Phorbo přečtené 202

Den Trifidů 1999, John Wyndham (p)

Bezkonkurenční, skvělé, rychlé, inteligentní. Mohu srovnávat s dvěmi různými zpracováními anglické televize. Původní starší verze je skvělá, novější verze je taktéž dobrá, skvělé efekty a spol... ale ani jedna není opět tak dobrá jako kniha... tímto se skláním před Wyndhamem. nemám slov... celý text

David Starr - tulák po hvězdách / Lucky Starr a piráti z asteroidů 1999, Isaac Asimov

Starr mi přijde jako bezcitný, velmi vážný a snad lidmi znechucený člověk. Většina vět, které v knize pronese jsou suché a strašně odtažité. I když vlastně všechny rozhovory postav jsou takové fádní a nezajímavé. Tak jako celý detektivní příběh. Spád to má sice rychlý a docela ho chápu. Není to moc echt první díl nějaké krátké série. Navíc nevím, jestli je to Asimovem nebo překladem paní Volejníkové, ale těch vět, které mi nepřišly smysl dávající bylo opravdu požehnaně. Nemám sice přístup k originálu, nebo anglickému překladu, ale vsadím boty, že hodně frází je přeloženo špatně a nelogicky. Nebrát tohle v potaz, je to jen podprůměrná sci-fi detektivka na jedno delší odpoledne.... celý text

Dar času 2002, Zoran Živkovič

Čtyři dohody 2012, Don Miguel Ruiz (p)

Jedna z mála knih, která mě opravdu nesedla. Ze začátku mě celá myšlenka filosofie docela zaujímala. Přišla mi rozumná a zkoušel jsem ji v praktickém životě. Jenže ona se tak ani nedá užívat permanentně. Kor jestli na to opravdu nemáte předpoklady - jste flegmatičtí, jste nucení změnit postoj k životu na totální zeleninu, která si nechá sr*t na hlavu a neřeší to. Asertivita je pěkná ale todle je moc. Todle nění pro každého. Ať se každý rozhodně zda to je pro něj nebo ne. Už u první dohody se můžete rozhodnout jestli budete pokračovat nebo ne. Ono to je stěejně všechno na jedno brdo. Slohovou stránku neřeším. Ruíz se stejně snaží narvat to do hlavy každému, kdo je potencionální obět jeho filosofie.... celý text

Čas mrtvých 1999, Jiří Kulhánek

Na doporučení kolegy jsem s Kulhánkem začal u D&Z místo u Nočního klubu. Kdo ví proč, když NK má lepší reference. Už v polovině knihy jsem trošku litoval, že jsem se do toho vůbec poustěl... ale ono to jen tak nepustí. Ostatně jako kterákoliv jiná kniha. Jenže ono se to pak zlepší. Od té půlky, kde je akce na akci a styl krve střev projektilů a všeho stereotypního začne docela sranda. Neustálé unikání Patejla je občas opravdu přehnané a pochybuju že i on by se dostal až tak daleko (nemluvě o Plutu, ale chápu, že to je jeho schopnost). Ve středověku to aspoň vypadá zábavně. Černý humor jde Kulhánkovi velmi dobře a zvážím přečtení i dalších dílů v blízké době.... tak zváženo. Jdu na to... celý text

Čaroprávnost 1994, Terry Pratchett

Čaroděj Ivanov 2003, Andrzej Pilipiuk

Bouře mečů 2 2002, George R. R. Martin

Druhá část je proti té první totální odpal. Já si nemůžu pomoct, todle je prostě masakr na eňtou. TO jak Martin píše, jak připravuje hrdiny o život, jak je naopak vyvíjí... je to skvělý prostě. Konspirace na každé stránce vás nutí nejen to číst, ale prožívat životy postav. Kolikrát jsem se přistihl že mám vytřeštěný oči na text, který čtu, že zhluboka a rychle dýchám, že mám otevřenou pusu a v některých momentech mam zatnutou pěst a totálně hoduju to čtivo které mi autor nabízí. Bude-li to takto pokračovat, nemám v nejmenším chuť čekat na šestý díl...... celý text

Bouře mečů 1 2002, George R. R. Martin

Popravdě mě první část třetího dílu trošku zklamala. Dlouhosáhlý rozjezd sice vygraduje v perfektní vývoj, ale kdo ví jak to bude pokračovat dál. jsem i tak docela natesený na druhou knihu, snad to bude super a lepší než střet králů. kniha by podle mýho měla snad pořád gradovat...... celý text

Bouře mečů 2011, George R. R. Martin

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

Barva kouzel byla úplně první Pratchettovka, kterou jsem kdy četl. Abych byl zcela upřímný, je to úplně první kniha, která by se dala považovat za něco jiného než za dětskou knihu. Tehdy, když mi bylo sedmnáct, mě spolužák přesvědčil, abych se do Pratchetta pustil a rozhodně jsem později nelitoval. Celkově nějakých deset knih od Pratchetta mluví o jasné zálibě v šíleném, fantastkním a vtipném světě Zeměplochy. Mrakoplaš se Zavazadlem tvoří vedle Smrti mé nejoblíbenější postavy pohybující se na zádech A'Tuin.... celý text

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Jelikož jsem staříka i analfabetku poslouchal jako audioknihu, mám už plné zuby hlasu Martina Stránského a začínám intonovat téměř jako on. Kdybych analfabetku neposlouchal jako audioknihu, určitě bych ji nedočetl. To co dělalo Staříka skvělým a vtipným dílem, se u Analfabetky tak moc nedaří. Jistě, je to vtipné, místy i zajímavé, ale hodně a to jako fakt hodně pasáží je tak uměle vykonstruovaných, že by se ani v knize snad neměly vyskytovat. Beru, knihy jsou od toho, aby šly z extrému do extrému, ale v Analfabetce je to posunuto ještě o level výše. za mě jen 6/10... celý text

Alchymista 2005, Paulo Coelho

Chtěl jsem si přečíst něco pohodovějšího od všech těch sci-fi a složitých příběhů... Ale nevím jestli jsem udělal dobře. Pro mě to bylo první seznámení s Coelhem (kterého jsem měl teda v hledáčku hodně dlouho, jelikož je to dobře hodnocený autor). Jenže Alchymista je slátanina divného příběhu a bajky, která mi vůbec nedávala ze začátku vůbec smysl. Spíš bych to charakterizoval jako pohádku. Text je bez sebemenší omáčky. Rozhodně by šel rozepsat do obsáhlejšího svazku, ale to asi Coelho nechtěl. Nevyčítám mu to, ale mě kniha jako celek nijak nezaujala. Krom teda samotné rozmluvy Santiaga s Větrem, Sluncem a Rukou. To bylo aspoň trochu zajímavé a dalo se z toho si alespoň představit něco víc, než jen z bezduchého putování pouští, které Santiago absolvoval. Nemůžu si pomoct... pro mě to nebyla dobrá kniha.... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2001, Ray Bradbury (p)

Po přečtení asi dvaceti stránek jsem knihu odložil s tím, že si přečtu něco jiného. Nějak mě to nevzalo a druhá kniha (byť asi čtyřikrát delší) mě vzala víc. Ale když už knihu rozečtu, tak ji většinou dočítám. A tak jsem se do toho pustil zase. A dočetl jsem to na jeden zátah. První a druhou část jsem četl se slinou u pusy. Představit si budoucnost a předpovědět vývoj společnosti tak přesně je kumšt (proto taky plánuju přečíst 1984 od orwella). Jen ta třetí část, která neměla vůbec žádnou pointu, jen krvelačnou myšlenku blázna, který se za své "bláznovství" nestydí a chce se pomstít... vlastně komu? Svému kapitánovi Beatymu, který určitě nebyl ovce, jen si chtěl udržet své status quo, aby nepřišel o kejhák? Nebo své manželce, která si užívala svého "ovečkovství" a nevěděla, co po ní Guy chce? Ta třetí část je prostě zmatená a zbytečná. Je jako kdyby z úplně jiného románu, z nějakého béčkového hollywoodského filmu. Škoda. I přes to dvě první části dávají knize neskutečný potenciál, kvůli které stojí za to knihu přečíst.... celý text

1984 2003, George Orwell (p)

Audiokniha... Každý říká, jak velká je to kniha. Každý říká, že předpověděla budoucnost a není ani možné jak to všechno sedí. Inu, možná ano, když přivřeme všechny čtyři oči a přitom ještě nebudeme dýchat. Velký bratr nás jistě sleduje všude, ale možná taky ne... Přece jenom je to konspirační teorie. Já je rád, rád o nich spekuluji, ale moc v ně nevěřím, takže bůhví jak v realitě Velký bratr opravdu funguje. Každopádně Orwell je geniální šílenec, který se nechal unést a napsal vesměs skvělé dílo. Winston je zajímavá postava (ačkoliv jsem se neubránil toho, abych knihu nesrovnával s Bradburyho 451stupni Fahrenheita), ale je naivní, což je škoda. Velká škoda. Do té doby než se nechá chytit, je kniha opravdu výjimečná, skvělá a nechce vás pustit. Ale následná rozmluva Winstona a O'Briana mě moc nebrala. Samotný konec ovšem dovršil knihu a bylo to výborný...... celý text

Pán ledové zahrady 2007, Jarosław Grzędowicz

Knihu jsem rozečetl někdy v květnu a uprostřed jsem toho nechal, jelikož tak nezáživný prostředek knihy jsem naposledy četl v Tolkienovce. Rozvleklý nezáživný text, který prostě jen vyplňuje prostor a nebaví ani když si v něm člověk představí všechno možné. Prostě ne, ne, ne a ne. Po půl roce jsem nad knihou zlomil hůl a začetl se znovu. Nuda, nuda, šeď, šeď se mění v relativně zábavné čtení pro začínající čtenáře (možná je to opět překladem). Ale až na 275 straně nebo kde. Náročné, prázdné a nezajímavé vyprávění učení Tygřího prince vyplňuje až moc prostoru (stále) a po pár nudných stranách opět začínám litovat, že jsem se do toho po půlroce vůbec pouštěl. Ale je tady vzpoura a tak by poslední třetina knihy nemusela být tak nezábavná. Ty části s Vukem jsou místy hodně divné. Takový skirym křízený s doomem. Už to ani není fantasy scifi, ale docela brutální halucinační psycho. Některé halucinace vůbec nechápu a hodně jsem se v textu ztrácel. Prostě jsem v tom měl neskutečný nepořádek. Taky zvláštní, že Vuko v ich formě toho moc nenamluví, ale v er formě je ukecaný jak důchodce. Inu konec Tygřího prince byl zajímavý )trošku mi to připomnělo Dunu), ale VUko byl možná ještě zajímavější. Tak jako tak, celá kniha byla svým způsobem nudná, konec je v obou příběhových liniích vyhrocený do maxima, ale aspoň to začíná konečně bavit. Kor když se Vuko mění ve strom. Původně jsem si druhý díl ani nechtěl přečíst, ale po tom konci to znovu zvážím. Jestli mi to bude zase trvat víc jak šest mesíců a dám si třeba uprostřed zase pauzu, to už závísí na panu Grendowicovi... celý text

Vládci strachu 1995, Jiří Kulhánek

Moc příjemná Kulhánkovina. Až posléze jsem se dozvěděl, že je to jeho prvotina. Na rozdíl od některých se mi to četlo stejně dobře jako Divocí a zlí. Sem tam jsem tápal nad pořadím slov, která se mi při čtení na to místo, kde byla, nehodila. Ale zvykl jsem si a tak od poloviny už to takový teror nebyl. Alespoň ne ten slovní, ale ten příběhový docela slušný teror byl. V tom dobrém slova smyslu. Vtipné, násilné a sarkastické. Kulhánek jak má být. Přesně to mi vyhovuje.... celý text

Pýthiiny rady 2015, Erik Axl Sund

Naštěstí jsem knihu četl relativně brzo po druhém dílu (nějaké čtyři měsíce), takže jsem v tom neměl takový zmatek jako při čtení Hladového ohně po Vraní dívce. Už od začátku se chytám a velmi rychle mě kniha pohlcuje, že ji musím číst pořád. Vesměs mám po dočtení třídílné ságy pocit, že je opět druhý díl ten nejslabší jako u Milenia (byť jsem knihy nečetl, ale viděl jsem filmové zpracování). ale to je pochopitelné. Možná mi uniká větší spojitost mezi Sofií a Viggem, ale je spojuje pomstychtivá Madeleine. Jeanette trochu utře, ale pro příběh to vůbec není na škodu. Lepší než všudypřítomné hollywoodské happyendy. Lidi už asi pochopili, že je zajímavější, když příběh skončí špatně, než dobře. Na to už jsme si tak nějak zvykli, že na plátnech kin a obrazovkách televizí končí filmy pozitivně. Realita je jiná a tak úmrtí a prohra jsou to správné, co teď lidi bere. Poslední díl je nejspíše nejbrutálnější. Popsané pedofilní porno, souboje bratrů kazachů či Viggova "socha" a chlapecké údy... Konec je rychlý, možná až moc a to mi docela vadí. Proto si neodpustím strhnout deset procent z plného počtu.... celý text

Ready Player One - Hra začíná 2012, Ernest Cline

Úchvatné a strhující. Hodně dlouho jsem se do toho pouštěl a pak jednou jsem Katce přečetl úvod, jako text k usínání. To samozřejmě nedopadlo dobře a i ona jen tak neusla. A mě to nakonec vtáhlo do příběhu tak rychle a zhurta, že jsem četl co mi oči stačily. Pochybuju, jestli by se sám Halliday v Honu nezamotal, ale nebudu o tom hned pochybovat. Román mi hodně připomíná Erebos od Ursuly Poznanski, jelikož se obě díla věnují hráčskému prostředí, tak mě to baví. Ale Ready Player One je přece jenom o něco lepší.... celý text

Hledání Aljašky 2013, John Green

Kniha o šestnáctiletém Milesovi, který se rozhodně studovat v jiném městě. Doma nijak populární mladík se na Culver Creeku dostane do společnosti spolubydlícího Chipa/Plukovníka, nesmělé rumunky Lary, tajnůstkářského Takumiho a hlavně krásné a nevypočítavé Aljašky. Do té se hlavní hrdina zamiluje a v jeden alkoholický dýchánek Aljaška vyzve Milese, aby ji líbal. V noci, když Miles i Plukovník už spí, vrazí do pokoje a chce po nich, aby strhli pozornost dozorce areálu školy, aby mohla podnapilá odjet z areálu školy. Na druhý den se všichni dozvídají, že Aljaška bourala a nehodu nepřežila. Z romantického příběhu se ve dvou třetinách knihy stává detektivka, kdy Miles a Plukovník zjišťují, zda-li se Aljaška zasebevraždila, či ten policejní vůz, do kterého narazila, byl jen ve špatný čas na špatném místě. Green knihu zajímavě stupňuje, kdy každá kapitola začíná "sto dvacet dní předtím". Čísla se postupně zmenšují, dokud Aljaška nevjede do policejního vozu. Nadpisy potom označují "dny poté". Jako oddechové čtení to není vůbec špatné a jako autorova prvotina je kniha velice čtivá. Jen je škoda záplety, proč se Aljaška zabila. Hold se takové věci stávají a Green chtěl asi ukázat, že se takové blbé náhody dějí, ale mě takové vysvětlení nijak neuspokojilo. Za mě 65%... celý text