Pítrs85
přečtené 566
London Boulevard
2010,
Ken Bruen
Dokážu pochopit, že má někdo k Bruenovu stylu psaní výhrady- už jen kvůli (ne)délce jeho knížek je jasné, že se se svými postavami nemůže dostat nějak moc do hloubky, že jeho příběhy nejsou propracované do posledního detailu atd., ale mně se jeho styl prostě líbí, neštve se s tím, dává nám jednu ránu mezi oči za druhou a ty, čtenáři, se s tím popasuj, jak chceš. London Boulevard možná ještě lepší než vynikající série o Jacku Taylorovi, ten příběh krásně odsýpá, konec pak správně (ne)očekávatelný. Bruen je prostě pán. A jelikož ho mám načteného komplet, mohu jen doufat, že se čeští distributoři pochlapí a vydají tu další a další Kenovi knížky.... celý text
Literární spolek Laury Sněžné
2015,
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Seveřani se prostě nezapřou, a tady Pasi Ilmari Jääskeläinen je dalším, kdo si se slovy a s literaturou jako takovou dokáže pohrávat způsobem, že za chvíli nebudete vědět dne noci. Příběh samotný je natolik originální (líbí se mi příměr "jako kdyby bří Grimmové navštívili Twin Peaks"), že něco obdobného jsem ve svém čtenářském životě ještě jistě nečetl. Kniha stejným dílem magická jako krutě realistická, jemná jako drsná, skutečná jako vysněná. Palec hore i za krásnou obálku. A nezapomínejte- psi nejsou tím, čím se zdají být.... celý text
Standardní Harry Hole, ani nejlepší ani nejhorší. Příběh opět zamotaný (pro někoho možná malinko překombinovaný, podle mě si Jo i tentokrát se čtenářem hraje tak, jak on to umí) a závěr klasicky "nesbøovský". Co na sérii o Harrym Holeovi vyloženě kvituju, je provázání děje nejen od poslední knížky, ale napříč sérií, tu se vracíme do Austrálie (Netopýr), tu k odstřelovací pušce na slony (nebo spíš na stromy) (Červenka). Harry zase o něco zdevastovanější (Nesbø ho teda rozhodně nešetří), a to jak na těle tak na duši. Zkrátka čím dál tím stejný Harry Hole. A je to tak dobře.... celý text
Lepidlo
2003,
Irvine Welsh
Je fajn, počíst si příběhy postav, co v tom hlavním, Trainspottingu, jen tak přicmrndávají Rentonovi, Begbičovi nebo Sick Boyovi, ale... nevím, nakolik Welsh čerpal z vlastní minulosti (asi dost), ale jedno vím jistě- tam, kde mi tyhle charaktery byly před pár lety sympatický a děsně cool, mi dneska přijdou jako děsní voseři a jako někdo, koho bych v reálu potkat opravdu nechtěl. Plus ta část, kde Welsh popisuje týrání psů... Irvine, s lidma si ve svých knížkách dělej, co chceš, ale týrání na zvířatech? S tím jdi bez pardonu do pr*ele. Prostě je to pořád ten samej Irvine Welsh, jen já jsem už nejspíš jinde a už mě popis všeho toho sexu, drog, DJování, drog, násilí... a drog moc nebere. Ale kniha to špatná rozhodně není, o to spíš musí vyznít v originále, ve skotském slangu.... celý text
Lennon vzpomíná
2002,
Jann S. Wenner
Těžko se mi toto hodnotí, z Lennona totiž v té době pořád mluvila frustrace z předcházejících měsíců a tak na spoustu věcí (samozřejmě hlavně těch ohledně Beatles) má názory jaksi neobjektivní, alespoň imho. Škoda, že už nebyla možnost udělat podobně rozsáhlý rozhovor o dalších deset let později (tedy v roce 1980), věřím, že by na spoustu věcí nahlížel John už s větším nadhledem a odstupem. Avšak v tom roce '70 to bylo všechno ještě jaksi živé a bolavé. Jinak samozřejmě knížka zajímavá, ač útlá, má rozhodně co říct, především tedy těm, co se o Beatles zajímají podrobněji. (A ta Yoko byla asi opravdu máklá).... celý text
Legie prokletých
2002,
Sven Hassel (p)
Zajímalo by mě, jak moc je Legie prokletých psaná podle skutečných událostí a jak moc (a zda-li) si Hassel něco nepřikořenil... protože i kdyby z toho všeho zažil jen polovinu, tak by to byl román silný jako ruský boršč. A když už píšu o Rusku, tenkrát, na začátku let čtyřicátých století dvacátého, to bylo skutečné peklo na zemi. A přesně jak píše autor- doufám, že zástupy mrtvých německých vojáků pochodují s vyčítavým pohledem před zraky SS oficírů, kteří se smaží v pekle, až do skonání světů. Drsná knížka, ale neuvěřitelně čtivá. Byť je to, hlavně na jejím začátku, kdy Sven popisuje, co se dělo v zajateckém táboře německých trestanců, něco šíleného, horší než zážitky z fronty. Ale i ty stojí za to...... celý text
Legenda Lennon
2010,
James Henke
Pro každého fanouška Beatles nebo Johna Lennona jasná povinnost, ani ne tak kvůli textu (pač v něm se toho moc nového nedozvíte), ale hlavně pro doprovodný materiál, a ten je vskutku luxusní, včetně takových kravinek jako je vlajka Utopie, imaginární země Lennona a Yoko (tou vlajkou je btw bílý kapesník, který je v knize taktéž :-). Všechny ty dobové vstupenky, plakáty, samolepky, texty Johnových písní... z tohoto se hnedle stane fetiš :-)... celý text
Krysař
1972,
Viktor Dyk
Nadčasové dílo, co je dneska možná aktuálnější než v době, kdy ho Viktor Dyk napsal. Krásný český jazyk, kdy každou jednu větu budete hýčkat jako něco hodně cenného, a úchvatný, i když smutný konec. Krysař na mě působil jako velká autorita, zahalen pod kápí a s píšťalou, co trestá každého, kdo si to zaslouží. Příběh na sychravé podzimní večery jako dělaný.... celý text
Krev na sněhu
2015,
Jo Nesbø
Tak na prostoru 150 stran nemohl Jo tentokrát rozehrát nějaké pořádné prokreslení charakterů nebo řádně zamotanou zápletku, tohle je čistě přímočará kriminálka, svým způsobem nejromantičtější Nesbøho román (nebojte, žádná červená knihovna se nekoná, pořád je to TEN Jo Nesbø ;-), hlavní hrdina, přestože jsme neměli moc šancí ho pořádně poznat, mi byl sympatický, už jen svou láskou ke knížkám. Konec pak správně "nes-bøhovský", i když smutný. Z Joa se pro mě pomalu stává takový literární Quentin Tarantino- pořád stejný, pořád stejně dobrý.... celý text
