Minas
přečtené 248
Zelená míle
2008,
Stephen King
Možná to bude tím, že jsem několikrát viděl film, který je jeden z mých nejoblíbenějších a až poté se setkal s knihou. Možná to bude tím, že King právě u této knihy zvolil psaní na pokračování. V každém případě se mi nedostávalo to, co jsem od Zelené míle očekával. Ač jsem se tomu sám divil, první dvě kapitoly (díly) mě nechávaly zcela chladným. Posléze se děj ale začal stupňovat, co do příběhu, tak do zážitků. Pomyslným vrcholem je pro mě část Noční výprava, která pro mne byla ještě větším zážitkem než Coffey na míli. Takže když toto krásně psané dílo shrnu, dostávám z toho 4*... celý text
Terror
2007,
Dan Simmons
Tento příběh se nečte, ten se prožívá! Nejdřív toho na mě bylo na prvních stránkách až příliš. Děj přeskakoval z jednoho dne do jiného, v minulosti se postavy zabývaly ještě vzdálenější minulostí a uvažoval jsem jestli knihu neodložím na dobu neurčitou. Naštěstí jsem tak neučinil, neboť mě dějem začalo táhnout Goodsirovo vyprávění formou deníkových zápisků. Simmons bravurně střídá akční pasáže s vykreslováním děje a tak jsem se celou knihu vůbec nenudil. Naopak jsem byl pohlcen vyprávěním a zvědavě jsem očekával příští události. Uvažuji ale proč je dílo zařazeno mezi horory. Já se vlastně vůbec nebál, nijak strašidelné události se neděly a od té "Věci" jsem očekával děsivější působení. V tom ale rozhodně nevězí ty pocity strachu, stísněnosti. To co dělá knihu tak hrozivou je to, čeho jsou lidé na takové to expedici schopní. Po čem touží, co nenávidí, jaké jsou jejich cíle a jak jich hodlají dosáhnout. Abych nespoileroval, protože by se tady našlo nepřeberné množství, o čem bych se chtěl zmínit - jelikož jsou věci, které mě u Terroru naprosto uhranuly, ocituji Goodsira, který vystihuje ve své podstatě většinu toho, co bych vlastně rád zmínil: "Proč my lidé vždycky musíme plnou měrou protrpět veškeré bohem seslané strádání, hrůzu a smrtelnost a ještě to všechno zhoršit?"... celý text
Krev elfů
2011,
Andrzej Sapkowski
Možná, že jsem se rozmlsal Reynevanovou trilogií, kterou jsem četl dříve. Ačkoliv jsem Krev elfů přečetl skoro na jeden zátah, neustále jsem měl pocit, že příběhu něco chybí. Ač byl příběh jednoduchý a krásně se četl, neustále jsem očekával něco navíc. Proto 4* Vsázím ale taky na stoupající kvalitu dalších dílů a tak si aspoň můžu šetřit pátou hvězdičku pro jiný z Geraltových příběhů.... celý text
Lux Perpetua
2010,
Andrzej Sapkowski
Reynevanův příběh se stává více ponurejším a s odhodláním sobě vlastním se vydává na cestu získat svou milovanou zpět. Avšak kde jsou ty jistoty, kterých se dočkal v minulém díle? Stejně tak jako se stal významnou osobností, se nyní stává velmi nedůvěryhodnou osobou, nepohodlnou pro více stran. Zrada a těžké zkoušky mu neustále klepou na rameno, ale přese všechno si drží naději. Naději na splnění svých cílů, naději, že se rozhoduje správně. Ale co když i naděje pomine? Jakou roli v soukolí historie sehrávají Božíčko, Rixa a Veronika? Dozvíme se odkud k nám přišel Samson nebo co je vlastně zač? A kdo vlastně sepisuje ony dějiny? Příběh je roztěkaný jako v prvním díle, chvíli se Reynevan nachází na oné straně, jen aby vzápětí odtamtud mohl prchnout. Přátelství opět zachraňuje zadek, ale už ne tak měrou vrchovatou a někdy ani přátelé pomoci nemohou. První tři čtvrtiny ubíhá kniha v nastaveném tempu Narrenturmu a Božích Bojovníků, ale pak se děj jakoby zastaví. Vše je ztraceno - Čekáme-li na světlo, aj, tma, pakli na blesk, v mrákotách chodíme. Najednou je všude pachuť zklamání a smutku. Takhle přeci ne, tak ne.. Ale to najednou dává autorovi překrásnou možnost vykreslit historické dění a to tím způsobem, jako by se člověk na místě zastavil a kolem něj zuřivě proudila historie. Zatímco vy se užíráte, kolem vás je už všechno jinak.. Stejně tak jako děj končí v roce 1429, beze slova pokračuje rokem 1434 a opět s grácií vykresluje dějinné události. A příběh končí tak, jak by takový příběh končit měl. Nadějí v Lux Perpetua.. Zůstalo pouze její jméno, prázdné slovo, které ani nemělo smysl vyslovovat. Dokonáno jest.... celý text
Boží bojovníci
2005,
Andrzej Sapkowski
Pan Sapkowski pokračuje zdatně v duchu prvního dílu. Rozdíl mezi těmito dvěma díly je myslím si znatelný - přibylo mnohem více fantasy prvků a magie je dílem pěkně proložena. Historické odkazy jsou citelné ze všech stran a světe div se, Reinmar si je sám sebou mnohem jistější než dřív. Není už tak vedlejší postavou jako v prvním díle (co se týče tvorby historie), ale začíná se sám prosazovat jako historická osobnost, která je tvoří. V příběhu nechybí ani významný prvek lásky, který si užívá s Niccolettou, Kateřinou a Juttou (přičemž všechny mají jedno společné) a za lásku, jak je známo je nutno bojovat. Takže křesťané třeste se, Reinmar s husity přichází - o chlup rozumnější, v boji zdatnější, láskou soužený a s touhou po pomstě!... celý text
Narrenturm
2005,
Andrzej Sapkowski
První dílo, ve kterém jsem se setkal s Panem Sapkowskim. Nejdříve jsem měl v úmyslu začít Zaklínačem, ale ten si mi dlouho nedostal pod ruku a tak volba padla na trilogii z husitské doby. A musím toto dílo náležitě pochválit. Ze začátku musí mít čtenář opravdu pocit, že čte pouze historický román. Jednoduchý děj na úkor sáhodlouhému vyjmenování postav doby, kterých je opravdu přehršel. Taktéž jsem měl zpočátku dojem, že autor nakládá s hlavním hrdinou dosti naivním způsobem. Reinmar si způsobí potíže a hle, najednou přispěchá někdo jiný, ba i zcela neznámý a je s to, Reinmarovi bez okolků pomoci. Nicméně po čase se dané pomoci osvětlují, charakteristika doby vyvěrá napovrch (ať už je tak historickou pravdou nebo autorovým vlastním zkrášlením) a děj čtenáře vtahuje víc a víc. Nevím, jak je nakládáno s Geraltem, ale Reinmar lítá z průšvihu do průšvihu a tolik dějových zvratů už jsem dlouho neviděl (jestli vůbec). Mimo jiné mě zaujalo, jak autor nakládá s fantasy prvky, které jsou pojaty jako historický výsledek lidových pověr. Už se tedy těším na druhý díl a zvláště (jelikož se mi konečně dostal do rukou) na Geralta z Rivie.... celý text
Šógun
2000,
James Clavell
Perfektní kniha o Japonsku. Člověk by řekl, že tohle bohatě stačí k popisu, ale nedá mi to, abych se trošku nerozepsal. Četl jsem verzi, která je rozdělena na 2 knihy (1 díl a 2,3díl), přičemž první díl je rozdělen na dvě knihy a 2. a 3. díl na knihy čtyři. Rozsahem je to více než 1200 stran a to už je co říci. Toť k té formálnější stránce. Co se týče obsahu, prvních 100 stránek jsem se musel knihou prokousávat, zvláště jelikož mě nechytl popis cesty po moři - samozřejmě je to tím, že se o tuto tématiku vůbec nezajímám a tak mě v tu dobu děj nijak nepřitahoval. Nejen první čtvrtinu knihy jsem měl problém zorientovat se v charakteristikách postav, ale to pouze tím, že se mi ze začátku všechna jména zdála stejná. Stejně tak jsem se moc neorientoval v zeměpisných oblastech. To by snad ale bylo ke kritice vše. Kniha je naprosto opojná a kdo se prokouše začátkem, na toho musí patřičně zapůsobit. Vykreslení jednotlivých postav je skvěle propracované, ať zpracované do vlastních myšlenek nebo jejich jednání. Dobové pozadí nejen Japonska neskutečně věrné a místy až neuvěřitelně detailně propracované. Musím říci, že mě uchvátilo číst, jaké byly vztahy oné doby mezi Španělskem, Portugalskem, Holandskem či jinými zeměmi, nebo lehké vsuvky třeba ve vyprávění o objevu eskymáků. Zpočátku knihy je autorem vyvoláváno znechucení nad všemi účastníky děje (japonce i barbary), což se ale průběhem knihy mění, stejně tak jako se mění hlavní hrdina myšlením v Japonce. Ač se může zdát, že Japonci jsou zcela nevypočítatelní (a bude to především tím, že ze začátku o jejich chování a způsobu života vůbec nic nevíme), postupem času jsou postavy vykreslovány jako figurky na šachovnici, které mají každá svou vlastní úlohu a jsou omezeny právě svou vlastní čitelností - naproti tomu se Andžin japoncům jeví jako nevypočítatelná bytost. Chvíli jsem si také připadal jako bych měl před sebou slovník japonštiny (případně holandštiny, portugalštiny či španělštiny), protože autor nám dává možnost pocítit se samotným hrdinou pocit neznalosti (nejen jazykovou) a notně nás v ní vymáchat. Za sebe musím říci, že se pro mě Clavell stal novým objevem mezi spisovateli a těším se až si přečtu další jeho romány, které jsou podobně objemné a troufám si tvrdit, že i neméně objevné.... celý text
Kuře Napipi a jeho přátelé
2010,
Ondřej Sekora
Jako dítěti mi tato knížka zcela učarovala. Skloubit dohromady tolik nápadů a ještě takovým hravým způsobem, to se přeci musí ocenit. Myslím, že děti tato kniha nadchne, ať už říkankami, komiksovými vsuvkami a nebo několika málo rébusy, které se zde nacházejí ;-) Takže milé děti, dávejte pozor B + 365 dní = jméno našeho psa.. a kdopak to ví? :D... celý text