Minas
přečtené 248
Třináct měsíců
2007,
David Mitchell
Úchvatná podívaná. Člověk by nevěřil, že třináct měsíců třináctiletého kluka z Black Swan Green bude něčím výjimečným. Ale vskutku je. Dovolím si tvrdit, že v mnohém přesahuje mnohem známější Atlas mraků. Autor se nepokouší stvořit fascinující podívanou, jež by působila nadčasově. Jde mu především o navrácení se k vlastním kořenům každého z nás. Vlastní vzpomínky z dob dětství jsou sice blednoucí a zastrčené hluboko v našem nitru, ale dostanete-li klíč k jejich znovuotevření, zjistíte, že stále jste ty děti, které mají pořád co objevovat.Symbolika spirály života v Mitchellově podání vzbuzuje úžas - tam, kde příběh začíná, tam také končí, avšak v nové rovině zkušeností. Kruh se uzavírá a přitom se otevírá kruh nový. Výpověď mladého hrdiny prostřednictvím monologu je strhující a umožňuje čtenáři ponořit se do jezírka vlastního mládí.... celý text
Hra o trůny #1 (komiks)
2012,
Daniel Abraham
Hra o trůny jako komiks? Proč by ne? Hra jak ji známe z knižního světa je zde obohacena o vizuální obsah, jež je neskonale nádherný. Přesně takhle si představuji, že by měl vypadat svět ledu a ohně. Oproti románové bichli je nasnadě jistá zkratkovitost příběhu. Nevím sice jak by reagoval čtenář četbou nezasažený, ale spíše se mi nabízí představa komiksu jako ideálního doplňku ke knize nežli jako zcela samostatného díla.Rozhodně je zajímavé pozorovat rozdíly a vzájemné doplňování knihy, seriálu a komiksu. Zase se mi Martinův svět přiblížil takřka na dosah ruky. Ach..... celý text
Pod kupolí
2010,
Stephen King
S Kingem jsem si dlouho nerozuměl, zřejmě proto, že jsem od něj četl jeho tenčí kousky (úžasné novely z Čtvero ročních dob vyjímaje) a tak jsem se rozhodl mu dát jednu z posledních šancí. A King mě příjemně překvapil. Né že by se jednalo o kdo ví jak nadčasové dílo, to určitě ne, ale četlo se to zatr-paceně dobře. Jakmile jsem usedl ke knize, nedalo se od ní odtrhnout. Děj byl místy až dost předvídatelný, čtenář v obecné rovině dokáže zápletky už tak nějak prokouknout a ví, jakým směrem se bude příběh ubírat. Což nic nemění na tom, že v drobnostech a detailu se vždy stane něco nečekaného a příběhu to dodá nádech jakési čerstvosti a uvěřitelnosti. Ve stejném duchu se nese i konec, který jsem očekával, ač jsem se sám sobě snažil namluvit, že tak "jednoduché" to nebude. Celá kniha působí věrohodně, ale ač se o Kingovi mluví jako o autoru, který dokáže psychologii postav dostat bezvadně na papír, slzu jsem za nešťastníky neuronil. V příběhu mi vadily vyloženě jen dvě věci: Barbieho "souboj" s Juniorem (i kdyby byl člověk slepý, rozhodně by to dopadlo jinak a já se dokonce těšil, aby to jinak dopadlo) a halucinotropní jednání s krabičkou v ruce. A na závěr se zmíním o korektuře. Nikdo si toho asi nevšiml nebo to prostě u Kinga dokáže překousnout, ale tolik šotků, chybějících slov, špatných předložek a spojek jsem už zase dlouho neviděl. Chápu, že při takovém rozsahu se korektor přehlédne, ale na mě toho bylo příliš - prostě do očí bijící. Podělím se tedy s vámi o pár příkladů, ať se taky pobavíte: Udeřila se od nosu // Ernie chabě usmál // Bylo to instinkt // Ptáš je, jestli to stále platí.... celý text
Noční cirkus
2012,
Erin Morgenstern
Neskonale podmanivé vyprávění o jednom neobvyklém cirkusu. Hlavní linka příběhu je jemně upozaděna a tak se do popředí dere dechberoucí vykreslení děje. Navýsost překvapující tahy štětcem, jež obarví váš šedě rutinní život a vtáhne vás jak do černobílého cirkusu, tak i do nesmírně barevného světa mimo něj. Užijte si kouzla, která pohladí vaší duši a zanesou vás do fantazie dětských let. Hebké a zároveň dráždivé čtení, jak pro dospělé, tak pro děti. A upozornění na závěr: Vysoce návykové!... celý text
Anatém
2012,
Neal Stephenson
Sice budu opakovat věci, které jsem uvedl již v recenzi, ale nedá mi to, abych nenapsal i komentář. Kniha je úchvatným, postupně se odhalujícím, výtvorem. Do tak příjemně fungujícího sci-fi světa jsem už dlouho nezavítal. Do světa, který se opírá o historické a filozofické zázemí našeho vesmíru, ale přepracovává jej do obdivuhodné podoby nejen přes filologii. Rozdělení světa na učence a běžné lidi je mimořádně chytlavé a nabízí nepřeberné množství zajímavých myšlenek. V hlavě mi utkvěla jedna z těch banálnějších myšlenek a tak se o ni s vámi rád podělím. Co byste řekli na to, kdybyste chtěli s někým chodit a tuto skutečnost jste museli veřejně oznámit? Oznámit zda s konkrétním partnerem/partnerkou máte v úmyslu jen chodit, mít s ním sex nebo vejít v manželský svazek. Vymýtila by se tak nevěra, když by musely být všechny partnerské vztahy veřejné? Stephenson se nám nesnaží říct, jak má vypadat ideální svět, ale nabízí mnoho otázek k zamyšlení. Pro mne, k srpnu, nejlepší kniha vydaná v roce 2012. Bude se ti to taky líbit, můj fráte :)... celý text
Udělej si ráj
2011,
Mariusz Szczygieł
Naprosto úchvatná kniha :)) Je to pro mne vlastně úplně první kniha esejů a navíc o češství.. Byl jsem zcela ohromen, překvapen a s jistým šokujícím povzdechem jsem byl nucen přikyvovat autorovým myšlenkovým úvahám. Zprvu jsem byl zaražen Szczygielovým výběrem českých osobností (zvláště, když k této většině mám jistou averzi), ale nahlédnutí do jejich života bylo příjemným oživením - někdy až krutě kontrastující s vzezřením "obyčejných čechů". Nejzajímavější kapitoly pro mne byly o náboženství a smrti: Jak se vám žije bez Boha? Nikdo tu netrpí rád Ach, pane Szczygiel, dostal jste mne celou svou duší a přinutil mne uvažovat nad otázkami, před kterými se náš národ snaží zavírat oči a tvrdit, že nic takového není :))... celý text
Ohně z ráje
2011,
Dan Simmons
Na Simmonse je toto dílo ve své vážnosti o něco slabší než jeho ostatní knihy. Jenže o vážnost právě v této knize především nejde. Zde jde především o zábavu a Simmons nám ji překládá ve dvou rovinách - první rovina, která nese hlavní děj, totiž naráží na častá klišé rádoby autorů akčních či horrorových děl a nejenže na nich do oči bijícně ukazuje, že ano toto je Klišé, takhle by se to stalo v jiných knihách, ale Simmons se tomu obratně vyhne, klišé obezřetně obejde (a to především vždy vtipně) nebo do klišé vkročí ráznou nohou a projde jim ad absurdum. Vtipem ani tak neoplývá hlavní hrdinka Eleanor, jako spíše zhýralý milionář Trumbo a velmi svérázná postava Cordie, kterou si lze představit jako typickou akční hrdinku, avšak v pokročilých letech. Druhá rovina se nese na mnohem vážnější vlně, jedná se o deníkový záznam "tetičky Kidder" z roku 1860 a dává čtenáři předzvěst toho, že osudy, které se staly před více než sto lety, se mají znovu opakovat. Zde je Simmons takovým autorem, jakého jej především známe a musím říci, že tahle rovina pro mě byla po většinu knihy mnohem přitažlivější a četla se mi mnohem lépe. Není zde sice taková "zábava" jako v první rovině, ale to bezpečně vynahrazuje pan Samuel Clemens aka Mark Twain, co by uštěpačný pozorovatel tohoto podivného havajského světa. Taktéž vykreslení havajské mytologie opět Simmons zvládl na jedničku a některé pasáže si nezadají v podobnosti s Odysseovým sestupem do podsvětí. Str. 277: "Wille, zrovna jsem se pohádal se sviní," řekl Byron Trumbo a hodil do sebe druhou vodku s ledem. "Věřil bys tomu? S podělaným prasetem." Will Bryant přikývl a podíval se směrem k Hiroši Satoovi a ostatním lidem sedícím u bufetového stolu. "Věřil," odpověděl mu Will. "Paní Trumbová odsud odmítá odletět a její právník trvá na tom, že..." "Nemyslím tuhle svini," odpověděl mu Trumbo, rychle se otočil a otřel si horní ret. "Já myslím opravdovou svini. Prase. Čuníka. Svini velkou jako kráva."... celý text