pohrobot
přečtené 150
Plechový cirkus
1945,
Václav Lacina
Co si mám počíti, když na hlavě mám máslo, abys mě, Gestapo, abys mě nezabáslo? Jak skrýt je? - Vím, co udělám: já na hlavu si nadělám. Útlá sbírka satirických veršů a epigramů věnovaných druhé světové válce a s ní souvisejícím dějinným okolnostem - od hospodářské krize přes nástup Hitlera, anšlus Rakouska, Mnichov a obsazení Československa, až k památnému jaru 1945. Třebaže tentokrát jde o zvlášť vážné téma, Lacina-satirik splétá slova se svou charakteristickou lehkostí, čtenářům důvěrně známou z jeho pozdější básnické tvorby; slovní hrátky typu "náš koncentrační táborák ať plane" vyloudí na rtech čtenáře potutelný úsměv. Blažený ten, kdo po dědičné roli daleko vzdálen světa, jeho vřav, jde za pluhem, a před ním jeho voli, či koně, po případě párek krav. Stokrát však blažený, kdo nevyhna se vřavě zděděnou líchu hnojí hubou svou, ten krokem vůdcovským jde k světa slávě, jde v čele, voly maje za sebou. (Ten svět se od války zase až tak moc nezměnil, že?)... celý text
Hostina mutagenů
1992,
Eva Hauserová
Transplantace, mutace a fuj a tak dál. Osm povídek Evy Hauserové, osm příběhů ze světů, ve kterých nechci bydlet, ale vzhledem k současnému vývoji mi asi nic jiného nezbyde. Ideová předchůdkyně (skoro až starší ségra) Bacigalupiho "Čerpadla 6". Zápletky jsou silně poznamenané životními zkušenostmi z normalizačních dob. Styl vyprávění poněkud připomíná slabší romány od Vladimíra Párala, s tím rozdílem, že Páral nikdy nebyl takhle kouzelně nechutný (ani tehdy, když se o to snažil). "Železné konzervy obsahující lidská těla, když se rozmačkají, tečou. Blažené vrčení. Opocené a zacákané průhledy ze skla předvádějí krajinu jako roztřesený blátivý sen..."... celý text
