Nočnípták přečtené 882

Šumava známá i neznámá 2017, Petr David

Autoři píší, že kniha není turistickým průvodcem v pravém smyslu slova, ale já ji právě jako průvodce budu používat. Nebudu tady popisovat co v knize najdete, to už moc hezky uvedli v komentářích mira.l a DuncanIdaho. Já jsem si v knížce našla mnoho informací o místech, kde jsem ještě nebyla. Také ale pro mne neznámé informace o místech velmi známých. Například známé Železnorudské nádraží v Alžbětíně. A nedaleko odsud v Královském hvozdu je pomníček, který připomíná malíře Adolfa Kašpara. Ten zde v roce 1934 zemřel. Nikdy nedokážu přečíst všechny knihy, které bych chtěla a nikdy nedokážu poznat moji milovanou Šumavu, jak bych chtěla. To vědomí mne docela rmoutí. Možná proto se snažím číst a číst dokud mě oči slouží. A putovat Šumavou dokud mě nohy nesou.... celý text

...náhle před ním stála nahá 1995, Jan Šmíd

Jan Šmíd nezklamal. Moc se mně tyto povídky líbí. Prvně jsem je četla, když vyšly a od té doby už několikrát. V každé povídce se objeví věta . . .náhle před ním stála nahá. Přesto je každá povídka jedinečná. Je vlastně obdivuhodné, jak dokázal autor postavit tolik příběhů na jedné větě. Knihy od Jana Šmída prostě nezklamou nikdy.... celý text

Světla v oknech 1982, Ladislav Stehlík

Ladislav Stehlík - básník a prozaik, který si některé knihy doprovázel svými kresbami. Světla v oknech je jednou z nich. . . . . . Mám lidi rád a rád jsem na Zemi. Po světle v oknech zasteskne se mi, po teplém stisku ruky podané, než v oknech očí mých tma navždy zůstane. Kdysi dávno jsem jela vlakem se starým pánem, který črtal na papír ubíhající krajinu za oknem. Byl to pan Stehlík a jeli jsme kolem jihočeské Heřmaně. Vyprávěl mi o Zemi zamyšlené a já moc nemluvila. Já, výřečná šestnáctiletá puberťačka, skoro ztratila řeč, když jsem zjistila, že sedím proti známému básníkovi. Dnes je to moje hřejivá vzpomínka.... celý text

Píseň o Viktorce 1962, Jaroslav Seifert

--A k ústům přiblíží se ret; ke kterým čí? Můj vždycky ke tvým. Chci býti s tebou jako květ, jenž úzce přimyká se k větvím. --Ne, nikoli! To můj vždy ke tvým, k tvým ústům přiblíží se ret. Neznám slovo, které by vyjádřilo jaké jsou verše Jaroslava Seiferta. I slova krásné a nádherné jsou málo.... celý text

Milostná píseň 1954, Jaroslav Seifert

Svatební píseň Kytice, závoj a slzy, i štěstí rozplakává, jak je to hezké, když se někdo vdává. Noc plná vášní až do kuropění, jak je to hezké, když se někdo žení. Kytice zvadla a opadává, jak je to smutné, když se někdo vdává. Líbí se vám tato báseň? Připomíná vám něco? Přidáme-li k Seifertovo textu hudbu Petra Hapky, zazpívá nám píseň Hana Hegerová.... celý text

Manon Lescaut 1946, Vítězslav Nezval

V květnu jsem psala komentář k Manon, která sloužila Vítězslavu Nezvalovi jako inspirace. V tom komentáři jsem napsala, že dávám knize 2*, ale Nezval by byl za 5*. Teď jsem si Nezvalovo Manon po letech přečetla. Byl to opět neskutečně krásný a hřejivý pocit. Ta krása českého jazyka, nádhera veršů. Dávám těch slíbených 5* protože nejde dát víc /a to mne docela mrzí/.... celý text

Vyznání 1974, Pchu Sung-Ling

MY DVA Bylo mi devatenáct Bylo mi devatenáct Když jsme se konečně dostali Ty jsi měl, milý můj, jen dvacet jar Stařec z měsíce kdysi však dávno označil už naše jména A rudou stuhou tak svázal a předurčil milostný pár Číst si v této sbírce, to je pro mne vždy zážitek. Nevím co mám raději. Zda krátké milostné básně, nebo balady. Úžasné muselo být, když k poezii byly přiřazeny nápěvy, nejčastěji lidové. Pchu Sung-ling velký čínský básník a prozaik žil v letech 1640 - 1715. Je neuvěřitelné, že jsou jeho básně i dnes tak čtivé. Samozřejmě velikou zásluhu na tom má překladatelka paní Marta Ryšavá.... celý text

Pravěká příroda 1991, Josef Beneš

Josef Beneš -významný odborník a Zdeněk Burian -významný malíř a ilustrátor. Z jejich spojení vznikla kniha, kterou obdivujeme ještě po letech. Dnes už věda značně pokročila, takže kniha není aktuální. Pro seznámení mladého čtenáře s vývojem života na naší planetě je určitě dostačující. Dnes už je mnoho jiných a výpravnějších knih. Tahle je však díky panu Burianovi nepřekonaná. Navíc je moje a já ji mám ráda. I když se právě dnes úplně rozpadla. Zkusím ji poslepovat.... celý text

Zombíci... 2015, Ondřej Frencl

Ondra Frencl boduje u všech našich starších vnoučat. U mne taky. A to knihy o živých mrtvých nečtu. Nemám je ráda. V tomhle komiksu však nejsou žádné velké hrůzy, je vtipný a opravdu baví. Děti knihu čtou pořád dokola, už budou asi lítat listy. A to mají každý svoji vlastní. Už jsem ji měla půjčenou od každého z nich. Teď mne čeká druhý díl. Už se těším.... celý text

Panovníci českých zemí 1992, Petr Čornej

Bezvadná pomůcka pro žáky základní školy. Vytáhla jsem ji zezadu z knihovny a dala dopředu, mezi knížky, které si vnoučata stále prohlížejí. Budu chvíli čekat, kdo z nich ji "objeví". A musím se přiznat, že jak jsem tak listovala, s hrůzou jsem zjistila co všechno už neznám. Takže z listování bylo nakonec poctivé čtení.... celý text

Můj zlozvyk při čtení 1992, Vratislav Ebr

Tuhle knížečku máme v knihovně už dlouho.Teprve z ní jsem se dozvěděla, jaké jsou moje zlozvyky při čtení. Ale pokud to tedy zlozvyky jsou, tak je máme určitě všichni/teda čtenáři/, aspoň některé. Třeba jako Josef Velčovský, ten říká: "Já mám zlozvyk jenom u dobrých knížek, protože na ostatní nemám sílu. A tím je strach. Strach, že ta knížka brzy skončí. Úměrně s tím, jak se blíží konec, zpomaluji čtení, aby mi vydržela aspoň o něco dýl." Teď jsem zjistila, že Velčovského už cituje Triatlet, tak to tady máme 2x Dalším zlozvykem je čtení za chůze. V dětství čtení pod peřinou při baterce. Nebo, že nevím, kdy přestat/jako Lubomír Brabec/. Spaní s knížkou pod polštářem a usínání, nezhasínání. Michal Suchánek napsal: "Většinou mne čtení pohltí tak, že nejsem schopen vnímat okolní svět tak, jak bych měl. To znamená, (protože čtu poměrně všude a často), že zapomínám vystupovat z dopravních prostředků tam, kde bych měl." I tenhle zlozvyk je můj. No, když se to přihodí v MHD, tak přesednete na opačný směr a vrátíte se. Horší je to ve vlaku, když přejedete a ve směru zpět už nic nejede. Nejvíc se mi líbilo od Ondřeje Neffa: "Já čtu na WC. To i když utíkám, tak něco popadnu a vezmu si to s sebou i kdyby to byla Vlasta." U mne teda manželova Střelecká revue. Proto se docela vyznám v revolverech a koltech. Nejpravdivější je od Františka Nepila: "Při čtení nemám žádný zlozvyk - zlozvyk mám při jídle - čtu!"... celý text

Ve znamení lilie 1992, Stanislav Vydra

Kniha je sice historií skautingu ve Strakonicích, ale není jen o skautech a pro skauty. I ten, kdo nikdy neskautoval, se z ní dozví mnoho informací. Je vlastně svědectvím o tom, jak se žilo kdysi na malém městě. Pro mne má kniha navíc jakýsi nostalgický nádech, protože jsem autora znala osobně.... celý text

Všechna tvoje těla 1983, Vladimír Janovic

Krásná milostná lyrika doprovázená něžnými ilustracemi. Místo předmluvy verš od Vladimíra Holana I když mi, lásko, stále unikáš, jsi moje ustavičná přítomnost . . . Děvčátku které se mi narodilo ve snu Jívo rozkvetlá ve spánku bělounká cisterničko všude jsou stopy po tvém opánku když pootevřu víčko Opánek z mléka nočních můr rozplyne se než přejde dvůr Třeba i já se sobě zdám Mou krví bloudí čísi prám... celý text

Rezinka 1965, Kamila Sojková

Pro mne milá knížka mého dětství. Měla ji půjčenou vnučka a včera ji vrátila. Již dlouho jsem ji neměla v ruce. Tak v ní trochu listuji a najednou zjistím, že čtu. Zase jsem malou holčičkou a smutním nad Rezinkou, která musí na vychování do kláštera.A zase se raduji, když pro ni přijede bratr Pepík. Pohlazení po duši.Přečteno za večer. Krása.... celý text

Co vyprávěly staré pražské domy 1982, Jan Wenig

Knížka je moc pěkně zpracovaná. Ilustrace dokonalé. A že je poplatná době? Mně to nevadilo. Vždyť která kniha není? Prvně jsem ji četla už dávno a moc jsem si z ní nepamatovala. Teď ale jsem si vzala k ruce plán Prahy a dělala jsem si značky, kam se s vnoučaty podíváme, až zase do Prahy pojedeme.... celý text

Pražský orloj 1988, Zdeněk Horský

Opět jedna z knih co mne nadchla. Samozřejmě, že nedokážu jako laik pochopit úplně všechno to, co se týká odborné stránky . Dokážu však ocenit um a znalosti našich předků. Také samozřejmě dokonalou práci, kterou na knize odvedl autor. Mnoha skutečnostmi jsem byla překvapena a opravdu se teď na orloj dívám jinýma očima, jak bylo napsáno v předchozím komentáři. Moc zajímavá kniha. Mohu jen doporučit.... celý text

Pravěký člověk 1992, Vratislav Mazák

Chci knihu půjčit vnučce a tak jsem si ji zase honem pročetla, abych mohla odpovídat na otázky. Musím říct, že až tak nadšená jako kdysi nejsem. Pro děti to bude stačit, ale ti starší už budou chtít něco novějšího, protože od doby vydání již došlo k novým poznatkům. Ovšem ilustrace Zdeňka Buriana, myslím, že dokážou nadchnout každého, ať je dítě nebo dospělák. Chtěla jsem dát 4*, ale to bych panu Burianovi nemohla udělat. Dávám 5*.... celý text

Večer u studny 1974, František Branislav

Milostná Květnových večerů rozhrň tmu, rozhrň ji rukama teplýma, chtěl bych ti říci jen pošeptmu: jak ňadro teplá je jarní tma. Jarní tma hladí nás po dlaních. skloň hlavu až na mé rameno, z tenkého písma těch vlasů tvých chtěl bych číst každičké písmeno. František Branislav - můj oblíbený básník. Však jsem si jeho verše dala na svatební oznámení. Sbírka Večer u studny - to je jedna lyrická báseň krásnější než druhá. Je z nich cítit touha, smutek, láska. Pro mne nejkrásnější z nich je asi Po letech a Věčná touha. I když . . . Možná příště to budou úplně jiné.... celý text

Zpěvník Honzy Vyčítala 1995, Jan Vyčítal

Malá knížečka krásných písniček, které Honza doprovází svými kreslenými vtipy. Písničky - básničky znám všechny od trampských ohňů. Tam je zpívám s kamarády. Doma si je nahlas recituju. Poslední dobou stále častěji Někdy si namlouvám, že vůbec nestárnu když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu pak přijde po špičkách ta chvíle bytelná u nohou zabublá mi říčka Křemelná A zas mám jehličí v podrážkách pohorků nad sebou kočičí mám hřbety pahorků . . . . . atd.... celý text

Pohádky pro vlčata 1990, Karel Tomy Neumann

Na tenhle skvost jsem narazila na autobusovém nádraží v Pelhřimově. Vzala jsem si knížku na cestu, že ji vrátím u nás. Nemohla jsem. Místo ní jsem tam dala jinou. Autor si knihu sám ilustroval. Byl učitelem, hudebníkem, malířem, sochařem a skautem. Mám ráda pohádky, ale není pohádka jako pohádka. Tyto jsou jedinečné. Vyprávěné u ohně malým skautíkům - vlčatům. Je v nich humor, nadsázka, tábornický život. I když byly napsané dávno, čtivé jsou i dnes. Jsem ráda, že jsem se s nimi mohla potkat.... celý text