Papája88
přečtené 646
Královna plamenů
2020,
Laura Sebastian
Vůbec nechápu negativní ohlasy na tuto sérii. Jsem ráda, že jsem se jimi nenechala ovlivnit a vděčná, že to nevzdalo ani nakladatelství a vydalo i závěrečný díl. Styl psaní mi vyhovoval, stejně tak i to, že ve všech dílech zůstalo vše jen z pohledu hlavní hrdinky, protože o její vývoj zde šlo především. Její reakce na situace mi přišla celkem uvěřitelná. Je fakt, že milostná linka tu není moc výrazná a ještě ve druhém díle jsem čekala, že se objeví někdo další a "zajímavější",no, vývoj vztahu byl sice pomalý, ale nakonec o to pevnější a pro mě realističtější. Nezdálo se mi, že by měly knihy hluchá místa, ano, nebojovalo se pořád, ale všechny ty části, kdy řešili strategii jak politiky, tak i bojů/přepadení a jiné postupy, mě bavili a to i přesto, že nemám ráda rozvleklé knížky "bez děje", tady mi to bez děje nepřišlo... Rozumím, že to čtenářům "těžších" knih tak možná nepřipadalo, ale pro kategorii Young Adult se s tím tato série, v mém osobní seznamu, opravdu řadí mezi ty nadprůměrnější. K závěru knihy mi jedna smrt přišla skutečně zbytečná a říkala jsem si jen: Proč!? Ale celkově musím říct, že to bylo příjemné čtení. :)... celý text
Růže podzimu
2014,
Abigail Gibbs
Jako předchozí díl hodně čtivé. Přesto to na mě působilo daleko více zmateně a místy až nesouvislé dějové zvraty. Na druhou stranu, a teď půjdu trochu proti proudu, se musím přiznat, že tenhle díl se mi líbil víc než první, i když hlavní romance a celkové vztahy hlavní hrdinky (krom k babičce), mi přišly dost vlažné. A jinak, nevím, jestli to tak připadalo jen mně, ale já tam vidím dost velký potenciál na úplně jiného jejího "osudového" partnera... :) Mrzí mě, že se spisovatelka zasekla(vzdala) s dalšími díly, všechny mínusy bych totiž připisovala jen jejímu nižšímu věku a věřím, že dnes by to vypadalo úplně jinak.... celý text
Večeře s vampýrem
2013,
Abigail Gibbs
Kniha ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem jí měla velmi rychle přečtenou a musím říct, že se četla moc dobře, děj mě hnal stále dopředu a dalo by se říct, že mě to i bavilo. Na druhou stranu (a teď opominu občasné zmatené a nelogické vývoje situací) mě kupodivu rozčilovali obě hlavní postavy. Já asi nikdy nepochopím stockholmský syndrom. Ze začátku jsem Violet fandila, postupem času jsem nad jejími reakcemi, přestože s ní zacházeli čím dál víc jak s kusem hadru, začala kroutit hlavou + její neustále brečení tomu moc nepřidalo. Bohužel ani nad hlavním hrdinou jsem se moc nerozplývala, pro mě to byl od začátku až do konce prostě vrah a pořád jsem čekala, kdy mě něčím přesvědčí, že za její oběť opravdu stojí, ale nestalo se. Navíc mi jeho chování i ostatních "mladých" připadalo opravdu spíš více pubertální než jako někoho, komu je kolem 200 let. A jeho milostné vyznání na straně 466? Skutečná třešnička na dortu... Nakonec jsem musela dát za pravdu její sestře. Doufám, že se ve 2. díle s Čaromocnými - Autumn alias s Růží a Fallonem lépe sžiji.... celý text
