Rachejtle
přečtené 2
Konec civilizace
2004,
Aldous Huxley
Lidé často říkají, že některé věci popisované v knize jim připomínají něco ze současnosti, že existují už dnes apod. Někteří se dokonce táží, jestli je takový svět, jak je popsán v knize, opravdu tak strašný, když v něm nejsou války. Podstatný rozdíl mezi báječným novým světem a soudobou realitou ovšem je ten, že byť existují ekvivalenty somy, byť lidé tráví čas v nákupních centrech, činí tyto věci z vlastní vůle, tj. nikoliv z rozhodnutí někoho shora, samozvaného mesiáše, který sám sebe považuje za povolaného k organizování lidských životů. Kdo má vůbec právo stanovit, co je pro každého člověka nejlepší, resp. co mu přinese štěstí? Postava Mustafy je další ukázkou toho, jak to může dopadnout, když jsou něčí kroky vedeny úmyslem dosažení obecného blaha. Při rozhovoru s Divochem Mustafa staví hodnoty jako umění, věda a náboženství na jednu stranu a pojem štěstí na stranu druhou, přestože štěstí pramení právě z uvedených hodnot. Obyvatelstvo civilizace není šťastné ve smyslu pociťující štěstí; důvodem, proč Mustafa svět takto řídí, je zajištění stability, hladkého běhu dnů a života vůbec, nikoliv aby bylo šťastné. Toho je ovšem dosahováno absolutní nalajnovanosti každého lidského života, jejímž výsledkem je degradace lidských bytostí na své zvířecí předchůdce. Po přečtění této knihy si víc cením práva každého (mezi těmi všemi dnešními právy opomenutého) být nešťastný.... celý text
