... celý text
Dcera
2016,
Kiera Cass
Pokračování původní trilogie, které se odehrává o dvacet let později a zaměřuje se na novou generaci. Dcera Ameriky Singerové a krále Maxona, kteří sami prošli Selekcí, dostane tuhle cestu taky v podstatě nařízenou, protože jejím rodičům se království rozpadá pod rukama. Lidi si nemůžou zvyknout na zrušení kast, a tak stále žijí podle nich a země se propadá do nespravedlnosti a nespokojenosti. Královský pár nevymyslí nic jiného, než provdat následnici trůnu za někoho z lidu, aby ten viděl, že na něm záleží a že může pomýšlet vysoko. A pak už je děj jen o mladé princezně Eadlyn a jejím poznávání sebe sama skrze rozhovory s nápadníky, protože jako královské dítě v podstatě nikdy neměla kamarády a čas trávila se svými třemi bratry a služkami. Nic objevného se nestane a Eadlyn pomalu poznává, že to, co by chtěla, měla celý život před nosem. Krátký románek ve stylu předchozí trilogie Selekce, na oddechové čtení to nějak jde.... celý text
Medvědín
2018,
Fredrik Backman
Hokej jako střed vesmíru na maloměstě někde na zmrzlém severu. Stejně jako je drsné počasí, jsou takoví i místní lidé, kteří vidí jen budoucí úspěch juniorského týmu a o ničem jiném se nebaví. Ti, kteří se do Medvědína přistěhovali, to mají těžké, protože jsou vnímáni jako narušitelé. Nejsou stoprocentně oddaní místnímu klubu, nežijí jeho úspěchy a dovolují si proti němu třeba i něco říct. Taková je i rodina sportovního ředitele Petera, který se sice v Medvědíně narodil, pak ale odešel do zahraničí za kariérou a vrátil se sem s manželkou a dvěma dětmi. Ti nemají v žilách medvědínskou krev a hokej vnímají jako něco, co jim bere otce rodiny a co je přestěhovalo do nehostinných končin, se kterými se neumí sžít. Rozdílných pozic v medvědínském společenství využije hvězdný hráč juniorského týmu Kevin a surově na party napadne Mayu, Peterovu patnáctiletou dceru. Třebaže existuje svědek znásilnění, který vypovídá na policii, je mnohem víc těch, kteří viděli vyzývavě oblečenou holku, která se s Kevinem dobrovolně bavila, takže jestli se něco stalo, je to její vina. Medvědín je semknutý a pevný v názoru, že nejlepší hokejové hráče, kteří můžou tohle zapadlé město konečně dovést k úspěchu, nebude nikdo obviňovat. Pro Mayinu rodinu tak nastává peklo, plné výhrůžek, a taky dalšího přímého násilí. Je to silná kniha a jsem ráda, že ji napsal muž, a velmi dobře.... celý text
Urla
2024,
Petra Stehlíková
Tahle série začala tak skvěle, pečlivě promyšleným a vystavěným světem. Ale tak od třetího dílu je to už spíš Ilan superhrdinka a parta zmatených bývalých mocných bojovníků, která běhá za ní a netuší, kam je ta malá holka vede. V Urle nabývá nekomunikace Pětadvacítky a jejich sklenařky na absurditě ještě tím, že Ilan mluví s nastereou Héchají, která se zdá být hybatelkou děje, pouze v duchu. Když už to bojovníky fakt hodně štve, tak jí připomenou, že by jim aspoň občas mohla říct, co se děje, a ona teda pustí jednu větu a pak si zase jede svoje. Podzemní svět, ve kterém se Urla odehrává, s tím, že Ilan se dostane do míst, kde je otrávený vzduch a mutanti, mi připomínal Metro 2033. Vypadá to ale, že Ilan se vypořádá s každým mutantem, který jí zkříží cestu. Nevím, kam tenhle příběh směřuje, a docela se v něm ztrácím, pořád jsem ale zvědavá na závěrečný díl.... celý text
Nadace a Říše
1991,
Isaac Asimov
Napínavý druhý díl série Nadace přináší hlubší rozvrstvení příběhu a komplexní postavy. Prostupují jím témata jako vzestup a pád civilizací, mocenské intriky a vliv jednotlivců na historii. Příběh pokračuje v líčení osudu Nadace, založené psychohistorikem Harim Seldonem, aby zachovala vědomosti lidstva během předem vypočítaného úpadku Galaktické říše a urychlila vznik nové civilizace. V první části knihy je Říše pod vedením ambiciózního generála Bela Riose pořád dost silná na to, aby se Nadaci stavěla na odpor, Seldonova instituce ale má navrch. Pomůže k tomu i císař Říše Cleon II., který má pocit, že mu generál přerůstá se svou touhou po moci přes hlavu. V druhé části sledujeme mutanta Mezka, jehož schopnost ovlivňovat emoce ostatních a rychle dobývat území z něj dělá mocného hráče a Nadace si s ním neví rady. Opět mě to bavilo, i díky tomu, že jsem viděla seriál a jeho vizuál, který mě hodně oslovil, mám při čtení v hlavě. Těším se na další díl.... celý text
Balada o ptácích a hadech
2020,
Suzanne Collins
Jsem fakt překvapená, že píšu o knize se série Hunger games, že mě bavila. Autorka jako by dovysvětlovala ten zrůdnej svět, kterej vymyslela a kvůli kterému jsem nebyla schopná původní sérii akceptovat. Některé důvody vzniku režimu, představené v prequelu Balada o ptácích a hadech, zní uvěřitelně. Kniha má v sobě snad až varovné poselství a není to jen šokantní marketingová ždímačka, jako mi připadaly všechny předchozí díly. Prezident Snow je ultimátní parchant a jako postava je vážně dobře napsanej. Nemyslím si, že se autorka pokouší přivést k němu sympatie čtenářů, jak zaznívalo v některých recenzích. On je prostě napsanej jako špatnej člověk, a ne jako oběť okolností. A Lucy Gray, divošku nespoutanou, přivést do arény byl super nápad. Na její postavě nesmyslnost toho, kam se země dostala, vyniká ještě víc než na příběhu Katniss.... celý text
Kleopatra a Frankenstein
2023,
Coco Mellors
Nechala jsem se zinfluencovat knižním podcastem a pořídila si audioknihu, a po značnou část poslechu bylo mým přáním mít už tu blbinu za sebou. Co o příběhu Cleo a Franka říct, když ve mně nenechali mnoho pocitu sounáležitosti, spíš jsem od nich chtěla být daleko a vůbec jim nevěnovat myšlenky. Příběh začíná opileckým setkáním umělkyně Cleo, které je něco přes dvacet, a čtyřicátníka Franka, kterej má aspoň práci, ale jinak se opíjí a sjíždí a plácá životem v New Yorku. Potřeboval by vedle sebe nějakýho rozumnějšího člověka, ale skončí náhodně na Silvestra s touhle rozháranou osobou, a tak se v tom plácají oba. Za půl roku se vezmou, pijou, berou drogy, zabijou domácího mazlíčka, až Frankovi začne Cleo vyčítat, že on teda pije moc, a aby se mu pomstila, stráví během Frankovy služebky čtrnáct dnů s nějakým dánským donchuánem v jeho posteli. Před Frankem to tají, ale vnitřně má pocit, že mu to nandala za to jeho pití, a pak se utápí v žalu, protože ten Dán na ni samozřejmě při dalším setkání kašle. Pak se myslím ukáže, že s ním spala i její kamarádka, a ty dvě se sblíží s Frankovou sotva plnoletou sestrou, která se rozhodne kvůli nedostatku peněz dělat společnici. Cleo a její manžel se tedy vzájemně stáhnou do morálního bahna, podporováni svým stejně uvolněným okolím, načež se Frank zamiluje do své nové kolegyně, a tak se v knize konečně objeví sympatická postava. Jejich platonickej vztah až k následnému sblížení je světlou a vlastně hezkou pasáží knihy. Ale jinak ne, nedoporučuju ke čtení.... celý text
Malí bohové
1997,
Terry Pratchett
V předchozích dílech Zeměplochy se Pratchett už strefoval do všeho možného, tady se pustil rovnou do náboženství. Boha Oma nechal převtělit se nedobrovolně do želvy, kterou s sebou všude vláčí vyvolený Bruta, prostý negramotný pěstitel melounů, který má být klíčem k obnovení Omovy síly, a jakkoliv neuvěřitelně to zní, vydávají se spolu na pouť plnou filozofických otázek a dilemat. Během ní vyvstávají otázky manipulace vírou, osobní svobody, odpovědnosti církevních autorit nebo následování dogmat. Je to asi nejvážnější díl Zeměplochy (četla jsem zatím prvních třináct), přestože je normálně vtipnej jako vždycky.... celý text
První
2015,
Kiera Cass
Zajímavej nápad, vyzradit názvem knihy hlavní spoiler. Takže čtení třetího dílu je o tom, zjistit, jak se lady America k výhře nakonec dostala, vzhledem tomu, že si po celou selekci sama podkopávala nohy. Konec je ale přece jen v něčem nečekaný. Už od druhého dílu série to vypadalo, že pokud bude Maxon trvat na tom, že si vezme Americu, stane se jí nějaká nepěkná nehoda, o kterou se postará sám král, jemuž neotesaná holka z nízké kasty ležela v žaludku. Ošemetnou situaci vyřešil brutální zvrat hodnej spíš třeba Maasové, to jsem u princeznovský série, která byla celou dobu povrchní a v podstatě nekonfliktní, nečekala. Knižní veledílo to není ani v rámci žánru, ale pro odlehčení se série Selekce dá číst, je krátká a poměrně svižná.... celý text
Černočerné srdce
2024,
Robert Galbraith (p)
A tohle byl zase nejlepší díl série o Cormoranu Strikovi, jako to píšu pokaždé, když z ní přečtu další knihu :) Ne fakt, Černočerné srdce je mistrovství na mnoha úrovních. Skoro to vypadá, jako by Rowlingová trávila čas v pochybných internetových diskusích, tak moc jsou chaty z hry autentické. A tweety, z těch mi bylo při čtení úplně úzko, jak moc zobrazují skutečné chování nevychovaných na bývalém Twitteru. Ale s tím má nejspíš spisovatelka sama bohaté zkušenosti, ze kterých stačilo pouze čerpat. Je fascinující, do kolika rovin se v Černočerném srdci autorka pustila. Cormoranova detektivní agentura řeší případ kyberšikany, proto se Robin zapojuje do internetové hry, kterou ale vede jiná skupina lidí než seriál, podle kterého vznikla. Pachatel spravuje hru, ale oběť se podílela pouze na seriálu. A Strikova agentura musí kroužit kolem všeho dohromady a ještě pátrat mezi lidmi, kteří nemají nic společného ani s jedním a se zavražděnou scenáristkou si byli blízcí v běžném životě. Nechme stranou, jestli by agentura bez zkušenosti s řešením kyberšikany mohla takový případ vůbec dostat na starosti, a pokud ano, jak moc by bylo vhodné prostě do toho vlítnout jako do běžné sledovačky, tedy vytipovat si podezřelé, chodit za nimi v přestrojení a zaznamenávat si, jestli něco neťukají na notebooku, zrovna když pachatel chatuje. Každopádně napsané je to natolik poutavě, že věrohodnost postupu je mi fuk. Doporučuju, dávám sto procent.... celý text
Elita
2015,
Kiera Cass
Lady America nevěděla, co chce, a tak se málem nestala princeznou, ale jen vojákovou manželkou. Jenže voják taky nevěděl, a tak s ní nejdřív doma zametl, a tak ji dostal do paláce, pak přišel do paláce za ní a začal ji oblbovat, jako by mu za to nehrozila poprava, aby ji nakonec v totálně zmateném rozpoložení dorazil tím, že ji vlastně nechce. Princ Maxon díky nastalému zmatku stihl aspoň získat nějaké zkušenosti s ostatními dámami, i když už předtím požádal otce Ameriky o její ruku, no prostě tenhle díl byl docela bordel, a ne jen obrazně. K Selekci jsem se dostala, protože to má být jedna z kultovních zakladatelek žánru, ale teda je na ní poznat, že byla pokusem, ze kterého se pak talentovanější spisovatelé poučili. Každopádně je to krátký a jako oddechovka to číst jde.... celý text
Selekce
2014,
Kiera Cass
V předvánočním čase jsem dostala chuť přečíst si pohádku s princeznou na obálce :) Když jsem se snažila vysvětlit kolegyni, že se jedná o postapo Ameriku, po čtyřech světových válkách, kdy už to nejsou USA, ale llea s kastovním systémem, a že představení státu vyberou třicet pět mladých holek, které jedou do hlavního města na Selekci, ptala se mě kolegyně, jestli je to jako Hunger games. Řekla jsem, že ne, protože ty slečny mezi sebou bojujou maximálně slovně a většinu času se jen nechávají služkami oblékat do pěkných šatů a promenádují se po chodbách paláce před princem, který si mezi nimi má na základě těchto povrchních dojmů vybrat manželku. Na to mi kolegyně odpověděla: „Aha, takže to je jako Bachelor?“ No, tak nějak. Hlavní hrdinka má být jako trochu rebelující, ale to se rozvine až v dalších dílech série, v tomhle prvním se nic moc nestane, soupeřky o princovo srdce ani nemají žádný program, ale protože jí se náhodou povedlo se s následníkem trůnu setkat soukromě jako první, tak si ji na konci knihy vybere do finálové šestice, protože má prostě od začátku náskok a pro nezkušeného Maxona se to počítá. Do toho jí za dveřma komnaty hlídkuje její láska z dob před Selekcí, voják Aspen, kterýho náhodou vybrali k odvodu a převeleli do paláce zrovna v tuhle dobu. Takže tenhle vachrlatý příběh slibuje trojstranné drama v dalších dílech. Knížka je to krátká a nehluboká, moje očekávání tedy splnila, na adventní čtení je v pohodě.... celý text