Margherita_N přečtené 748

Aréna smrti 2010, Suzanne Collins

Tak jsem se čtrnáct let po všech ostatních pustila konečně do Hunger Games, protože už nebylo možné odolat tlaku, jak se ten příběh na mě pořád odněkud valí. Z věku cílového čtenářstva už jsem vyrostla, krásná vražedkyně s bandou stylistů kolem sebe mě nepřiměla k tomu, abych s ní soucítila a fandila jí, ale četlo/poslouchalo se to vlastně dobře a při nějaký nenáročný činnosti je to fajn audiodoprovod. Víc nadšení ze sebe ale nedostanu. Předpokládám, že tenhle příběh hodně ovlivnil Maasovou, je v něm na spousta podobností s Dvory i Skleněným trůnem.... celý text

Národní opruzení 2023, Karolína Zoe Meixnerová

Zápletka je vtipná, příběh samotnej mě bavil, ale rušilo mě, jak je to napsaný, stylistika je taková nějaká neobratná. Od autorky mám radši její videa na sítích, kde si „hraje na obrozence“ a to jí fakt jde. Tahle knížka, kde rozvinula detektivní příběh s Havlíčkem, Němcovou, Světlou a mnohými dalšími, které jsem už od dob studia oboru zapomněla, je za mě na tři hvězdy. Plánuju zkusit i druhý díl.... celý text

Vlastní životopis 1999, Agatha Christie

Trochu jsem Agatě záviděla, že se nikdy z ničeho nepo. Narodila se do bohatý rodiny, ale brzy zjistila, že otec, kterej nepracuje, zděděný peníze navíc špatně investoval, a tak se v jejích šesti letech museli načas uklidit do levného hotelu ve Francii a svůj vlastní anglický přepychový dům pronajmout, aby se zase na chvilku dostali do plusu. To znamená, že její otec dokázal za pár let rozfofrovat neuvěřitelně moc peněz, který jeho schopný otec vydělal velkopodnikáním v Americe. Agatha mu to ale nikdy slovem nevyčetla, nebo aspoň se o tom nezmínila ve svém životopise, prostě to brala, jak to přišlo, dokonce jí jako dítěti připadalo jako něco vzrušujícího, když mohla říkat, že zbankrotovali. K penězům pak měla podle mě vztah ovlivněný chováním jejího otce, prohlašovala, že pracovat není žádná zásluha, že lidi to dělají, protože musí. Sama pak byla na pokraji bankrotu xkrát, ale pak najednou začala asi nějak šíleně vydělávat díky psaní a prodeji práv k natáčení Poirota, protože před druhou světovou válkou najednou vlastnila osm domů. Ty jo, to se tenkrát spisovatelům žilo. Překvapilo mě taky, jak pozdě s psaním začala, docela dlouho nevěděla, kam se vrtnout, a až před třicítkou ji napadlo, že by mohla třeba zkusit napsat knihu, přestože měla vždycky velký problémy s gramatikou a jazykem a její oblíbenej předmět ve škole byla matematika. Poirota myslím vymyslela na službě v nemocnici, kde během první války ošetřovala. Já jsem třeba od jejího životopisu čekala víc právě o Poirotovi, možná o slečně Marplové (ta tam byla zmíněná jen tak mimochodem jednou větou), a méně životních peripetií. Jenže ono je to fakt z devadesáti procent osobní vyprávění staré paní o vlastním životě, někdy fakt zdlouhavé a méně vtipné, než si autorka myslí. To mě překvapilo i v kontrastu s tím, jak pečlivě stavěla vždycky svoje detektivky, i v téhle knize o tom píše, že slov má být raději míň, aby to čtenáře udrželo po celou dobu, no a pak sama zdlouhavě popisuje, jak ji na kterém plese škrtila která pentle a jaký měla tenkrát v Káhiře při uvedení do společnosti taneční pořádek. Mimochodem s tou Káhirou - to se tam fakt před sto lety jezdily Angličanky uvádět do společnosti? To by mě vůbec nenapadlo. Celkově je životopis Agathy Christie fajn čtení, ale nic moc víc.... celý text

Skóre 2017, Elle Kennedy

Tady se k sobě aspoň ústřední dvojice hodila. Ty předchozí dvě byly tak nesourodý, vždycky dokonalej hokejista s ambicemi do NHL a taková nijaká holka, která má hlavně hezký tělo, a na rozdíl od toho kluka si toho ani nevšimla. Ve třetím díle jsou Dean i Allie sebevědomí až na půdu a světový ambice, tentokrát herecký, má překvapivě holka. I tentokrát zažije ale hlavní klukovská postava fatální situaci, kterou chvíli moc nezvládá, ale pak zvedne hlavu a vyjde z toho poučenej a dospělej, jako pokaždé v téhle sérii. Tahle knížka byla asi nejnormálnější ze všech tří, protože hlavní postavy se neupínaly neustále na to, jak moc dokonalá jsou těla jejich protějšků, jako v předchozích dílech. Jinak nohama na zemi příběh samozřejmě není, když hlavní postava je dvaadvacetiletej dolarovej miliardář a nymfoman.... celý text

Z archivu Sherlocka Holmese 1999, Arthur Conan Doyle

Ač je tohle poslední díl obecně přijímaného sherlockovského kánonu, nekončím a pustila jsem se následně i do sporných Zapomenutých případů. Sherlocka jsem si oblíbila tak moc, že po dočtení Z archchivu SH jsem vyrazila do londýnského muzea na Baker Street 221b, které je zařízené zároveň jako Holmesův byt a je dokonalé. Horní patro obsahuje relikvie ze všech Sherlockových příběhů, na stěnách jsou obrazy zpodobňující výjevy z nich, včetně Sherlockovy zdánlivé smrti ve švýcarských vodopádech. Začala jsem taky sledovat seriál s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli, no Sherlock mě zkrátka baví. Všechny povídky jsem opět samostatně komentovala v sekci Část díla.... celý text

Smrtící bílá 2019, Robert Galbraith (p)

U téhle série si vyloženě užívám, že každá kniha je dlouhá. Všechny jsou tak dobře napsaný. Vztah ústřední dvojice už může být pro někoho otravnej tím, jak jejich cesty pořád kličkujou vedle sebe, místo aby už se někde spojily, ale mě to baví, protože navzdory vývoji to není sladkobolný. Je to opravdový a kolikrát vtipný, ne okatě, ale takovým tím britským způsobem. Obdivuju, jak dokáže Rowlingová propracovat obojí, jak osobní vztahy dvojice vyšetřovatelů, který mě ve většině kriminálek otravujou, ale tady prostě stojí za to, tak i mimořádně spletitej kriminální případ. Koňský prostředí mě normálně moc nebaví, ale v téhle panské rodině se toho děje víc než předražené oplodňování klisen a střílení do vlastních koní. Závěrečná detektivní úvaha je nicméně dost rychlá na to, jak je strašně složitá, a nevěřím, že by přišli na všechno to, co Robin na vmete pachateli. Jak přišli na to, že byl v tom horním patře, poté co jim Strike s Robin prohrabali zahradu? Nicméně čtení je to fakt dobrý.... celý text

Mlha nad Shadow Sands 2020, Robert Bryndza

Kate, která v pátém měsíci nepoznala vlastní těhotenství, ani když jí tehdejší partner-kanibal páral břicho nožem. V tomhle díle to autor ještě vylepšil větou, že nůž tehdy těsně minul malé embryo. Ty jo, dítě má v polovině těhotenství skoro dvacet centimetrů. Ale k ději, náhodou se mi teď sešly dvě detektivky se setkáním s mrtvolami pod vodou, je to vážně děsivý. Kate jde do vyšetřování po hlavě s odhodláním dokázat vraždu, nakonec jde o mnohem víc, majetkové a lidské poměry kolem vodní nádrže. Tenhle příběh nebyl špatnej, ale linka s kanibalem opět byla mimo. Proč se k té divné postavě musíme vracet a ještě se v tom patlat.... celý text

Pan Kaplan má stále třídu rád 1987, Leo Rosten

Před pár lety jsem četla Pan Kaplan má třídu rád, smála jsem se u toho jako blázen a bylo to skvělý. Tohle je taky super, ale asi jsem si taky měla vybrat knihu, a ne tu nahrávku s Miroslavem Donutilem - aspoň tak si vysvětluju, že tentokrát mě to tolik nebavilo, i když šlo v podstatě o to samé, stejné prostředí i postavy, popleta Kaplan pořád ve stejném kurzu angličtiny pro přistěhovalce, stejný humor založený na jeho nepochopení cizího jazyka a nesmírné horlivosti, kvůli které si pochybení nehodlá připustit. Homoristický knihy je těžký adaptovat do zvukové podoby.... celý text

Sapiens: Stručné dějiny lidstva 2021, Yuval Noah Harari

Bylo dobrý rozhodnutí si Sapiens přečíst těsně před tím, než jsem se vydala do bolzanského muzea obdivovat Ötziho. Dost mi to prohloubilo muzejní zážitek. Tyhle stručné dějiny mě donutily přemýšlet o mnohém, i když ze stránek občas čiší radikálnější naladění autora. Zemědělská revoluce ho, zdá se mi, opravdu nepotěšila. A po ní už bylo všechno horší. Nejlíp se měli lovci a sběrači, nezávislí na jedné plodině, nemusející se starat o přírodní cykly ani hospodářství - sebrali si a snědli, co zrovna rostlo, jen pro sebe a jen pro přítomnou potřebu, žádný plánování, žádný zotročení kohokoliv nebo čehokoliv, tralalala, prostě si spokojeně sbírali, když měli zrovna chuť nebo hlad, a pak šťastní s lehkou hlavou umřeli. Pak někoho napadlo stát se zemědělcem a tím všechno podělal, protože od té doby sapiens musí plánovat dopředu, vybrat si jen jednu plodinu, která postupně je samotné zotročuje, takže když jeden rok nevyjde počasí nebo přijde na jejich území nějaká katastrofa, mají hlad. To by se lovcům a sběračům nestalo, ti by prostě popošli jinam nebo si dali k jídlu něco jiného. Pozdější kapitoly z moderní historie nekomentuju, nejvíc mě zaujala tahle pravěká část.... celý text

Poslední poklona Sherlocka Holmese 2001, Arthur Conan Doyle

Hodnotím opravdu jen svazek Poslední poklona Sherlocka Holmese, tedy povídky Vila Vistárie, Lepenková krabice, Rudý kruh, Bruce-Partingtonovy dokumenty, Umírající detektiv, Nezvěstná šlechtična, Ďáblovo kopyto, Poslední poklona. Druhou část, Z archivu SH, budu pak hodnotit samostatně. Co se týče Poklony, jak už tady někdo psal, bylo trochu poznat, že Doyle už napsal to lepší v předchozích sherlockovských svazcích. Na druhou stranu obsahuje kniha i překvapivé a velmi dobré povídky, hlavně Ďáblovo kopyto. Všechny povídky jsem samostatně okomentovala v sekci Část díla.... celý text

Vidění 2014, Vilma Kadlečková

Tohle je tak dobře napsaná série. Sci-fi běžně nevyhledávám, ale tady jsem dala na recenze a bylo to nejlepší rozhodnutí. Čtvrtý díl znamená čtvrtou drogu z össenské pětice, která ovlivňuje život Lucase Hildebrandta i všech ostatních, kteří si Össeany pustili do blízkosti. Pasáž s össenskou mší za mrtvou loď včetně obětování cestujících je strhující. Jak dlouho Lucas, teď s fialovou krví a čím dál víc se proměňující pod vlivem össenských drog, ustojí svůj život neživot? Spočítá si, co se doopravdy děje? Bude Pinky svobodnou matkou výjimečné dcery? A kdo bude po velekněžce? Těším se na další díl.... celý text

Údolí strachu 1986, Arthur Conan Doyle

Mrtví nejsou tím, kým se zdají být. Proč, to se dozvíme ve druhé části, která čtenáře seznamuje s „Údolím strachu“, kam budoucí skoronebožtík Douglas ještě jako detektiv přijel zúčtovat se zločinnými brakýři neboli svobodnými zednáři. Vetřel se do jejich lóže a stoupal čím dál výš, až se mu povedlo ty nejhorší zločince z nich vlákat do pasti, ve správnou chvíli odhalit svou totožnost a nechat je zatknout. Jenže dostali většinou jen několikaleté tresty vězení, a když z něj vyšli, začal pro Douglase boj o život. Připomínalo mi to procesy s mafií, za časů Sherlocka Holmese ale detektiv, který odhalil jména, nedostal po svém hrdinském činu policejní ochranu a život v utajení. A tak se o něj musel postarat sám, a to i neobvyklými způsoby.... celý text

Hodinky od Ašera 2018, Zuzana Dostálová

Ty jo, připadá mi, že anotace ke knize vůbec nesedí. Z děje to vypadalo, že hlavní postavy spíš než hodinky Hublot (o těch tam byla zmínka jednou a Karel vcelku smířeně prohodil: „Hm, možná jednou.“) trápí celá řada lidských katastrof. Kniha nebyla tak dlouhá, ale všichni známí a příbuzní ústřední dvojice stihli zemřít nebo alespoň vážně onemocnět, včetně zvířat. Dvojice samotná nebyla katastrof ušetřena, poslední čtvrtina knihy vzala v tomhle směru fakt rychlý spád a hodnotím ji jako nejlíp napsanou, první tři čtvrtiny jsou tak na dvě a půl hvězdy.... celý text

Malý život 2017, Hanya Yanagihara

Výborně napsaná kniha, ve které jde ale především o toxické vztahy, ze kterých je vám špatně. Judovo utrpení se mnou moc nedělalo, protože bylo neskutečné, neuvěřitelně vystupňované a on vystupoval od začátku jen jako magnet pro pedofily a násilníky, které spolehlivě přitahoval jakýmkoliv svým běžným činem, i když si jen sedl pod strom. Nelze se tak divit, že poučky o sdílené bolesti jako poloviční bolesti už na jeho zlomenou duši neplatily, a tak o sobě prostě nikdy nemluvil. Nepochopitelné je, že ač tedy lidem v sociálním kontaktu téměř nic nedával, všichni ho v jeho tajemnosti milovali a měnili kvůli němu své životy i životy svých rodin, odkazovali mu majetky, vsázeli svou profesní čest. Po pár dnech po dočtení jsem přesto došla k tomu, že ve mně tahle zvláštní kniha něco zanechala. Na Judově příběhu jsem si víc než dřív uvědomila, jak je důležité nechat minulost minulosti, obzvlášť když teď a tady máte plnou podporu všech kolem sebe. Často si člověk nese staré bolesti dál úplně zbytečně. Jasně že v jeho případě všechno hodit za hlavu nešlo, ale na druhou stranu podpora jeho blízkých byla tak neuvěřitelně obrovská, že kdyby nebyl zaseknutý jako beran a občas aspoň kývnul, lidi kolem něj by se přetrhli, aby pro něj udělali to nejlepší. Občas je fakt dobrý si to uvědomit, a i když vám vaši blízcí nechtějí jen pro váš tajemný obličej rovnou odkazovat dům v New Yorku, ale „jen“ vám vyjadřují svoji lásku třeba slovy, uleví se vám, když za to budete vděční.... celý text

Tajná historie 1996, Donna Tartt

Kniha patří ke specifickému žánru, to mi ale nezabránilo, abych kroutila hlavou nad chováním a pohnutkami hlavních postav. Už to, do jakého univerzitního spolku se rozhodli vstoupit. Vsadit v Americe, kde na vysokou školu musíte sehnat hodně peněz, v dnešní době na studium klasické řečtiny? A kvůli podivínskému profesorovi se na jeho žádost odstřihnout od ostatních studentů a učitelů a studovat výhradně u něj? Když už byl příběh takhle rozehraný, čekala jsem, že se o profesoru Julianovi něco dozvíme. Jenže celou dobu sledujeme jeho vyvolený kroužek studentů, kteří hlavně pijou, kouří a berou drogy. Svoje úsilí o změněný stav mysli se zástěrkou dionýsovských bakchanálií korunují brutálním zločinem, který se následně pokusí ututlat pomocí promyšlené vraždy. Kniha není špatně odvyprávěná, je ale zbytečně dlouhá. To nejspíš souvisí s budováním napětí. A s Dostojevským. Dostojevskij to není, ač je od začátku jasné, že autorka navazuje na Zločin a trest, a kdyby to náhodou nebylo dost jasné, vypravěč to párkrát zdůrazní.... celý text

Příběh v historii 1990, Elsa Morante

Poslouchala jsem italskou audioknihu v podání herečky Iaii Forte. A její přednes byl opravdu "forte", má velmi výrazný hlas, který škodil především malému Useppemu, protože z něj dělal spíš protivné než líbezné dítě, i vzhledem k jeho vadám řeči a nedovyvinutosti v mluvení. S jeho matkou Idou jsem soucítila, tahle samotářská učitelka nikdy nikomu nic zlého neudělala, a přece přišla o manžela, první syn jí utekl za jiným životem a ten druhý, ke kterému přilnula, přestože vznikl ze znásilnění, byl odmalička nešťastník, ačkoli se na svět díval upřímně radostně (a povídal si se zvířátky). Linka s Carlem a jeho různými identitami byla poměrně zamotaná a jeho poslední scéna v knize neúměrně dlouhá, ale působivá. Možná měla vyznít i tak, že to byla poslední těžká rána pro Useppeho (vůbec mi to nejde pod prsty, chtěla bych napsat normálně Giuseppeho, ale okamžitě slyším v hlavě to umíněné dítě, které říká "No, Useppe", protože v šesti letech nechápe, jak se jmenuje). Příběh v historii je napsaný nicméně moc hezky, i když s jistou a mnohokrát vyčítanou melodramatičností. Přílišné množství postav zemře tragickou smrtí, nikdo nenajde klid, v podstatě tam není naděje. Zajímavé je, že se nedozvíme, kdo je vypravěčka.... celý text

Návrat Sherlocka Holmese 1998, Arthur Conan Doyle

Autor vyslyšel čtenáře a vrátil Sherlocka Holmese mezi živé. Slavný detektiv opět vyhledá svého společníka Watsona a navážou tam, kde skončili, jako by žádné dva roky truchlení nebyly. Líbilo se mi to moc, všechny povídky jsem okomentovala samostatně v sekci Část díla.... celý text

Smrt staré posluhovačky 2006, Agatha Christie

Hercule Poirot zachraňuje podnájemníka staré posluhovačky paní McGinthyové před oprátkou, když po její násilné smrti všechny důkazy ukazují právě na mladého Jamese. Podobnou zápletku znám z příběhů Sherlocka Holmese, bavila mě tam jako tady. U Hercula Poirota je ale jako tradičně široký okruh podezřelých - detektiv najde v šuplíku paní McGinthyové schovaný výstřižek z novin pojednávající o starých kriminálních případech. To byla pro mě skutečná zkouška pozornosti, zapamatovat si všechna ta jména a mikropříběhy a sledovat, kterou z žen začne Poirot spojovat se smrtí staré posluhovačky a jak ji hodlá znovu najít, když žije pod jiným jménem a po letech vypadá jinak než na novinové fotce. Opět povedená detektivka, Hercule Poirot je můj velký oblíbenec.... celý text

Čarodějky na cestách 1996, Terry Pratchett

Poslouchala jsem audioknihu v podání Zuzany Slavíkové a bylo to o sto procent lepší, než když si čtu zeměplošské příběhy sama. Vždycky jsem se v nich ztrácela, protože se v nich děje strašně moc bláznivin v rychlém sledu. Pokud máte podobný problém, audio je cesta, navíc Zuzana Slavíková si předčítání užívala tak, že se Čarodějky na cestách staly jednou z nejpovedenějších audioknih, jaké jsem kdy slyšela. Díky tomu, jak střídala hlasy, dokreslila povahy všech tří čarodějek, rázné bábi Zlopočasné, poťouchlé stařenky Oggové a nesmělé Magráty. S tou jsem sympatizovala nejvíc. Ten pocit, že jste někde benjamínek a neumíte se prosadit ve společnosti dvou starých harcovnic, které dávno ztratily lásku ke svému povolání a štvou vás tím, jak jsou rozmrzelé, je mi povědomý. A navíc to jméno - je Magráta, protože její matka neuměla napsat Margareta. Mně moje německá instruktorka jógy říká Magréta, takže soucítím na druhou. Samotné téma dekonstrukce pohádkových příběhů je super nápad, a protože jsou to většinou ty nejznámější, chytala jsem se v odkazech o něco víc než v přechozích zeměplošských příbězích. Popelka, Karkulka, Sněhurka a tak. Doufám, že co nejvíc knih z téhle série existuje v audio podobě, protože jim to oproti běžnému čtení velmi přidává na atraktivitě a konečně začínám chápat, co na nich všichni mají.... celý text

Kamenná opice 2011, Jeffery Deaver

Říkala jsem si celou dobu, jsem tak nedůvtipná, nebo proč mi nedochází, o co tam jde, proč Duch honí po souši uprchlé migranty? Na konci jsem uspokojeně seznala, že tentokrát jsme s Lincolnem Rhymem géniové dva. Malinko se divím, že Rhyme zase nepodstoupil operaci, a moc nechápu, proč Sachsová se zákrokem, který mu může pomoct zase hýbat rukama, tak zuřivě nesouhlasí, když s ním chce mít dítě. Bez těchhle úmyslů bych to chápala, operace je pro Lincolna další riziko. Ale když s ním chce založit rodinu - jak by to dítě zvládali, když ona je chronická artritička, takže její pohyb jde taky pomalu do háje, a její přítel na vozíku může hýbat jedním prstem? Nakonec ale dospěli k poměrně rozumnému odkladu všech plánů, a další díl tak slibuje zase hlavně policejní honičku a detektivní práci a za to jsem nakonec ráda. K osobním životům ať se autor vrátí klidně až za dalších pět dílů, mně by nechyběly. Kniha je opět napsaná úžasně, ocitáme se zase úplně jinde, v prostředí čínských uprchlíků, kteří se snaží vylodit v New Yorku, oškubaní a hlavně pronásledovaní svým převozníkem. Děj se odehrává v malých bytech v čínské čtvrti a pak taky na pláži, ve vodě a pod vodou - mimořádně zajímavá a děsivá kapitola -, kde Sachsová loví důkazy. Velmi doporučuju, jako všechny předchozí díly.... celý text