Pablo Kral
přečtené 639
Láska, žárlivost a smrt: Skutečné kriminální příběhy o nešťastných láskách z dob dávno minulých
2023,
Vladimír Šindelář
Poprvé za deset let mého působení na Databázi Knih mám po třech dnech po dočtení knihy pocit, že nebudu mít klid, dokud nenapíšu komentář. Nuže do toho: Patnáct příběhů vypovídá skutečné události, jež se odehrály za rakouského císařství i v době prvorepublikové. Šlo o kombinované vraždy-sebevraždy z nešťastné lásky, nebo dílo usvědčených vrahů z žárlivosti a nenávisti. Příběhy jsou sepsané krátce, srozumitelně a jasně. Po zpravidla místopisném úvodu se již ocitáme přímo v jádru dění. Všechno do sebe zapadá a působí sevřeně a uzavřeně. Jenže... jenže láska, žárlivost a vztah ke smrti jsou existenciální city, a mají tedy snad i přesah do nevědomých oblastí lidské psýché, a jako takové jsou tedy nejen nutně zjevenou skutečností, ale snad i v jakémsi smyslu slova "právem" oněch citově zmatených či vypočítavých zločinců. Sám jsem se ovšem mnohdy přistihl, jak si sobě říkám: "tak za tohle bych mu dal bez milosti provaz". A taky že ho dostal. Bylo by ale jednoduché tato individua s klidným svědomím poslat na šibenici, a přitom jedním dechem nedodat, že, abych volně parafrázoval Stanislava Grofa: "žijeme ve světě, ve kterém se může stát komukoli cokoli, a to bezdůvodně". Překvapilo mě, jak často uděloval císař F. Josef I. milost (zločinec pak vyfasoval min. 10 až 20 let těžkého žaláře). Četlo se to jedním dechem a přehledné a vynikající zpracování tématu autorem mne přimělo, abych vykonal sebe-osvobozující akt a zprostil se viny díky napsanému komentáři. Teď se mi tedy ulevilo. Rozhodně to není můj poslední Vladimír Šindelář a uděluji zasloužených pět hvězdiček.... celý text
Dopamin: Jak přežít blahobyt a neubavit se k smrti
2022,
Anna Lembke
Přečteno pečlivě za dvě odpoledne. No... především musím konstatovat, že pro laického čtenáře jde o téměř ideální úvodní seznámení se základy adiktologie. Napsáno čtivě a v rámci možností srozumitelně. Ale to je asi tak všechno. Odhlédnu nyní od nutného zjednodušování tak dost složité problematiky. Dílo je koncipováno plně v duchu západní klasické, konvenční psychologie (psychiatrie). Lembkeová obratně manévruje za pomocí kazuistik ve vodách současné adiktologie, ovšem skutečně relevantních informací je zde sporadicky. Ačkoliv celé pojetí díla vyznívá veskrze lidsky a uživatelsky přívětivě, autorka se v podstatě oddává obratným manipulacím se čtenářovým egem, klade důraz na pozitivní účinky (?) studu, bolesti, odříkání, bezpodmínečné abstinence, sebezpoutání, zničující upřímnosti, pocitů viny, výčitek svědomí a konečně správného (jak jinak) začlenění do stávajících společenských struktur. Nic nového pod sluncem. Jako pouhá poznámka pod čarou se pak jeví skutečně a existenciálně závažný přístup zde naznačený pod názvem mindfullness (str. 87), který úzce souvisí s východními meditačními technikami, a představuje netušený potenciál, který byl v knize hrubě zanedbán. Škoda, že autorka nenašla odvahu (ani ji nehledala), aby metodu mindfullness rozpracovala, rozšířila a hlouběji zakomponovala do své jinak vcelku zajímavé studie. Pochopitelně nemohu vyloučit, že můj názor na tuto knihu se nemusí slučovat s principy, jimiž autorka knihy čtenáře tak vřele oblažuje, ale to by bylo na dlouhou debatu. Přestože se to četlo jedním dechem, neboť autorka má nesporný talent psát srozumitelně a čtivě, nemohu knize udělit vyšší hodnocení. 3*... celý text
