Pablo Kral komentáře u knih

Tato fascinující kniha byla, jak sám autor předesílá, dokončena roku 1979 a vydaná v roce 1983. Líčení osudů tak zvaných "toxikomanů" je zde sugestivní a plastické. Osobně jsem knihu přečetl již v osmdesátých letech coby dítě školou povinné, a ani od té doby neztratila na působivosti. Nyní jsem ji přečetl za jedno odpoledne a jsem z ní stejně tak "štronzo". Chci říci, že jsem tuto práci znovu přečetl, tentokráte se čtyřicetiletým odstupem. A přiznejme si jeden naprosto relevantní argument - texty jsou velmi silně poplatné době, ve které vznikly, tedy za socialistického zřízení. Inkriminované chemikálie, jenž jsou zde katastrofálně bolavě kriminalizovány (LSD, mezkalin, psilocybin), jsou už třicet let považovány za vysokopotentní léčiva při dobře indikovaných psychických stavech a jsou geniálními léky pro pacienty se správně určenými psychickými problémy. Prožil jsem ve společnosti této knihy celé odpoledne a večer a můžu zodpovědně říct, že případy zde poněkud beletristicky popsané ve mne neprobudily dojetí, ale spíše smutek. Bylo to krátké, ale velmi náročné. Přestože jsou argumenty a názory pana Klímy (1979!) dávno překonané a pohřbené pod nánosem postmoderních výzkumů lidského vědomí, je tato kniha stále čistou sílou v "boji proti náruživosti", jak by asi řekl autor. Josef Klíma nás provádí "skříní plnou zločinců", psychiatrickými léčebnami, nápravně výchovnými zařízeními pro mladistvé, věnuje se problematice "čichačů" čikuli, trichlóru a toluenu (nevím jaká je situace dnes), záchytkami a protialkoholními "odmašťovnami", návykem na léky v té době dostupnými, a celá práce končí "Životem v závislosti" (doslov Dr. Drtila). A přesto že ČSSR je historickým státem, některé principy "odmašťování" zůstávají platné do dnešních dnů. Rád jsem si připomněl osmdesátá léta a přečetl tuto publikaci s nevšedním zájmem. Na víc než na čtyři hvězdy to ale vzhledem k té propasti času nevidím.

1 17.01.2025

Tak tohle byla velkolepá podívaná. Stručné a výstižné texty jsou doplněny o fenomenální a originální obrazový materiál. Četbu jsem si vychutnával, dával jsem si načas. Pokaždé, když můj zrak spočinul na dobovém obraze, rytině, či skice, jako bych nasával ducha té doby, přesouval se do centra dění a zblízka sledoval, co se v té době vlastně dělo a jak to tam vypadalo. Velitelský sbor, vojenští hudebníci, pěchota, jezdectvo, dělostřelectvo, pevnosti, námořnictvo, život na venkově a ve městě, život šlechty a líčení hrůz celé této války, abych tak řekl "všichni proti všem". Celé je to postavené na práci s vizuálními informacemi. Možno ještě dodat, čím tato publikace není: ani učebnicí a ani encyklopedií. Je to výpravná cesta vezoucí se na dobové vlně, která vtáhne do děje, aby mohla být po právu obdivována jako velmi zdařilý experiment provést čtenáře po de facto prvním celoevropském bojovém konfliktu v dějinách. Autor se musel poprat se záplavou vizuální látky a dobře vybírat. A to se mu vrchovatě podařilo. Pro mne osobně to bylo první velké setkání s problematikou třicetileté války a já už se vůbec nedivím, že je toto téma opředeno takovým olbřímím množstvím informací, jež se dochovaly, a takovou esenciální fascinací. Ta vydržela historikům i čtenářům do dnešních dnů. Děkuji autorovi za zážitek, který nemusel být vždy příjemný (vždyť šlo o válku, která vyhladila půlku Evropy), ale byl velmi poučný. Hodnocení vidím na 96 %, což prakticky znamená pět plných hvězd.

2 10.01.2025

Až téměř omluvně a až téměř se slzou na krajíčku se obracím na českého čtenáře: Ne, že bych sedm z osmi kapitol této knihy považoval za jakýsi balast patřící kamsi do světa sport-businessu, ale David Pastrňák se zde prezentuje jako hvězda první třídy, jíž není rovno, jakýsi sportovní superman, jehož úspěchy budiž zbožňovány a stavěny na piedestal všeho úspěchu, jehož možno dosáhnout. To je podle mne neadekvátní světu, ve kterém bychom se spíše měli radovat z pohybu, a nikoli pomýšlet na miliardové výdělky za každou cenu. Hluboce však děkuji autorovi za poslední - osmou kapitolu, kde je den po dni podrobně vylíčen zlatý šampionát z roku 2024 v Praze, kde David parádní trefou ve finále vystřelil zlato pro celý český národ. Moc za to děkuji. V současném systému hodnocení na DK to vidím na 90%, tedy 4,5 hvězdy. To za to Pragano :DDDD

1 04.01.2025

Nemá smysl opakovat slova komentátorů, jen jsem si do bločku narychlo poznamenal: Neuvěřitelný příběh maďarského lékaře, který by si snad ani nikdo nemohl vymyslet, se stal v osvětimském lágru realitou. Doslova neuvěřitelné. Dokument par excelans. Překvapilo mne, že si i v takových podmínkách zachoval tvář profesionálního lékaře a zachovával si v rámci možností pozoruhodným způsobem lidskou důstojnost. Nyiszli měl i velký kus "štěstí". Štěstí v neštěstí. Kdo četl, ví, že není co dodávat. Dávám pět hvězd, ale upřímně - lze tento deprimující dokument vůbec kvantitativně zhodnotit? Nechávám na pováženou...

5 21.10.2024

Přečetl jsem před pěti léty a - upřímně řečeno - netroufl (nedovolil) jsem si komentovat. Neměl jsem odvahu. Nyní jsem výtisk opět uchopil do rukou a zvažuji... že je snad dobře, že vzpomínky již vybledly. Ale vzpomínám... Tohle byla nejnáročnější kniha, kterou jsem kdy přečetl. Nic pro slabé nátury. V pubescenci ani adolescenci by mě nikdy ani nenapadlo, že někdy u knihy uroním slzu (jsem chlap jak hora). Viola byla má přibližně šestistá kniha, a... stalo se. Totiž komentovat tuto knihu je jako vysvětlovat mimozemšťanovi co je to koncentrační tábor. Podruhé bych to asi nedal. Neuvěřitelné co člověk zkusí než umře... Probíral jsem žebříček nejlepších knih a Viola se umístila vysoko. Právem. Nemám slov. Druhá světová válka byla tak "unikátní" a tak strašlivá, že zplodila takové příběhy, jako je tento. Nebylo mým primárním úmyslem komentovat vlastní obsah knihy, ale vyjádřit ten strašlivý a strašidelný pocit, který rezultoval... Až dnes jsem našel odvahu... Kéž by se tak tristní existencialismus vůbec nemusel svěřovat papíru. Děkuji za nejsilnější čtenářský zážitek života. Mengeleho děvče si zaslouží primární příčku v žebříčku. Tehdy jsem udělil pět hvězd, ale dá se tohle vůbec hodnotit kvantitativně? Uvažte sami...

8 29.09.2024

Anotace nelže - skalním sci-fistou nejsem, jen jsem se chtěl dozvědět o žánru něco víc. Sympatická publikace, která se nebojí relativní věkovitosti žánru a snaží se ji i za cenu úsporných opatření (méně kreseb a více textu v bublinách) přiblížit každému zájemci v tomto netradičním hávu. No trvalo mi to pár dní než jsem to přelouskal, ale výsledný dojem byl vcelku dejinně ukončený a komplexní. Je to výpravné, takže příběh i zajímavý. Jsem vskutku sváteční sci-fista. Mými vyvolenci jsou Clifford Simak, Martin Petiška, Jules Verne, bratří Strugačtí a ještě pár. Dialogy v bublinách jsou úderné, děj je krásně vykreslený, kniha má slušný rozsah. Dával jsem si na čas a každou stránku si vychutnal. Mám rád pěkné knihy (a tato jí je), protože moje čtenářské ego rádo speciality. Stvořit dějiny science fiction v komiksu byl výborný nápad a já jsem hrdým majitelem jednoho (legálního) výtisku. Pět hvězd

4 27.09.2024

Pražské mordy jsou objemná kniha, ke které jsem si rychle utvořil takový hezký vtah, a to navzdory jejímu obsahu. Knihu s fantastickým množstvím fotografického materiálu, popisující prvorepublikové zločiny, jsem si (dá-li se to tak říci) rychle zamiloval. S jejím čtením jsem nepospíchal, času dost, chci říct, že každý případ (a že jich nebylo málo) jsem si vychutnával jako by šlo o nějaké supertajné dokumenty. Dosud neznámé a nepublikované snímky dodávaly skvělý grafický šmrnc celé tlusté knize. Já jsem při čtení této rarity mnohdy ani nedýchal a jen užasle vyhlížel rozhřešení případu. Při neuvěřitelné pestrosti trestných činů za první republiky jsem se často přistihl, že jsem případem hraničně saturován a musím si před dalším dát pauzu. Opravdu hrozné a kuriózní věci se děly. Knihu bych neprodal (a asi ani nepůjčil) ani za padesát kop grošů. Tak moc si jí vážím. Dávám pět hvězd

1 27.09.2024

Ačkoliv nejsem matematik (nemám ty správné neurony), knihu Problémy pro třetí tisíciletí jsem ze zvědavosti sháněl dlouhá léta, až se mi to jednou podařilo. Antikvariát bez problémů zafungoval. Tato publikace nastiňuje sedm otázek matiky, jež odolávají věkovitému i supermodernímu rozhřešení. Osobně jsem ji s nadšením pojal jako exkurz do teritorií, kde sice nemám co pohledávat, ale urvat byť jen kousíček z pochopení každého problému bylo pro mne veliké vítězství. Miluju nevyřešené záhady supermoderní vědy. U úvodních pěti problémů jsem se trochu chytal, ale u poslední - Hodgeovy domněnky, jsem to vzdal. Jen zopakuji, že kniha je velmi náročná i pro studenty matematiky, ale Keith Devlin se snažil zjednodušovat až nad únosnou míru, takže jsem si tento unikát, tuto raritu mohl po dočtení pohodlně zařadit do knihovny a čekat až se mi utvoří ten kompetentní chuchvalec neuronů v mozku. Knihu si považuji až tak, že mám k ní láskyplný vztah. To je vše, co jsem chtěl říct. A ještě jedno - za tu Hodgeovu domněnku strhávám jeden bod, ale to zas tak nebolí. 4*

3 27.09.2024

Komunity matematiků si velmi vážím. Vždycky jsem byl hluboce přesvědčen (narozdíl od samotných matikářů), že člověk přece MUSÍ mít v hlavě jakési chuchvalce nervových buněk, které jej v ideálním případě katapultují na VŠ studium matiky, či mat-fyzu. Ti s jejich deficitem stěží našprtají SŠ. A jetli ne, tak jsem pitomec. Na úvod řecké základy, pak Východ, Čína, renesance, infinitezimi, géniové osvícenství, matika za Napoleona, nekonečna, a géniové 20. století. Knížka je pěkná, úhledná, dobře se čte (hlavní články vždy střídají medailonky těch nejvýznamnějších). Ale hlavně - kniha na mně celou četbu dýchala interesantním vánkem psychologie a psychická atmosféra popisovaných životopisů byla nabitá na 220 Voltů. Opravdu velmi zajímavé čtení. Kdybych na střední neměl z matiky nelidského zloducha co jen pouští strach a hrůzu, jistě bych se této fascinující královně věd věnoval i já. Pět hvězdiček

6 27.09.2024

Pana Jana A. Nováka si vážím a považuji pro jeho umírněný přístup k záhadám (tzv. seriózní záhadologie). Je to něco docela jiného než vidět mimozemšťany za každým rohem. Pořídil jsem si několik svazků od tohoto badatele a spisovatele nu a - teď se k tomu dostaneme - Příběhy českých alchymistů a mystiků považuji za jeho nejzdařilejší kulišárnu. Převážná většina knihy zabírá pochopitelně alchymie. Ta má historické kořeny v dávnověku a pan Novák měl před sebou výzvu poprat se s tímto tématem. Nechybí pohledy a popisy alchymistických laborování, obracení ve zlato, jedy, kovy, prostě alchymistická laboratoř. Hemžilo se to tam renesančními osobnostmi představující předvoj skutečné chemie, ale i vykutálenci, vykukové a příživníci. Osoba Jeho Milosti císaře Rudolfa II. rovněž nesměla chybět. Co se týká mystiky, tam autor trošičku zaspal a moc podkladů k dispozici asi nesehnal. Ale to nevadí - Je toho dost a já - přestože knihy pana Nováka čtu jen okrajově, chtěl bych mu udělit velikou pochvalu za tuto knihu, neboť jsem se královsky bavil. 5*

4 27.09.2024

Na úvod komentáře mi málem ukápla slza, když jsem si uvědomil, jak málo čte (a uznává) Osha naše čtenářstvo. Ono to - jak chápu - ani není jen tak zahloubat se do indické mystiky. Ale v případě téhleté knihy nehodlám šetřit chválou. Přečetl jsem ji už podruhé v krátkém čase a její moudrost mi vůbec ani nedá spát. Rozpravy o zlomcích Herakleitových jsou kniha, ve které Osho naskýtá podrobné rozbory výroků starořeckého filozofa Herakleita. Pár veršů z Herakleita a Oshův rozbor. "Hérakleitos je vskutku nádherný. Kdyby se býval narodil v Indii nebo někde na Východě, byl by dnes znám jako buddha," konstatuje Osho na úvod. Aristoteles považoval Herakleita za pomatence, protože Herakleitos byl svojí filozofií temný, dotěrný, ne tak pozitivní, vyžíval se v paradoxních výrocích a vůbec stavěl realitu na hlavu. Mělo to však svůj hluboký, přehluboký smysl. Osho komentuje s vrozenou lehkostí a co odstavec, tak to aspoň jedna pravá perla. Tahle kniha je pro mne víc než dvěstěkarátový diamant. Pět hvězd.

2 27.09.2024

Tak tohle byla srdeční záležitost. Severka je hojně čtená a opakovat komentátory nemá smysl. Měl jsem při čtení v hlavě směsici soucitu, poraženectví, zmatku, hlubokého porozumění, utrpení... Nina nic nelakuje na růžovo a osud Severky mi přese všechnu faleš dává hluboký lidský smysl. Na přebalu knihy je jako pěst na oko otázka, která zní: "Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?" Já osobně se domnívám, že jde o to, o jakou svobodu se vlastně jedná, protože takzvaných "Svobod" je nemalé množství. A nejde mi jen o svobodu podnikat a tržní hospodářství a všechna ta práce z čeho jsme zase unaveni my všichni, ale jde o mindfulness, východní mystické tradice, buddhismus ... ale uznávám - to je od tématu. Doufám, že Nina Špitálníková v budoucnu nepověsí psací potřeby na hřebík na ušmudlané zdi a napíše zase něco srdcervoucího. Za Severku neuvažuju jinak než za pět bodů.

10 27.09.2024

Je načase, abych se podělil o zážitky z četby této knihy: Jak jsem vyrozuměl, byla to prvotina Niny Špitálníkové, ale já si nemůžu postěžovat, že by se to četlo nepohodlně. Nina byla přesná, vstřícná, upovídaná, představovala památky, stručnou historii KLDR, v rámci možnosti cestovala, studovala ... na pár chvil i oddechovka. Za jednu věc ale hvězdičku strhnu. Její běžný, až bezstarostný život v rámci univerzity (i jinak) byl - a to si přiznejme - zakonzervován v jakési bublině, ve které se režim ukazuje z té přívětivější stránky. Až v závěru přidala kapitolu Propaganda a historie, ve které věc uvádí do jisté míry na pravou míru - znelíbil ses režimu? - výslechy, mučení, vězení, koncentráky, popravy ... atd. Přestože jsem knížku přečetl za dvě odpoledne a bavila mě, neudělím plný počet hvězd. 4*

5 27.09.2024

Zaslouženě jsem si přidal Ninu Špitálníkovou do Oblíbených. Odvedla dobrou práci, ale i pár husarských kousků, protože kontakt s lidmi z KLDR není bez rizik. Sedm příběhů o životě v KLDR a sedm útěků. Nejvíc se mi asi "líbila" Feministka. Příběhy mě utvrdily v názoru, že KLDR je v podstatě jeden velký koncentrační tábor. Vzhledem k tomu, že se tato kniha hojně čte a má velmi vysoké skóre v žebříčku, jsem rád, že se tak u nás dovídáme tolik severokorejských reálíí o "životě" tam. No pochopitelně jsem si i já přihřál polívčičku a vrněl si blahem, že žiju střední třídu v ČR. Chtěl bych touto cestou mockrát poděkovat Nině za autentické a existenciální informace z "pera" české koreanistky. Záslužný čin. Poklona. Zvažoval jsem sílu příběhů - zda dát čtyři nebo pět hvězd (protože realistická próza Severka mne úplně uchvátila), ale budu držet basu. 5 *****

12 27.09.2024

Poprvé za deset let mého působení na Databázi Knih mám po třech dnech po dočtení knihy pocit, že nebudu mít klid, dokud nenapíšu komentář. Nuže do toho: Patnáct příběhů vypovídá skutečné události, jež se odehrály za rakouského císařství i v době prvorepublikové. Šlo o kombinované vraždy-sebevraždy z nešťastné lásky, nebo dílo usvědčených vrahů z žárlivosti a nenávisti. Příběhy jsou sepsané krátce, srozumitelně a jasně. Po zpravidla místopisném úvodu se již ocitáme přímo v jádru dění. Všechno do sebe zapadá a působí sevřeně a uzavřeně. Jenže... jenže láska, žárlivost a vztah ke smrti jsou existenciální city, a mají tedy snad i přesah do nevědomých oblastí lidské psýché, a jako takové jsou tedy nejen nutně zjevenou skutečností, ale snad i v jakémsi smyslu slova "právem" oněch citově zmatených či vypočítavých zločinců. Sám jsem se ovšem mnohdy přistihl, jak si sobě říkám: "tak za tohle bych mu dal bez milosti provaz". A taky že ho dostal. Bylo by ale jednoduché tato individua s klidným svědomím poslat na šibenici, a přitom jedním dechem nedodat, že, abych volně parafrázoval Stanislava Grofa: "žijeme ve světě, ve kterém se může stát komukoli cokoli, a to bezdůvodně". Překvapilo mě, jak často uděloval císař F. Josef I. milost (zločinec pak vyfasoval min. 10 až 20 let těžkého žaláře). Četlo se to jedním dechem a přehledné a vynikající zpracování tématu autorem mne přimělo, abych vykonal sebe-osvobozující akt a zprostil se viny díky napsanému komentáři. Teď se mi tedy ulevilo. Rozhodně to není můj poslední Vladimír Šindelář a uděluji zasloužených pět hvězdiček.

3 15.09.2023

Přečteno pečlivě za dvě odpoledne. No... především musím konstatovat, že pro laického čtenáře jde o téměř ideální úvodní seznámení se základy adiktologie. Napsáno čtivě a v rámci možností srozumitelně. Ale to je asi tak všechno. Odhlédnu nyní od nutného zjednodušování tak dost složité problematiky. Dílo je koncipováno plně v duchu západní klasické, konvenční psychologie (psychiatrie). Lembkeová obratně manévruje za pomocí kazuistik ve vodách současné adiktologie, ovšem skutečně relevantních informací je zde sporadicky. Ačkoliv celé pojetí díla vyznívá veskrze lidsky a uživatelsky přívětivě, autorka se v podstatě oddává obratným manipulacím se čtenářovým egem, klade důraz na pozitivní účinky (?) studu, bolesti, odříkání, bezpodmínečné abstinence, sebezpoutání, zničující upřímnosti, pocitů viny, výčitek svědomí a konečně správného (jak jinak) začlenění do stávajících společenských struktur. Nic nového pod sluncem. Jako pouhá poznámka pod čarou se pak jeví skutečně a existenciálně závažný přístup zde naznačený pod názvem mindfullness (str. 87), který úzce souvisí s východními meditačními technikami, a představuje netušený potenciál, který byl v knize hrubě zanedbán. Škoda, že autorka nenašla odvahu (ani ji nehledala), aby metodu mindfullness rozpracovala, rozšířila a hlouběji zakomponovala do své jinak vcelku zajímavé studie. Pochopitelně nemohu vyloučit, že můj názor na tuto knihu se nemusí slučovat s principy, jimiž autorka knihy čtenáře tak vřele oblažuje, ale to by bylo na dlouhou debatu. Přestože se to četlo jedním dechem, neboť autorka má nesporný talent psát srozumitelně a čtivě, nemohu knize udělit vyšší hodnocení. 3*

3 12.09.2023

Můj první Vašíček. Planetu záhad řadím k standartním záhadologickým dílům, i když nemalou porci té autorské originality mu též nelze upřít. Znal jsem ovšem tak trochu autorovu tvorbu již z televizních seriálů (dále Voynichův rukopis apod.). Poměrně značné množství nejrůznějších informací budících tu a tam i nefalšovaný úžas nasvědčuje tomu, že jsme konfrontováni se zkušeným záhadologem. Knihu jsem přečetl po dlouhém záhadologickém půstu s živým zájmem a musím autora pochválit za úhlednou grafickou úpravu se spoustou barevného fotografického materiálu. Rovněž jsem byl nejednou nucen uznale pokyvovat hlavou nad podivností naší planety a konstatovat, že některé nálezy a události jsou skutečně suspektní co se týče jejich potenciálního vlivu na etablovanou vědu. Vskutku natolik podezřelé, že mi nedá nepochybovat o ignoranci až aroganci představitelů "zajetých kolejí" v současné mainstreamové vědě. Chci na tomto místě poděkovat autorovi, že ve mne probudil právě ty rezistenční mentální síly, které staví současnou oficiální vědu do světla nevyhovující zkostnatělosti a zabedněnosti. Já to tak prostě po přečtení této knihy vidím. Kvanta zajímavých informací, grafická koncepce i celkový dojem zakládá můj názor, že kniha si zaslouží pět hvězdiček, a to z mého úhlu pohledu bez diskuze.

3 06.07.2023

S panem Kašparů jsem se seznámil relativně nedávno v jednom diskusním pořadu v TV. Rozhodl jsem se, že zkusím nějakou jeho knihu. Pan rekordman ve sběru titulů mne nijak nepřekvapil. Jeho vzdělanostní rozměr je sice obdivuhodně široký, nikoli však hluboký. Bohužel jde o standardizovaně včleněného člověka do stávajících struktur společnosti, jež - zdůrazňuji - zachází ve svém vzdělání do šířky, ne do hloubky. Tento pán v podstatě není schopen překročit obzory svých vystudovaných oborů mimo jejich etablovaný rámec, a stává se tak dobrým sluhou stávajícího režimu. Nad jeho postoji jsem se musel nejednou s nevolí pozastavovat. Nejde jenom o to, že je pan Kašparů dobrým církevním působkem, ale ve vědecké rovině, dá-li se to tak vůbec nazvat, působí ještě o poznání tumpachověji. Nerespektuje paradoxii reality, neví si rady s intrapsychizací nejhlubších problémů vědy, nevyřešené záhady se vší jejich numinozitou, stejně jako spiritualita a východní filozofie jsou mu zjevně cizí, moralizuje tam, kde to není na místě (je-li to vůbec někde na místě). A to je na multititulovaného učence opravdu málo. Tato útlá knížečka mi přinesla trochu té zábavy, trochu poučení, a trochu znechucení. Přes všechnu tu kritičnost, kterou k panu Kašparů cítím, jsem se, až na řídké výjimky, docela dobře bavil, a proto uděluji docela přínosné tři hvězdičky, jak je ostatně mým zvykem při mé obecné úctě k literatuře. Ale to bylo od pana autora asi všechno, co jsem si přečetl. Jeho pohled na svět s radostí opouštím, před jeho profesionální šíří záběru smekám. Je třeba jeho postavení respektovat. Vždyť přece pomáhá lidem, že?

2 18.04.2023

Mistr Osho v této výjimečné Knize Tajemství pojal tantru jako oblast vědeckého bádání, jako exaktní vědu s experimentální podstatou. Celý svazek je jedno veliké Opus Magnum čítající 1064 stran, původně rozdělené do pěti knih, zde tedy v jediném svazku. Obsahuje rozbory 112ti meditačních technik. Ponejprv heslovitě, poté s podrobným komentářem. Pak následuje po každé kapitole několik odpovědí na záludné otázky posluchačů. Osho zde exceluje ve srozumitelnosti, lehkosti i jednoduchosti výkladu, vše je přirozené, na svém místě a hlavně - dává to smysl. Zároveň si troufám říci, že texty jsou ve své moudrosti příjemně mnohovrstevnaté, a tak je možno si překrásně popřemýšlet - a - samozřejmě pomeditovat. Kniha není souborem instantních odpovědí, které by staticky definovaly význam jednotlivých súter, spíše se jedná o svazek 112ti klíčů, které odemykají srdce i vědomí čtenáře. A občas narazíte na ten správný klíč, jež snadno zapadne do právě vašeho srdečního zámku. Pak už jen otočíte klíčem a meditujete. Já si s nadšením dávkuji tantrické sútry jako léky na duši. A funguje to! Nacházím se sice teprve na straně 770, ale už teď je mi jasné, že svůj účel kniha splní za plný počet hvězdiček. Nádherně se to čte, a každý den se těším na výpravnou cestu za tím mým, dosud skrytým klíčem. Osho se zde věnuje mimo jiné rozdílu jógy a tantry, klamům mysli, snění ve bdění, tokům energií, podvědomí, lásce, pochybnosti a víře, náhlému osvícení, oproštění se od tužeb, návratu k pravému bytí, vědomí okamžiku, smrti, karmě, osamocení, nejistotám, metafyzické prázdnotě, meditativní práci se sexuální energií a celé řadě zajímavých záležitostí. Mně se tohle arcidílo moc líbí, a přestože je s ohledem na rozsah a časovou náročnost nemožné dílo zhltnout na dvě odpoledne, určitě bych jej doporučoval ke studiu nejen psychologům, filozofům a psychonautům, ale každému zvídavému čtenáři, který má chuť , odvahu a cit experimentovat se svým nitrem.

2 24.03.2023

Když jsem v roce 1992 nic netuše poprvé uslyšel v televizi klip Lithium, padl jsem na zadek - no to nebyla hudba - to bylo zjevení. Krátce jsem pátral, kdo to hraje. Pak jsem uviděl Smells like teen spirit. Říkal jsem si, že tak geniální, syrové a výmluvné umění musím mít ve fonotéce kdyby nevím co bylo. Nirvana? Tak si říkají? A co je to za lidi? Pak jsem slyšel celé album Nevermind. Nic takového jsem nikdy neslyšel. To byl dějinný přelom v hudbě. Pak přišlo In Utero, a já byl omámený a zamilovaný. Studoval jsem Kurtovy texty. Souhlasím s ne úplně ojedinělým názorem, že Nirvana byla jedno z nejlepších hudebních těles všech dob. Dobře si vzpomínám, jak mne smrt Kurta Cobaina 5. dubna 1994 hluboce zasáhla. Tehdy jsem ještě nechápal... A pak jsem si koupil tuto knihu, kde jsem našel mnoho odpovědí (ale i otázek). Bylo to fajnový čtení.
Tato kniha je opravdovým klenotem. Prožíval jsem ji jako všechno kolem Nirvany. Četl jsem ji v devadesátých letech a byl jsem nadšen jak je autentická, emocionální a podrobná. Pak jsem ji půjčil, a už ji nedostal zpět, čehož velmi želím. Pamatuji se, že pohled do zákulisí byl zpracován profesionálně a poctivě. Kniha mi poskytla hlubší pohled na Nirvanu jako jedinečný fenomén. I po těch strašlivých letech od rozpadu kapely neztrácí kniha na atraktivitě a čisté síle. Nikdy nezapomenu na Lithium, nikdy nezapomenu na Nevermind a In Utero, nikdy nezapomenu na Kurta Cobaina. A samozřejmě nikdy nezapomenu na knihu Nirvana: Come as you are. Srdeční záležitost a zasloužených pět hvězdiček.

14 14.01.2022