Minas
přečtené 248
Most
2003,
Iain Banks
Most, most, most.. jak je dlouhý? Spojuje dva břehy a nebo nespojuje nic? Dá se z něj uniknout a nebo ne? Jsou tyto otázky vůbec podstatné? A co ty podivné události, co se zde odehrávají, mají něco znamenat? Lidé, kteří si na vás později nepamatují.. věci, které nefungují pouze vám.. nebo co má znamenat letadlo, které vypouští kouřové signály v Braillovém písmu? Tím vším nás autor zahlcuje. Ať už jde o zdánlivě nelogické souvislosti nebo naprosté absurdity, autor se nebojí jich všemožně používat, protřepávat (pozor nemíchat) a nechává je působit na čtenářův úsudek. Sny, sny, sny.. všude se tu válí, pořád přicházejí. Hlavní hrdina se probouzí na mostě, kde platí snad jediný řád a to chaos. Snůška snů, která je zde jednotlivě představována působí jako samostatné povídky (které mají svou vnitřní symboliku) a musím říci, že právě tyto "jednotlivé povídky" mě ze začátku táhly. Ono totiž ať už se jedná o příběh kočího, kterému na cestě brání stejný kočí.. o muži, který se ocitne na točitém mostě a na břehu se odehrávají každé chvíli lesbické scény, které autor s největší oplzlostí popisuje.. či příběh barbarského hrdiny, který víc než 20 stránek mluvoří, jak chce pospasiť Šipeckou Planorůži.. vždy se jedná o kvalitní vyprávění, kdy autor uchvacuje právě tím, že své fantazii neklade hranic. A další vyprávění o obyčejném životě, obyčejného muže, který běží víc než obyčejně. Podané ale vkusně, jak se právě na Bankse sluší, s dobovými reáliemi a hity nejen let 80. Kniha se mi velice líbila a vždy se stalo něco, co mě na příběhu udivilo, jak si autor fantazíruje skoro bez hranic. Samotné dlko mi vzdáleně připomínalo film Stay (Hranice života) a co stojí za nemalé povšimnutí, je jistě překlad samotného mistra Kantůrka, který se ve výrazivu notně vyřádil. A já si tak připadám, jako hlava Kerberose valící se do nicot: "Zrakuju směrdol z útesiště a zrakuju Kra-Beruš, jakon dopaduje na šutroskály na dolnoze skalnice. Mujá sám sebou mnohočetně spokojný, dočas, kdy onta mozkovnice, co mujá odsťal psozvířeti, nepočne válovat a váluje k skraj skalnice." Vřele doporučuji všem, kteří dokáži zvládnout trochu těžší četbu a mají rádi skládání mozaiky příběhu (ač tato kniha není v příběhu nijak originální). Takže pánové a dámy, nezapomeňte si na tento výlet vzít velký klobouk s širokým okrajem, bude se vám hodit :))... celý text
Mrtvá zóna
1999,
Stephen King
Mrtvá zóna pro mne byla první a zatím i jedinou Kingovkou, kterou jsem četl. Do náruživého čtení jsem se dostal snad už kolem 30. stránky, kdy mne kniha chytla. Rád si užívám psychologické načrtávání postav a přišlo mi, že King ví jak na to. Kniha má jak dech beroucí okamžiky, tak pár docela hluchých míst, při kterých jsem se vyloženě nudil. Byl jsem nucen překousnout i slangové výrazivo při vyprávění a doufám, že je to jen bídná práce překladatele (nemluvím o přímé řeči v slangu), až přečtu jinou knihu od Kinga, budu si pak moci udělat obrázek, kde že je pro mne ta chyba. Ale co musím Kingovi zcela jistě vytknout, je poslední čtvrtina knihy, která jde zcela proti duchu toho, co již bylo napsáno. To, co se děje v poslední části, by se dalo pochopit mnohem lépe, kdyby si King dál tu práci a vykreslil více psychologii hlavní postavy, která se rozhoduje, zda má udělat to, co udělá. Osobně mi to přišlo, jako kdyby si hlavní hrdina řekl, že tak to prostě bude a pouze jen tak na okraj hledá záminky ve svém okolí, aby "to" mohl uskutečnit. A závěr (myšleno starostou s dítětem) mi přišel nedotažený, odfláknutý, jako kdyby si King potřeboval už jít z toho všeho psaní lehnout a ráno, když se vzbudil, sepsal závěrečnou kapitolu knihy, aby ji mohl odpoledne šoupnout do vydavatelství. Pro mne tedy zatím na 3,5* Uvidíme na jakou stranu se ukazatel vychýlí, až si od něj přečtu něco dalšího.... celý text
