Pablo Kral
přečtené 639
Planeta záhad: Fakta, otazníky, hypotézy
2022,
Arnošt Vašíček
Můj první Vašíček. Planetu záhad řadím k standartním záhadologickým dílům, i když nemalou porci té autorské originality mu též nelze upřít. Znal jsem ovšem tak trochu autorovu tvorbu již z televizních seriálů (dále Voynichův rukopis apod.). Poměrně značné množství nejrůznějších informací budících tu a tam i nefalšovaný úžas nasvědčuje tomu, že jsme konfrontováni se zkušeným záhadologem. Knihu jsem přečetl po dlouhém záhadologickém půstu s živým zájmem a musím autora pochválit za úhlednou grafickou úpravu se spoustou barevného fotografického materiálu. Rovněž jsem byl nejednou nucen uznale pokyvovat hlavou nad podivností naší planety a konstatovat, že některé nálezy a události jsou skutečně suspektní co se týče jejich potenciálního vlivu na etablovanou vědu. Vskutku natolik podezřelé, že mi nedá nepochybovat o ignoranci až aroganci představitelů "zajetých kolejí" v současné mainstreamové vědě. Chci na tomto místě poděkovat autorovi, že ve mne probudil právě ty rezistenční mentální síly, které staví současnou oficiální vědu do světla nevyhovující zkostnatělosti a zabedněnosti. Já to tak prostě po přečtení této knihy vidím. Kvanta zajímavých informací, grafická koncepce i celkový dojem zakládá můj názor, že kniha si zaslouží pět hvězdiček, a to z mého úhlu pohledu bez diskuze.... celý text
Třicet případů aneb Malé, bílé, kulaté
2007,
Max Kašparů (p)
S panem Kašparů jsem se seznámil relativně nedávno v jednom diskusním pořadu v TV. Rozhodl jsem se, že zkusím nějakou jeho knihu. Pan rekordman ve sběru titulů mne nijak nepřekvapil. Jeho vzdělanostní rozměr je sice obdivuhodně široký, nikoli však hluboký. Bohužel jde o standardizovaně včleněného člověka do stávajících struktur společnosti, jež - zdůrazňuji - zachází ve svém vzdělání do šířky, ne do hloubky. Tento pán v podstatě není schopen překročit obzory svých vystudovaných oborů mimo jejich etablovaný rámec, a stává se tak dobrým sluhou stávajícího režimu. Nad jeho postoji jsem se musel nejednou s nevolí pozastavovat. Nejde jenom o to, že je pan Kašparů dobrým církevním působkem, ale ve vědecké rovině, dá-li se to tak vůbec nazvat, působí ještě o poznání tumpachověji. Nerespektuje paradoxii reality, neví si rady s intrapsychizací nejhlubších problémů vědy, nevyřešené záhady se vší jejich numinozitou, stejně jako spiritualita a východní filozofie jsou mu zjevně cizí, moralizuje tam, kde to není na místě (je-li to vůbec někde na místě). A to je na multititulovaného učence opravdu málo. Tato útlá knížečka mi přinesla trochu té zábavy, trochu poučení, a trochu znechucení. Přes všechnu tu kritičnost, kterou k panu Kašparů cítím, jsem se, až na řídké výjimky, docela dobře bavil, a proto uděluji docela přínosné tři hvězdičky, jak je ostatně mým zvykem při mé obecné úctě k literatuře. Ale to bylo od pana autora asi všechno, co jsem si přečetl. Jeho pohled na svět s radostí opouštím, před jeho profesionální šíří záběru smekám. Je třeba jeho postavení respektovat. Vždyť přece pomáhá lidem, že?... celý text
