Phoenix16.cz přečtené 476

David Starr - tulák po hvězdách / Lucky Starr a piráti z asteroidů 1999, Isaac Asimov

Největší chybou u této knížky je její rozsah. Na povídku je to dlouhé, na knihu krátké. To se projevuje i na příběhu samotném, protože Asimov rozjel zápletku, která by potřebovala mnohem větší prostor, který nemá, a tím pádem je všechno zkratkovité. Teď jsme tady, za chvíli zas někde úplně jinde. Teď se děje tohle a hned zas něco jiného, přičemž si čtenář nestačí vychutnat události a jen spěchá dál. Na nějaké podrobnější zkoumání postav či místa děje můžeme zapomenout úplně. Přesto knížka to špatná není, má jen nedostatky. Jako večerní oddechové čtivo je to více než vhodné, a protože je to tak zrychlené, nudit se nebudete.... celý text

Čas pro včerejšek 1996, Ann Carol Crispin

Přímé pokračování Syna včerejška hodnotím o hvězdičku lépe, protože už se to mnohem více blížilo mým představám, jak by se asi zachoval Spock tváří v tvář svému synovi. Román je o dost rozsáhlejší, což autorce dává možnost víc rozvést své myšlenky. Příběh je poměrně jasný, je tu problém, který potřebuje co nejrychleji vyřešit a v pozadí se pomalu proplétají podzápletky. Obecně nemám moc v lásce, když se autoři sci-fi snaží zakomponovat do sebe budoucnost s dávnou minulostí. Tady to až tak rušivé nebylo, i když od ST prostě očekávám, že se bude bojovat lasery a ne meči (nebo alespoň bat'lethy).... celý text

Syn včerejška 1993, Ann Carol Crispin

Kniha přináší „nový“ pohled na prvního důstojníka Spocka, který se ocitá v roli, ve které si rozhodně nepřál být dobrovolně. Spock zjišťuje, že má nemanželského syna a rozhodne se ho vzít pod svou ochranu. Pro autorku je to úžasná příležitost, jak z této postavy vyždímat něco nového. Bohužel se jí to moc nedaří. Na jedné straně Spockovi přidává jisté emoce, které se k němu jako Vulkánci vůbec nehodí, a na druhé straně ho nechává naprosto chladným i na Vulkánce, co v případě Spocka není vůbec dobře, když má lidskou polovičku. Rozhodně zajímavější by bylo, kdyby Spock řešil nějaké dilema, kde by se praly o prim jeho lidské instinkty s Vulkánskou filozofií.... celý text

Poslední bitva 1993, C. S. Lewis (p)

Je fajn, když autor ví, že už to stačilo. Sedm knih na slušnou sérii je tak akorát. U Poslední bitvy je téměř celou dobu patrné, že jde o poslední závěrečný příběh. Podle toho se odvíjí samotný děj a úplný závěr knihy je příjemné zavzpomínání na hlavní hrdiny předchozích dobrodružství. ... celý text

Star Trek – Nová generace: Q alternativa 2002, Petr Macek

Název knihy sice slibuje, že se v příběhu bude pohybovat jedna z nejoblíbenějších postav ST, bohužel tomu tak není. Q tu je pouze jako nástroj, který se vyskytne na začátku a na konci. Ze začátku mi to vadilo, ale nakonec budiž. Příběh jako takový je zajímavý, má hlavu a patu, a i když je rozcamraný o trochu víc než by musel, drží si své tempo po celou dobu. V podstatě sledujeme dvě linie, které se na začátku rozdělí a nakonci spojí, což z knihy dělá tak trochu 2v1. V příběhu si nejvíce užijeme kapitána Picarda, což je příjemná změna, většinou je „jen“ ten hlavní v pozadí. Kdo v příběhu trochu ostrouhal, byl Riker, jehož celá role spočívala v dělání rukojmí na můstku. Čekala jsem, že se aspoň jednou pokusí převzít věci do vlastní rukou. V příběhu nebylo moc logických/technických chyb, sem tam nějaká maličkost, co mě však dost zarazilo, bylo že si Andorian mohl v klidu běhat po lodi s Worfovým komunikátorem a všude ho to pustilo.... celý text

Let číslo TPA 545 1998, Michael Crichton

Tuhle knížku si na svém pomyslném žebříčku Michaela Crichtona dám na spodnější příčky. Zápletka je poměrně zajímavá, rozjed knihy, kdy se dovídáme hlavní postavy a co se bude řešit, je dobrý. Bohužel prostředek knihy se věnuje jen a jen vyšetřování, která v podstatě stále nikam nevedou a tím pádem se téměř nic neděje. Nakonec se "správnou odpověď" dozvíme, ale po tom rozcamraném obsahu je to jak když po mírném větříku přijde tornádo, přežene se a je konec. Sice je čtenář nakonec spokojen, protože se dověděl vše, co potřeboval, ale bohužel akce na začátku a na konci nestačí. Zbytek je poměrně ubíjející.... celý text

Já, Asimov 1996, Isaac Asimov

Nikdy jsem si nemyslela, že bych byla schopná přečíst autobiografii. Osobně si myslím, že je to nejnudnější druh knížek, který existuje. Ale výjimky potvrzují pravidlo, že? Hold, ve chvíli, kdy se někdo stane „asimovákem“ je schopen od něho přečíst cokolik, protože (jak sám autor často neopomene zmínit) jeho styl psaní je natolik poutavý, že je vlastně jedno, o čem píše. V této autobiografii na sklonku života vylíčil své vlastní osudy od samého dětství až téměř po jeho konec. Díky této knize s ním čtenáři můžou sdílet jeho strasti a slasti života, výhry ale i prohry. No prostě nakouknout za oponu a kdo má Asimova alespoň z části přečteného, dozví se spoustu zajímavostí ohledně vzniku jeho nejstěžejnějších děl. Koho tento autor zajímá a líbí se mu jeho styl psaní, neměl by váhat a pustit se do čtení.... celý text

Ostrov pokladů 1967, Robert Louis Stevenson

V dětství mě pirátské příběhy nikdy nebraly a asi ani v dospělosti se na tom nic nezmění. Asi proto, že pirátské odysey se odehrávají podle předem daného schématu. Někde je poklad, máme mapu, hurá plujeme ho najít a cestou nekoukáme napravo nalevo a se ztrátami se počítá. Knihu jsem četla v angličtině, přičemž mě moc nenadchl jazyk, jakým to bylo vyprávěno. Je mi jasné, že gramatické chyby jsou záměrné, protože piráti asi těžko dbají na vzdělání, ale ve chvíli, kdy bych tuto knihu doporučila žákům, aby si ji přečetli, sesypali by se na mě dotazy, proč je rok mučím s nepravidelnými slovesy, když piráti si všude vystačí s koncovkou -ed.:-)... celý text

Soumrak robotů 2003, Ladislav Szalai

Szalaiovy povídky se mi vždycky líbily. Jejich zápletky jsou většinou krátké, poutavé a výstižné. Není v nich takové to typické morální ponaučení, přesto každý si z nich něco odnese. Je tu pár slabších kousků, které občas postrádají hlavu a patu, ale ty jsou bohatě vyvážené spoustou jiných kvalitních povídek.... celý text

Temné světelné roky 2009, Brian Wilson Aldiss

Kniha nabízí zamyšlení se nad tím, jak vnímáme odlišné kultury a jak ony vnímají nás. Ve vesmíru narazíme na rasu nechutných tvorů, kteří jsou vysoce inteligentní, nám se však s nimi nedaří navázat jakýkoliv vztah. Nejednáme s nimi zrovna ukázkově, čímž se autor snaží dát najevo, co je na lidské rase špatně. Bohužel, když se nad tím zamyslíte a představíte si, že bychom se s těmito tvory skutečně setkali, nedopadlo by to moc odlišně, než jak to popsal Aldiss. Škoda, že kniha není více rozpracovaná, protože nevyužité látky je tu spousta.... celý text

Lidé a Netvoři 1991, William Tenn

Čtení této knihy mi evokovalo Steinbeckovo O myších a lidech. S tím rozdílem, že tady je naprosto jasné, kdo jsou myši a kdo lidé. A myši to opravdu nemají jednoduché. Příběh je poměrně chytlavý, občas nějaký ten zvrat. Děj odsýpá a posputně se propracováváme k stále hlubšímu poznání spolu s hlavním hrdinou. Toto dílo není žádný vrchol sci-fi, je to však kvalitní čtení, které vám zpříjemní pár večerů.... celý text

Čarodějův synovec 1993, C. S. Lewis (p)

První půlka knížky je celkem nezáživná. Seznamujeme se s hlavními hrdiny, kteří kvůli zlovolnému strýci cestují do neznámých světů, kde probudí zlou čarodějnici a nakonec se dostanou do světa, který musí teprve vzniknout. V této chvíli se teprve začíná něco dít, i když je to v podstatě převyprávěný starý zákon a stvoření světa (v tomto případě Narnie). I když biblické motivy se prolínají celou autorovou tvorbou, tady už jsou natolik do očí bijící, že si toho všimne i nejzarytější ateista. Přesto tu příběh o stvoří a vyhnání z ráje není tolik protivný jako třeba v autorově Kosmické trilogii. Tady se mu podařilo příběh zasadit na správné místo a mladí čtenáři si z toho snadno odnesou ponaučení, aniž by měli pocit nějakého přehnaného moralizování.... celý text

Kůň a jeho chlapec 2005, C. S. Lewis (p)

Příběh Koně a jeho chlapce je po Stříbrné židli další převyprávěná pohádka se šťastným koncem, kdy dobro vítězí a zlo je po zásluze potrestáno. I když se tu neustále mluví o Narnii, ke klasickým příběhům z prostředí Narnie to mělo daleko, už jen proto, že chvíli trvá, než se do ní vůbec dostaneme. Hlavní postavy jsou takové nevýrazné, každá má svůj pohnutý osud prvoplánovitý, takže nakonec vlastně ničím nepřekvapí.... celý text

Ragnarök 2007, Nathan Archer

Tato kniha je krásná ukázka toho, že když se chce, dá se nic natáhnout do slušných rozměrů. Celá zápletka spočívá v tom, že se Voyager přichomýtne k ohromné bitvě, kde už nikdo neví, proč vlastně válčí, a Janewayová se jim to snaží rozmluvit. I když je kniha poměrně útlá, příběh působil roztaženě, ale to jen proto, že se tam prostě nic zajímavého nedělo. Voyager přiletěl, chvíli pobyl a opět odletěl. Chtělo by to víc fantazie a příběh doplnit o další podzápletky.... celý text

Střetnutí na Farpointu 1994, David Gerrold

O jarních prázdninách se mi zachtělo si nostalgicky zavzpomínat na úplné začátky nové generace, tak jsem sáhla hodně hluboko do knihovny a vytáhla Farpoint. U knih, kterým byl předlohou seriál, většinou není moc co vytknout či pochválit. Knížku čte pravděpodobně ten, kdo TNG zná, takže v příběhu nic nepřekvapí. Styl psaní je velice slušný, takže je to knížka vhodná na den dva volna, kdy není moc co dělat, než si strochu zavzpomínat.... celý text

Stříbrná židle 1992, C. S. Lewis (p)

Tento díl mi přišel stupeň lepší než ty předchozí. Sice se stále vypráví podle zajetého schematu, ale to nevadí. Příběh je důležitější. Veškerá pozornost je soustředěna na hlavní trojici postav a děj se od nich v podstatě nehne a všichni ostatní dělají spíš křoví. Někdo se tu vydává na cestu s určitým cílem podobně jako v Jitřním poutníkovi, ale tentokrát tu nejsou žádné zbytečné odbočky a jde se přímo za nosem. Možná až moc přímo, protože není problém uhodnout, jak to dopadne mnohem dřív, než autor zamýšlel.... celý text

Krakatit 2009, Karel Čapek

Je to první kniha, kterou jsem od autora četla, a musím říct, že mě příliš neoslovil styl jeho vyprávění. To, co jsem od knihy očkávala, se dělo jen na záverečných padesáti stranách, těch třista předtím bylo vyplněno popisováním pro mě nepříliš zajímavých útrap hlavního hrdiny. Asi jsem nepochopila pravou hloubku příběhu, o které věřím, že tam někde je. Třeba někdy příště.... celý text

Trocha magie – Poslední sbírka povídek fantasy 1998, Isaac Asimov

Co se týče povídek, tento výběr mi připadal jako jeden z těch slabších. Poslední sbírka, tak tam dáme, co zbylo. Azazelovky se mi vždy líbily, ale tady mi ty příběhy připadaly velice průměrné. Další dvě části byly mnohem zajímavější. Ve Sbohem, Země bylo vidělt, že o SF má Asimov mnohem víc co říct, přesto mě přesvědčil, že ani fantasy žánr mu není úplně cizí.... celý text

Plavba Jitřního poutníka 2006, C. S. Lewis (p)

Stejně jako předchozí, i tento díl označuji spíš jako průměrný. Nenadchne, neurazí. Kniha se skládá ze série dobrodružství, kdy loď a její posádka přijíždějí na různá neznámá místa, aniž by tušili, co je tam čeká. Některá setkání byla zajímavá, jiná mi vypadla z hlavy chvíli potom, co jsem je přečetla. Mylsím, že si tu autor otevřel dvířka k velkým věcem, ale nakonec se rozhodl držet se při zemi.... celý text

Star Trek 2012, Alan Dean Foster

Tato kniha, jak už obálka napovídá, je doslovným přepisem filmových událostí, takže si vlastně znovu vychutnáte film v trochu jiné podobě. Díky formátu, v jakém je kniha vydaná, se čte velice rychle, protože písmenek na jedné stránce opravdu moc není.... celý text