Na.kole přečtené 1

Hodiny z kostí 2017, David Mitchell

Příběh Holly má podobné téma jako jeho kniha Dům za zdí, jen mnohem víc rozvinutější. To se mi na autorovi líbí, fantazie, propracovanost, souvislosti a odkazy (např. na jeho knihu Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta, když píše o Óšimovi v Dedžimě). S čím se trochu peru je větší počet postav, než si někoho v hlavě správně zaškatulkuju, už je zase pryč a já zjišťuju, že je okrajovou postavou. Co se mi líbí a zároveň je to pro mě těžké, je že autor není 100%popisný. Například něco naznačí, nebo se případně ani nezmíní jak cosi proběhlo a pak píše jen o důsledku (např. jak Hugo Lamb kradl známky). Nejdřív jsem myslela, že jak čtu rychle, tak jsem něco přehlédla, ale když jsem se později vrátila, nenašla jsem nic. Napadá mě, že si se mnou autor hraje a říká si: tak ty by sis chtěla jen tak hltavě číst, tak to ani náhodou, hezky zapoj mozkovnu! Části knihy o Hugo Lambovi a Crispinovi byly pro mě obtížnější, protože se oba vyjadřují vybroušeným ostrovtipem a intelektuálními narážkami. Abych je všechny pochopila, musela bych si dělat poznámky, které bych později dešifrovala. Jenže příběh začal nabírat tempo, začal mě pohlcovat a psaní poznámek by mě zdržovalo. Myslím si, že abych si v hlavě všechno správně pospojovala, musela si bych knihu přečíst ještě jednou, na což jednou určitě dojde. Shrnuto: začátek je slibně se rozvíjející, prostředkem se musí každý trpělivě prokousat a odměnou je strhující konec. Dávám pět hvězdiček.... celý text