Margherita_N
komentáře u knih
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
(SPOILER) Tohle je zatím můj naprosto nejoblíbenější díl série. Odložený případy mě baví, takže když se do jednoho čtyřicet let starého pustili Cormoran a Robin, strašně jsem ten příběh hltala. Když Robin došla do momentu, kdy už věděla, kde hledat, a přinesla si na to páčidlo, přemýšlela jsem, jestli si mám dát před spaním jeden nález mrtvoly na šíleném místě a riskovat noční můry v podobě Margot v nepěkném stavu, nebo je mít z toho, že si tu scénu odložím, ale stejně se mi v noci bude zdát o tom, jaké to asi bude, až to Robin otevře.
Vraha jsem neodhalila ani v nejmenším, to snad nešlo. Snad všichni ostatní byli podezřelí, jeden víc než druhej, příběh byl mistrovsky propracovanej a nechápu, že se do toho autorka nezamotala. Přece jen, Cormoran přebíral vyšetřování tak, jak ho před lety rozhrabali dva policajti, z nichž jeden byl duševně nemocný a nechal po sobě deník plný astrologických konspirací o případu a ďábelských kreseb a druhý nikam nedošel, ani když to měl v hlavě v pořádku.
Strike měl docela štěstí, že moc svědků navzdory více než čtyřiceti uplynulým letům nezemřelo a ti dosud žijící měli dobrou paměť, na to, kolik jim bylo. Každopádně jejich charaktery jsou zase výborně popsané, u toho rozhovoru se zdravotní sestrou Irene jsem se smála, i když to bylo takový tragikomický.
Taky je neuvěřitelně přesný, jak rozporuplně reaguje Robinina rodina na její rozvod. Vlastně ji mají rádi a jsou jako trochu na Matthewa naštvaný, ale hlavně v případě matky je vidět, že vinu trochu svaluje na Robin a její práci, přesně tak jak to dělal Matthew, a to Robin v tomhle zmateném a náročném období ničí ještě víc.
Tahle detektivní série se Rowlingové vážně povedla, už čtu další díl.
Nikdykde
Neil Gaiman
(SPOILER) Hlavní postava Richard Mayhew v Nikdykde prochází svojí cestou hrdiny. Začíná v Londýně jako úředník. Jeho předvídatelný život narušuje setkání se zraněnou dívkou, která se představuje jako Dvířka a již následně u něj doma hledají dva týpci Croup a Vandemar. (Tihle dva strašně moc připomínají Wriese a Van Vrena z Kulhánkova Nočního klubu, takže jsou záruka kvalitní zábavy.) Richard se rozhodne zmizet za Dvířkou do neznáma, nic jiného mu ani nezbývá, když ztratil identitu a jeho přátelé a kolegové ho nepoznávají. Následuje pochybného chlápka někam do tunelu a následně vyleze v Podlondýně, který je kopií Londýna a kde žijí ti, kdo do něj nějak propadli. Richard se tu setkává s postavami, které mu pomáhají na jeho cestě, jsou mentory, kteří ho učí o novém světě a jeho pravidlech. Podlondýn je ale také plný podivných a nebezpečných tvorů, jako jsou ti, kteří se živí lidskou kůží, nebo zmutované bytosti. Richard by rád prostě jen našel zraněnou Dvířku a vrátil ji domů, jenže má v patách Croupa a Vandemara, kteří se ho snaží zabít a Dvířku získat pro své vlastní účely, takže je to jízda. Poslouchala jsem audioknihu v podání Matouše Rumla a doporučuju.
Vánoční prasátko
J. K. Rowling (p)
(SPOILER) Super knížka, ale být dítětem, připadalo by mi to dlouhý a zamotaný, to je stejný problém, jako mám s Ikabogem. Vánoční prasátko řeší v jedné rovině osobní problémy chlapečka v jeho rodině, pak v další vztah k milované staré hračce, pak jeho vztah k nové náhradní hračce, pak přejdeme do světa hraček a tam se musí čtenář prokousat složitým mnohovrstevnatým prostředím několika měst s různými pravidly a nelehkými vztahy hraček mezi sebou a k jejich majitelům. Nakonec přejdeme do jakéhosi posledního kruhu pekla, kde se to nebohé dítě snaží zachránit co nejvíc starých předmětů před monstrem, které je likviduje. Autorka má úžasnou představivost a fantazii, ale asi bych tuhle knížku doporučila až dětem ve vyšším věku, které budou schopné to všechno pobrat.
Zatmění
Jo Nesbø
(SPOILER) Zatmění je temná detektivka, která mě opět vtáhla do depresivního světa Harryho Holea. Byla jsem překvapená, že se Nesbømu podařilo zlomeného proslulého detektiva znovu vytáhnout z druhého konce světa a přimět ho, aby se potýkal s bolestnou minulostí v Norsku. Po všech osobních tragédiích, které ho v rodné zemi potkaly, a po rozhodnutí odejít do USA a tam se upít, jsem neviděla možnost, jak by se ještě mohl vrátit, aby byl příběh uvěřitelný. Jenže Nesbo ji našel, Harry potřeboval prachy. A tak se opět ocitá uprostřed složitého případu, který ho nutí konfrontovat se s minulostí a znovu se zapojit do nebezpečných policejních operací, i když jako externí pomocník, a ne hvězdný policista, kterým býval. Harry má tentokrát k vyřešení případu velmi krátkou lhůtu a její splnění slibuje záchranu hned několika lidí, z nichž někteří s případem dvou mrtvých žen ani nemají nic společného. Shrnula bych to tak, že vrah je psychopat (a mimochodem odhalit se dá, pokud jste četli některé předchozí knihy série), popisy parazitů jsou ble a Harry se možná ještě někdy vrátí, protože navzdory alkoholickému začátku knihy se mu pak v Norsku celkem dařilo nepít a mozek mu pracoval skvěle jako obvykle, takže potenciál pro policejní práci tam pořád je.
Mimochodem Zatmění jsem četla německy, protože jsem si knihu koupila v místním nádražním knihkupectví při čekání na autobus, a docela mě překvapilo, že nepřekládají anglické konverzace, přijde mi to vlastně dobrý.
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem
Lewis Carroll (p)
Alenka, která mě dostihla až po třicítce, nejen že určitě není pro všechny děti, ale ani pro každého dospělého. Samé hádanky a paradoxy, hodně přemýšlení o absurditách. Alenka se sice odehrává v pohádkovém prostředí plném dobrodružství v neznámé zemi, ale tyhle zážitky jsou spíš hlubší metafory mezilidských vztahů a cesty životem, zvláštní taky je, že hranice mezi snem a skutečností jsou v příběhu nejasné. Nevinná, zvědavá Alenka možná usne a potkává spěchajícího bílého králíka, skočí za ním do nory a objevuje nový svět, ve kterém se holčička smršťuje a roste a potkává zvláštní lidi i zvířata a všechno jí to připadá strašně zajímavé a legrační. Nebojí se nikoho, koho potká, záhadné kočky, šíleného kloboučníka ani hněvivé červené královny. Film jsem kdysi viděla, ten mi ale opravdu připadal spíš jako pohádka. Knižní předloha je něco mnohem víc a mám pocit, že si v ní každý najde jiné významy a poskládá si vlastní obraz toho, co se vlastně v kraji divů a za zrcadlem odehrálo. Alenka není jen dobrodružství, ale i filozofická rozjímání. Je to kniha, která nás nutí přemýšlet o tom, co je skutečnost a co je jen naše fantazie.
Nadace
Isaac Asimov
Kdybych před čtením neviděla seriál, byla bych asi ztracená. Svět, který Asimov vytvořil, je komplexní, propracovaný, s motivy, které z jiných sci-fi neznám. A když se navíc dozvíte, že Seldon nevytvořil jen jednu Nadaci na jednom okraji galaxie, je jasné, že v dalších dílech se příběh ještě zamotá. V knize jsou všechny postavy muži, mě se ale do paměti tolik vryly stejnojmenné ženské postavy ze seriálu, že je při čtení nemůžu nevidět. A Hari Seldon, je to génius, který chce pomocí té své psychomatematiky, nebo co to bylo, opravdu zachránit galaktickou říši tím, že upozorní na budoucí krize? Těším se na další knižní díly, i když příběh už znám v upravené podobě z obrazovky.
Námi to začíná
Colleen Hoover
(SPOILER) Pokračování Lilyina romantického příběhu, především tedy toho, který začal v dětství. Atlasovi nejen že nevadí, že si do vztahu Lily přivedla dítě, o které se budou muset celý život přetahovat s jejím problematickým bývalým manželem, ale naopak nečekaně sám udělá něco podobného, když se mu v životě objeví dvanáctiletý bratr, o kterého se nejspíš bude věčně přetahovat s vlastní matkou. Zdá se ale, že Atlasovi i Lily jejich nová poslepovaná rodina vyhovuje. Jde o nenáročný romantický příběh, napsaný o trochu líp než první díl, dala bych mu o půlku hvězdičky víc, kdyby to šlo.
Dallas 63
Stephen King
(SPOILER) Jak jsem od Kinga zvyklá na špičkově napsaný knížky, kde není ani jedno slovo navíc, tak tady jich bylo navíc dost. Ze začátku se příběh úžasně rozjíždí, když jsem došla k pasáži, kde se dozvíme, kam Al mizí, nemohla jsem se od čtení odtrhnout, hltala jsem Jakeovy první kroky v minulosti a jeho plány pro příští velkolepý návrat. A pak když se dostal do Derry těsně po ději románu To a potkal tam Bev a Richieho a mluvil s nimi? Wow. Jenže když Jack opustil šílené Derry a vydal se do Texasu, román se začal vléct a ztratil napětí. Celou dobu jsem si říkala, proč King zvolil vstup do minulosti celých pět let před atentátem na Kennedyho? To nemohl Jack vylézt u fabriky o dva roky později, aby se v minulosti plácal a čekal na svou hlavní akci třeba jen tři roky? Protože jeho život na texaském maloměstě, učitelování, organizování školního divadla a románek s běžnou texaskou ženou nebyly žádná velká zábava. Téma knihy je fakt zajímavé, cesty do minulosti mě hodně baví číst a nevzpomínám si, že bych někdy četla něco podobného, kdy se hrdina pokusí zvrátit zpětně historickou událost. A příběh je úžasně rozehraný a napínavý, jenže pak přežívání hlavního hrdiny v Texasu a občasná kontrola budoucího pachatele, jestli ještě žije, knihu trochu zabíjí. Aby nakonec přišla epická akce v poslední minutě. Úplný závěr, kdy Jake propadl nebezpečnému kouzlu zdánlivě neškodných resetů minulosti, kdy se přece dá snadno všechno napravit, přestože ho muž s oranžovou kartou důrazně varoval, hodně připomíná jinou Kingovu postavu, otce že Řbitova zviřátek. Vždyť se to přece dá všechno napravit, že jo, sice už to minule tak úplně nevyšlo a vesmír mu dává najevo, že to, co dělá, není správně, ale když tady je ta možnost, tak ji přece ještě jednou využiju, jenom jednou, vždyť jde o člověka, kterého miluju a který nesmí takhle skončit. Ve Řbitově to bylo dítě, v Dallasu žena. Tohle jsou strašně působivý momenty, který může King klidně psát pořád dokola, protože v tom je mistr.
Námi to končí
Colleen Hoover
(SPOILER) Vážné a důležité téma, vepsané ale do takového románu pro mamky. Lily neví, co se sebou, a tak si v náhlém popudu otevře květinářství, když už ji rodiče pojmenovali Rozkvetlá Lilie. Jinou motivaci nemá a v celé knize se doslova nic o květinách nedozvíme, proto je nesmírně podezřelé, že její podnik, za jehož založení neváhala utratit všechny peníze z dědictví po nenáviděném otci, je okamžitě vyhlášen jedním z nejlepších podniků v Bostonu. Lily neví nic o podnikání a nezdá se, že by věděla něco o květinách, přesto je z ní okamžitě hvězda v oboru, přičemž květinářství vede sama s pomocí náhodné kolemjdoucí, ze které se vyklube znuděná bohatá panička, která potřebovala nějakou práci, jen aby ji z nudy doma nešvihlo. Tyhle dvě to tedy dotáhnou na žebříček nejlepších bostonských podniků hned vedle prvotřídní restaurace, kterou zase vede Lilyina bývalá láska Atlas. Toho nemůže vystát Lilyina současná láska, špičkový a díky tomu i velmi bohatý neurochirurg, který je shodou velkých náhod bratrem Lilyiny ještě bohatší zaměstnankyně. V tomhle prostředí pracháčů, kterým jde všechno, na co sáhnou, se pak rozehrává drama, kdy neurochirurg Ryle se ukáže být ještě výbušnějším, než se jevil na první pohled, přičemž jeho sestra je z toho hrozně překvapená, jako by ho neznala celý život. Lily, která tohle všechno už jednou zažila se svým otcem, celkem brzo bere rozum do hrsti a s nesmírnou podporou okolí včetně Rylovy sestry a švagra zabraňuje větší tragédii.
Téma je to těžké a je dobře, že se na něj upozorňuje. Lilyin přístup, kdy se poměrně brzy vzpamatuje a řekne si, že svého manžela nemůže znovu omlouvat a musí ho okamžitě opustit, je skoro vzornej. Jasně, neměla si ho vůbec brát, ale pořád se vzpamatovala hodně brzy. Taky mě těší, že aspoň sama přiznává, že ona má úplně pohádkovou podporu ode všech a spoustu peněz, takže může Ryla prostě odstřihnout (musí ho teda pořád vídat při předávkách dítěte) a začít žít sama. To je nesmírná výhoda, protože v životě je právě často problém to, že si podobnou samostatnost žena dovolit nemůže, a tak zůstává s násilníkem. Oceňuju poukázání na závažné téma, kniha ale celkově nemá na víc než průměrné hodnocení. A ty dopisy pro Ellen DeGeneres jsou úplnej úlet.
Královský vozataj
Vladimír Neff
(SPOILER) Poslední díl Neffovy pentalogie je zvláštní, formou i nebývalou rychlostí, s jakou prolítne delší časový úsek. Obě ústřední rodiny nedopadnou nic moc, Marie Nedobylová je zahořklá stará paní, která nemá ráda nově vzniklou republiku, a její zbývající děti tak nějak nemají rády život, až na Emánka, který je jako běžný úředník nejspokojenější. To, jak se chovají k Theodorově ženě, je vyloženě strašný, to, jak mluví Babila o svém manželovi a synovi jakbysmet. Pasáž s Cyrilem Bornem je ale nakonec aspoň nejzábavnější, kdy pracuje pro Melantrich a vymýšlí si překlad románu, který nečetl, a publikuje ho, načež se milá překladatelka konečně vrátí z lyží a řekne mu, že to mělo dopadnout úplně jinak. Nic moc víc mi po pár týdnech od přečtení neutkvělo, přikláním se k názoru, že poslední díl série je nejslabší.
Ikabog
J. K. Rowling (p)
Na pohádku pro děti je to fakt dlouhý, zamotaný a krutý. Jasně, motivy dlouhodobě hladovějících dětí odtržených od rodičů známe z klasických lidových pohádek, ale u moderního příběhu od bestsellerové autorky jsem to nečekala. Těch smrtí tam taky bylo, že jsem to nedávala skoro ani já. Ikabog je plný mravních ponaučení, to je fajn, ale dětská literatura to moc není, ač tak byl zamýšlen.
Vrány
Petra Dvořáková
Ta kniha je tak skvěle napsaná, úplně zahrála na nějaké struny ve mně, kde je pořád ukryté to milionkrát dospělými zklamané dítě. Báry mi bylo celou dobu tak líto. Anotace knihy nesedí, Báru poškozuje stejně, jako to dělali její rodiče. Nebyla vůbec nezvladatelná, naopak byla milá a hodná, a její sestra nebyla poddajná v pozitivním smyslu slova, byla to vypočítavá matčina spojenkyně. Těžký čtení.
Vladař
Niccolò Machiavelli
O slavném období Medicejů ve Florencii si vždycky ráda něco přečtu. V klasice Vladař ale nejde jen o ně, i když k příkladům využiti jsou. Autor v knize rozebírá různé způsoby vládnutí a spravování státu. A to velmi věcně, ale zároveň ne suše. Spis to není dlouhý, ale obsahuje všechno podstatné i všechny hlavní výhody a nevýhody jednotlivých způsobů. Autor využil vlastní zkušenosti z panovnického dvora a přehled o světové politice. Super, doporučuju velmi, i jako audioknihu načtenou Igorem Barešem.
Případ vdovy Lerougeové
Émile Gaboriau
(SPOILER) Četla jsem to, protože by se mělo jednat o první detektivní román vůbec. A je to fakt detektivka v moderním slova smyslu, ze které pak vycházel Conan Doyle při psaní Sherlocka Holmese, taky z toho důvodu jsem se ke Vdově Lerougeové dostala. Je to dobře a poutavě napsaný, a pokud milujete Sherlocka, tohle je přesně ten styl. V příběhu jde o legitimní a nelegitimní šlechtické potomky, o plánovanou záměnu novorozených dětí, která vyústila ve vraždu. Bavilo mě to velmi, už jsem rozečetla druhý roman v sérii.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
(SPOILER) Čekala jsem milé vyprávění dětského herce o natáčení Harryho Pottera. Toho je sice v knize hodně, ale jejím druhým velkým tématem je to, proč snad všechny celebrity píšou své životopisy, tedy drogy a léčebna. Tom měl vážně ve třiatřiceti letech za sebou tolik životních zkušeností, že to na knihu vydalo, osobně bych si ale vystačila se čtením o zákulisí Harryho Pottera. Možná proto, že jsem poměrně nedávno četla životopisy prince Harryho a Matthewa Perryho a teď jsem jen si říkala, cože, i ty, Draco?
Co mě překvapilo, je, že Toma Feltona nejspíš miluje Emma Watson a on ji. Knihu uvádí její předmluva, kde Toma opěvuje jako jednoho z nejlepších lidí, jaké kdy potkala, vyzdvihuje jejich vzájemné výjimečné pouto a přitažlivost, která je prý tak viditelná, že se jich lidi neustále ptají, jestli spolu někdy něco neměli, aspoň v opilosti. Emma Watson chce možná čtenářům knihy mrk mrk naznačit, že spolu opravdu něco měli. Následně se Tom rozepisuje o tom, jak ji poprvé potkal už na konkurzu, jak spolu uprostřed noci točili scénu s Hagridem v lese a ona tam mezi natáčením spala pod stromem, nebo taky jak mu v jednom z dalších dílů měla podle scénáře dát pěstí a fakt se jí to povedlo. Následuje pasáž o tom, jak za ním jako už za dospělým jezdila do jeho domu v Los Angeles na návštěvu. Ty jo, a já měla dodnes za to, že Dramione jsou jen ujeté fanfikce. Jinak je ale zajímavý, že Tom Felton se aspoň krátce zmíní o většině hlavních potterovských herců a o všech mluví hrozně hezky. Všichni jsou úžasní, inspirativní, výjimeční, od všech se toho tolik naučil. Z jeho vyprávění se zdá, že herci byli fakt prototypy svých postav, on sám si rozuměl s těmi dvěma, co hráli Crabbeho a Goyla, a kdyby herce Crabbeho pro průšvihy a vzrůstající nezájem o natáčení nevyhodili, byli by pevná trojka až do konce. Felton sám přiznává, že konkurz nejspíš vyhrál proto, že působil jako drzej kluk už proto, že na rozdíl od ostatních natěšených dětí přišel nepřipravenej a nevěděl, co je to Harry Potter. A tak si režisér řekl, jo, tohle je ideální Malfoyovic synek.
Pro fanoušky Harryho Pottera je to suoer čtení, se spoustou zákulisních informací. I když, jak jsem psala na začátku, Feltonův životopis není jen o HP, pořád dostal v knize největší prostor. A oceňuju osobnostní vývoj autora :)
Veselá vdova
Vladimír Neff
(SPOILER) Taková zkáza rodin Nedobylů a Bornů. Na začátku knihy to tak nevypadá, vdova po Martinu Nedobylovi, bývalá harfenistka Marie se naopak díky nečekanému dědictví po manželovi konečně rozmachuje k rozletu. Zařizuje domácnost po svém a děti si nejdřív vlastně mohou dělat, co chtějí. Metodějovi se ale hodiny hudby u učitele Emmy Destinnové nevyplatí, protože kromě kroužku začne s Emmou chodit do domu její rodiny a ve snaze udělat na ni dojem plácne nějakou politickou blbost a je odsouzen v procesu s omladinou. Jeho matka v zoufalé snaze mu pomoct se dostane až na audienci k císaři do Vídně, tou ale všechno jen zhorší, protože jméno Nedobyl není císaři neznámé, a kdyby mu ho Marie nepřipomínala, Metoděj by se z maléru nejspíš vyvlékl. Takhle dá císař pražské policii vzkázat, ať ho pořádně odsoudí, načež Metoděj ve vězení onemocní. Tak přichází Marie o první dítě. Následuje Theodorova nevydařená pěvecká kariéra, kterou mu matka stejně nepřeje a neustále ji kritizuje, protože v jejích očích dělá druhorozený syn všechno špatně, na rozdíl od chudáka Metoděje, který jí byl vždycky milejší. Třetí syn Viktor, oblíbenec největší, jí odejde k pluku a má se prozatím dobře, život mu Marie stihne špatně nasměrovat až poté, co se rozpadne Rakousko a Viktor přemýšlí, co dál. Dceru Babilu provdá veselá vdova proti jejímu přání, a jak se ukáže, tak naprosto nevhodně, za mladšího syna Hany Bornové, aniž by si o něm něco zjistila, protože prostě sama miluje Hanu Bornovou a chce spříznit rodiny. Nejlépe dopadne nejmladší Emánek, protože si najde ničím výjimečné úřednické místo, na kterém mu nic nehrozí, a z matčiny nespokojenosti si nic nedělá. Matka rodu Marie zahání pochybnosti rozhazovačností, nakupováním a pořádáním okázalých večeří. A na pozadí tohohle rodinného příběhu se rozpadá Rakousko a nastupuje první republika, čímž nastává období, kdy Mariino veselí definitivně opadá. Chce zpátky svůj blahobyt před válkou, chce zpátky svoje Rakousko s hlavním městem na úrovni, tedy Vídní. Čtvrtý díl Neffovy pentalogie už není taková zábava jako ty předchozí, čtení jsem si ale pořád dost užila.
Síla vzdoru
Suzanne Collins
(SPOILER) Ta knížka je taková naštvaná. Cokoliv se Katniss dozví, ji vytočí. To, že Třináctý kraj fakt existuje a ona to nevěděla, to, že ji zachránil, to, co po ní teď chce, přestože ona to chce taky, ale prostě si myslela, že sama nakráčí do Kapitolu a zabije prezidenta, a ne že jí k tomu budou strkat celej plán svržení hlavního města. Katniss se tedy nakonec sice rozhodne přijmout úlohu reprodrozda, ale představovala si to jinak, než jak se pak skutečně tváří v tvář revoluci musí chovat, takže je nakrknutá a zoufalá. Děsné je, v jakém stavu se Peeta vrátí poté, co ho zajal Kapitol, se změněným vědomím, plný obav a naočkovaný proti své někdejší lásce. To byly působivé scény. Jinak mi Síla vzdoru nesedla, myšlenkou je krutost na efekt a hlavní hrdinka vším proplouvá hlavně díky velkému štěstí. Konec je obdobně kýčovitý jako ten dovětek v posledním dílu Harryho Pottera, s tím rozdílem, že Katniss zůstala v psychicky zoufalém stavu, nezdá se, že by si vydechla, přestože už léta může žít volně, pokud jsem to správně pochopila.
Famfrpál v průběhu věků
Joanne Rowling
Kratší knížka, ale ono to stačí, protože téma by při větším počtu stránek asi nudilo. Bavilo mě, že jsem se dozvěděla, jak vlastně famfrpál vznikl, a bylo mi líto těch ptáčků, předchůdců zlatonky, kteří museli v podstatě vyhynout, aby si kouzelníci začali vyrábět normální míček. Knížka se věnuje i vývoji dalšího nezbytného náčini k hraní famfrpálu, tedy létajících košťat. Dozvíme se, jak se jmenují jednotlivé modely a jaké byly nebo jsou jejich přednosti. To už mě moc nebavilo, no. Famfrpál v průběhu věků je ale fajn doplňková knížka ke světu Harryho Pottera a vydělala dost peněz na dobré účely, takže chválím.
Fantastická zvířata a kde je najít
Mlok Scamander (p)
Před pár dny jsem se podívala na třetí filmový díl Fantastických zvířat, takže byl nejvyšší čas konečně přečíst i knihu. Nepíšu knižní předlohu, protože jí není. Tahle publikace bradavické knihovny je seznamem kouzelných zvířat s jejich krátkým popisem a občas i informací o tom, kde je možné je najít. Je to zároveň učebnice Harryho Pottera s několika jeho ručně psanými poznámkami, pár jich načmáral i Ron Weasley. Většinou měli výhrady k autorově klasifikaci nebezpečnosti některého z kouzelných tvorů nebo poznámky k tomu, že některou z pasáží určitě nečetl Hagrid, který vidí i ty nejnebezpečnější tvory jako roztomilé mazlíčky. Moc milá knížka, a ač to s ní nesouvisí, doufám, že bude časem pokračovat i filmová série o autorovi Mloku Scamanderovi a jeho příběhu s fantastickými zvířaty, ve kterém potkáváme Brumbála, Grindelwalda, Aberfortha i spousta nových postav.
Bajky barda Beedleho
J. K. Rowling (p)
(SPOILER) Hrozně se mi ty pohádky líbí, mám při čtení pocit, jako bych byla malé dítě v kouzelnickém světě. Dokážou mě do něj přenést ještě lépe než Harry Potter. Ten ale je, jak se dozvíme v Relikviích smrti, potomkem nejmladšího ze tří pohádkových bratří, po kterém i něco důležitého zdědil, takže Bajky barda Beedleho sérii o HP krásně doplňují.
