Mvek
přečtené 36
Zakázané směry
2022,
Vilma Kadlečková
Asi nejhorší díl ze všech, nikoliv tím, co se tam stane, ale spíš tím, co se nestane... Abych to upřesnil - hrozně mě to začalo nudit, bylo to natažené. Tahle i poslední kniha občas strašně okecávají různé věci, pocity apod. i tam, kde to není podle mě vůbec potřeba. A pak samozřejmě výmysl Arga, že kniha skončí uprostřed věty a další tam přesně začne, takže potřebujete mít na chvíli obě knihy u sebe, abyste se orientovali, je fakt na houby.... celý text
Program apokalypsy
2022,
Vilma Kadlečková
Jsem rád, že většina věcí se uzavřela, ale mrzí mě, že až moc věcí zůstalo na konci mnohoznačných. Hlavně závěrečná scéna rozvíří otázky a chvíli mě i vyděsila, než jsem pár odstavců přečetl a pochopil, že můj odhad byl mylný. I tak ale tam není jasné, co je pravda a z pohledu koho... Celkově ale tahle a předposlední kniha byly hrozně vleklé (až na těch posledních pět kapitol). Šly by určitě zkrátit do jedné bichle.... celý text
1984
2020,
George Orwell (p)
Je to děsivé, protože třeba několik minut nenávisti je koncept, který mám pocit, že jsem v posledních letech viděl v praxi. Ne tak explicitně, ale prostě média a pak i společnost sama už se naladí na nenávist vůči lidem jiného názoru a postoje. Nešlo o kritiku, ale skutečně nenávist. To mě děsí. Knížce jako takové bych vytkl příliš dlouhou pasáž ze zakázané knihy. Navíc hlavní postavou čtenou napřeskáčku. Myšlenky tam byly pěkné, ale trochu se to opakovalo a odrazovalo to od čtení (žena se tam zasekla a nedočetla).... celý text
Jak se kamarádí s kočkou
1995,
Aida Brumovská
Osudová knížka, neboť místa, kde se odehrává, se prolínají našimi životy úplně náhodou. Ještě tedy musíme letět na ty Kanáry:-). Nicméně celkově je to roztomilé, jen to tak nějak plyne, a najednou to končí dost náhle. Jistě, že u tohoto druhu je těžké říct, kde to má končit, ale trochu mi přijde, že je to náhle utnuté. Ilustrací to má mnoho a pro milovníky Akt X bude úsměvné, že kluk Dominik má oči komplet černé, jako by byl zasažen mimozemským virem:-), zatímco zvířata mají bělmo.... celý text
Pavouček Provazníček
1988,
Inka Ciprová
Z dětství jsem si pamatoval jen Afriku, ale ne exotiku v podobě mluvícího vesmírného kamene. To je dost podivné (i když mám rád sci-fi) a shodou okolností i vyobrazení duhového kamene mi připomnělo duhové bláto z právě čtené sci-fi ságy Mycelium od Vilmy Kadlečkové. Celkově to tedy moc přírodopisně přesné není, protože pavouci někde vždy příhodně vytáhnou klubko provazu, navíc mají jen dvě oči atd. A ještě dokáže nosit náprstek na šití apod. Ale oceňuji, že se začátek odehrává na Kokořínsku a pár lokalit je tam konkrétně jmenovaných, ani nevím, jestli jsem v dětství věděl, že poblíž jezdím na chalupu.... celý text
Svitky z londýnského mostu
2014,
Jana Šouflová
Přečetl jsem si na základě povídky Případ osla canteburského z antologie Žena se lvem, kde se koroner Lionet též vyskytuje. Ve stručnosti: pobavilo, i když jsem se moc nenasmál (ale na konci několikrát ano), postavy se líbily, ale dlouho jsem se do toho dostával a cítil zpočátku spíš zklamání, že je to tuctová knížka. Navíc první dva svitky jsou v podstatě bez fantastických prvků (ty se tam objeví, ale dají se vykládat jako vidiny, sen, vnitřní rozjímání apod., bez nich se navíc děj obejde). Humor mi totiž přišel většinu knihy příliš lehký, že jsem si říkal, že to možná k pousmání je, ale tak nějak mě k tomu vypravěč dovedl, že jsem to už v podstatě očekával. Ke konci se to změnilo, tam bylo najednou několik gradací, které mě hlasitě rozesmály, ale ty také souvisejí s rozuzlením některých souvislostí z celé knížky. Konec vůbec dobře vše propojuje, pouze o postavě Williama Shorea bych se rád dozvěděl víc (snad nějaká další povídka někdy...?), tam mi přijde, že chybělo nějaké objasnění, jestli má nadpřirozené schopnosti. Jak jsem napsal, zpočátku si říkáte, že by to mohla být alternativní historie a to je vše. Že se tam objeví nějaký duch, ok, ale pro děj nemá význam a může to být jen v hlavě vypravěče. Teprve třetí a čtvrtý všemu dávají rámec a fantasy už zapojují do děje.... celý text
Konstantynův efekt
2016,
Karolina Francová
Mám rád space operu, ale čekal jsem asi trošku něco jiného. Nebylo to špatné (autorku jsem předtím znal jen z jedné povídky předcházející nynější "věžové" sérii ve sbírce Žena se lvem), bavilo mě to, ale nevyzdvihl bych to nějak. Na druhou stranu ženu to bavilo mnohem více, takže možná je to vhodné spíše pro sci-fi čtenářky.... celý text
