Minas
přečtené 248
Tanec s draky
2012,
George R. R. Martin
Ó múzo, zpívej tu píseň vznešenou, ohněm políbenou - o Daenerys, matce draků; ledem obklopenou - o Jonovi, veliteli vran. Do tance se všichni dejte, neb do západozemí zima vkročila a nikdo jist si být nemůže, zda právě tento taneční krok není jeho posledním. Tato lahodná část písně tančí mezi drsnou Bouří a ponurou Hostinou. Martin se rozhodl smíchat dravou řeku s ponurým potůčkem a výsledkem je právě tento Tanec s draky. Možná v kontrastu s tím, jak byla Hostina ponurá a depresivní, se mi Tanec zdál být nabit optimismem, nadějí na lepší zítřky, melodií mnohem povznešenější. Nemohu však tvrdit, že by ta jásavá píseň vydržela na věky věků. On se totiž vždycky najde nějaký tón, který nám dá ochutnat, že hrůza a čiré zoufalství jsou stále s námi. A ten konec, to je vám naprostý rozklad všeho dobrého, jež byl splácán a poslepován dohromady, rozklad nadějí, které nás obklopovaly. Co musím vyzdvihnout, jest Martinův popis zimy, která překročí Zeď a přes Zimohrad postupně vtrhává do Západozemí. I přes letní měsíc mi bylo dosti chladno a nebál bych se určitého srovnání se Simmonsovým Terrorem. S přicházející zimou je také možné vidět výskyt netvorů a zrůd v lidské podobě. Velmi nedoporučuji lovit, neb právě oni jsou lovci. Nevěřil bych, že zrůdnost Joffreyho lze ještě překročit, ale Martin ukázal, že dokáže stvořit ještě větší monstrum. Ramsay se tak pro mne stal korunovaně největší bestií, Joffrey a Cersei doufám prominou. Z hlavních známých postav se mi četl asi nejlépe Jon, jež se stal vskutku sokratovsky moudrým - Ví, že nic neví, což je víc než ví ostatní kolem něj. Ach Ygritte, kde bychom bez tebe byli? Tyriona jsem první čtvrtinu upřímně nenáviděl, poněvadž mě vskutku nezajímalo, kam chodí děvky a začal jsem si představovat, jak by vypadal chodící kamenný trpaslík bez nosu. Pak se hoch ale napravil a stal se znovu takovým, jakým jsme jej doposud mohli znát. Nejméně zajímavými kapitolami se kupodivu staly kapitoly Daenerys, jež řeší Meerenský mír, svůj chtíč a povinnosti. Kapitoly, které mi však učarovaly byly od postav, jež ještě neměly tu čest vykládat svou verzi příběhu - Barristan, Connington a především Smraďoch (jistě uznáte, že svým způsobem je to opravdu nová postava). Zima již přišla a až přijdou i vichry, to bude teprve div.. už aby to bylo :)... celý text
Hostina pro vrány
2012,
George R. R. Martin
K této mistrově knize jsem přicházel s negativním předsudkem. Předsudkem, který se zjevoval v komentářích čtenářů, jež četli knihu s počeštěnými jmény. S předsudkem, že nejoblíbenější postavy v této knize chybí, nebo že tu nejsou ty nenáviděné. Bohové, jak já se mýlil. 5 postav jsou naší staří známí, kteří už měli v předešlých knihách vlastní kapitoly. S dalšími jsme se setkali jen zběžně a pak jsou tu i noví hráči na bitevním poli. Tahle kniha není jen tak nějaký líně se valící potůček, je to na pohled klidné vodstvo, které obepíná širý svět, ale jak známo, i na pohled něco klidného v sobě nese mohutnou sílu. Martin píše příběh, který je mnohem ucelenější než ty předchozí a ty jemné nuance, které do něj vkládá, do nás zasévají pocit něčeho velkého, fantaskního, co každou chvíli musí vybuchnout - nejlépe celý svět. Oproti předchozím příběhům se zdá, že voda se nyní valí převážně jedním směrem a to na Východozemí. Jsem zvědav, jestli tam bude tolik vran, jako bylo zde. Také zasazením většího množství postav do děje, nám dal Martin v šanc ukázat, jak se mu daří psát skvělé povídky (což určitě nedokazuje nejen "pouhými" povídkovými sbírkami, jako jsou Písečníci nebo Píseň pro Lyu). Jak je u něj obvyklé, mnoho oblíbených postav zemře a u těch obzvláště krásných dojde k "alespoň" jejich zmrzačení či zohavení.. ach do jakého ponurého světa jste nás to zavedl, Mistře? Ač jsem Bouři vyzdvihoval jako zřejmě zatím nejlepší díl série, protože se v něm nacházelo neskonale zvratů a zlomů, Hostině jejich absence vůbec neškodí, spíše naopak vyzdvihuje ducha celé knihy.... celý text
Krutý osud
2010,
Dan Simmons
Závěr trilogie už nedokázal překročit nastavenou laťku z minulých dvou dílů. Knize se nedá vytýkat rozvleklost příběhu, spíše to na mne působilo dojmem, že je tady až příliš události "Deus ex machina", sic se je Simmons pokoušel osvětlit. Chyběl tomu ten správný náboj.. a nemyslím tím určitý kalibr. Jako "jednoduchý" thriller však kniha šlape poměrně slušně. 3,5* EDIT: Trochu se mi to rozleželo v hlavě a tak budu o něco kritičtější, z původních 4* snižuji na 3*... celý text
Kruté mrazy
2009,
Dan Simmons
První díl byl sice akčnější a tempo bylo vražednější, to však nemění nic na tom, že Simmons postoupil zase o něco výše. Tentokrát se z drsné vyvražďovačky stává pořádná detektivka a více než s Marlowem, jsem si knihu spojoval s Dexterem. Né že by tam byla nějaká přímá souvislost, spíše se tam vyskytovala ta "správná" zvrácenost záporáka. Také mi přišlo, že Kurtz snížil svůj ostrovtip a hlášky za něj dodávala spíše jeho sekretářka. Přes to všechno to byla parádní jízda, mnohem ucelenější než první díl a samozřejmě Simmons neopoměl na své typické narážky z knih, filmů a lehkých filozofických vsuvek. Ke konci mě třeba dosti pobavila narážka na úhlavního nepřítele Sherlocka Holmese :D A něco z Kurtzovy mysli: "Nejstarší ze tří kluků o dva boxy dál hodil po Kurtzovi hranolek opatlaný kečupem. Kurtz se usmál, zahleděl se na šťastnou rodinku a napadlo ho, jestli by dva z těch kluků, kdyby si je zvedl před sebe, vytvořili dostatečný štít proti kulkám, které po něm Poskoci budou pálit - bez ohledu na to, o jaký kalibr půjde. Nejspíš ne. Škoda."... celý text
Noční hlídka
2005,
Sergej Lukjaněnko
Jelikož jak píše Herdek, bubliny jsou od toho, aby splaskávaly, tak tahle mi teda splaskla pořádně. Na sérii Hlídek jsem byl navnaděný, těšil jsem se a při čtení si ji užíval. Kniha se čte zatraceně dobře a musím říct, že když jsem se začetl, nešlo se od ní odtrhnout. Problém nastal, když jsem se odtrhnul a najednou ve mně zavál pocit, že není důvod proč pokračovat dál. Noční hlídka má hezkou myšlenku a bavil jsem se tím nápadem, ale něco tomu schází. Příběhy podle mne měly sestupnou tendenci a jak jsem se bavil u prvního příběhu, prvního objevovaní tajů Jiných, tak jsem se u třetího příběhu trápil, abych už knížku konečně dočetl. 70%... celý text
Krutá hra
2009,
Dan Simmons
Krutá hra je parádní thriller. Simmons si vzal na paškál americkou drsnou školu a servíruje nám ji s bezprostředním potěšením. Ač sám jsem v literatuře nezatížen tímto typem detektivek, vytanulo mi na mysli několik filmů.. třeba nějaké ty Smrtonosné. Hlavní hrdina, který se dobírá výsledku svého pátrání přes mrtvoly, je tak cynický a bez skrupulí, že si jej musíte naprosto zamilovat. Stejně tak už na začátku víte, kdo je padouch a jaké útrapy našemu hrdinovi chystá. Nebyl by to ale Simmons, kdyby bylo všechno jednoznačné hned od začátku. Protože se Simmons striktně drží právě drsného amerického stylu ala Phil Marlowe, jsou některé zápletky odtušitelné. To však rozhodně nesnižuje kvalitu, protože zápletky jsou zde v tak hojné míře, až se vám z toho zatočí hlava. Jelikož už jsem se Simmonsem setkal vícekrát, začal jsem si v jeho dílech všímat tří věcí, na které jsem prozatím natrefil ve všech jeho dílech, která jsem od něj četl. A to: Za prvé, že zmiňuje Homéra - zde Ilias; Za druhé, že postavy hrají šachy; Za třetí a v to už jsem ani nedoufal, ale nakonec (a to doslova) jsem se dočkal zmínění Shakespeara - zde Hamleta. Na Simmonse je to velmi jednoduchá, odpočinková a čtivá kniha, takže po jeho těžších kouscích jsem tuhle knížku zfouknul pěkně rychle.... celý text
Bouře mečů
2011,
George R. R. Martin
Matko, smiluj se nad námi! Tohle bylo tak divoké tažení, až mi zamrzl úsměv radosti na rtech. Začátek knihy se mi zdál pomalejším na rozjezd, a to víc než u Hry a Střetu dohromady. To, co knize chybělo ze začátku, se však přivalilo někde kolem její prostřední části a mělo to takovou sílu mamuta, že to převálcovalo mé dosud tušené možnosti vývoje příběhu. Obě předchozí knihy se ve srovnání s tímto cvalíkem musí cítit jen jako předvoj a příprava na tu opravdovou bouři, která nám byla nadělena. Těžko zde něco psát z příběhu, abych vám nekazil převapení, kterých je zde nespočet. Bouře se totiž převalí přes celý svět, a to nejen ta, co přináší mokrou sprchu, ale hlavně ta, která zvoní ocelovým zvukem. Bouře jež přináší do už tak nahlodaných srdcí další bol. Bouře, která míchá kartami tak divoce, až ze svých rukou vyhazuje krále. Bouře, která nahlodává mysl všech a nutí je dělat věci, které by v podzimním čase nikoho ani nenapadly. Bouře, která vrhá zmatek ve víru v bohy. A až se taková bouře přežene, nezbyde nic a nikdo, kdo by jí byl ušetřen. Pokud jste si v předchozích knihách mysleli, že hůř už být nemůže, pak vězte, že se hluboce mýlíte. Naopak někdy se může stát, že ode dna se dá odrazit už jen směrem vzhůru. Závěr knihy mi vyrazil dech jako pád do zimní krajiny a stejně jako ten, komu hoří oheň v srdci, nejsem schopen jediného slova. A tak mlčky čekám, co přinese hostina pro vrány.... celý text
Flashback
2011,
Dan Simmons
Simmons ve mne ze začátku probudil záměrnou vlnu odporu, která předčila nacistické praktiky z Hladových her. Čekal jsem, že kniha se v počátečním duchu poveze dál, ale jako by postupně ztrácela dech. Jak jsem si u Simmonse zvykl, že jsem jeho postavám vše věřil, tady mě to stálo značné úsilí. Našlo se sice pár momentů, které mě neuvěřitelně bavily, ale bohužel většinou to bylo takové nemastné neslané. Dovolil bych si s Enderem v několika bodech nesouhlasit: Simmonsova budoucnost je dost pravděpodobná, ač dost vytáhnutá do extrémních výšin. Vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby se taková to vyhlídka podobně uskutečnila - zkrachovalá Amerika, Evropa i Čína. Lidé uvězněni ve svých LSD světech, čímž nahrávají rozpadu veškeré společnosti a na povrch se deroucí národní uskupení, která takový to svět chtějí získat pro sebe. Jediné, co mi na tomto obrazu společnosti naprosto vadilo, bylo to, že křesťanství bylo během několika let zcela zatlačeno islámem - nemyslím si, že by se dnešní církev dala tak jednoduše odsunout do pozadí. Simmons myšlenku Kalifátu živí jen tím, že o něm dává vědět, že je to nejrychleji se rozšiřující náboženství a narozdíl od ostatních věcí, které až detailně popisuje, tak tenhle obraz náboženství nechává bez ladu jen volně na pozadí, aniž by jeho funkci jakkoliv více obhájil. Xenofóbní názory zde k vidění opravdu nejsou. Simmons hlavní vinu hází do vlastních řad, mezi američany. Což je zdá se taky jeden z důvodu nízkého hodnocení knihy na amazonu. Já se ani nedivím, že nedávají hlas knize, když američané v knize oslavují teroristické útoky a slaví 11.9. jako den k lepší budoucnosti. Co se týká rozboru Shakespeara u řidiče kamionu, myslím, že vysvětleno je to tam pěkně a padlo to tam, jak hrnec na prdel. Na detektivku je kniha hodně slabá, jako thriller už funguje o něco lépe. 65% Samostatnou kapitolou je překlad a korektura od Plejády. Děs a bída. Doposud jsem se nikdy nesetkal s tak nehoráznou prací. Původně jsem uvažoval, že knize dám 2* a to jen kvůli překladu, nakonec jsem rozhodl, že není třeba Simmonsovo dílo kritizovat kvůli tak odbytému překladu. Dovolím si tvrdit, že pokud na každé desáté stránce nenajdete chybu, pak jste ji určitě jen přehlédli. Ať už se jedná o špatný překlad, vynechaná písmena, vynechanou interpunkci.. pár namátkových příkladů: Slova: Cool, zfakovanej.. Věty: Z Taosu to bylo jen pár hodiny po Long Row to Santa Fé. Musel jako blázen položil vidličku. Snad by měl Flashback i větší hodnocení, kdybych se nemusel od čteného neustále odtrhávat a říkat si, jak se jim ksakru něco takového (ne)povedlo.... celý text