pohrobot
přečtené 150
Otevřené hranice: Etika a ekonomie migrace
2021,
Bryan Caplan
Jedna hvězdička za kresbu, jinak odpad za americký ideový kolonialismus. Americkou zkušenost nelze volně aplikovat na Evropu, nebude fungovat. My tady totiž nemáme žádné nedohledné pláně, které by bylo možno rozdělit novým osadníkům, ani žádné bezedné zásoby přírodních zdrojů, z nichž by se uživil mamutí průmysl "od pobřeží k pobřeží". Kromě toho, nově vzniklá Amerika profitovala především z imigrace Evropanů. My žádné Evropany dovážet nepotřebujeme, protože nám se tady rodí přirozenou cestou. Ano, někdo by snad mohl Americe závidět její rozmanitost. Je ale dobré mít na paměti jednu věc: aby mohla v Americe vzniknout dnešní pestrá multikulturní společnost, bylo nutné nejprve vyhubit nebo vytlačit původní obyvatele. V Evropě jsme původní obyvatelé my, takže jediná americká zkušenost, která by nás v souvislosti s imigrací měla zajímat, je zkušenost amerických Indiánů - a tu nám Caplan bohužel nezprostředkuje.... celý text
Můj rok 1979
2019,
Martin Ježek
Napřed jsem si myslel, že autor má z roku 1979 nějaké těžké osobní trauma. Pak jsem se tady s překvapením dočetl, že mu v té době byl teprve rok. Přesto si troufá suverénně a s přehledem pamětníka vyprávět o tom, jak to tehdy všechno stálo za houby, televizní pořady byly trapné, společnost byla nesvobodná a "nikde nic nebylo". To vše doplněno několika málo nahodilými dobovými obrázky a mikroskopickými faksimilemi dobových dokumentů. Úhrnem - dílo na úrovni středoškolského referátu. Kdo se v antíku porozhlédne po zapomenutých číslech sedmdesátkových časopisů, dozví se o té době víc - a levněji. Předpokládám, že podobně zasvěcené a informované budou i autorovy publikace o letech 1960 a 1971. Zjišťovat to nehodlám.... celý text
Poupata: čítanka malých
1932,
Josef Kožíšek
Bohatě ilustrovaný předválečný slabikář. Dobře živené děti na barvotiskových obrázcích evokují rubensovské andělíčky. Již zde nalézáme tradiční Emu a mámu, a vzápětí dojde i na maso: "Masa máme mísu. Ó, my máme masa. Ó, my se máme." Výjevy z venkovského života ("Pavel pase u lesa. Pase tam i Pepa.") už asi dnešním dětem mnoho neřeknou, ale jejich slovní zásoba je příjemně košatá a brzy se rozvinou v delší samostatné příběhy: "U potoka stojí topol. Lupen po lupenu padá. Jeden padá do vody, jiný padá na zem. Sypou se jako zlato. A Vítek svolává ves: Topol sype lupeny! Dukáty padají, dukáty! A jen to dopoví, je tu lidu jako máku." (str. 24) Na stránce 92 dojde i na politiku: "Náš president Masaryk se stará o malé děti i velké lidi. Přeje si, aby se všichni měli rádi a pomáhali si vespolek. Mnoho nocí nespal, mnoho přemýšlel, aby se nám dobře vedlo a každý byl na světě rád." Na následující stránce si nenásilně vyložíme obrat "Kde domov můj?": "Když jdu ze školy, nikdy nezabloudím do cizího stavení. Vždycky se rád vrátím do naší chaloupky. Jsem tam rád s tatínkem a maminkou. U nich jím i spím, králíčky si opatruji i husu pasu. V naší chaloupce je můj domov."... celý text
Ve vrcholu pyramidy
1989,
Jiří Švejda
Magický socrealismus. Komunální satira na pomezí Zóny soumraku. Taková jednohubka na odpoledne. Neurazí, ale asi ani vyloženě nenadchne. Předestřené motivy jsou veskrze civilní; nadpřirozené vyústění je ve většině příběhů jen tak naznačeno a autor nechává na čtenáři, nakolik je přijme za své. Podle poslední povídky by klidně mohl Dietl natočit seriál, že by Okres na severu a Inženýrská odysea zbledly závistí.... celý text