osalamon
přečtené 27
Anatém
2012,
Neal Stephenson
Už jsou to dva dny, co jsem knihu dočetl. A stále ještě v sobě nedokáži zpracovat všechny ty protichůdné emoce z toho, že je konec. Zatím to vypadá tak, že _pro mě_ osobně je to nejlepší kniha beletristického (fictional) charakteru, která kdy byla napsána. Nečekám, že to bude nejlepší kniha, která kdy byla napsána, _univerzálně_. Ale to je mi vcelku jedno, to první je stejně (pro mě) důležitější. Byl to šílený týden strávený s Nealem Stephensonem. Chodit spát ve tři ráno, dokud jsem fyzicky neodpadl (Mentálně bych klidně pokračoval!), v mrákotách _přetrpět_ pracovní dobu (Strávit 8 hodin bez fráta Erasma a jeho přátel? Nepředstavitelné!) a pak ve stavu naprosté pohlcenosti číst a číst a číst... Na pasáže s dialogy (o délce i více než 10 stránek) nad různými filozofickými a vědeckými tématy jsem se těšil více než jako se malé dítě těší na Vánoce. Zažíval jsem díky nim naprostou (intelektuální) fascinaci, intenzivní pocit radosti, napětí tak ohromné, že film ani žádné jiné médium něco takového nemá šanci zprostředkovat. Takový až trans jsem v životě zažil snad možná někdy před 15 lety při čtení 1984, na nic srovnatelného si nepamatuji. Dokonce zvažuji revizi svého názoru na platónský realismus. Ač odjakživa přesvědčený "prokánec", budu si nyní muset některé moderní argumentace nastudovat důkladněji. Inspiraci je kde brát: https://www.nealstephenson.com/acknowledgments.html... celý text
