Pítrs85
přečtené 566
Jmenuju se Ozzy
2011,
Ozzy Osbourne
Prostě Ozzy. Miluju biografie hudebníků, hlavně tedy ty, kde se píše především o muzice. To v tomto případě neplatí, Ozzy popisuje hlavně svoje alkoholové a drogové eskapády, což je svým škodolibým způsobem děsná prča (než si člověk uvědomí, že šlo Ozzymu často o život a že byl pro svoje nejbližší okolí fakt těžkej voser). Podobné čtení jako biografie Lemmyho, bez servítků, bez cenzury, ale o to víc upřímná, Ozzy se za nic neschovává a pere to do nás od první do poslední stránky. A i když se mi životopis leadera Motörhead líbil víc (pač Ozzy fakt není zrovna nejostřejší tužka v penálu), i životopis tohohle madmana mě těžce pobavil.... celý text
Jiná Británie
2018,
Jiří Hošek
Pro mě, jako pro letitého Britofila, bylo pořízení této knížky od zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu Jiřího Hoška, který ve Velké Británii několik let působil, jasnou povinností. Ze začátku mě pan Hošek trošku naštval, protože psal převážně o Češích, resp. středoevropanech, žijících v UK. Ale já jsem se chtěl něco dozvědět hlavně o rodilých a "čistokrevných" Britech! :-) Knížka je ale naštěstí natolik rozmanitá, že se v ní píše jak o české grafičce, co navrhla obal na album kapely Coldplay, tak o britských návrhářích tradičních obleků nebo bot. Zkrátka spousta mikropříběhů, kteří utvářejí dnešní tvář této ostrovní země. Jako červená niť se celou knihou táhne událost, která se v celé Británii (potažmo v celé Evropě, resp. po celém světě) řeší nejvíc- ano, Brexit. Každopádně velký dík Jiřímu Hoškovi, že nás, obdivovatele Spojeného království (a Irska) nechal nahlédnout, jak to v této krásné zemi funguje. Jiná Británie je to nejlepší pozvání k tomu Británii navštívit.... celý text
Jezero
2016,
Bianca Bellová
Výborná atmosférická kniha, kde se (tak jako v knihách Jáchyma Topola, jehož romány anotace s tímto, podle mě trefně, srovnává) všem dějí ohavné a ještě ohavnější věci, kde temnota vítězí nad nadějí, zkrátka kde si deprese podává dveře s beznadějností. Ale na rozdíl od Topolových hrdinů tu ten hlavní k jisté katarzi nakonec přeci jen dojde. Nic pro slabé povahy, ale já Jezero řadím k těm lepším současným českým románům a Bianca Bellová se tak dostává do seznamu "musím si od něho/ní toho přečíst víííc".... celý text
Ještě jednou a naposledy stopem po galaxii aneb Losos pochybnosti
2003,
Douglas Adams
Neotřelá, ani ne tak životopisná kniha (tu tady máme od kolegy Gaimana), jako spíš pomníček a poklona jednomu z nejzábavnějších a nejhravějších spisovatelů moderní doby. A přestože je to knížka veskrze veselá (tak jako byl sám Douglas Adams), nejednou je člověku při jejím čtení smutno, když si uvědomí, o kolik literární svět přišel, vzhledem k tomu, že Douglas nosil v hlavě pokračování nejen Stopařova průvodce, ale i Dirka Gentlyho... Knížka však ukazuje tohoto autora i z dalších stran- jako velkého fanouška počítačů, vědy (číst si kapitoly tohoto tématu v sedm hodin ráno, než jdete do práce, jo, to už s jedním zamává :-) a taky jako letitého ochránce zvířat. Darmo, DNA (jak zní jeho iniciály) byl velký člověk, a to nejen svou výškou bezmála dvou metrů.... celý text
Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky
2009,
Edgar Allan Poe
Naprosto chápu čtenáře, kteří tyto Poeovi povídky odmávnou- ony jsou si totiž dost podobné, navíc nečekejte kdovíjaký dramatický oblouk, nebo strhující děj (na to, pravda, v povídce o pár stránkách ani není místo), Poe se zaměřuje na hrdinovu mysl, jeho psychické rozpoložení, většinou následované osobnostním rozkladem a končící smrtí. Každá povídka si žádá vaší stoprocentní pozornost, jinak budete jen přejíždět očima po stránkách, ale pod kůži se vám nedostane... Nejlepší, aspoň pro mě, jsou poslední dvě- Jáma a kyvadlo (totální psycho- to se ani jinak napsat nedá) a potom Černý kocour, při které nemrazí o nic méně. A už si chci zase nechat vytetovat Havrana...... celý text
Jak jsem přispěl k Hitlerovu pádu
2019,
Spike Milligan
Švejka (tedy knihu, se kterou v anotaci dílo páně Milligana nakladatelství srovnává) louskám už přes rok a ne a ne ho dočíst. Naopak Jak jsem přispěl k Hitlerovu pádu přečteno za den. A není to jen tou "netloušťkou" knihy. "Může" za to hlavně humor, kterým je napsána. A ten tedy je! Jedním z důvodů, proč mě knížky od Spike Milligana zaujaly, je fakt, že ho jako svůj autorský vzor uznával i sám velký John Lennon. A pokud jste četli některou z Lennonových knížek, musí vám být jasné, kde tu inspiraci pro svůj "divnohumor" a řádnou dávku absurdity bral. Těším se na další Milliganovi kousky, tohle je totiž přesně ten šálek toho absurdního anglického čaje pro mě.... celý text
Jak být dobrý
2002,
Nick Hornby
Pravděpodobně nejvtipnější román Nicka Hornbyho, možná trochu paradoxně, jelikož jízlivé a životem malinko zdrblé vypravěče/hlavní hrdiny, které známe z jeho předchozích povídek, nahradila žena-vypravěčka. Cynické, sarkastické, sem tam smutné, ale hlavně velmi zábavné, tak, jak to umí napsat jen sám Nick. Návod na to "Jak být dobrý" jsem sice nejspíš nenašel (Anebo to vězí jednoduše v tom, být sám sebou, přijímat život takový, jaký je a hlavně se z toho všeho nezbláznit?), ale pobavil jsem se vskutku kvalitně.... celý text
