Volání odnikud přehled

05.04.2024

Ještě, než jsem se pustila do knihy Volání odnikud, četla jsem od J. Velinského Velice dlouhé schody a Strašidlo minulosti. A bezděčný detektiv Ota Fink mě velmi zaujal. Ve všech případech se jednalo o detektivku psanou velmi živým, hovorovým jazykem s dobře propracovanými dialogy, navíc prošpikovaným ironickými komentáři hlavního hrdiny, což dohromady velmi dobře fungovalo. Četbu jsem si vždycky nesmírně užila.

Volání odnikud je spíše než detektivka román s detektivní zápletkou, protože kromě onoho volání, které je v realitě 60. let velmi enigmatické, čtenář převážně sleduje letní dovolenou v trampském stylu. Samotný detektivní příběh je pak spíše okrajovým. Je tomu tak proto, že vlastně celá detektivní zápletka je jednoduchá a vystačila by na jednu povídku. Autor ale potřeboval napsat román, proto se čtenář dozvídá více detailů o kempování v bývalém vojenském prostoru, než o stopách, zainteresovaných osobách, podezřelých apod.
Přestože z uvedených detektivek J. Velinského bych tuto zařadila na pomyslné třetí místo, neubírá jí to kvality spočívající v živém jazyku, zajímavé hlavní postavě, živých popisech prostředí a reálií, ve kterých se děj odehrává. Text je velmi čtivý a děj příjemně ubíhá. Doporučuji a těším se na dalšího Otu Finka (a vím, že tyto knihy vyšly již dříve, ale vydání Mystery Pressu má něco do sebe :-).