Micha-Él přečtené 282

Máš mě v krvi 2020, Elizabeth Norebäck

Naprosto úžasný, strhující psychothriller! Pomalejší rozjezd připomínající spíš psychologický román mi rozhodně nevadil, protože mám ráda cokoliv psycho. Všechny důležité postavy byly propracované do nejmenšího detailu a zápletka podaná úplně dech beroucím způsobem. Jediná malinká slabina je podle mě useknutý závěr, ocenila bych, kdyby mu autorka věnovala větší pozornost. Zrovna v tomhle případě by se mi líbilo, kdyby měla kniha navazující díl. Přesně takhle si ale představuju kvalitní psychothriller, na autorčinu prvotinu vynikající!... celý text

Andělská tvář (1) 2002, Hana Marie Körnerová (p)

Nádherná knížka, k níž mě přivedl podle mého názoru velmi zdařilý film! Příběh je sice uváděn jako romantický či milostný, ale pro mě to určitě nebyla přeslazená, bezmyšlenková červená knihovna. Romantická linka zde byla sice nesmírně důležitá a krásně, citlivě popsaná, ale všimla jsem si několika jiných kvalit. Zaprvé je to zajímavá a pravdivá kritika měšťanstva, které Körnerová opravdu nešetří. Dokázala jsem si celkem přesně představit, proč se Charlottě chování lidí příčilo. Zadruhé jde o zachycení vývoje všech tří hlavních postav. Napadlo mě, že podtitul knihy by mohl být Proměna. Zaujalo mě rovněž, jak autorka vystihla lidskou slabost snadno podléhat předsudkům. Jemný, sympatický Raoul přece musí být laskavý, naopak drsně a zanedbaně vypadající Filip chladnokrevný, bezcitný, krutý... Happy end se mi moc líbil, i když mi v mnohých romantických příbězích spíš vadí, tady bych jiný konec nejenže nechtěla, ale nedokážu si ho ani představit. Příjemně polaskal moji romantickou dušičku :)... celý text

Pokoj pro hosty 2020, Dreda Say Mitchell

Co se týká příběhu, ten je velmi slušný a moc se mi líbil. Autorka skvěle pracuje s napětím, chvílemi jsem ani nedýchala. Jenom forma působí nešikovně a zbytečně sešroubovaně, přičemž mi na konci vadilo pár nelogičností. Přišlo mi to zkrátka mírně chaotické, ale za přiměřeně dusnou atmosféru, zajímavé postavy a tajemství domu dávám 3*. Ta jedna postava, přesně, jak píše Trudoš, mohla být propracovanější. Na druhou stranu je ale dobrá psychologie u Lisy, které vidíme úplně do hlavy, takže bych to nepovažovala za zásadní problém. Rozhodně pro mě bylo nečekané, jakým směrem se příběh začal zhruba uprostřed ubírat.... celý text

Bezpečný přístav 2012, Nicholas Sparks

Další krásná kniha od Nicholase Sparkse, kterou nemůžu hodnotit jinak než 5*. Kromě romance se zde setkáváme i s dost závažným a stále aktuálním tématem domácího násilí, za které Sparksovi děkuji, protože je nezbytné na tato témata upozorňovat. Žen, jako je Katie/Erin, je bohužel mnoho a málokteré z nich se podaří ze svého "soukromého pekla" utéct. Nicméně, abych se vrátila k samotné knížce. Ano, příběh je předvídatelný, vcelku šablonovitý a dost často i kýčovitý, ale díky autorově schopnosti psát čtivě a podávat lidské osudy tak citlivě, nenásilně a přitom naléhavě, mi to vůbec nepřišlo na škodu. Naopak, ke knížce jako je Bezpečný přístav trocha toho kýče tak nějak podle mě patří. A já jako romantická duše jsem si opravdu přišla na své. Ale přesto není příběh jenom oddechový, je zde plno napětí, kdy jsem skoro nedýchala. Závěr mi přišel kouzelný, nádech mysteriózna do děje hezky zapadl. Zamilovala jsem si všechny hlavní postavy, pochopitelně kromě Kevina. Doporučuji! :)... celý text

Komunita 2020, Ragnar Jónasson

Z knížky mám pocit nevyužitého potenciálu. Četla se velmi dobře a atmosféra zde byla v souladu s prostředím ponurá, depresivní, stísněná. Motiv komunity, ducha holčičky i zločinu, který komunita skrývá, se ale podle mě dal zpracovat mnohem lépe. Docela mě to mrzí, podle anotace mě knížka opravdu zaujala. Ale nedotaženost příběhu podle mě velmi uškodila.... celý text

Mrazivé světlo 2008, Yrsa Sigurðardóttir

Druhý díl mě bavil ještě o poznání víc než první! Byla jsem hodně napjatá, jak se celá historie obou statků a s tím (ne)související vraždy vysvětlí. Nutno podotknout, že se jedná o smutný příběh, který ale skvěle osvěžuje Tóra s Matthiasem. Ty jejich slovní výměny se mi líbily a oba jsou mi, až na pár výhrad k Tóřině nezodpovědnosti a naivitě, sympatičtí. Knížka mi dost připomínala Theorina, jehož děje se odehrávají zase na švédském ostrově Öland. To je pro mě velké plus, protože Theorina zbožňuju. Islandská krajina, ezotericky zaměřený hotel, náznaky duchařiny, historie dvou rodin a k tomu soukromý život Tóry, to byla ideální kombinace, kterou jsem si nadmíru užila :)... celý text

Krutá volba 2007, Diane Chamberlain

Úchvatná kniha, která mě pohltila od začátku a nepustila až do konce. Úplně jsem cítila smutek a pocit viny společně s Eve/CeeCee. Nejvíc mě na knize zaujala psychologická propracovanost, a to jak děje, tak jednotlivých postav. Během čtení jsem se mnohokrát zamyslela, jak bych se zachovala sama. Autorka ukazuje, že stačí jiný úhel pohledu a stejná situace se jeví v naprosto jiném světle. Postavy byly uvěřitelné, s reálnými vlastnostmi a do příběhu jsem se snadno vcítila. S Eve jsem sympatizovala a držela jí palce. Nad těmito všemi pozitivy stojí také čtivý styl psaní, který čtenáře nepustí. Jak jsem zmiňovala, je to kniha psychologická, proto pro mě rozhodně nebyla oddechová. Mísily se ve mně pocity soucitu, lásky, zklamání, ale také znechucení a nenávist. Nesmím opomenout, jak moc se mi líbil závěr, to, jak se Cory zachovala, od ní bylo nanejvýš šlechetné. K postavám jsem si vytvořila vztah a sledovat, jak stojí všichni Elliotovi při sobě, mi vhánělo slzy do očí. Vřele doporučuji!... celý text

Nesnesitelná lehkost bytí 2006, Milan Kundera

Knihu nelze zaškatulkovat, je to stejně milostný román jako filozofický, společenský či psychologický, každý čtenář si v něm najde, co ho zajímá. A právě toto na Kunderových románech obdivuju! Nesnesitelná lehkost bytí je jako symfonie, prolínají se různé části, aby vyvrcholily ve strhujících posledních dvou. Kundera zde dokonale kombinuje děj s filozofií - otázky lehkosti a tíhy, duše a těla, kýče nebo krátký odstavec o spisovatelském umu, všechno je perfektně popsané, uspořádané a přínosné. Přestože člověk s ním nemusí ve všem souhlasit, autorův styl je natolik poutavý, že je čtení pro čtenáře požitek. Nutno vyzvednout to, že ač se bezesporu jedná o intelektuální prózu, je kniha psána velmi srozumitelně a čtivě. Jako mírně nadbytečné mi přišly kapitoly o hovně (!), i když i ty mají svůj skrytý význam. Druhá polovina byla více úvahová a tím pádem melancholická. Na závěr musím říct, že je sice Kundera cynik na slovo vzatý, ale sepsal román v jádru velmi dojemný.... celý text

Ledové sestry 2017, S.K. Tremayne (p)

Tohle bylo přesně to, co jsem hledala a potřebovala, knížka mě dokonale pohltila! Jedná se o psychologický román doplněný duchařinou s vynikající hororovou atmosférou a úchvatnými popisy Vnějších Hebrid. Téma záměny identity mě velmi bavilo a děsilo zároveň, nicméně v knize je toho tolik, že jsem byla udivená a vyděšená téměř celou dobu. Moc se mi líbily propracované, uvěřitelné postavy, každá má svá tajemství. Až do poslední chvíle jsem byla napjatá, jak to dopadne. Konec byl sice skvělý, ale trochu mě rozčiluje, že nebyl úplně objasněný. Kirstie/Lydie mi bylo líto, zemřela jí sestřička, byla zmatená a měla to proto mimořádně těžké (hlavně ve škole). Je tu dobře zobrazeno, jak jednání rodičů a jejich tajemství ovlivňují děti. Někdy to bohužel zachází až do neúnosných mezí jako v případě Moorcroftových. Příběh je opravdu temný a smutný, nejednou jsem měla slzy nakrajíčku, ať už jde o bezohlednost dětí ve škole nebo tragédii s balkonem. Někomu může děj připadat překombinovaný, ale mě naopak tyhle spletené osudy tím víc zajímají. Klobouk dolů před autorem, který napsal vynikající hluboké dílo! Opravdu se mi líbily duchařské prvky a opuštěnost a depresivnost ponurého Torranu!... celý text

Náměsíčná 2017, Chris Bohjalian

Do dvousté strany mě knížka vyloženě nudila, ale líbil se mi příjemně čtivý styl autora. Druhá část však byla o to zajímavější! Děj točící se kolem náměsíčnosti pokládám za dost originální, a jak se později rozjel, úplně mě pohltil. Jedinou mou výhradou je ten pomalý rozběh, a přestože mě styl psaní bavil, asi by si příběh zasloužil ještě o kapku lepší zpracování. Nevím ani přesně v čem, protože se to četlo vážně dobře. Velmi přínosné mi přišly také zápisky z deníku a spousta faktů, co jsem se dozvěděla o somnambulismu. V každém případě ráda vyhledám další Bohjalianovy knihy :)... celý text

Blízko obzoru 2017, Jessica Koch

"Jednoho dne," spustil, "až tady nebudu. V momentě, kdy budeš blízko obzoru, budeš i blízko mě..." Tak tohle byla opravdu emoční tsunami! Zřejmě nejsilnější knížka, jakou jsem četla! Podobných mám už za sebou více, ale tahle popisuje autorčin skutečný zážitek, což knize dává úplně jiný rozměr. Místy to může vypadat, že je psána jako typická červená knihovna, protože se sice jedná o román, ale spíše v deníkové podobě. Na příběhu ale není tak podstatná forma jako poslání, zachycení autentických pocitů autorky a důvěryhodné, někdy až syrové zachycení reality. Veškeré situace jsem prožívala s Jessicou, bylo to neuvěřitelné! Z textu čiší láska, přátelství, naděje, nekonečná žízeň po životě, ale stejně tak bolest, smrt, strach o milovanou osobu a smutek. Zařadila se mezi moje TOP knihy, proto ji všem vřele doporučuju. Příběh se zabývá vážnými tématy, ale přesto se vám na tváři občas objeví úsměv. Dannyho mi bylo hrozně líto a obdivuju Jessicu za její odvahu a odhodlání. Má můj obdiv hlavně v tom, že dokázala tak bravurně své pocity sepsat a prožít tuto strašlivou bolest znovu. Je a Tinu si prostě nejde nezamilovat... :)... celý text

Poslední rituál 2007, Yrsa Sigurðardóttir

Víc než polovina knížky mi přišla zbytečně rozvleklá a bez spádu, ale moc jsem sympatizovala s Tórou a Matthiasem, výborně se to četlo a dozvěděla jsem se zajímavé informace o čarodějnictví. Asi po 250. straně mě ale příběh úplně pohltil a já byla hrozně napjatá, jak to celé dopadne. Po dočtení můžu jen říct, že se jedná o opravdu skvěle propracovanou detektivku se stejně skvělými postavami a jako bonus čtenář dostane spoustu zajímavostí z magie a čarodějnických procesů na Islandu! Zejména v první polovině jsem se trochu podivovala nad tím, že knihu napsala stejná autorka jako "Pamatuji si vás všechny", protože ta byla opravdu mrazivá. Tahle je naopak navzdory všem ohavnostem napsaná dost jemně, a i když je atmosféra tajuplná, rozhodně jsem se nebála jako u výše zmíněné. Druhá polovina mě ale dokonale přesvědčila o tom, že Yrsiny detektivky budou výborné, těším se na další Tóřin případ :)... celý text

Osudová posedlost 2005, Klára Janečková

Knížka mě přilákala svou anotací, exotickým prostředím a vztahem Češek s muslimy. Už z obálky je patrné, že se nebude jednat o nijak hodnotnou literaturu (černoch v Tunisku?) a já měla první půli sto chutí knihu odložit. Přišlo mi to hrozně hloupé. Jednoduchý až primitivní styl psaní, který působí jako dívčí román psaný puberťačkou. Pozitivem této jednoduchosti však bylo, že text byl hodně čtivý. Vytáčely mě také faktické chyby, kterých v textu bylo požehnaně - islám prý vznikl v 6. st., poslední Mohamedovou manželkou byla Aisha, autorka si hidžáb plete s nikábem a mnohé další. Přesto si knížka vedla ve druhé polovině lépe, moc se mi to líbilo. Samozřejmě vedle knih jako je Fatwa apod., tato působí jako laciný brak. Kladně tedy hodnotím prostředí, akci, čtivost a příjemný konec. Záporně naopak nedůvěryhodnost příběhu, nepřesvědčivě vytvořenou atmosféru, ploché charaktery postav a autorčino černobílé vidění světa.... celý text

Fobie 2018, Wulf Dorn

Z Fobie mám rozporuplné pocity, proto jsem nedala 5*. Na jedné straně je to čtivý, z psychologického hlediska velmi propracovaný thriller začínající opravdu hodně napínavě. Nicméně na druhé straně mi tam po tom slibném začátku napětí celkem chybělo. Po dočtení mám dojem, jako bych spíš četla výborný psychologický román s prvky krimi. Co ale musím rozhodně vyzvednout, je již zmíněná psychologická propracovanost a přesah. Autor ukazuje, že nikdo nejedná tak, jak jedná, zcela bezdůvodně. Často mívají i ty zdánlivě nejšílenější činy racionální motivy. Dále, že každý z nás, byť si to nechce přiznat, trpí nějakými strachy a fobiemi. Myšlenkové pochody jednotlivých postav a jejich chování také Dorn skvěle vystihl. Na knize je znát jeho profese psychiatra, což pokládám za velmi pozitivní. Kdybych tvrdila, že mě kniha nechala chladnou, lhala bych. Spíš mi jen nepřipadá jako ukázkový thriller. Přesto se ale někdy s chutí pustím do série Lesní psychiatrická klinika...... celý text

Zapomenutá zahrada 2017, Kate Morton

Kdybych mohla, dala bych hvězdiček mnohem víc. Ten román je nádherný, kouzelný, prostě výjimečný... Nenacházím slova, jak popsat ten úžasný, tklivý a zároveň láskyplný pocit po dočtení. Způsob, jakým Kate Morton vypráví, jsem si během pár kapitol zamilovala a opravdu mi připomíná staré anglické romány. Jak popisuje krajinu, zpěv ptáků, šelestění větru, používá krásné metafory, to všechno mě vzalo neskutečně za srdce! A pak samotný příběh... Propojení tří časových linií, osudy hlavních postav i těch vedlejších, to je něco překrásného, dojemného, a přesto nadějeplného. Nejsympatičtější mi v historické linii byla Eliza. Chovala se přirozeně, nespoutaně, měla těžký život, ale pokaždé se dokázala zvednout. Naopak zklamáním pro mě byla Rose. Takové sobectví a manipulace, jaké vůči Elize projevila, mě upřímně šokovaly. Kamarádku jako ona bych rozhodně mít nechtěla. Teď si uvědomuju, že mi připomíná Editu ze Zweigovy "Netrpělivosti srdce". Taky si myslela, že když je nemocná, může manipulovat s city druhých. Linie s Cassandrou mi zpočátku připadala nadbytečná, ale v závěru do sebe všechno zapadlo. Nic nepřebývalo, nic nechybělo. I když byl děj dostatečně zamotaný, nepůsobil překombinovaně, naopak byl vylíčen velice reálně. Přímo jsem cítila vůni tajemné zahrady, jako bych seděla pod onou jabloní. Oblíbila jsem si ji stejně jako Eliza a Cassandra. Jedná se o hodně pohnutý osud tří generací, ale byla jsem ráda z naděje, která vyklíčila na konci. A propojení s pohádkami bylo skvělý nápad, dodávalo to příběhu na intenzitě, kouzlu. Rozhodně doporučuji! :)... celý text

Na západní frontě klid 1967, Erich Maria Remarque (p)

Román, z něhož běhá mráz po zádech! Přestože Remarque popisuje šílenou realitu války, právě tím, jak je lidský, se dotkne snad úplně každého. Přiznám se, že pasáže ze zákopů mě nebavily, ale poselství díla není jen pobavit. Jak píše autor na začátku, cílem je podat svědectví o generaci, která byla válkou rozbita, ač někteří unikli jejím granátům. To se podle mého mínění povedlo na výbornou, knížka ve mně bude ještě dlouho rezonovat.... celý text

Ukrytá 2019, Gytha Lodge

Ukrytou považuji za autorčin velmi zdařilý debut! Knížka se výborně četla a nenudila. Zpočátku jsem se bála, že děj skrze vyšetřování bude rozvláčný, ale bylo tomu přesně naopak - právě to vyšetřování se ukázalo být nejzajímavější. Flashbacky k osudnému večeru a noci a pohled Aurory jsem opravdu ocenila, protože jsem mohla srovnat, jak situaci prožívala sama Aurora a jak ji vnímali, případně pozměňovali, ostatní. Navíc jsem s ní sympatizovala, trochu mi připomínala mě v tehdejším věku. Postavy vyšetřovatelů jsem si oblíbila pro jejich věrohodné popisy, jsem ráda, že nikdo nebyl vylíčen černobíle. Autorka si se čtenářem dlouho pohrávala, kdo byl skutečným pachatelem, to je pro mě další plus. Na závěr mi bylo Aurory hodně líto, byla to tragédie. Takže za mě určitě spokojenost :)... celý text

Krasojezdkyně 2017, Jojo Moyes

Nádherná knížka plná emocí a lásky ve všech možných podobách. Pohladila na duši :)

Mlýny osudu 2014, Johan Theorin

Knížka se mi neskutečně líbila, byla takovým vrcholem ölandské série. Nejvíc jsem sympatizovala s Gerlofem, který nemůže v žádném dílu chybět. Je to takový charismatický, vynalézavý důchodce, není mu jedno, co se děje na Ölandu. Pak jsou tu Klossovi a Aron Fredh. Linky ze SSSR byly fascinující, bavily mě. Zprvu jsem více "fandila" Klossovým, ale nakonec jsem názor změnila a Aronovu chování jsem vlastně rozuměla. Styl Theorinových knih mi na 100 % vyhovuje. Autor se věnuje hodně vyprávěním o životě na ostrově, lidech, krajině atd., což se mi moc líbí. Místo brutality a akce se tu setkáváme hlavně se silnými lidskými příběhy. :)... celý text

Dům ozvěn 2008, Barbara Erskine

SPOILERY!!! Dlouho jsem byla rozhodnutá knize dát nejvyšší hodnocení. Od začátku do konce mě udržovala v napětí, byla tam tajemná, mrazivá atmosféra a k tomu úžasně čtivý styl autorky. V popředí stojí starodávný dům s tragickou historií, to mě přímo uchvátilo. ALE ke konci se to zvrhlo v jakýsi laciný horor pro ženy v čele s neohroženou vymýtačkou duchů. Kromě toho, že v domě bylo předuchováno, sex s duchem krále tomu nasadil korunu. Vůbec by mi nevadilo, kdyby autorka nešla tak hluboko do minulosti, ale skončila třeba v 19. století. Po tří sté straně u mě kniha naprosto ztratila hodnotu, protože se příběh stal hrozně hysterický. Navíc ješte ta smontovanost - prokletí, čarodějnictví, do toho zapletený král, přízraky chlapců atd. Paradoxně, dokud se děj "táhnul", kniha mě moc bavila a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Naštěstí to docela spravila poslední kapitola, díky níž jsem se rozhodla dát 4*. Dalším zajímavým aspektem knihy jsou postavy. Musím přiznat, že ani jedna z nich mi nebyla vyloženě sympatická, což ale podle mě není směrodatné, protože sympatičnost postav pro mě není měřítkem kvality díla. V životě taky nepotkáváme jen milé a přátelské lidi. Luke a Lyn byli neuvěřitelně natvrdlí, Joss zase příliš hysterická a přepracovaná, i když pořádně nic nedělala. Budiž... Naprosto katastrofální byl ale překlad knihy, mám dojem, že překladatelka byla snad opilá (:D). Suma sumárum, navzdory všem zmíněným negativům se mi kniha líbila a příjemně jsem se u ní bála. Erskinová dokáže výborně vystihnout atmosféru ponurého sídla. Na začátku jsem čekala spíše psychologický román s duchařskými prvky a dostala jsem horor pro ženy. Erskinovou ale rozhodně nezavrhuju, někdy si od ní zkusím přečíst jinou knížku. :)... celý text