Margherita_N přečtené 751

Omyl 2016, Elle Kennedy

Úplně stejný, jako byl první díl série Off-Campus, jen s jinými jmény hlavních postav. V duchu jsem viděla autorčinu osu příběhu, kterou použila znovu. Logan je školní idol, kterej si to užívá a rozdává se plnými hrstmi, až jednou potká vtipnou holku a z toho se mu poprvý v životě podlomí kolena, protože nic takovýho nikdy neviděl. Nevadí, že holka není ani sportovkyně jako on, ani nemá žádnej koníček (v prvním díle měla Hanna aspoň zpěv), vlastně se ale ráda dívá na akčňáky, takže je cool. Loganovi tohle osudové setkání úplně převrátí uvažování o životě, uvrhne se do celibátu a tu holku, která mu několikrát řekla, že ho nechce, pronásleduje a jejímu novému objevu přijde vyhrožovat domů, že se jí nevzdá. Protože to, že ho ona nechce, je přece omyl. Hádejte, jak to dopadne - nápověda, Logan má svaly a nemá „ani gram tuku“, jak ho popisuje touhou zmítaná Grace, která vlastně jenom dělá zagorku. A pak už Logan stejně jako v prvním díle Garrett vyřeší zapeklitou rodinnou situaci, protože má stejně jako Garrett nebezpečného otce, který má v rukou jeho budoucnost a hrozí, že se kvůli němu nedostane do NHL. Začínám chápat autorčin záměr vytěžit na této příběhové kostře všechny čtyři hokejisty z baráku.... celý text

Baletky 2020, Miřenka Čechová

Moc se mi líbilo, jak je to napsaný, ta paní má velkej talent nejen na tanec. Ale jinak tu knihu prostě nechápu, pro mě to byl příběh jako z jinýho světa. Jak mohla tenhle styl života ona a její spolužačky přežít? Baletní tréninky samy o sobě jsou přece strašná námaha pro tělo i hlavu. K tomu ta zodpovědnost, když je člověk sám v Praze a rodiče ho na dálku podporujou a živí. Tíha toho, že je na prestižní škole. Nedokážu si představit, jak mohly být při tomhle všem ty holky pořád v lihu nebo sjetý, kouřit, hulit. Že ten život nějak nesedí k baletním konzervatoristkám, je další věc, asi ta míň podstatná. Na druhou stranu když člověk žije v takovým stresu, jaký jim vytvářeli vyučující, je asi přirozený, že bude náchylnější k rychlým únikům z vlastního života, kterej podle všech dospělých okolo nemá nadějný vyhlídky. Je to celý smutný a název knihy působí děsně ironicky.... celý text

Na vrcholu vlny 2012, Agatha Christie

Četla jsem pod názvem Čas přílivu. Ta Agatha fakt milovala cestování, zase se při odkrývání minulosti podezřelé dozvíme, že navzdory mladému věku se její identita rozplizla kdesi mezi střední Afrikou, kde se stihla vdát, a Amerikou, kde potká druhého manžela. A to je náš bohatej strýček, kterej zemře a tím všechna sranda s dědictvím začne. Na scéně se objevuje poslední vůle a taky možnost, že na rozdíl od starého Gordona možná ještě tak úplně nezemřel Rosaleenin první manžel. To nejvíc vytáčí bratra mladé vdovy, kterej si ji vodí jako loutku a odráží Gordonovy příbuzné, kteří si chtějí z jejího dědictví aspoň něco vypůjčit. Pak se to všechno šíleně zamotá, zemře ještě několik lidí, někdo se převleče za ženu a nechá se tak z dálky vidět, ale Poirota nezmate nic a všechny ty několikrát přetočené zápletky zločinu odhalí. Dávám pět hvězd <3... celý text

Ani později, ani jinde 2011, Delphine de Vigan

Novelka se dvěma příběhy, které se překvapivě na konci nepropletou. Je poznat, že je malinko staršího data, nebo je to pařížská mentalita, nevím, každopádně jsem nechápala, proč snášela jedna ze dvou hlavních postav osm měsíců šikany na pracovišti a chovala se, jako by neměla jinou možnost než se nechat deptat. Popsané je to výborně, ale snad už jsme jako společnost trochu jinde. Vždyť měla Mathilda spoustu let pracovní zkušenosti na dobrém místě, mohla prostě šéfa nahlásit a z firmy odejít jinam (protože tam nebyl ani jeden normální kolega, naprosto toxický prostředí). Nebo bylo tenkrát tak málo práce, že byl člověk rád, že nějakou má, a snažil se nedělat problémy? Možná jo. Druhý příběh představuje v osobním životě vyhořelého lékaře, který se konečně rozešel se ženou, která si ho nevážila. Nic jiného než tenhle pocit vítězství se v jeho příběhu neodehraje, dozvíme se něco o minulosti toho vztahu, ale nic moc zajímavého v něm není. Celkově kniha vyzní tak, jaký je její konec - dva lidi v metru o sebe zavadí pohledem a každý si jede dál po své trase řešit si svoje. Každý z těch lidí v metru má něco, co momentálně prožívá, a o každém z nich by se taková novela o jednom dni v životě dala napsat. Fajn krátká kniha, ale asi nic, co by ve mně zůstalo.... celý text

Prázdné křeslo 2011, Jeffery Deaver

Zatímco v prvním díle se detektiv Lincoln Rhyme chtěl zabít a případ řešil s krabičkou smrtícího koktejlu položenou vedle sebe, ve druhém díle tomuhle paraplegikovi schopnému hýbat jedním prstem a trochu hlavou vlila novou krev do žil (a to do všech) mladá krásná spolupracovnice, a tak třetí díl začíná na klinice v Jižní Karolíně, kde se Lincoln chce stůj co stůj nechat riskantně operovat, aby se třeba pak mohl hýbat trochu víc. No ty kráso, co tohle zase bylo za jízdu. Americkej jih plnej vesnického myšlení a korupce, která sahá všude. Nebezpečnej divnej teenager, kterej unesl dvě holky do lesa a bažin. Amélie pročesávající terén s partou místních policajtů, kteří jdou všichni vzájemně proti sobě, a do konce nevíte, kdo je do mafiánské chobotnice zapletenej, kdo koho zabil v minulosti, kdo má koho na mušce teď a jestli to všechno odnese Amélie Sachsová, která se tam přimotala úplně náhodou kvůli Rhymově operaci na místní klinice, se kterou ani nesouhlasí. A když se zdá, že všechno je rozhodnuto, a Rhyme leží na nemocničním lůžku s kanylou v žíle a pomalu usíná, skloní se k němu sestra a na posledních několika stranách se rozehrává další kolo, protože chobotnice má chapadla všude, prostě všude. Pět hvězdiček, jako že je kriminálkám nikdy nedávám, ale tady jo. Nejlepší krimisérie, jakou jsem četla, hned po Cormoranu Strikovi.... celý text

Sekáč 1996, Terry Pratchett

Smrť dostane vlastní přesýpací hodiny s vyměřeným časem a taky výpověď, takže nepracuje. Mezitím se na Neviditelné univerzitě koná rozloučení se stotřicetiletým mágem Rumpálem Žičkou, ze kterého se díky tomu stane nemrtvý. Neživé věci ožívají, Ankh-Morpork čelí invazi nákupních vozíků. V horách Beraní hlavy se ve stejné době objevuje záhadný jezdec Vilém Klika a nechává se najmout slečnou Zahořalou na pomoc při sklizni, a pokud jsem to dobře pochopila, tak spolu flirtujou (Smrť, ty kráso). Snaží se zapadnout mezi vesničany, ale neustále mu to něco kazí, jako třeba když musí smrtím způsobem zachraňovat životy. Nad venkov se blíží bouřka, ve skutečnosti příchod nového Smrtě, a po souboji Smrtě-Viléma s tímhle novým nakonec rozhoduje nejvyšší vládce Azrael, jak to dopadne. Díly se Smrtěm patří k těm vtipnějším, ale tentokrát mám pocit, že knížka nebyla úplně tak intertextuálně propletená, že obsahovala méně narážek na jiné knihy, filmy, události. Ale dobrý.... celý text

Noční lov 2017, Robert Bryndza

První knihu z téhle série, Dívku v ledu, jsem četla asi před pěti lety a nijak mě neoslovila, spolu s dívkou jsem uložila k ledu celého Bryndzu. Teď mě jen tak napadlo zkusit další díl a zdá se mi to lepší, vyšetřovatelka Erika už není tak depresivní, jen je trochu protivná tím neustálým dožadováním se povýšení v práci. Hodnost je pro ni nade všechno, i když jí to prostě dát nechtějí, bude tak dlouho otravovat svoje nadřízené, až se nad ní slitujou. Takovej typ policajta zatím z kriminálek neznám. Pochopit se její chování dá, protože má za sebou tragickou ztrátu manžela a nikdo blízký v jejím životě není, rodinu má až na Slovensku a sama žije v Anglii, tak se upnula na pracovní žebříček. Ze samotného případu s nočním lovem mi toho moc neutkvělo, jen že autor pachatele vyzradil už dost brzo a pak už jen čekáme, jak na něj policie přijde. Obětí bylo víc a bylo jasné, že je potřeba najít mezi nimi spojovník, čím vrahovi v minulosti ublížily. A pak si ještě pamatuju internetové konverzace mezi Nočním ptákem (vrahem) a Vévodou, kterého geniální Erika vypátrá taky, ale aranžované setkání pod hodinami na nádraží s nastrčeným figurantem jí nevyjde, místo toho ji vrah přelstí a skočí jí po krku přímo u Vévody v bytě.... celý text

Návrh 2016, Elle Kennedy

O tom, jak se školní idol, kapitán hokejového týmu a syn hvězdy NHL Garrett zamiluje do zdánlivě obyčejné spolužačky, která na prestižní americké univerzitě studuje jen díky plnému stipendiu, protože její rodina by na to neměla. A proč má Hanna stipendium? Protože je skvělá hudební skladatelka a má výjimečný hlas, který Garretta neuvěřitelně rozpaluje, a když se k tomu ještě přidá její totálně sexy postava s pořádným zadkem a „striptérskýma kozama“ (jinými slovy se Garrett nevyjadřuje), je o doslova neuvěřitelné sexuální scény postaráno. Je to pohádka a docela blbost. Ústřední dvojice je nejvíc sexy, jak jen to jde, navíc to mají v hlavě srovnaný tak jako málokterej dvacetiletej člověk. Takže se sice na chvilku pohádaj (kvůli šíleným situacím, který by málokdo ustál), ale protože jsou tak rozumní a pojí je ta výjimečná tělesná přitažlivost a nejlepší sex, tak si vzápětí rozumně promluví a jsou zpátky spolu. Budoucí zpěvačka a hokejista. Prostě ten příběh nestojí nohama na zemi ani v jednom ohledu, jako román pro teenagery asi dobrý, ale mně by i jako náctiletou štvalo, jak jsou všichni definovaní fyzickou krásou.... celý text

Pohyblivé obrázky 1996, Terry Pratchett

Můj vztah k zeměplošské sérii je nahoru dolů, ale tenhle díl mě bavil. Označila bych ho zatím za druhej vrchol, hned po Mortovi. Asi protože u parodie na vznik Hollywoodu a filmového průmyslu jsem celou dobu věděla, na co autor naráží, a nebyla jsem polovinu knihy mimo obraz jako obyčejně u téhle série. A že to s tím filmovým průmyslem vzal autor fakt zeširoka, dozvíme se tu nejen o pocitech prvních zeměplošských celebrit, ale taky třeba o tom, jak vznikly reklamy nebo jak vynalezli popcorn.... celý text

Císařské fialky 1986, Vladimír Neff

Tahle série je fakt skvost, zejména pro ty, kteří se zajímají o historii Prahy v evropských souvislostech. Baví mě, jak postavy nejsou černobílé, jak na ně vypravěč nahlíží z pohledů různých lidí z rozmanitých vrstev. Nejvíc nohama na zemi je stará pradlena, u které se střídají jemnostslečny s milodary a ona si myslí, zase jde nějaká s krajkama, co já s tím, člověk aby si tu pomalu otevřel vetešnictví. A nahlas jemnostslečně poděkuje a vyprovodí ji s úsměvem, aby odjela a nezacláněla v chudém domku, protože nechoď Vašku, s pány na led, jak se o tom přesvědčil stařenin syn. A jemnostslečna má pocit, že udělala dobrý skutek, jedna si svými odloženými hadry a starými hračkami vyléčila svědomí a druhá si tam šla rovnou pro informace na pana Nedobyla, aniž by prokoukla, že stařena o něm nic špatného neřekne, protože u něj na zahradě může bydlet. Učeného nepraktického otce slečny Marie mi bylo líto, ale když on se té svojí filozofie a fajnového života prostě nevzdal ani v nejhorším a radši strčil dcery těm dvěma nelítostným chlapům, aby měl klid a peníze na svoje psaní. Ještě bych zmínila Bětuši - jak byla pyšná na to, že je první žena v Praze, která se nechala zaměstnat, což demonstruje svým účetním místem u Borna, načež jí její jediný nápadník za dlouhou dobu odpoví: „A co ty stovky dělnic?“ Ta kniha je tak mnohovrstevnatá a nabitá historií Evropy, které jsou tihle obyčejní lidé součástí, autor ale nestraní žádné společenské vrstvě, žádnému myšlenkovému směru, a navíc je ve svém vyprávění vtipný i jemně ironický.... celý text

Saturnin 2008, Zdeněk Jirotka

Takovej ten styl, kterej má z novějších autorů pan Boček - co věta, to perla. Nejvtipnější z celé party, která se sejde na hausbótu a následně u dědečka na venkově, je právě tenhle senior a jeho džiu-džitsu a následné předstírání šílenství před otravnou tetou Kateřinou, aby ji dostal ze své blízkosti, což mu poradil Saturnin. Super čtení, když si chcete zvednout náladu.... celý text

Tanečník 1999, Jeffery Deaver

Zase jsem měla pocit, že sleduju film. Deaverův styl psaní je rychlý, opatřený střihy, vpadnete rovnou do scény a tam probíhá rozhovor bez úvodního vysvětlování. Sledovala jsem nicméně tuhle americkou kriminálku s ochrnutým policistou Lincolnem Rhymem se zájmem. Kam se může vyvíjet milostný vztah kvadruplegika a mladé energické policistky, kterou pracovně vede, která se v terénu pohybuje za něj, má ale vlastní tvrdou hlavu a nemíní jen poslouchat zkušeného policejního harcovníka? Kam se může vyvíjet Lincolnův zdravotní stav - bude opravdu celou dobu sedět na moderním kolečkovém křesle a hýbat pouze hlavou? V tomto díle nicméně nezazněla ani jedna myšlenka na sebevraždu, což bylo jedno z ústředních témat dílu prvního. A samotný případ - nečekala jsem, že Tanečník bude zrovna tenhle, myslela jsem, že se pohybuje v jiném prostředí, že žije celkem zajištěný život a má to spíš chladnokrevně naplánované z nějakých osobních důvodů. Takže odhalení pro mě bylo překvapením.... celý text

Milý Michale 1977, Natalia Ginzburg

Říkat téhle knížce Milý Michale mi pořád připadá vtipný, četla a pak i poslouchala jsem to v originále jako Caro Michele - se skvělým přednesem italské herečky Anny Bonaiuto, která naprosto úžasně načetla jako audioknihu taky Geniální přítelkyni. Ale k milému Michalovi - šlo o moji druhou Ginzburgovou, jako první jsem předloni dostala k narozeninám Rodinnou kroniku, milé historky ze života jedné rodiny. U Micheleho / Michala jde taky o jeden úsek života rodiny s pěti dětmi, ale vyprávěný zcela jinou formou. Většina knihy je psána formou dopisů, které se prolínají s vyprávěním v reálném čase. Autorka nás na začátku uvede do nového domu matky rodu Adriany, která se svým příbytkem není zcela spokojená, a hned v jejím úvodním dopise adresovaném právě jedinému synovi Michelemu se dozvídáme, že není a nikdy nebyla v životě spokojená s ničím. Momentálně ji nejvíc trápí nezabydlenost jejího nového domu a to, že se z druhé ruky dozvěděla, že Michele utekl z Itálie do Anglie. Prostřednictvím jeho sester, nejlepšího kamaráda a bývalé milenky, ale i z dopisů samotného Micheleho se pak dozvídáme, že při svém útěku zapomněl v šuplíku vlhkého sklepního bytu, kde se zdržoval, samopal, který souvisí s jeho radikálně politickými sklony. Zvláštnější než tahle linka pro mě ale byly dopisy Adriany, která o všech svých dětech psala jako o nevzdělaných pitomcích - a psala to přímo jim. Druhá pecka byla Micheleho bývalá milenka Mara, ani ne tak proto, že nevěděla, s kým má dítě, ale spíš že měla potřebu Michelemu vypisovat, že sbalila staršího muže připomínajícího pelikána a jaké to s ním bylo v posteli, a do toho přidávala, jednou že dítě jí připadá podobné Michelemu, pak zase že ne. Na italském kurzu jsme vesměs hodnotili tak, že v té knize jsou všichni padlí na hlavu, to tak nějak sedí.... celý text

Anna z Avonlea 2019, Lucy Maud Montgomery

Annu ze Zeleného domu jsem četla před dvěma lety v důležitém období svého života. Proto když můj tehdejší zahraniční výlet teď vyústil do dalších zajímavých událostí, zase jsem si vzpomněla na Annu, vždyť má vlastně víc dílů. Viděla jsem mezitím seriál na Netflixu a musím přiznat, že mě bavil víc, protože je prostě živější a úměrnější dospělému věku. I když druhý díl knižní série ukazuje už skoro dospělou Annu, která má zaměstnání (v šestnácti je učitelka?), kniha je pořád napsaná tak, aby neřekla nic osobního, jen neškodně předkládala události ve vesnici na kanadském Ostrově Prince Edwarda. Překvapující nicméně bylo, že když jde Anna z domu na univerzitu, její adoptivní matka Marilla si dá druhé kolo a tentokrát přijme za svá rovnou dvojčata. Jsem zvědavá, jak se bude Anně studovat a jak budou děti růst, zdá se, že chlapec je ještě větší číslo, než byla ona. Zato holčička je chudák hodná a způsobná a Anně s Marillou se na tom pořád něco nezdá, že je nudná a podobně. Pfff, mají bejt rády.... celý text

Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota 2006, Agatha Christie

Z příběhů Hercula Poirota, které mám ráda všechny, je tenhle formát kratších povídek v jednom svazku můj nejmíň oblíbenej. Myslím, že genialitou by se mělo šetřit, aby nezevšedněla. A když nám ji Hercule předvede hned dvanáctkrát rychle za sebou, maličko všední. Oceňuju ale herkulovskou tematiku, která mi připomněla, že jsem od školy zapomněla snad celou antickou mytologii, a vyvolala ve mně chuť si tuhle mezeru doplnit, ať už knížkama, nebo cestováním, nejlépe obojím. Dozvídáme se tu taky poprvé, že Poirot měl bratra Achillea, ale že už je to dávno. Škoda že je ohledně své rodiny tak skoupej na slovo, ale třeba ještě v dalších knihách padne nějaká zmínka. Jo a taky se tu slavnému detektivovi zapalujou lýtka, když se znovu setká s hraběnkou Rosakoffovou, která je elegantní i při zločinné činnosti. A když je někdo elegantní, to Poirot umí ocenit. Jednotlivé případy byly na Herkulovy úkoly někdy docela našroubované, ale co, já jsem si čtení opět užila.... celý text

Dekameron 1975, Giovanni Boccaccio

Čekala jsem vybroušené vyprávění o čemkoliv, ale určitě ne obhajování nevěry a podobnou tematiku. Celej Dekameron je totiž o tom - buď s argumentem, že kdo si neužívá života naplno, je prostě hloupej (třeba když nevyužije času, kdy je jeho manžel/ka mimo domov, s někým jiným), nebo často taky tak, že to dělají všichni včetně představitelů církve. Nejmíň polovina příběhů je o poklescích jeptišek a kněží. Nejvíc to asi odnesl ten zahradník, kterej musel obsluhovat všechny jeptišky v klášteře, až už se mu samotnýmu nechtělo. Je to velmi italská kniha. Ale ne, tematizuje i jiné lidské touhy, pohnutky a vlastnosti - najdou se tam krátké poučné příběhy o závisti, lakotě, ale také šlechetnosti, čisté lásce a sebeobětování. Ten šlechtic, kterej neměl čím pohostit paní, a tak zabil svého milovaného sokola, a pak se ukázalo, že ona si sokola právě přišla vyžádat živého pro svého nemocného syna, mě málem rozplakal.... celý text

Dvůr stříbrných plamenů 2022, Sarah J. Maas

Porno s Nestou a Casianem a kolem toho trochu příběhu. Teda ony se tam stanou i důležité věci, jako že třeba Nesta se svými kámoškami, ačkoli je duševně nepřipravená a v noci vytažená z postele, jen tak zvládne úkol, na kterej se muži připravujou roky a málokdo uspěje. Jasně, ona uloupila část moci Kotlíku, takže asi nemůže být nic, co by nezvládla, ale stejně, je to trochu nuda. Oceňuju ale Nestin pohled na Rhyse, jak jí připadá nafoukanej a naprosto nepřitažlivej. Už jsem se bála, že to bude takovej místní polobůh, proti kterému nikdo na Nočním dvoře neřekne slovo. Protože já nevím, ale furt mi ta jeho padesátiletá epizoda s Amaranthou nepřipadá jako sebeobětování, za které by se mu měly líbat ruce. Jako vyloženě oddechová je to ale fajn kniha a jsem zvědavá, jestli autorka nenapíše taky něco o Elain, třetí ze sester nadané velkými schopnostmi, která doteď neudělala vlastně nic, ale měla by, když taky byla v Kotlíku.... celý text

Pád do temnot 2014, Vilma Kadlečková

Třetí díl ságy znamená třetí össenskou drogu, ökrë. Lucasovi zbývají poslední dva měsíce života, najednou mu ale ze všech stran někdo tvrdí, jako třeba gerdánská tajná služba, že ví, co by ho uzdravilo. Lucas se propadá do temnot, protože neví, komu může věřit, jestli vůbec někomu, jestli na něj náhodou nechystají spiknutí. Naopak rád by si nechal pomoct od Aš-šáda, jenže ten mu řekne, zapletl ses s Loděmi, s tím já nechci nic mít, takže ti nepomůžu. To dostane už tak zlomeného Lucase na pokraj šílenství. Série o tom, kterak si lidstvo začalo s planetou Össe, je stále složitějším konspiračním příběhem, ale udržuje si vysokou kvalitu (a zajímá mě, jak ji autorka pojme, až jí po pátém díle dojdou össenské drogy).... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Feyre má teď u sebe na Rhysandově dvoře obě sestry, protože ve své současné podobě se nemůžou vrátit zpátky domů za zeď a dělat, jako by nic. Naštvané jsou kvůli tomu obě pekelně, nebo spíš jedna je vytočená doběla a druhá je zlomená a nikdo neví, co se jí honí hlavou. Čekala jsem, že epizoda zpátky na Tamlinově dvoře bude delší, že bude zahrnovat složitou hru plnou nebezpečných situací, ale Feyre pobyla sotva pár dnů a už byla zase zpátky na Nočním dvoře. Celý tenhle díl je spíš politika mezi dvory, ne zrovna propracovaná, takže ani ne moc uvěřitelná. Autorka se ale potřebuje dostat k válečnému konfliktu, tak tam naplácá nějaké rozhovory vládců a nakonec bitvu několika armád, kterou může rozhodnout jeden magický předmět, takže je potřeba se ho zbavit. To mohlo být epické, kdyby to napsal někdo, kdo by si s tím fakt vyhrál.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Nic není tak, jak to vypadá. Feyre si myslela, že miluje Tamlina, riskovala kvůli němu nesčetněkrát život, ale při první příležitosti, kdy Tamlin udělá chybu, zjišťuje, že ho vlastně nemiluje, a aniž by si to s ním vyříkala, odletí okamžitě s jiným chlapem k němu domů a už se nevrátí, pošle jen stručnej dopis, měj se fajn, já tady zůstanu. Co k tomu říct, sympaťanda Feyre není. Tímhle chováním samozřejmě celá situace nabývá obludných rozměrů, hlavní hrdinka najednou vidí, že u Rhysanda je tráva zelenější, všechno je tu lepší. Feyre tedy teď hodnotí epizodu s Tamlinem (která mimochodem zahrnovala společné poražení nepřítele kontinentu a následnou svatbu) jako hnutí mysli, kdy měla laťku tak nízko, že se zamilovala do prvního chlapa, kterej ji vytrhl z domova, kde nebyla šťastná. Já nejsem žádnej tým Tamlin proti Rhysandovi, uznávám, že Rhys má mnohem větší šťávu. Jen jsem si občas říkala, že by ji měli kopnout do zadku oba. Rhysandovo ukryté město se ale nepřejí, tenhle nápad s malým rájem Velarisem se mi líbil, sága aspoň není od začátku do konce plná zmaru a má takovej ten šťastnej ostrůvek. A Rhysandův osobní kruh je super parta. Celkově se mi tahle série čte líp než Skleněný trůn, možná protože je plošší a hned ze začátku jsem rezignovala na nějaké literární nároky. Užívám si Velaris a je to takové pohodové čtení, protože je jasné, že všemocná Feyre vždycky všechny zachrání.... celý text