Mvek
přečtené 36

2010: Druhá vesmírná odysea
2008,
Arthur Charles Clarke
Špatně se mi to hodnotí, protože jsem to četl až po prvním i druhém filmu a po první knihze. Jak je řečeno, kniha navazuje spíš na film, než na knihu, ale není to tak zásadní rozpor. Jen mně tak u jedničky i dvojky splývá, co bylo ve filmu, a co v knize.... celý text

2001: Vesmírná odysea
2008,
Arthur C. Clarke (p)
Opravdu doporučuji přečíst před nebo hned po filmu stejného jména. Jinak to finále nedává příliš smyl (byť se kniha od filmu trochu liší).

Když přitažlivost selže
1997,
George Alec Effinger
Moďáky, doďáky, debíci a další pojmy se mi nesmazatelně vryly do paměti a mám tendenci je považovat za něco běžného. A v něčem byl autor určitě prorokem (s malým P), byť určitě nebyl úplně první. V něčem doufám, že to ještě bude trvat, nebo se mu to nevyplní. Je to samozřejmě zároveň vedle kyberpunku v arabském světě taky těžké retro, kdy v této knížce není ani náznak jakési světové sítě (internetu), to až pokračování maličko napravila. A z nějakého důvodu jsem měl potřebu si moduly modifikací zasouvané do mozku představovat o velikosti diskety nebo tak:-), ale to je asi jen můj problém (a to jsem ajťák). Pokračování jsou pokračování, každé trochu jiné, ale baví také, jen mi už víc splývají. Od autora pak existují i nějaké povídky vydané pouze v angličtině, kde se objeví i postava Marída a některých dalších, ale to je jen pro velké fanoušky tohoto nedokončeného světa (autor zemřel s rozepsaným čtvrtým dílem a poznámkami).... celý text

Star Trek Kusy
2016,
* antologie
Špatně se mi to komentuje, když tam mám povídku... Takže jen zběžně - krásná obálka, složitá historie knížky, pár výborných a pár horších ST povídek.

Ta maličká, ta je má
1962,
Karel Ptáčník
Čekal jsem víc humoru, ačkoliv jsem to četl s roční dcerou na hřbetě... V dnešní době mi taková knížka přijde příliš tuctová a zajímavá spíš jen tím, jak se medicína i společnost změnily. A tím, že jsem čekal víc humoru nemyslím zase něco ve stylu Šimka a Grossmana, ale spíš jako Achille Gregor a Čtyři jedou za obzory.... celý text

Čtyři jedou za obzory
1960,
Achille Gregor
Bylo to fajn, ale čekal jsem víc. Začátek mě navnadil více. Vzdáleně mi to připomíná Šimka a Grossmana, jen toto působí víc věrohodně. Pro mladého čtenáře je to samozřejmě už velmi cizí, a to i kvůli drobnostem, jako že vdobě vzniku knihy ještě Praha neměla metro.... celý text

Žena se lvem
2016,
Františka Vrbenská
Snad jako v každé sbírce, některé povídky jsou skvělé, některé zaujmou málo, nebo dokonce vůbec. To je čtenář od čtenáře. Já osobně třeba mám rád úvodní od Vilmy Kadlečkové (Mycelium), a přitom jiní ji nechápu, nebo je vůbec nebaví atd.... celý text

My jsme vám to říkali
2014,
Františka Vrbenská
Volné pokračování mozaiky Odpor je zbytečný (není povinností před touto sbírkou, ale objasní některé postavy a technologie hned od začátku), která je snad ještě více o společnosti jako takové, a ne jen o technologiích, kterými se to ale také hemží. Ostatně představte si univerzitu, kde učí jen roboti, nebo plně inteligentní domácnost, kde vám lednice sama objedná nové zásoby... Takové vynálezy často už existují, nebo se o nich zmínka objevila v nejbližších měsících a letech po vydání knížky, což jen podporuje žánr real prediction. V povídkách jsou ale dotažené často do extrému. A přitom je vše z jednoho světa a povídky tak doplňují obraz světa, místo aby si každá zaváděla vlastní. Kdyby autoři psali některé povídky dnes o pár let později, už by to zase vypadalo jinak... Ačkoliv rozšířená realita mezi nás furt nechce pořádně proniknout.... celý text

Odpor je zbytečný
2012,
* antologie
Knížka zaujme jak pokročilejší uživatele počítačů, tak ale i ostatní nepočítačové čtenáře, protože polovina autorů učí na školách (středních i vysokých) nebo se angažuje v sociálních službách. Přesto samozřejmě technika dominuje a vtípky jsou trochu zastaralé, protože si rýpou hlavně do období totality Microsoftu a období Billa Gatese. Pobavit to ale může i dnes, spoustu věcí ještě není mimo, ačkoliv u tohoto žánru real-prediction platí, že někdy se situace nakousnuté v povídce staly ještě dřív, než kniha vůbec šla do obchodů. Není to nutné, ale pomůže to si více užít volné pokračování "My jsme vám to říkali" z modernější doby a částečně obměněnou množinou autorů.... celý text

Vesmír s čokoládou
2019,
Jana Rečková
Tuhle knížku těžko zařadit. Vzdáleně mi to připomíná Nekonečný příběh - není pro děti, je o dětech, a děti ji asi můžou v pohodě číst (Nekonečný příběh čtou, bývá i pro ně obvykle určený). Je to science fantasy ze světa podobného našemu, až na to, že tu jsou trochu jiné civilizace a dějiště příběhu se odehrává na kontinentu, kde je hlavně několik městských států jako Irluginne a Glegennord či původně druidské město Čumaliva (ano, mimo jiné také proto trochu té fantasy) na konci 90. let, byť dataci nejde úplně provést, na jednu stranu si desetileté děti hrají různé počítačové hry nebo konzole, a někde ve světě existuje i projekce a ovládání ve stylu Minority Report, na druhou stranu internet je v plenkách a mobilní telefony neexistují. Kniha asi byla psaná v 90. letech, takže z ní z větší části dýchají, ačkoliv je to jiný svět. A o čem, že to je? O baculatých dětech, které chtějí ovládnout svět a využívají k tomu svých neznámo jak získaných schopností ovlivnit fyzikální zákony a asimilovat další baculaté děti mezi sebe... Takový popis zní asi dost hrozně a je fakt, že některé pasáže jsou zvláštní, na druhou stranu svět mě po počátečních rozpacích chytil a nepustil. A rozdělení knihy na tři části, které se odehrávají v odstupu několika desítek let, a pak pár let, brání velké rozvláčnosti. A jakmile se utkají potomci druidů se záhadnými macky, objeví se i dost akce.... celý text