Margherita_N komentáře u knih

(SPOILER) Kdybych neměla nutkání knížky dočítat, Vražednou pomstu snad odložím. Další hladové hry, kde Katniss zase ukáže jejich tvůrcům prostředníček, když jim tentokrát celou arénu vyhodí do vzduchu, a zase je nervní z toho, že teď už ji za to ale určitě zabijou. Myšlenka celé té knihy se mi příčí, to, že má někdo potřebu vymýšlet si příběhy o mučení a vraždění dětí, které před tím, než je vypustí na smrt, dostanou osobního vizážistu, hezké šaty a velkou večeři.

3 12.09.2024

(SPOILER) Svoji letní jízdu znovučtení Harryho Pottera jsem zakončila tím, že jsem za čtyři dny zhltla sedmičku. Překvapilo mě, do jakých detailů si tu knihu pamatuju, přestože jsem ji neotevřela roky. Zjevně ve mně nechala hlubší stopu, než jsem si myslela. Každopádně co se týče příběhu jsem byla moc ráda za výlet do Godrikova Dolu, byl ale hrozně krátkej. Vždyť Harry ani neotevřel branku svého rodného domu, ač před ní stál a úplně se nabízelo vejít dovnitř, vstoupit do trosek a odnést si odtud nějakou památku na rodiče, na to krátký šťastný dětství. Vím, že už na něj z návsi mávala Hadobatylda, ale jako mohl jí říct, počkej tam pět minut, hned přijdu. Myslím, že dneska by tam Rowlingová tuhle pasáž napsala, vzhledem k tomu, jak grafomansky dlouhý knížky teď píše. Kéž bychom radši měli podrobnější příběh Harryho Pottera místo Cormorana Strika. No a na konci jsem nějak nepochopila to odzbrojování. Harryho úvaha byla, Draco přemohl Brumbála, ale hůlku mu nevzal a dál kouzlil tou svojí. Harry přemohl Draca, kterej měl v ruce svoji starou hůlku, Harry ale usoudil, že teď mu patří obě, i ta bezová, i když ta u toho vůbec nebyla. Největší haluz je, že měl pravdu. Nějak to nemůžu pochopit. Jinak je ale tahle kniha hezkým zakončením jednoho velkého příběhu.

(SPOILER) Dolores Umbridgeová, nejnesnesitelnější postava v celém světě Harryho Pottera. Ona prostě tu knížku otrávila, jakkoli byla jinak dějově dobrá. Výtku bych měla ještě k letu na testrálech do Londýna, za prvé si myslím, že je nemožné letět na něčem, co nevidíte, v několikakilometrové výšce nad zemí, prostě by vám pud sebezáchovy nedovolil se na to posadit a dát pokyn ke vzletu, a za druhé by museli letět asi tak rychlostí 400 kilometrů v hodině a to nejde přežít. A ještě k té věštbě, nepochopila jsem, proč o ní mluví jako o zbrani, a proč si pro ni Voldemort prostě nepřišel sám, když mu to tam stejně vyklidili a nikdo by ho neviděl. Možná chtěl na ministerstvu teatrálně zabít Harryho, ale zase proč by tam v tom případě zamířil až potom, co Smrtijedi zase všechno pokazili, jako by to původně vůbec neměl v plánu. Po dočtení, přestože to nebylo moje první, mi prostě zůstávají zásadní otázky. K Harryho výbuchům vzteku, který čtenáři většinou přisuzujou jeho pubertálnímu věku a často kritizujou, chci dodat, že tam se prostě dějou nespravedlnosti a sama jsem cítila, že bych se kolikrát zachovala stejně jako on a nedokázala udržet jazyk za zuby. Nevím, jestli jsem sama znovu v pubertě, protože si pamatuju, že při prvním čtení jsem ho v duchu nabádala, ať je zticha a šoupe nohama, aby ho v tom kouzelném světě vůbec nechali, ale čím jsem starší, tím víc souzním s tím, že si nenechal nespravedlnosti líbit a ozýval se.

11 08.09.2024

(SPOILER) Přečetla jsem si po nějaké době znovu Prince dvojí krve a četl se mi zase dost rychle. Je nějak míň těžkej než předchozí Fénixův řád, přestože teď už i v bradavickém hradu zlo nabývá na síle. Tentokrát tu ale aspoň nemáme žádnou Umbridgeovou, největší pizdu v dějinách potterovských postav, a s novým přírůstkem v učitelském sboru je dokonce spíš sranda. Ne pořád, ale jeho nápady typu „Dneska je nás tu málo, tak mě překvapte nějakým veselým lektvarem“ jsou mezi veskrze nevtipnými bradavickými učiteli dost osvěžující. A jak se pak opije s Hagridem, přičemž ho tak rozparádí, že mu pod nosem ukradl jed jeho mrtvého mazlíčka, je jedna z nejvíc vtipných scén knihy. Hned potom následuje ta, jak Ron sní prošlý bonbóny s lektvarem lásky a šokované Levanduli oznámí: „Uhni, Harry mě jde představit Romildě Vaneové.“ Počítám, že Rowlingová už dobře věděla, jakej zmar a horor budou následovat v sedmém díle, takže Harrymu a jeho přátelům dopřála takový poslední povyražení. Princ dvojí krve patří rozhodně k mým nejoblíbenějším dílům z HP série.

14 08.09.2024

(SPOILER) Jako zakončení série dostaly všechny čtyři ústřední dvojice ještě pátou knížku, kde se střídají ve vyprávění. Dozvídáme se, že po ukončení studia na Briaru si všichni opravdu žijou v ohromném luxusu, tak jak k tomu jejich příběhy směřovaly. Nic se nezměnilo, Dean je v té partě pořád za blbce, tady teda ještě malinko většího, Garrett je posedlej hokejem a dál jeho obzory nesahají, Tucker je pan velkopodnikatel, Sabrina samozřejmě s miminem zvládla Harvard. Nic moc se tam nestane, docela mě překvapilo, že tahle knížka vznikla, ale tak když ty předchozí měly úspěch, tak to asi z pozice autorky byla sázka na jistotu.

2 28.08.2024

(SPOILER) Přečetla jsem si znovu Ohnivý pohár, ani tentokrát jsem tam ale nenašla odpověď na otázku, jak přežíval Moody celý rok v té bedně. To mu tam mladej Skrk házel drobky a pidi lahvičky s vodou? :) A to Bradavice nemají při všech svých bezpečnostních opatřeních rušičky mnoholičného lektvaru? Jasně, vím, že nemají, když už s ním ve druháku blbla Hermiona, ale je to teda díra v bezpečnostním systému. A taky Priori incantantem mi není jasný, vylezla z něj Červíčkova ruka, ale pak už jenom mrtví? A co to Crucio, který Voldemort dělal chvíli předtím? A jak Viktor Krum trénuje s bulharským nároďákem, když celej rok studuje někde na Špicberkách? A to ho v tom nároďáku nechají, když v Bradavicích celej rok seděl v knihovně a vůbec netrénoval? Samé otázky :) Ale dobrý, jak se v tomhle díle děje spousta různých věcí (ještě Rita Holoubková a SPOŽÚS!), je to najednou úplně jiná kniha než tři předchozí a mě tenhle přelom baví.

12 23.08.2024

(SPOILER) Přečetla jsem si znovu Vězně z Azkabanu a i po letech mě furt udivuje, jak Snape překousnul to, jak s ním jeho už tak neoblíbení studenti v závěru knihy v Chroptící chýši zacházeli. Odzbrojili ho, omráčili, potloukli, a on řekne ministrovi kouzel, že na tom nenesou žádnou vinu, protože na ně určitě Black použil matoucí kouzlo? Chápu, že Blacka v tu chvíli vyhodnotil jako nepřítele číslo jedna, ale bránit po tom všem tyhle tři, když jejich pomatení kouzlem sám nevěřil, mi připadá jako dost nečekaná reakce. A pak taky - to Harrymu jen tak vrátil Pobertův plánek i neviditelný plášť a nikde nenahlásil, že takový věci má? Jako já vím, že Brumbálovi, kterej ví všechno, by to bylo zbytečný hlásit, ale jak je jeho dobrým zvykem, mohl to říct ostatním učitelům nebo takový informace utrousit u večeře ve velké síni. Nejsem žádnej Snapeův fanoušek, ale tady toho spolknul hodně. Jinak Vězeň z Azkabanu je moje skoro nejoblíbenější kniha, po ní už atmosféra těžce zhoustne a příběh Harryho Pottera se s povstáním lorda Voldemorta dostává do druhé, temné fáze.

(SPOILER) Přečetla jsem si po letech znovu Tajemnou komnatu a pořád je pro mě stejně nepochopitelný, že na Ginny, která se jevila od začátku jako vyplašená malá holka, její šílený dobrodružství nezanechalo trvalý následky v podobě deprese nebo něčeho takovýho. Vezměte si, že sotva nastoupila do nové školy, vypustila tam démona a pokusila se zabít několik spolužáků. Velikostí traumatu by se podle mě po tomhle školním roce měla blížit Harrymu a úplně se nabízí, aby pak proti Voldemortovi postupovali společně, jenže Harry, sotva ji vytáhne jako jedinej hrdina tohohle příběhu z komnaty, si jí už ani nevšimne, až mu ji pak za několik let budou muset strčit do famfrpálového týmu, protože to je to jediné, co na něj platí, kdepak by je spojilo to, že jí zachránil život v epickém souboji se svým dávným nepřítelem. Jinak jak někdy čtenáři poukazujou na to, jak mohly být v Bradavicích tak obří trubky, že jimi lezl bazilišek, řekla bych, že se můžou vytahovat a smršťovat podle potřeby, kouzelnickej svět si úplně na pevné materiály nepotrpí. Co ale nechápu, je to, jak funguje baziliškův radar na to, že po chodbě zrovna za chvíli půjde osamocený student z mudlovské rodiny, tak to už aby těma trubkama nahoru vystartoval. A Uršula, která je jinak v umývárně pořád, se při tom vždycky poflakuje kde, když její vrah znovu a znovu leze z toho stejného umyvadla? Uršula je vůbec asi největší mezerou tohohle příběhu, na hradě padesát let straší mrtvá studentka, zavražděná za podezřelých okolností, a jiného studenta popírajícího vinu za to odsoudí, aniž by se té studentky, která jim tam v podobě ducha pořád lítá před očima, zeptali, jak to bylo. Tajemnou komnatu mám přesto ráda i jako děravej příběh, i když nevím, jak ji vlastně uchopit.

13 29.07.2024

(SPOILER) Léto je ideální čas na znovupřelouskání série o Harrym Potterovi, že jo? Navíc koukám, že jsem tu k ní nikdy nenapsala komentáře, asi jsem si myslela, co bych k tomu ještě dodávala, známe to všichni skoro nazpaměť. Každopádně k prvnímu dílu. Ti Dursleyovi jsou fakt magoři, nechápu, že jim nebylo svěřené dítě dávno odebráno. Možná i to jejich vlastní, který vykrmujou k prasknutí. Harry je tady ještě roztomilej, se spravedlivou touhou zachránit svět a bez záchvatů vzteku, které jsou typické pro pozdější díly. Je to ještě pořád pohádka pro děti, kde se tolik nehledí na nějaké nelogičnosti, jako že by určitě nemohli poslat tříapůlmetrového poloobra, aby s dítětem jezdil metrem, to by asi trochu odporovalo snahám o utajení kouzelnického světa před mudly. Trochu jsem si říkala, proč se nikdy Harry Hagrida při jejich sedáncích v chajdě nevyptal na svoje rodiče, vždyť Hagrid je přece znal roky a nějaký třeba i jejich obyčejný příhody z Bradavic by potěšily Harryho i čtenáře. A potom taky, bylo to jeho zbrklý jednání na konci knihy, kdy chtěl okamžitě zakročit ve sklepení bez ohledu na to, že Brumbál se za chvíli vrátí a může to udělat sám a jaksi poučeněji, zbytečný? Za prvý Brumbál byl na cestě zpátky, což bylo jasný, a za druhý ten kámen stejně Quirell nemohl pro své nečestné úmysly získat. Takže proč Harrymu všichni tak tleskali? Závěrečná kapitola vyznívá tak, že byl zbrklej, přičemž ohrozil na životě dva svoje spolužáky, a zápas se zloduchem mohl nechat na povolanějších. Kámen mudrců je přesto návykový čtení, asi můj druhej nejoblíbenější díl.

Tak co se týče ekonomické situace studentů, byli tihle dva zdaleka nejnormálnějším párem série. Co se týče toho, že ti dva jsou vůbec pár, to je pozoruhodný, protože to, jak na Tuckera Sabrina kvůli svým nesmyslným strachům a sebepodceňování kašlala, by vydržel málokdo. Překvapilo mě, jak se série vyvinula, první dva díly byly jako přes kopírák, třetí měl najednou trochu jinou hlavní hrdinku a tihle dva jsou už úplně úlet, navíc se většina knihy ani neodehrává na Briaru, kde se ústřední dvojice seznámila na konci studia, ale o prázdninách a pak na Harvardu. Velká část knihy je věnovaná docela podrobným popisům péče o novorozence se všemi těžkostmi, to jsem od autorky po předchozích zkušenostech s Off campus sérií nečekala už vůbec. I díky tomu, respektive díky fakt reálným životním problémům, má čtvrtý díl podle mě největší čtenářskou hodnotu.

7 20.07.2024

Tenhle soubor je pro fajnšmekry, obsahuje „zbytkové“ příběhy, které sherlockovští badatelé vyhrabali po všech koutech, aby jim neuniklo nic, co se slavným detektivem z Baker Street souvisí. Nejde ale jen o detektivní případy, soubor obsahuje i eseje samotného A. C. Doylea a dlouhé předmluvy editorů a sestavovatelů knihy, kde vysvětlují, kde příběhy našli a proč se je rozhodli vydat. Já jsem si čtení jako fanoušek užila, pro běžné čtenáře nejsou nejspíš až tak zajímavé.

3 30.06.2024

(SPOILER) Tenhle díl byl hodně o dělnickém uvědomění, a to nejen v Praze, ale i ve Vídni, o osudy Bornů a Nedobylů jsme přesto nepřišli. Obě dvě rodiny utrpěly ztrátu, kterou jsem nečekala, hlavně v případě Bornů. Míša to zase schytával ze všech stran, pořád hledal někoho, kdo by ho měl rád, jenže profesora Kiesela odhadl špatně a návdavkem k polepšovně, kam ho poslal otec, se stal ještě donašečem a následky neunesl. Na druhou stranu roste nová generace, hlavně u Nedobylů je dětí hromada, jsem zvědavá, kam povedou jejich kroky a jak se zkříží s dějinami.

4 30.06.2024

(SPOILER) Jedna z mála knížek, který nechci číst znova. Alex a jeho frendíci byli tak nechutní, že mi to jednou bohatě stačilo. Je fajn, že se hlavní hrdina napravil a že na něj použili trochu jeho vlastní metody. Víc ale oceňuju překladatele, kterej v podstatě napsal knížku znova, takovou práci s jazykem jsem ještě neviděla.

10 30.06.2024

Trochu jsem Agatě záviděla, že se nikdy z ničeho nepo. Narodila se do bohatý rodiny, ale brzy zjistila, že otec, kterej nepracuje, zděděný peníze navíc špatně investoval, a tak se v jejích šesti letech museli načas uklidit do levného hotelu ve Francii a svůj vlastní anglický přepychový dům pronajmout, aby se zase na chvilku dostali do plusu. To znamená, že její otec dokázal za pár let rozfofrovat neuvěřitelně moc peněz, který jeho schopný otec vydělal velkopodnikáním v Americe. Agatha mu to ale nikdy slovem nevyčetla, nebo aspoň se o tom nezmínila ve svém životopise, prostě to brala, jak to přišlo, dokonce jí jako dítěti připadalo jako něco vzrušujícího, když mohla říkat, že zbankrotovali. K penězům pak měla podle mě vztah ovlivněný chováním jejího otce, prohlašovala, že pracovat není žádná zásluha, že lidi to dělají, protože musí. Sama pak byla na pokraji bankrotu xkrát, ale pak najednou začala asi nějak šíleně vydělávat díky psaní a prodeji práv k natáčení Poirota, protože před druhou světovou válkou najednou vlastnila osm domů. Ty jo, to se tenkrát spisovatelům žilo. Překvapilo mě taky, jak pozdě s psaním začala, docela dlouho nevěděla, kam se vrtnout, a až před třicítkou ji napadlo, že by mohla třeba zkusit napsat knihu, přestože měla vždycky velký problémy s gramatikou a jazykem a její oblíbenej předmět ve škole byla matematika. Poirota myslím vymyslela na službě v nemocnici, kde během první války ošetřovala. Já jsem třeba od jejího životopisu čekala víc právě o Poirotovi, možná o slečně Marplové (ta tam byla zmíněná jen tak mimochodem jednou větou), a méně životních peripetií. Jenže ono je to fakt z devadesáti procent osobní vyprávění staré paní o vlastním životě, někdy fakt zdlouhavé a méně vtipné, než si autorka myslí. To mě překvapilo i v kontrastu s tím, jak pečlivě stavěla vždycky svoje detektivky, i v téhle knize o tom píše, že slov má být raději míň, aby to čtenáře udrželo po celou dobu, no a pak sama zdlouhavě popisuje, jak ji na kterém plese škrtila která pentle a jaký měla tenkrát v Káhiře při uvedení do společnosti taneční pořádek. Mimochodem s tou Káhirou - to se tam fakt před sto lety jezdily Angličanky uvádět do společnosti? To by mě vůbec nenapadlo. Celkově je životopis Agathy Christie fajn čtení, ale nic moc víc.

3 29.06.2024

Tak jsem se čtrnáct let po všech ostatních pustila konečně do Hunger Games, protože už nebylo možné odolat tlaku, jak se ten příběh na mě pořád odněkud valí. Z věku cílového čtenářstva už jsem vyrostla, krásná vražedkyně s bandou stylistů kolem sebe mě nepřiměla k tomu, abych s ní soucítila a fandila jí, ale četlo/poslouchalo se to vlastně dobře a při nějaký nenáročný činnosti je to fajn audiodoprovod. Víc nadšení ze sebe ale nedostanu. Předpokládám, že tenhle příběh hodně ovlivnil Maasovou, je v něm na spousta podobností s Dvory i Skleněným trůnem.

6 20.06.2024

Zápletka je vtipná, příběh samotnej mě bavil, ale rušilo mě, jak je to napsaný, stylistika je taková nějaká neobratná. Od autorky mám radši její videa na sítích, kde si „hraje na obrozence“ a to jí fakt jde. Tahle knížka, kde rozvinula detektivní příběh s Havlíčkem, Němcovou, Světlou a mnohými dalšími, které jsem už od dob studia oboru zapomněla, je za mě na tři hvězdy. Plánuju zkusit i druhý díl.

7 20.06.2024

Ač je tohle poslední díl obecně přijímaného sherlockovského kánonu, nekončím a pustila jsem se následně i do sporných Zapomenutých případů. Sherlocka jsem si oblíbila tak moc, že po dočtení Z archchivu SH jsem vyrazila do londýnského muzea na Baker Street 221b, které je zařízené zároveň jako Holmesův byt a je dokonalé. Horní patro obsahuje relikvie ze všech Sherlockových příběhů, na stěnách jsou obrazy zpodobňující výjevy z nich, včetně Sherlockovy zdánlivé smrti ve švýcarských vodopádech. Začala jsem taky sledovat seriál s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli, no Sherlock mě zkrátka baví. Všechny povídky jsem opět samostatně komentovala v sekci Část díla.

4 20.06.2024

(SPOILER) Tady se k sobě aspoň ústřední dvojice hodila. Ty předchozí dvě byly tak nesourodý, vždycky dokonalej hokejista s ambicemi do NHL a taková nijaká holka, která má hlavně hezký tělo, a na rozdíl od toho kluka si toho ani nevšimla. Ve třetím díle jsou Dean i Allie sebevědomí až na půdu a světový ambice, tentokrát herecký, má překvapivě holka. I tentokrát zažije ale hlavní klukovská postava fatální situaci, kterou chvíli moc nezvládá, ale pak zvedne hlavu a vyjde z toho poučenej a dospělej, jako pokaždé v téhle sérii. Tahle knížka byla asi nejnormálnější ze všech tří, protože hlavní postavy se neupínaly neustále na to, jak moc dokonalá jsou těla jejich protějšků, jako v předchozích dílech. Jinak nohama na zemi příběh samozřejmě není, když hlavní postava je dvaadvacetiletej dolarovej miliardář a nymfoman.

6 11.06.2024

(SPOILER) U téhle série si vyloženě užívám, že každá kniha je dlouhá. Všechny jsou tak dobře napsaný. Vztah ústřední dvojice už může být pro někoho otravnej tím, jak jejich cesty pořád kličkujou vedle sebe, místo aby už se někde spojily, ale mě to baví, protože navzdory vývoji to není sladkobolný. Je to opravdový a kolikrát vtipný, ne okatě, ale takovým tím britským způsobem. Obdivuju, jak dokáže Rowlingová propracovat obojí, jak osobní vztahy dvojice vyšetřovatelů, který mě ve většině kriminálek otravujou, ale tady prostě stojí za to, tak i mimořádně spletitej kriminální případ. Koňský prostředí mě normálně moc nebaví, ale v téhle panské rodině se toho děje víc než předražené oplodňování klisen a střílení do vlastních koní. Závěrečná detektivní úvaha je nicméně dost rychlá na to, jak je strašně složitá, a nevěřím, že by přišli na všechno to, co Robin na vmete pachateli. Jak přišli na to, že byl v tom horním patře, poté co jim Strike s Robin prohrabali zahradu? Nicméně čtení je to fakt dobrý.

16 11.06.2024

Kate, která v pátém měsíci nepoznala vlastní těhotenství, ani když jí tehdejší partner-kanibal páral břicho nožem. V tomhle díle to autor ještě vylepšil větou, že nůž tehdy těsně minul malé embryo. Ty jo, dítě má v polovině těhotenství skoro dvacet centimetrů. Ale k ději, náhodou se mi teď sešly dvě detektivky se setkáním s mrtvolami pod vodou, je to vážně děsivý. Kate jde do vyšetřování po hlavě s odhodláním dokázat vraždu, nakonec jde o mnohem víc, majetkové a lidské poměry kolem vodní nádrže. Tenhle příběh nebyl špatnej, ale linka s kanibalem opět byla mimo. Proč se k té divné postavě musíme vracet a ještě se v tom patlat.

6 05.06.2024