pohrobot
přečtené 150
Tmavá studnice
2003,
Jaroslav Velinský
Už dlouho se mi nestalo, že bych dočetl sérii a hned začal znova od začátku. Při druhém čtení zvyšuju ze čtyř na pět, protože tohle je opravdu dobré. I bez detektivky (která vlastně začne pořádně vystrkovat růžky až v polovině knihy) by to bylo dobré. Především autentické prostředí: přestože mou Prahu a Otovu Prahu dělí nějakých pětadvacet let, jsou v podstatě totožné. Při čtení tak cítím na patře povědomé vůně dehtu, šmíru, lebedy a černého jelita (střídavě, ne najednou) a mám sto chutí se sebrat, sednout na tramvaj a jet se courat do Strašnic. Ale nepojedu, protože by tam na mě padly chmury z toho, že ve fabrice už se nic nevyrábí, ze Slatin je málem vilková čtvrť a cestou na Zahradní město se musí podcházet dálnice. (Ale stejně je zajímavé uvědomit si, že ti dědové a babky, co se jim dneska občas pošklebujeme v tramvaji nebo v sámošce, bývali v našich letech větší kanóni, než my kdy budeme...)... celý text
Přibližné řešení
2005,
Jaroslav Velinský
Ota to samozřejmě nemohl tušit, ale Sjoukje van Houten skutečně existovala. Narodila se jako poslední ze čtyř dětí 13. listopadu 1859 ve vesničce jménem... Finkum.
Brány ze slonoviny brány z rohu
1961,
Thomas McGrath
Velice se to snaží být jako 451° Fahrenheita. Až do té míry, že by se to klidně mohlo odehrávat v témž městě, jen o pár let později a o pár ulic dál. Je to svět tupých, věčně zfetovaných pornomanželek a souložení podle rozvrhu; svět robotických psychiatrů-zpovědníků vybavených smrtícími injekcemi; svět, kde soused udává souseda a ten se na něj nezlobí, protože udávat je občanská povinnost; svět, ve kterém by se určitě uplatnili i požárníci a jejich mechaničtí ohaři s jedovými zuby, kdyby ovšem ještě bylo co spalovat. Je znát, že oba autoři byli současníci a že se jim směr, kterým se USA vydaly po druhé světové válce, ani dost málo nezamlouval. McGrath bohužel není Bradbury. Kniha vyznívá poněkud prvoplánově, autorova snaha šokovat a znechutit (dobového) čtenáře přehlušuje a ubíjí samotný příběh. Snad ani není divu, že tu tahle útlá novela vyšla právě jen jednou a v naprosto zanedbatelném nákladu. Pokud ji ale vezmete jako neautorizované volné pokračování 451, číst se dá.... celý text