Margherita_N komentáře u knih

(SPOILER) Nechala jsem se zinfluencovat knižním podcastem a pořídila si audioknihu, a po značnou část poslechu bylo mým přáním mít už tu blbinu za sebou. Co o příběhu Cleo a Franka říct, když ve mně nenechali mnoho pocitu sounáležitosti, spíš jsem od nich chtěla být daleko a vůbec jim nevěnovat myšlenky. Příběh začíná opileckým setkáním umělkyně Cleo, které je něco přes dvacet, a čtyřicátníka Franka, kterej má aspoň práci, ale jinak se opíjí a sjíždí a plácá životem v New Yorku. Potřeboval by vedle sebe nějakýho rozumnějšího člověka, ale skončí náhodně na Silvestra s touhle rozháranou osobou, a tak se v tom plácají oba. Za půl roku se vezmou, pijou, berou drogy, zabijou domácího mazlíčka, až Frankovi začne Cleo vyčítat, že on teda pije moc, a aby se mu pomstila, stráví během Frankovy služebky čtrnáct dnů s nějakým dánským donchuánem v jeho posteli. Před Frankem to tají, ale vnitřně má pocit, že mu to nandala za to jeho pití, a pak se utápí v žalu, protože ten Dán na ni samozřejmě při dalším setkání kašle. Pak se myslím ukáže, že s ním spala i její kamarádka, a ty dvě se sblíží s Frankovou sotva plnoletou sestrou, která se rozhodne kvůli nedostatku peněz dělat společnici. Cleo a její manžel se tedy vzájemně stáhnou do morálního bahna, podporováni svým stejně uvolněným okolím, načež se Frank zamiluje do své nové kolegyně, a tak se v knize konečně objeví sympatická postava. Jejich platonickej vztah až k následnému sblížení je světlou a vlastně hezkou pasáží knihy. Ale jinak ne, nedoporučuju ke čtení.

3 11.12.2024

V předchozích dílech Zeměplochy se Pratchett už strefoval do všeho možného, tady se pustil rovnou do náboženství. Boha Oma nechal převtělit se nedobrovolně do želvy, kterou s sebou všude vláčí vyvolený Bruta, prostý negramotný pěstitel melounů, který má být klíčem k obnovení Omovy síly, a jakkoliv neuvěřitelně to zní, vydávají se spolu na pouť plnou filozofických otázek a dilemat. Během ní vyvstávají otázky manipulace vírou, osobní svobody, odpovědnosti církevních autorit nebo následování dogmat. Je to asi nejvážnější díl Zeměplochy (četla jsem zatím prvních třináct), přestože je normálně vtipnej jako vždycky.

7 11.12.2024

(SPOILER) Zajímavej nápad, vyzradit názvem knihy hlavní spoiler. Takže čtení třetího dílu je o tom, zjistit, jak se lady America k výhře nakonec dostala, vzhledem tomu, že si po celou selekci sama podkopávala nohy. Konec je ale přece jen v něčem nečekaný. Už od druhého dílu série to vypadalo, že pokud bude Maxon trvat na tom, že si vezme Americu, stane se jí nějaká nepěkná nehoda, o kterou se postará sám král, jemuž neotesaná holka z nízké kasty ležela v žaludku. Ošemetnou situaci vyřešil brutální zvrat hodnej spíš třeba Maasové, to jsem u princeznovský série, která byla celou dobu povrchní a v podstatě nekonfliktní, nečekala. Knižní veledílo to není ani v rámci žánru, ale pro odlehčení se série Selekce dá číst, je krátká a poměrně svižná.

3 10.12.2024

A tohle byl zase nejlepší díl série o Cormoranu Strikovi, jako to píšu pokaždé, když z ní přečtu další knihu :) Ne fakt, Černočerné srdce je mistrovství na mnoha úrovních. Skoro to vypadá, jako by Rowlingová trávila čas v pochybných internetových diskusích, tak moc jsou chaty z hry autentické. A tweety, z těch mi bylo při čtení úplně úzko, jak moc zobrazují skutečné chování nevychovaných na bývalém Twitteru. Ale s tím má nejspíš spisovatelka sama bohaté zkušenosti, ze kterých stačilo pouze čerpat.
Je fascinující, do kolika rovin se v Černočerném srdci autorka pustila. Cormoranova detektivní agentura řeší případ kyberšikany, proto se Robin zapojuje do internetové hry, kterou ale vede jiná skupina lidí než seriál, podle kterého vznikla. Pachatel spravuje hru, ale oběť se podílela pouze na seriálu. A Strikova agentura musí kroužit kolem všeho dohromady a ještě pátrat mezi lidmi, kteří nemají nic společného ani s jedním a se zavražděnou scenáristkou si byli blízcí v běžném životě.
Nechme stranou, jestli by agentura bez zkušenosti s řešením kyberšikany mohla takový případ vůbec dostat na starosti, a pokud ano, jak moc by bylo vhodné prostě do toho vlítnout jako do běžné sledovačky, tedy vytipovat si podezřelé, chodit za nimi v přestrojení a zaznamenávat si, jestli něco neťukají na notebooku, zrovna když pachatel chatuje. Každopádně napsané je to natolik poutavě, že věrohodnost postupu je mi fuk. Doporučuju, dávám sto procent.

9 10.12.2024

(SPOILER) Lady America nevěděla, co chce, a tak se málem nestala princeznou, ale jen vojákovou manželkou. Jenže voják taky nevěděl, a tak s ní nejdřív doma zametl, a tak ji dostal do paláce, pak přišel do paláce za ní a začal ji oblbovat, jako by mu za to nehrozila poprava, aby ji nakonec v totálně zmateném rozpoložení dorazil tím, že ji vlastně nechce. Princ Maxon díky nastalému zmatku stihl aspoň získat nějaké zkušenosti s ostatními dámami, i když už předtím požádal otce Ameriky o její ruku, no prostě tenhle díl byl docela bordel, a ne jen obrazně. K Selekci jsem se dostala, protože to má být jedna z kultovních zakladatelek žánru, ale teda je na ní poznat, že byla pokusem, ze kterého se pak talentovanější spisovatelé poučili. Každopádně je to krátký a jako oddechovka to číst jde.

4 06.12.2024

(SPOILER) V předvánočním čase jsem dostala chuť přečíst si pohádku s princeznou na obálce :) Když jsem se snažila vysvětlit kolegyni, že se jedná o postapo Ameriku, po čtyřech světových válkách, kdy už to nejsou USA, ale llea s kastovním systémem, a že představení státu vyberou třicet pět mladých holek, které jedou do hlavního města na Selekci, ptala se mě kolegyně, jestli je to jako Hunger games. Řekla jsem, že ne, protože ty slečny mezi sebou bojujou maximálně slovně a většinu času se jen nechávají služkami oblékat do pěkných šatů a promenádují se po chodbách paláce před princem, který si mezi nimi má na základě těchto povrchních dojmů vybrat manželku. Na to mi kolegyně odpověděla: „Aha, takže to je jako Bachelor?“ No, tak nějak. Hlavní hrdinka má být jako trochu rebelující, ale to se rozvine až v dalších dílech série, v tomhle prvním se nic moc nestane, soupeřky o princovo srdce ani nemají žádný program, ale protože jí se náhodou povedlo se s následníkem trůnu setkat soukromě jako první, tak si ji na konci knihy vybere do finálové šestice, protože má prostě od začátku náskok a pro nezkušeného Maxona se to počítá. Do toho jí za dveřma komnaty hlídkuje její láska z dob před Selekcí, voják Aspen, kterýho náhodou vybrali k odvodu a převeleli do paláce zrovna v tuhle dobu. Takže tenhle vachrlatý příběh slibuje trojstranné drama v dalších dílech. Knížka je to krátká a nehluboká, moje očekávání tedy splnila, na adventní čtení je v pohodě.

3 01.12.2024

Poslouchala jsem italskou audioknihu, kterou načetl rodilý Sicilan, ale to je jediné plus, protože Ninni Bruschetta (jo, to je jeho jméno) neumí načítat knihy. Chtělo by to občas udělat pauzu nebo zvednout hlas, tohle bylo často takové jednolité brblbrblbrbl. Každopádně když jsem se chytla a dostala se do příběhu, začala jsem taky googlit, abych si srovnala, co je na románovém příběhu rodiny Floriů pravdy. A zdá se, že všechno, na čem příběh stojí. Historické události, postavy, příbuzenské vztahy, podnikatelské úspěchy. Kniha začíná zemětřesením v Kalábrii na konci 18. století, po kterém se rodina Floriových rozhodne přesunout do sicilského Palerma a tam se zkusit prosadit v podnikání. Nejde to snadno, pro místní jsou cizinci a jejich krámek s kořením na ulici Materassai nemá snadný start, ale brzy se stane velmi oblíbeným. Vzestup podnikavé rodiny podpoří to, že na začátku 19. století vzrůstá díky historickým událostem význam Sicílie a Floriové se dostávají do obchodních styků s Angličany. Paolo Florio umírá v roce 1807 a obchodní záležitosti přenechává svému bratrovi Ignaziovi a synovi Vincenzovi. Ignazio podnikání hbitě rozšiřuje o lodní společnost a zpracování tuňáků a za chvilku obchoduje s polovinou Evropy. Když v roce 1828 zemře, z Vincenza je bohatý dědic. Investuje do lodní dopravy a mimo jiné taky rozvine výrobu vína Marsala. To byl pro mě objev, že tohle víno je zásluha Floriů. Nebo třeba taky tuňák v plechovce je jejich vynález. Vincenzo je ale pořád taky mladý lev, takže mu život brzy začnou komplikovat vztahy. Jeho milánská milenka rodí pouze holky, takže on si ji odmítá vzít a nechápe, že ona tomu nerozumí. Když se jí napotřetí povede porodit syna, Vincenzo se uvolí, že by si ji teda vzal. Giulia po něm požaduje, aby zpětně legalizoval i předchozí dcery, ale tím to už nevytrhne, protože mají cejch, že je otec několik let nechtěl, což se jim vymstí na svatebním trhu a Vincenzo si tak sám podtrhne stoličku. Tahle rodinná sága je nakonec dost chytlavé čtení, tím víc, že Sicílii mám ráda, mám na ni úžasné vzpomínky a líbí se mi, že díky Lvům můžu trochu víc pochopit její vývoj a historii. Velmi doporučuju ke čtení.

2 29.11.2024

(SPOILER) Tohle je zatím můj naprosto nejoblíbenější díl série. Odložený případy mě baví, takže když se do jednoho čtyřicet let starého pustili Cormoran a Robin, strašně jsem ten příběh hltala. Když Robin došla do momentu, kdy už věděla, kde hledat, a přinesla si na to páčidlo, přemýšlela jsem, jestli si mám dát před spaním jeden nález mrtvoly na šíleném místě a riskovat noční můry v podobě Margot v nepěkném stavu, nebo je mít z toho, že si tu scénu odložím, ale stejně se mi v noci bude zdát o tom, jaké to asi bude, až to Robin otevře.
Vraha jsem neodhalila ani v nejmenším, to snad nešlo. Snad všichni ostatní byli podezřelí, jeden víc než druhej, příběh byl mistrovsky propracovanej a nechápu, že se do toho autorka nezamotala. Přece jen, Cormoran přebíral vyšetřování tak, jak ho před lety rozhrabali dva policajti, z nichž jeden byl duševně nemocný a nechal po sobě deník plný astrologických konspirací o případu a ďábelských kreseb a druhý nikam nedošel, ani když to měl v hlavě v pořádku.
Strike měl docela štěstí, že moc svědků navzdory více než čtyřiceti uplynulým letům nezemřelo a ti dosud žijící měli dobrou paměť, na to, kolik jim bylo. Každopádně jejich charaktery jsou zase výborně popsané, u toho rozhovoru se zdravotní sestrou Irene jsem se smála, i když to bylo takový tragikomický.
Taky je neuvěřitelně přesný, jak rozporuplně reaguje Robinina rodina na její rozvod. Vlastně ji mají rádi a jsou jako trochu na Matthewa naštvaný, ale hlavně v případě matky je vidět, že vinu trochu svaluje na Robin a její práci, přesně tak jak to dělal Matthew, a to Robin v tomhle zmateném a náročném období ničí ještě víc.
Tahle detektivní série se Rowlingové vážně povedla, už čtu další díl.

10 17.11.2024

(SPOILER) Hlavní postava Richard Mayhew v Nikdykde prochází svojí cestou hrdiny. Začíná v Londýně jako úředník. Jeho předvídatelný život narušuje setkání se zraněnou dívkou, která se představuje jako Dvířka a již následně u něj doma hledají dva týpci Croup a Vandemar. (Tihle dva strašně moc připomínají Wriese a Van Vrena z Kulhánkova Nočního klubu, takže jsou záruka kvalitní zábavy.) Richard se rozhodne zmizet za Dvířkou do neznáma, nic jiného mu ani nezbývá, když ztratil identitu a jeho přátelé a kolegové ho nepoznávají. Následuje pochybného chlápka někam do tunelu a následně vyleze v Podlondýně, který je kopií Londýna a kde žijí ti, kdo do něj nějak propadli. Richard se tu setkává s postavami, které mu pomáhají na jeho cestě, jsou mentory, kteří ho učí o novém světě a jeho pravidlech. Podlondýn je ale také plný podivných a nebezpečných tvorů, jako jsou ti, kteří se živí lidskou kůží, nebo zmutované bytosti. Richard by rád prostě jen našel zraněnou Dvířku a vrátil ji domů, jenže má v patách Croupa a Vandemara, kteří se ho snaží zabít a Dvířku získat pro své vlastní účely, takže je to jízda. Poslouchala jsem audioknihu v podání Matouše Rumla a doporučuju.

5 13.11.2024

(SPOILER) Super knížka, ale být dítětem, připadalo by mi to dlouhý a zamotaný, to je stejný problém, jako mám s Ikabogem. Vánoční prasátko řeší v jedné rovině osobní problémy chlapečka v jeho rodině, pak v další vztah k milované staré hračce, pak jeho vztah k nové náhradní hračce, pak přejdeme do světa hraček a tam se musí čtenář prokousat složitým mnohovrstevnatým prostředím několika měst s různými pravidly a nelehkými vztahy hraček mezi sebou a k jejich majitelům. Nakonec přejdeme do jakéhosi posledního kruhu pekla, kde se to nebohé dítě snaží zachránit co nejvíc starých předmětů před monstrem, které je likviduje. Autorka má úžasnou představivost a fantazii, ale asi bych tuhle knížku doporučila až dětem ve vyšším věku, které budou schopné to všechno pobrat.

8 13.11.2024

(SPOILER) Zatmění je temná detektivka, která mě opět vtáhla do depresivního světa Harryho Holea. Byla jsem překvapená, že se Nesbømu podařilo zlomeného proslulého detektiva znovu vytáhnout z druhého konce světa a přimět ho, aby se potýkal s bolestnou minulostí v Norsku. Po všech osobních tragédiích, které ho v rodné zemi potkaly, a po rozhodnutí odejít do USA a tam se upít, jsem neviděla možnost, jak by se ještě mohl vrátit, aby byl příběh uvěřitelný. Jenže Nesbo ji našel, Harry potřeboval prachy. A tak se opět ocitá uprostřed složitého případu, který ho nutí konfrontovat se s minulostí a znovu se zapojit do nebezpečných policejních operací, i když jako externí pomocník, a ne hvězdný policista, kterým býval. Harry má tentokrát k vyřešení případu velmi krátkou lhůtu a její splnění slibuje záchranu hned několika lidí, z nichž někteří s případem dvou mrtvých žen ani nemají nic společného. Shrnula bych to tak, že vrah je psychopat (a mimochodem odhalit se dá, pokud jste četli některé předchozí knihy série), popisy parazitů jsou ble a Harry se možná ještě někdy vrátí, protože navzdory alkoholickému začátku knihy se mu pak v Norsku celkem dařilo nepít a mozek mu pracoval skvěle jako obvykle, takže potenciál pro policejní práci tam pořád je.
Mimochodem Zatmění jsem četla německy, protože jsem si knihu koupila v místním nádražním knihkupectví při čekání na autobus, a docela mě překvapilo, že nepřekládají anglické konverzace, přijde mi to vlastně dobrý.

10 13.11.2024

Alenka, která mě dostihla až po třicítce, nejen že určitě není pro všechny děti, ale ani pro každého dospělého. Samé hádanky a paradoxy, hodně přemýšlení o absurditách. Alenka se sice odehrává v pohádkovém prostředí plném dobrodružství v neznámé zemi, ale tyhle zážitky jsou spíš hlubší metafory mezilidských vztahů a cesty životem, zvláštní taky je, že hranice mezi snem a skutečností jsou v příběhu nejasné. Nevinná, zvědavá Alenka možná usne a potkává spěchajícího bílého králíka, skočí za ním do nory a objevuje nový svět, ve kterém se holčička smršťuje a roste a potkává zvláštní lidi i zvířata a všechno jí to připadá strašně zajímavé a legrační. Nebojí se nikoho, koho potká, záhadné kočky, šíleného kloboučníka ani hněvivé červené královny. Film jsem kdysi viděla, ten mi ale opravdu připadal spíš jako pohádka. Knižní předloha je něco mnohem víc a mám pocit, že si v ní každý najde jiné významy a poskládá si vlastní obraz toho, co se vlastně v kraji divů a za zrcadlem odehrálo. Alenka není jen dobrodružství, ale i filozofická rozjímání. Je to kniha, která nás nutí přemýšlet o tom, co je skutečnost a co je jen naše fantazie.

5 13.11.2024

Kdybych před čtením neviděla seriál, byla bych asi ztracená. Svět, který Asimov vytvořil, je komplexní, propracovaný, s motivy, které z jiných sci-fi neznám. A když se navíc dozvíte, že Seldon nevytvořil jen jednu Nadaci na jednom okraji galaxie, je jasné, že v dalších dílech se příběh ještě zamotá. V knize jsou všechny postavy muži, mě se ale do paměti tolik vryly stejnojmenné ženské postavy ze seriálu, že je při čtení nemůžu nevidět. A Hari Seldon, je to génius, který chce pomocí té své psychomatematiky, nebo co to bylo, opravdu zachránit galaktickou říši tím, že upozorní na budoucí krize? Těším se na další knižní díly, i když příběh už znám v upravené podobě z obrazovky.

6 13.11.2024

(SPOILER) Pokračování Lilyina romantického příběhu, především tedy toho, který začal v dětství. Atlasovi nejen že nevadí, že si do vztahu Lily přivedla dítě, o které se budou muset celý život přetahovat s jejím problematickým bývalým manželem, ale naopak nečekaně sám udělá něco podobného, když se mu v životě objeví dvanáctiletý bratr, o kterého se nejspíš bude věčně přetahovat s vlastní matkou. Zdá se ale, že Atlasovi i Lily jejich nová poslepovaná rodina vyhovuje. Jde o nenáročný romantický příběh, napsaný o trochu líp než první díl, dala bych mu o půlku hvězdičky víc, kdyby to šlo.

4 26.10.2024

(SPOILER) Jak jsem od Kinga zvyklá na špičkově napsaný knížky, kde není ani jedno slovo navíc, tak tady jich bylo navíc dost. Ze začátku se příběh úžasně rozjíždí, když jsem došla k pasáži, kde se dozvíme, kam Al mizí, nemohla jsem se od čtení odtrhnout, hltala jsem Jakeovy první kroky v minulosti a jeho plány pro příští velkolepý návrat. A pak když se dostal do Derry těsně po ději románu To a potkal tam Bev a Richieho a mluvil s nimi? Wow. Jenže když Jack opustil šílené Derry a vydal se do Texasu, román se začal vléct a ztratil napětí. Celou dobu jsem si říkala, proč King zvolil vstup do minulosti celých pět let před atentátem na Kennedyho? To nemohl Jack vylézt u fabriky o dva roky později, aby se v minulosti plácal a čekal na svou hlavní akci třeba jen tři roky? Protože jeho život na texaském maloměstě, učitelování, organizování školního divadla a románek s běžnou texaskou ženou nebyly žádná velká zábava. Téma knihy je fakt zajímavé, cesty do minulosti mě hodně baví číst a nevzpomínám si, že bych někdy četla něco podobného, kdy se hrdina pokusí zvrátit zpětně historickou událost. A příběh je úžasně rozehraný a napínavý, jenže pak přežívání hlavního hrdiny v Texasu a občasná kontrola budoucího pachatele, jestli ještě žije, knihu trochu zabíjí. Aby nakonec přišla epická akce v poslední minutě. Úplný závěr, kdy Jake propadl nebezpečnému kouzlu zdánlivě neškodných resetů minulosti, kdy se přece dá snadno všechno napravit, přestože ho muž s oranžovou kartou důrazně varoval, hodně připomíná jinou Kingovu postavu, otce že Řbitova zviřátek. Vždyť se to přece dá všechno napravit, že jo, sice už to minule tak úplně nevyšlo a vesmír mu dává najevo, že to, co dělá, není správně, ale když tady je ta možnost, tak ji přece ještě jednou využiju, jenom jednou, vždyť jde o člověka, kterého miluju a který nesmí takhle skončit. Ve Řbitově to bylo dítě, v Dallasu žena. Tohle jsou strašně působivý momenty, který může King klidně psát pořád dokola, protože v tom je mistr.

9 26.10.2024

(SPOILER) Vážné a důležité téma, vepsané ale do takového románu pro mamky. Lily neví, co se sebou, a tak si v náhlém popudu otevře květinářství, když už ji rodiče pojmenovali Rozkvetlá Lilie. Jinou motivaci nemá a v celé knize se doslova nic o květinách nedozvíme, proto je nesmírně podezřelé, že její podnik, za jehož založení neváhala utratit všechny peníze z dědictví po nenáviděném otci, je okamžitě vyhlášen jedním z nejlepších podniků v Bostonu. Lily neví nic o podnikání a nezdá se, že by věděla něco o květinách, přesto je z ní okamžitě hvězda v oboru, přičemž květinářství vede sama s pomocí náhodné kolemjdoucí, ze které se vyklube znuděná bohatá panička, která potřebovala nějakou práci, jen aby ji z nudy doma nešvihlo. Tyhle dvě to tedy dotáhnou na žebříček nejlepších bostonských podniků hned vedle prvotřídní restaurace, kterou zase vede Lilyina bývalá láska Atlas. Toho nemůže vystát Lilyina současná láska, špičkový a díky tomu i velmi bohatý neurochirurg, který je shodou velkých náhod bratrem Lilyiny ještě bohatší zaměstnankyně. V tomhle prostředí pracháčů, kterým jde všechno, na co sáhnou, se pak rozehrává drama, kdy neurochirurg Ryle se ukáže být ještě výbušnějším, než se jevil na první pohled, přičemž jeho sestra je z toho hrozně překvapená, jako by ho neznala celý život. Lily, která tohle všechno už jednou zažila se svým otcem, celkem brzo bere rozum do hrsti a s nesmírnou podporou okolí včetně Rylovy sestry a švagra zabraňuje větší tragédii.
Téma je to těžké a je dobře, že se na něj upozorňuje. Lilyin přístup, kdy se poměrně brzy vzpamatuje a řekne si, že svého manžela nemůže znovu omlouvat a musí ho okamžitě opustit, je skoro vzornej. Jasně, neměla si ho vůbec brát, ale pořád se vzpamatovala hodně brzy. Taky mě těší, že aspoň sama přiznává, že ona má úplně pohádkovou podporu ode všech a spoustu peněz, takže může Ryla prostě odstřihnout (musí ho teda pořád vídat při předávkách dítěte) a začít žít sama. To je nesmírná výhoda, protože v životě je právě často problém to, že si podobnou samostatnost žena dovolit nemůže, a tak zůstává s násilníkem. Oceňuju poukázání na závažné téma, kniha ale celkově nemá na víc než průměrné hodnocení. A ty dopisy pro Ellen DeGeneres jsou úplnej úlet.

5 26.10.2024

(SPOILER) Poslední díl Neffovy pentalogie je zvláštní, formou i nebývalou rychlostí, s jakou prolítne delší časový úsek. Obě ústřední rodiny nedopadnou nic moc, Marie Nedobylová je zahořklá stará paní, která nemá ráda nově vzniklou republiku, a její zbývající děti tak nějak nemají rády život, až na Emánka, který je jako běžný úředník nejspokojenější. To, jak se chovají k Theodorově ženě, je vyloženě strašný, to, jak mluví Babila o svém manželovi a synovi jakbysmet. Pasáž s Cyrilem Bornem je ale nakonec aspoň nejzábavnější, kdy pracuje pro Melantrich a vymýšlí si překlad románu, který nečetl, a publikuje ho, načež se milá překladatelka konečně vrátí z lyží a řekne mu, že to mělo dopadnout úplně jinak. Nic moc víc mi po pár týdnech od přečtení neutkvělo, přikláním se k názoru, že poslední díl série je nejslabší.

3 20.10.2024

Na pohádku pro děti je to fakt dlouhý, zamotaný a krutý. Jasně, motivy dlouhodobě hladovějících dětí odtržených od rodičů známe z klasických lidových pohádek, ale u moderního příběhu od bestsellerové autorky jsem to nečekala. Těch smrtí tam taky bylo, že jsem to nedávala skoro ani já. Ikabog je plný mravních ponaučení, to je fajn, ale dětská literatura to moc není, ač tak byl zamýšlen.

4 20.10.2024

Ta kniha je tak skvěle napsaná, úplně zahrála na nějaké struny ve mně, kde je pořád ukryté to milionkrát dospělými zklamané dítě. Báry mi bylo celou dobu tak líto. Anotace knihy nesedí, Báru poškozuje stejně, jako to dělali její rodiče. Nebyla vůbec nezvladatelná, naopak byla milá a hodná, a její sestra nebyla poddajná v pozitivním smyslu slova, byla to vypočítavá matčina spojenkyně. Těžký čtení.

16 20.10.2024

O slavném období Medicejů ve Florencii si vždycky ráda něco přečtu. V klasice Vladař ale nejde jen o ně, i když k příkladům využiti jsou. Autor v knize rozebírá různé způsoby vládnutí a spravování státu. A to velmi věcně, ale zároveň ne suše. Spis to není dlouhý, ale obsahuje všechno podstatné i všechny hlavní výhody a nevýhody jednotlivých způsobů. Autor využil vlastní zkušenosti z panovnického dvora a přehled o světové politice. Super, doporučuju velmi, i jako audioknihu načtenou Igorem Barešem.

6 02.10.2024